Schubertova píseň Nachthelle (Noční světlo) dala název koncertu, který se uskutečnil v pátek 22. května o desáté hodině večerní v zámeckém kostele v Bayreuthu. S jeho protagonistou, slovinským tenoristou a klavíristou Aco Bišćevićem vystoupil mužský pěvecký sbor ZwoZwoEins z bavorského města Bad Tölz vedený sbormistrem Marco Barbonem. Programovou náplň nočního koncertu tvořily výlučně skladby Franze Schuberta. 

Pozornost, která byla v průběhu letošních gluckovských slavností věnována vokální tvorbě Franze Schuberta, není náhodná. Ve smyslu kompoziční návaznosti označil intendant slavností Michael Hofstetter rakouského romantika Gluckovým „vnukem“. Osobností, která oba skladatele spojila, nebyl nikdo jiný než Gluckův žák a Schubertův učitel Antonio Salieri. 

V průběhu festivalu bylo Schubertovi věnováno celkem pět komorních koncertů. V Markraběcím divadle přednesl 10. května dánský barytonista Bo Skovhus za klavírního doprovodu Stefana Vladara posthumně sestavený cyklus Schwanengesang (Labutí píseň), další čtyři koncerty se zcela jiným, ale na všech místech (Führt, Castell, Lehberk a Bayreuth) stejným programem byly věnovány Schubertově písňové a sborové tvorbě. 

Kostel z let 1753–58 zasvěcený Panně Marii, tvořící severní křídlo zámeckého komplexu, je dnes jako jediný katolický stánek v Bayreuthu ideálním místem pro komorní koncerty. Takto je mimo jiné často využíván i pořadateli zářijového festivalu Barock Opera Bayreuth. (V sobotu 12. září odpoledne v něm kupříkladu vystoupí se svým recitálem Viaggio in Europa náš tenorista Petr Nekoranec.) Zejména pozdní večerní hodiny naplní tento jednolodní prostor kontemplativní atmosférou, podporovanou uměřeností výzdoby a ideálními akustickými podmínkami. A byly to právě Schubertovy písně a mužské sbory, které zde v pátek 22. května našly ideální místo pro své vyznění. 

Těžko mohl posluchač v duchovním stánku očekávat repertoár rozverných „schubertiád“, jimiž se kdysi bavil okruh skladatelových přátel. Schubertova vokální tvorba je však nejen bohatá (odborníci uvádí cca 630 kompozic), ale zároveň i různorodá. Schubert byl nejen velmi plodným, ale také komplexním skladatelem ovládajícím všechny dobové žánry psané k různým příležitostem. Pro interprety nebylo tudíž problémem sáhnout po kompozicích odpovídajících danému prostředí. Skladatelovy písně zazněly v podání slovinského tenoristy Aco Bišćeviće, sbory přednesl německý sbor ZwoZwoEins, odrostlí odchovanci proslulého tělesa Tölzer Knabenchor (Chlapecký sbor z Tölzu). Jako za Schubertových časů se Bišćević uplatňoval nejen jako zpěvák, ale i coby klavírista. Doprovázel nejen sbor, ale i svůj zpěv. Není třeba připomínat, že s podobnou personální unií pěvce a doprovazeče se dnes příliš často nesetkáváme. 

Byl to právě pětihlasý Schubertův mužský sbor Mondenschein (Měsíční svit), op. 102, D 875 na slova skladatelova přítele Franze Adolpha Friedricha von Schobera, který příznačně navodil atmosféru večera, v níž měsíc začal osvětlovat noční oblohu nad zámeckým komplexem. Sbor zapěl za zády diváků v zadní části kostela, ostatní část programu následně probíhala před oltářem, kde bylo umístěno klavírní křídlo. Podobná slova velebící noční atmosféru „Wie schön bist du, freudliche Stimme…“ („Jak jsi krásný, přívětivý hlase…“) zazněla i v další sborové kompozici Die Nacht (Noc), D 983 na slova Friedricha Adolpha Krummachera. Přírodní a milostná lyrika s celým arzenálem oblíbených topoi raných romantiků (noc, snění, láska, touha, fantazie, pocity…) pak tvořila textovou složku i dalších kompozic. 

Již první takty obou skladeb naznačily, že se v případě cca dvacetičlenného mužského sboru jedná o výjimečné pěvecké těleso, vyrostlé na základech jednoho z nejproslulejších chlapeckých sborů. Za názvem ZwoZwoEins se skrývá reminiscence na Bachovo mistrovské dílo Singet dem Herrn, jehož poslední úsek začínající taktem 221 se stal bravurním číslem sboru a oblíbeným finále jeho koncertů. 

Nelze zde uvádět všechny a cappellové či klavírem provázené sborové kompozice, které toho večera zazněly. Schubert v nich, podobně jako v sólových písních, citlivě reagoval na básnické texty svých současníků – Johanna Mayerhofera, Theodora Körnera, Johanna Gabriela Seidla aj. Ve čtyřhlasém sboru Im Gegenwärtigen Vergangenes, D 710 opět sáhl po textu svého největšího současníka Johanna Wolfganga Goetha, v pětihlasém Gott ist mein Hirt (Psalm 23) po překladu Mosese Mendelssohna. Dvacet mladých pěvců pozorně sledovalo minuciózní gesta, v nichž sbormistr Marco Barbon vkusnou dynamikou odkrýval onomatopoické kvality jednotlivých slov a funkční agogikou vyjádřil proměnlivé nálady, jimiž Schubert geniálně reagoval na texty přírodní, milostné, ale i duchovní lyriky. 

O neméně silný poslechový zážitek se postaral sólista a klavírista v jedné osobě Aco Bišćević, jehož elegantní francouzský „haute-contre“ nepostrádá jihoslovanské, vřelé zabarvení. Spolu se členem sboru přednesl známou píseň Der Tod und das Mädchen (Smrt a dívka), op. 7, D 531, v níž oba pěvci citlivě vyjádřili kontrastní pocity lidské úzkosti a strachu na straně jedné a osvobozující vlídnosti majestátu smrti na straně druhé. Kouzelně si pohrál s vtipnou Heidenröslein (Planá růžička), D 257 a na další Goethův text zkomponovanou Rastlose Liebe (Neklidná láska), D 138. Z největšího piasnissima vyklenul do neuvěřitelné zvukové krásy obě gradace ve známé písni Du bist die Ruh (Ty jsi můj klid), op. 59, D 776 na slova Friedricha Rückerta. Není třeba zdůrazňovat, že stran klavírního doprovodu sám pěvec nejlépe cítí, co ke svému hlasu potřebuje. Slyšet pěvce a klavíristu v jedné osobě není běžné, jsem ráda, že jsem tento zážitek mohla sdílet spolu s přítomnými posluchači, kteří účinkující po zásluze obdařili dlouhotrvajícím bouřlivým potleskem. 

Dánský barytonista Bo Skovhus a slovinský tenorista Aco Bišćević zdaleka nejsou jediní, kteří vědí, že u německojazyčného publika si vedle opery musí vydobýt ostruhy i interpretací písní (oba se v rámci festivalu ostatně představili v obou polohách). Podobně to v současné době svými písňovými recitály dělá většina pěveckých hvězd. Máme v české hudební literatuře bohatou písňovou tvorbu, škoda jen, že k tomu, aby zazněla, je dáno tak málo příležitostí.

Foto: Basel Rajoub

Facebook X E-mail WhatsApp