Vídeňští filharmonikové s proslulým lotyšským dirigentem Andrisem Nelsonsem před odletem na své tradiční americké turné, které zahájí 27. února v newyorské Carnegie Hall programem s díly Bély Bartóka a Gustava Mahlera, uvedli ještě ve svém domovském sídle, ve Zlatém sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni, i další kompozice, které představí v USA. Z české tvorby vedle Mahlerovy První symfonie nastudovali i Šestou symfonii Antonína Dvořáka.

Program Vídeňských filharmoniků se Symfonií č. 6 D dur, op. 60 Antonína Dvořáka, který provedl orchestr ve Vídni na koncertě 15. února, byl uvozen Symfonií č. 36, C dur, KV 425 „Lineckou“ Wolfganga Amadea Mozarta. Šéfdirigent Orchestru lipského Gewandhausu a hudební ředitel Bostonského symfonického orchestru Andris Nelsons nadchl publikum tedy nejdříve svým přístupem ke klasicistní kompozici, kterou Vídeňští filharmonikové interpretovali velmi svěže, s citem pro styl a vrstevnatě, s hloubkou barevného spektra, zejména v sekcích nástrojů smyčcových a dechových. Nádherná byla především zpěvnost melodií a také gradace díla s vícečetnými vrcholy v klenbě dirigentova uchopení. Dílo znělo až sametově. 

Koncert vyvrcholil Symfonií č. 6 D dur, op. 60 Antonína Dvořáka, která má v historii Vídeňských filharmoniků své výjimečné postavení. Skladatel složil kompozici v roce 1880 na přání dirigenta Hanse Richtera, jenž byl tehdy předsedou orchestru, přičemž se současně zasloužil v průběhu své zářné kariéry o širší propagaci Dvořákových děl ve světě. 

Mistrovské Dvořákovo dílo zaznělo ve Vídni pod taktovkou Andrise Nelsonse mimořádně zpěvně a se silným vnitřním tahem. Již první větě Allegro non tanto vtiskl dirigent s orchestrem vitalitu a oslnivou dynamickou šíři ústící častěji až do explozí hřejivých barev. Druhá věta Adagio byla prodchnutou hloubkou lyričnosti a pozoruhodnou Nelsonsovou kreativitou v detailních gestech, jimiž strukturoval jemnou, niternou dramatičnost s přesahem až k působivé obraznosti.Scherzo (Furiant). Presto třetí věty, v níž velmi energicky vyzněla stylizace českého lidového tance furiant i ostřeji atakované polyrytmické prvky, zaznělo hravě a vřele. Nelsonsův gradační akcent na symfonické pasáže, které byly vnitřně provázány s liniemi rozvíjejících se témat napříč sekcemi, efektně vyvrcholil ve čtvrté větě Finale. Allegro con spirito, jíž dodal dirigent s orchestrem spektrum emocí ústících do společné radosti. 

Dvořákova Šestá symfonie s Andrisem Nelsonsem aVídeňskými filharmoniky zazněla ve Vídni stylově. Na turné v USA bude hrána nejen v newyorské Carnegie Hall, ale také na Floridě v Naples, ve West Palm Beach a Orlandu. Program zůstane stejný, pouze v New Yorku bude hrána nejen v souvislosti s dílem Wolfganga Amadea Mozarta, ale i Györgyho Kurtága, jehož dílo Petite musique solennelle en hommage à Pierre Boulez 90 hrál orchestr před odletem na zahraniční turné na koncertě ve Vídeňském koncertním domě i s díly Richarda Strausse (Tak pravil Zarathustra, op. 30)a Jeana Sibelia (Symfonie č. 2 D dur, op. 43). Obě skladby ze Straussovy a Sibeliovy tvorby představili Vídeňští filharmonikové o pár dní později i ve Frankfurtu nad Mohanem a v USA je plánují uvést v březnu v New Yorku, ve Washingtonu D. C. a v Orlandu.

První symfonie Gustava Mahlera sklidila u Vídeňských filharmoniků pod taktovkou Andrise Nelsonse ve Zlatém sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni 22. února velké ovace. Na program byla zařazena po Klavírním koncertě č. 3, Sz 119 Bély Bartóka, k němuž byl přizván miláček vídeňského publika, světově proslulý čínský virtuózní klavírista Lang Lang, jenž dílo – věnované skladatelem jeho paní, klavíristce Dittě Pásztory-Bartók – zahrál brilantně a s velkým nadhledem. Kompozici o třech větách Allegretto – Adagio religioso – Allegro vivace interpretoval fenomenální virtuos Lang Lang nejen technicky úžasně, ale i s obrovskou kreativitou úhozové kultury a intenzity znění. S noblesou v přístupu k barvám díla, s jeho specifickým ozvláštněním hojně užívaných kvartových akordů, dokázal Lang Lang skladbu provést tektonicky obezřetně, zářně i srdečně. Orchestr s dirigentem Nelsonsem byl sólistovi vynikajícím partnerem, orchestrální hráči citlivě naslouchali sólistovi, který pozorně vnímal i jejich hru. Vzájemné momentální hudební reakce byly v dynamice i přednesu kompozice krásným momentem.

Mahlerova Symfonie č. 1 D dur „Titán“ s Andrisem Nelsonsem a Vídeňskými filharmoniky byla přednesena analyticky. První větu Langsam. Schleppend. Wie ein Naturlaut negradoval dirigent organicky, ale strukturovaně. Obraznost přírodní atmosféry v neustále kulminujícím tahu s kontrasty temp i barev nechal Andris Nelsons v jádru tělesa rozeznít s akcentem na zpěvnost témat. Druhé větě Kräftig bewegt s jejím typickým ländlerem, vycházejícím inspirativně z rakouské taneční lidové hudby, dominovaly pasáže vitality a pozoruhodně i mnoho nuancí v dramatickém jádru kompozice. Lyrika a kantabilnost vnesly do interpretace pestrost emocí. Třetí věta Feierlich und gemessen, ohne zu schleppen vyzněla v ostřejších tazích groteskně, přičemž vynikla hravost s nadhledem. Proměny barev a zvukové intenzity přispěly k výrazným změnám v náladě spojované s ironií. I když věta zahrnuje smuteční pochod, prodchl Andris Nelsons s orchestrem dramatičtější pasáže lesklým, jasným i zářivým témbrem. Do čtvrté věty Stürmisch bewegt byl vnesen dirigentem velkými gesty tíživější, ovšem pro dílo charakteristický, pozdně romantický patos. 

První symfonie Gustava Mahlera se Třetím klavírním koncertem Bély Bartóka bude k poslechu v New Yorku i Bostonu a na Floridě v Naples a ve West Palm Beach. Vídeňští filharmonikové uzavřou své turné po USA 12. března. 

Foto: Raphael Mittendorfer

Facebook X E-mail WhatsApp