Legendární indický maestro Zubin Mehta se rozhodl své nadcházející devadesáté narozeniny oslavit různorodými programy s renomovanými orchestry. V rakouské metropoli se ve druhé polovině března uskutečnila série koncertů s Vídeňskými filharmoniky, na kterých zazněla díla Ludwiga van Beethovena, Carla Marii von Webera a Maxe Brucha. V Mnichově, kde byl Mehta generálním hudebním ředitelem, se slavnostní koncert k jeho jubileu uskuteční až na sklonku května.

Emeritní hudební ředitel Izraelské filharmonie Zubin Mehta (nar. 29. dubna 1936), jenž je i držitelem Ceny za mír a toleranci OSN, měl v aktuální sezoně vystoupit ve Dvořákově síni Rudolfina v Praze v předvečer státního svátku Dne boje za svobodu a demokracii a Mezinárodního dne studentstva. Koncert s Českou filharmonií však musel na podzim zrušit ze zdravotních důvodů. Světově proslulého maestra v Praze zastoupil významný finský šéfdirigent BBC Symphony Orchestra Sakari Oramo. Tehdy zazněla Symfonie č. 2 „Vzkříšení“ Gustava Mahlera. (Reflexe ZDE.)

Maestro Zubin Mehta plánoval s Vídeňskými filharmoniky provést v rakouské metropoli ve dnech 18. až 24. března 2026 vedle děl Carla Marii von Webera a Maxe Brucha také Symfonii č. 7 d moll, op. 70 Antonína Dvořáka, ale krátce před konáním koncertů ve Velkém sále Vídeňského koncertního domu a Zlatém sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni se rozhodl volbu změnit. Místo Dvořákovy kompozice uvedl Symfonii č. 7 A dur, op. 92 Ludwiga van Beethovena. Sérii koncertů dirigent symbolicky završil letošním čtvrtým Soirée Vídeňských filharmoniků před vyprodaným Zlatým sálem.

Program s preferencí německých skladatelů otevřela tvorba Carla Marii von Webera, jehož předehrou k opeře Oberon, J. 306 vnesl legendární maestro se světoznámým orchestrem do koncertního provedení velmi záhy mimořádný cit pro skladatelův styl. Dílo řídil Zubin Mehta zpaměti a vsedě, přičemž partituru nastudoval i s nejjemnějšími detaily. Ve znění dokázal s řadou vynikajících orchestrálních hráčů evokovat atmosféru dobu zrodu díla. Mehta s filharmoniky vystihl neobyčejně efektně i dramatickou tajemnost Weberova díla, výraznou melodičnost, sugestivní malebnost, hravé kontrasty a místy i svěží tanečnost. Interpretace byla prodchnuta mnoha vřelými barvami a výjimečně měkkým souzvukem s pevným tahem. Úžasná byla vnitřní agogika.

Raně romantickou operu Oberon o třech dějstvích zkomponoval Carl Maria von Weber na objednávku londýnské Královské opery Covent Garden v letech 1825 až 1826, přičemž libretista James Robinson Planché vycházel při psaní textu ze stejnojmenné literární předlohy epické básně Christopha Martina Wielanda. Hudebně dramatický příběh je ostatně inspirován i středověkým francouzským hrdinským eposem Huon de Bordeaux a postavou Oberona z komedie Sen noci svatojánské Williama Shakespeara.

Slavný izraelský houslista Pinchas Zukerman vystoupil ve Zlatém sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni i vloni, kdy rovněž pod taktovkou maestra Zubina Mehty provedl s Vídeňskými filharmoniky klasicistní Koncert pro housle č. 3 G dur, KV 216 Wolfganga Amadea Mozarta. Tehdy na koncertě 12. ledna 2025 zazněla velkolepá romantická Symfonie č. 9 d moll, WAB 109 Antona Brucknera.

Tentokrát přistoupil světoznámý virtuos Pinchas Zukerman k provedení Koncertu pro housle č. 1 g moll, op. 26 (1866) Maxe Brucha, a to se svrchovaným nadhledem, stejně jak maestro dirigující i další dílo zpaměti. První věta Vorspiel. Allegro moderato zazněla s niternou dramatičností a působivými gradacemi sólisty i orchestru. Pinchas Zukerman vtiskl provedení nejen vynikající virtuozitu s pestrou škálou barev a dynamickou šíři, ale i hravost a kreativitu ve frázování. Jeho široce pojaté rapsodické kadence nepůsobily pateticky ani sentimentálně, naopak podtrhly vystižení Bruchova stylu. Pozoruhodné byly i zpěvné reakce vzájemné hry, zejména v návaznosti na rozvíjení témat a motivů mezi sólistou a orchestrálními hráči, jež byly navíc zahrané s citem pro dynamické přechody. Druhá věta Adagio ve svém lyrismu působila radostně, půvabně, s hloubkou až sametové vroucnosti, přičemž zajímavé byly také momenty střídání iniciativy sólisty a doprovodného tělesa. Třetí věta Finale. Allegro energico završila s neutuchající vnitřní gradací provedení, u kterého byla skvělá také čitelná vrstevnatost znění všech nástrojových skupin při respektování skladatelova stylu. Posluchači z mnoha míst Zlatého sálu korunovali přednes skladby výkřiky„Bravo!“.

Šťastnou volbou v úpravě koncertní nabídky byla zcela jistě slavnostně znějící Symfonie č. 7 A dur, op. 92 (1811–1812) Ludwiga van Beethovena. Maestro Zubin Mehta nastudoval klasicistní dílo zpaměti, mistrovsky a stylově, s úžasnou vnitřní agogikou. Již první věta Poco sostenuto. Vivace přenesla posluchače svou interpretací do Beethovenových dob, přičemž fráze skvěle „dýchaly“, každá sekce disponovala dynamikou dle zápisu v partech. Druhá věta Allegretto se nesla na vlně slavnostního charakteru, přičemž opět byla pozoruhodná vrstevnatost znění, která měla v jednotlivých skupinách žádoucím způsobem odlišnou působivost. Ve třetí větě Presto. Assai meno presto vynikla vylehčenost interpretace a bohatá orchestrální koloristika. V permanentní měkkosti souzvuku a s úžasnou disciplínou formální i přednesové stránky díla se stala čtvrtá věta Finale. Allegro con brio i se svou výrazovou hloubkou mistrovským završením symfonie. Bouřlivé a dlouhotrvající ovace stojícího publika vyvolávaly u mnohých posluchačů i dojetí, vzdávající světoznámému maestrovi téměř kariérní hold.

V Bavorské státní opeře v Mnichově, kde zastával Zubin Mehta v letech 1998 až 2006 post generálního hudebního ředitele a šéfdirigenta orchestru, se 30. května k devadesátinám dirigenta uskuteční slavnostní koncert, na kterém zazní monumentální Symfonie č. 3 d moll Gustava Mahlera.

Foto: Niklas Schnaubelt, Facebook Vienna Philharmonic

Facebook X E-mail WhatsApp