Saská metropole Drážďany žije bohatým kulturním životem. Ve městě působí dva významné orchestry, jeden z předních světových operních ansámblů a také operetní soubor, která vedle klasických děl uvádí i některé opery a také koncerty. Do Drážďan není daleko a zajet za kulturou se tam zkrátka vyplatí. Tuto tezi potvrdil koncert drážďanské Staatskapelle, který se konal 14. června v budově Semperovy opery. Řídil jej Thomas Guggeis za interpretačního přispění houslisty světového renomé Augustina Hadelicha.

Nejprve bych rád napsal alespoň pár řádků o obou drážďanských orchestrech. Dresden Philharmonie, neboli Drážďanská filharmonie, je mladší z obou orchestrů, byť má za sebou rovněž pozoruhodnou historii. Vznikla v roce 1871 a pod dnešním názvem vystupuje od roku 1923. Dnes sídlí v moderním Paláci kultury (což může být název, který budou Pražané vnímat spíš pejorativně), otevřeném v roce 1969, jehož hlavní sál, kde Drážďanská filharmonie působí, má vynikající akustiku, k čemuž přispěla jistě i kompletní přestavba celé budovy (znovuotevření se konalo 28. dubna 2017). V koncertním sále jsou také vynikající varhany, které se přirozeně využívají především při varhanních koncertech. Orchestr samotný má asi sto hráčů a své koncerty pořádá nejen v Drážďanech, ale i na četných zájezdech po Německu i v zahraničí. Drážďanská filharmonie se také může pyšnit řadou vynikajících dirigentů, kteří stáli v jejím čele: Paul van Kempen, Heinz Bongartz, Rudolef Kempe, Kurt Masur, Herbert Kegel, Rafael Frühbeck de Burgos, Marek Janowski a od sezony 2025/26 sir Donald Runnicles. Orchestr také podporuje mladé talentované hudebníky v rámci Akademie Kurta Masura.

Jestliže Drážďanská filharmonie existuje přes sto padesát let, Staatskapelle Dresden (Saský státní orchestr Drážďany) je výrazně starší. V sezoně 2023/24 oslavila své 475. výročí, je tedy orchestrem s obrovskou tradicí. V roce 1548 jej založil kurfiřt Moritz von Sachsen a po celou dobu své existence je spjat se saskou metropolí. V jejím čele stáli dirigenti a skladatelé Johann Adolf Hasse, Carl Maria von Weber, Richard Wagner, z dirigentů 20. století jmenujme např. Fritze Reinera, Karla Böhma, Josepha Keilbertha, Otmara Suitnera, Giuseppe Sinopoliho, Bernharda Haitinka, sira Colina Davise, Fabia Luisiho a Christiana Thielemanna, čímž jsme se dostali do současnosti. Od roku 2024 stojí v jejím čele Ital Daniele Gatti, přičemž s orchestrem vystupuje jeho čestný dirigent a stále aktivní HerbertBlomstedt, který v příštím roce oslaví sté narozeniny. K orchestru měl také vřelý vztah Richard Strauss, který na orchestr měl vazby přes šedesát let a devět jeho oper mělo světovou premiéru v Drážďanech, např. Salome, Elektra a Růžový kavalír. Orchestru přímo dedikoval svou Alpskou symfonii. Podobně jako Drážďanská filharmonie ve své Akademii Kurta Masura pečuje o mladé hudebníky, činí tak i Saský státní orchestr v Drážďanech – jeho akademie je pojmenována po jiném významném dirigentovi, který v Drážďanech působil, po Giuseppe Sinopolim. Oproti Drážďanské filharmonii je orchestr větší (asi o padesát hráčů), takže dokáže část hudebníků jet po světě na turné a ostatní hrají v Semperově opeře operní nebo baletní představení. Ostatně tak tomu bylo i v době, kdy letos orchestr v Praze na festivalu Pražské jaro hrál Verdiho Requiem (byl to závěr delšího evropského turné) a v Drážďanech se v té době uváděla Carmen, Rigoletto a studovala opera Nino Roty Florentský slaměný klobouk. Orchestr hraje v každé sezoně asi dvě stě padesát operních a baletních představení a padesát koncertů.

Je dobře, že italský dirigent Daniele Gatti, rodák z Milána, se stal pro Christianu Thielemannovi šéfdirigentem tohoto orchestru, protože patří k těm italským dirigentům, kteří vedle opery také pravidelně a dobře dirigují symfonický repertoár (dříve to byli např. Carlo Maria Giulini nebo předčasně zesnulý Giuseppe Sinopoli). Daniele Gatti diriguje samozřejmě operu, ale i symfonický repertoár jako hostující dirigent u mnoha světových orchestrů. Trvaleji působil např. v Akademii sv. Cecílie v Římě, v Royal Philharmonic Orchestra v Anglii, pravidelně řídil i Orchestre National de France a amsterdamský Královský orchestr Concertgebouw. Jeho velkou láskou jsou symfonie Gustava Mahlera, které cyklicky v Drážďanech uvádí.

Saský státní orchestr Drážďany svému publiku přináší v sezoně dvanáct abonentních koncertů – každý program nejprve v neděli dopoledne a potom v pondělí a v úterý večer, dále řadu mimořádných koncertů a oblíbené adventní i silvestrovské koncerty. Hráči orchestru vystupují na komorních koncertech, orchestr každoročně vyjíždí na dlouhá turné po Evropě a po světě. Základní abonentní řada dvanácti symfonických koncertů se hraje v Semperově opeře, kde je orchestr umístěn na jevišti, které je akusticky i esteticky pro tyto produkce upravené zvláštní dekorací. Všechny koncerty jsou beznadějně vyprodané.

Jedenáctý symfonický orchestr sezony 2025/26 se konal poprvé 14. června v jedenáct hodin dopoledne. Koncert postihla změna, protože původně plánovaná dirigentka Marie Jacquot koncert ze zdravotních důvodů musela odříct, a tak za ni zaskočil významný představitel nastupující dirigentské generace Thomas Guggeis, kterého Praha poznala v roce 2022, kdy řídil za nemocného Daniela Barenboima Smetanovu Mou vlast v podání West-Eastern Divan orchestru. Dnes tento velice talentovaný dirigent působí jako hudební ředitel v Opeře ve Frankfurtu nad Mohanem.

První část koncertního programu zůstala zachována – zazněl Houslový koncert D dur Ludwiga van Beethovena v podání rovněž v Praze velice známého Augustina Hadelicha. Místo plánovaného Koncertu pro orchestr Bély Bartóka pak Guggeis uvedl a zpaměti dirigoval Sedmou symfonii d moll, op. 70 Antonína Dvořáka. Byla radost poslouchat světový orchestr, který obě skladby uvedl bez jediného sebemenšího kazu a vychutnávat si, jak dirigent v mnohokrát slyšených dílech objevil a akcentoval některé detaily, které zůstaly mnoha dirigentům utajené (nebo je nemohli s jinými orchestry realizovat). Přirozeným vrcholem byla pak poslední věta Dvořákovy Sedmé symfonie s dramatickou codou. I americký houslista Augustin Hadelich provedl Beethovenův jediný houslový koncert s potřebnou dávkou suverenity (jistě jej interpretoval již mnohokrát a pokud se nemýlím, neměl ještě příležitost jej nahrát) a zároveň s velkou pokorou. Hrál na housle z roku 1744 od Giuseppa Guarneriho del Gesù, které mu umožnily nejen vyhrát všechny drobné noty v rychlých pasážích, ale doslova zpívaly v kantabilních melodiích. Nejen vynikající nástroj, ale především skvělá technika hry činí z Hadelicha jednoho z nejvyhledávanějších houslistů současných koncertních pódií.

Foto: Oliver Killig, Facebook Staatskapelle Dresden

Facebook X E-mail WhatsApp