Poněkud nečekané jméno oznámila v úterý Česká filharmonie, když představovala svého nového uměleckého ředitele a generálního manažera orchestru. Na tuto pozici přichází Huw Humphreys, muž s širokými mezinárodními zkušenostmi, mimo jiné jako ředitel hudební sekce v londýnském Barbican Centre.

Tuzemskému prvnímu orchestru loni do plánů takzvaně „hodilo vidle“ výběrové řízení na nového šéfa Pražského jara. Tím se totiž stal dosavadní manažer České filharmonie Robert Hanč a řízení festivalu se ujal v podstatě okamžitě. Těleso tak za něj poněkud narychlo hledalo adekvátní náhradu. 

„Role Roberta Hanče ve vedení České filharmonie byla naprosto klíčová. Nechtěli jsme se nicméně kvůli jeho absenci obracet anonymně výběrovým řízením na to, kdo se náhodou přihlásí, ale hledali jsme člověka, kterého známe, o němž předpokládáme, že bude dobře fungovat v našem týmu,“ uvedl na úterní tiskové konferenci generální ředitel orchestru David Mareček. Volba nakonec padla na Huwa Humphreyse, s nímž filharmonie v minulosti spolupracovala ve Velké Británii.

„Huwa známe přes deset let z doby, kdy byl uměleckým ředitelem Barbican Centre v Londýně a společně s námi systematicky budoval postavení České filharmonie v britské metropoli,“ uvedl Mareček. Kromě devítiletého působení v Barbican Centre má za sebou například práci v agentuře KD Schmid, Schmid Raabe & Boehm, Askonas Hold či vedení uměleckého plánování pro Melbourne Symphonic Orchestra. Vystudoval hudební vědu a věnuje se také psaní a přednášení u hudbě.

„Česká filharmonie je podle mého názoru jedním z nejlepších orchestrů na světě, a to zejména díky vývoji, kterým prošla v posledních deseti až patnácti letech pod vedením Semjona Byčkova. Je to orchestr, který zaujímá své právoplatné místo na světové scéně, a to je pro mě nesmírně vzrušující,“ sdělil Humphreys novinářům.

Jeho blízký a vřelý vztah k České filharmonii se však začal psát mnohem dříve, než s ní v Londýně začal spolupracovat na rezidenčních koncertech. „Byl jsem – a stále jsem – vášnivým sběratelem CD. Historické nahrávky České filharmonie jsem vyhledával už od velmi mladého věku,“ prozradil. Právě proto si podle svých slov nabídky této práce velmi váží.

Sdílel ale také dvě velmi hluboké osobní vzpomínky, které jej s orchestrem pojí. „Jedna je z roku 2012, kdy jsem pracoval v Melbourne, a orchestr sem přijel vystoupit s Jakubem Hrůšou, právě když byla naše koncertní síň znovu otevřena po osmnácti měsících renovace. Byl to první orchestr, který vystoupil v Hamer Hall, první mezinárodní orchestr. A skutečnost, že podnikl tuto cestu z Prahy až do Melbourne, mi připadala důležitá, významná a historická,“ vzpomíná.

Ještě hlouběji v něm však zůstal koncert českého tělesa krátce po začátku ruské agrese na Ukrajině. „Krátce po znovuotevření Barbican Centre po pandemii covidu-19 přijela Česká filharmonie na dva koncerty s maestrem Semjonem Byčkovem, z nichž ten první mi zůstane v srdci po celý život. Bylo to provedení Mé vlasti, které se konalo zároveň těsně po invazi na Ukrajinu. Lidé měli slzy v očích, byli nesmírně dojatí. Měl jsem pocit, že koncertní sál v Barbicanu se nejen znovu otevřel veřejnosti, ale že tímto velmi symbolickým činem vytvořil síť posluchačů po celém světě,“ popsal.

Připomněl také, že Česká filharmonie se těší mimořádnému zájmu českého i zahraničního publika, což není samozřejmostí. „Je to mimořádná výsada tohoto orchestru, že jeho koncerty mají tak vysokou návštěvnost – to díky úžasnému provedení a krásnému programu. U mnoha orchestrů totiž spočívá velká část práce manažera v tom zajistit, aby byly koncertní sály plné,“ přiznal. Rád by se proto v nové roli věnoval zejména rozšiřování publika filharmonie a zkusil přilákat i posluchače, kteří nejsou tradičními milovníky vážné hudby. 

Konkrétní plány však zatím prozradit nechtěl. „Věnuji nyní hodně času tomu, abych se seznámil s historií, kulturou a programovou filozofií České filharmonie,“ řekl. Naznačil ale, že by mohl orchestr vystupovat více na netradičních místech mimo Rudolfinum v rámci různých site-specific projektů.

Velmi se podle svých slov těší také na spolupráci s dirigenty. Jakuba Hrůšu sám v roce 2011 pozval do Melbourne a usiloval o to, aby se stal šéfdirigentem tamní filharmonie. „Velmi jsme se snažili mu v orchestru nabídnout vedoucí pozici, ale načasování nebylo úplně ideální, takže mám pocit, že se stěhuji do Prahy, abych v této cestě pokračoval,“ dodal. Simona Rattla naopak zná více než třicet let. „V mládí jsem pracoval pro jeho manažerskou společnost. Navíc pro každého Brita, který se pohybuje v uměleckých kruzích, je Simon prostě neoddiskutovatelně skvělý člověk. Je to významná osobnost nejen v britském, ale i ve světovém uměleckém světě,“ uvedl.

A jaké jsou jeho osobní hudební preference? „To záleží, jaký je zrovna den v týdnu nebo měsíc v roce,“ říká se smíchem. V jeho srdci má nicméně zvláštní místo Edward Elgar. „Měl jsem také mahlerovské období, ale to, myslím, už hraničilo s trochu nezdravou posedlostí,“ prozradil na sebe. „Miluji ale také Richarda Strausse a mnoho skladeb od Dvořáka,“ dodal.

Humphreys bude od září zodpovědný za plánování koncertní činnosti filharmonie v Česku i zahraničí, stejně jako za nahrávky a audiovizuální projekty orchestru.

Foto: Petra Hajská

Facebook X E-mail WhatsApp