28. květen
Svátek má Vilém.
2025 – zemřel Per Nørgård, dánský skladatel (narodil se 13. července 1932). Byl označován za největšího dánského autora od dob Carla Nielsena. Zpočátku byl ovlivněn styly severských tvůrců Jeana Sibelia, Carla Nielsena a Vagna Holmboeho, ale v 60. letech začal zkoumat modernistické techniky střední Evropy a nakonec vyvinul kompoziční systém založený na tzv. nekonečné sérii. Studoval v Kodani a v letech 1956 až 1957 u Nadie Boulangerové v Paříži. Sám pak učil skladbu na Královské hudební akademii.
2017 – zemřela Elisabeth Chojnacka, polská cembalistka žijící ve Francii (narodila se 10. září 1939). Platila za přední světovou hráčku specializovanou na interpretaci soudobé cembalové hudby. Vystupovala a nahrávala se souborem Xenakis Ensemble. Svá díla ji dedikovalo na 80 skladatelů. Od roku 1995 vyučovala na salcburském Mozarteu. Z Polska odešla v roce 1962 po skončení studií.
2014 – zemřel James K. Randall, americký skladatel (narodil se 16. června 1929), jeden z prvních zastánců elektronické hudby. V době smrti byl emeritním profesorem hudby na Princetonské univerzitě, kde učil od roku 1957. Psal také o hudbě a mnoho jeho spisů mělo podobu vysoce experimentálních prozaických básní.
2012 – zemřel Dieter Schönbach, německý skladatel a režisér (narodil se 18. února 1931). V roce 1959 byl jmenován vedoucím oddělení scénické hudby v divadle Schauspielhasus Bochum. Už na konci 50. let upoutal pozornost smyčcovým kvartetem. Později měly premiéry jeho multimediální opery jako nové hudební umělecké formy. Skládal opery a muzikály i instrumentální hudbu. Byl majitelem nakladatelství Multimediale Kunstwerke Dieter Schönbach.
1994 – narodil se Seong-Jin Cho, jihokorejský pianista. V roce 2015 zvítězil v Mezinárodní Chopinově klavírní soutěži, byl prvním Korejcem, kterému se to podařilo. Od té doby rozvíjí mezinárodní kariéru. Studoval v rodném Soulu, v roce 2012 se přestěhoval do Francie, aby studoval na Pařížské konzervatoři u Michela Béroffa. V roce 2016 podpsal smlouvu s vydavatelstvím Deutsche Grammophon. V sezóně 2024–25 byl rezidenčním umělcem Berlínských filharmoniků.
1977 – zemřel Jiří Reinberger, varhanní virtuos, varhanní a varhanářský expert, hudební pedagog a skladatel (narodil se 14. dubna 1914). Významně přispěl k prosazení varhan jako plnocenného koncertního nástroje v období komunismu, které varhanám coby původně liturgickému nástroji nepřálo. Založil moderní českou interpretační školu, v jeho revizi vyšla tiskem řada skladeb české varhanní literatury. Koncertoval doma i ve světě, působil jako odborný poradce při stavbě varhan firmy Rieger-Kloss v Bukurešti, Káhiře, Moskvě, Leningradu, Tallinnu, Toronto a na dalších místech, podle jeho návrhu byl postaven nový nástroj v pražském Rudolfinu. Od roku 1946 vyučoval na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze, stál též u vzniku Mezinárodních varhanních mistrovských kurzů Akademie múzických umění v Praze (1969), které stejně jako obdobné kurzy v Curychu vedl. Prosadil také zavedení mezinárodní varhanní soutěže festivalu Pražské jaro. Mezi jeho žáky se počítají desítky českých i zahraničních varhaníků, z tuzemských mimo jiné Václav Rabas, Giedrė Lukšaitė-Mrázková, Jan Hora, Jaroslava Potměšilová nebo Josef Rafaja. Studoval nejprve varhanní hru a kompozici na brněnské konzervatoři, pak skladbu v mistrovské třídě Vítězslava Nováka v Praze a varhany soukromě u Bedřicha Antonína Wiedermanna v Praze a u Güntera Ramina a Karla Straubeho v Lipsku.
1966 – premiéru měl 11. smyčcový kvartet od Dmitrije Šostakoviče. První provedení se uskutečnilo v Leningradě v podání Beethovenova kvarteta, souboru, jehož členům postupně skladatel věnoval čtyři kvartety.
1996 – zemřel Julian Krein, ruský skladatel a muzikolog (narodil se 5. března 1913). Studoval u svého otce a první skladby napsal ve věku 13 let. V roce 1927 odešel do Paříže, kde dokončil studium u Paula Dukase na École Normale de Musique. V roce 1934 se vrátil do Moskvy. Publikoval monografie o Fallovi, Debussym, Ravelovi a o svém strýci Alexandru Kreinovi. Jeho hudbu inspirovaly ruské i francouzské vzory, židovská kultura a Skrjabinovy inovace, jeho díla proto vykazují pozoruhodnou lyrikou a harmonickou vynalézavost. Kromě sólových klavírních děl a komorní hudby (včetně čtyř smyčcových kvartetů) zahrnuje jeho dílo také tři klavírní koncerty, jeden pro violoncello a jeden pro housle a symfonii Arktická báseň.
1990 – zemřel Julius Eastman, americký pianista, vokalista a minimalistický skladatel (narodil se 27. února 1940). Jako dirigent, hudebník a zpěvák měl blízký umělecký vztah s Arthurem Russellem, spolupracoval s Meredith Monk a Pierrem Boulezem. Propůjčil hlas nahrávce Osmi písní pro šíleného krále od Petera Maxwella Daviese na CD Nonesuch Records.
1964 – zemřel John Finley Williamson, americký sbormistr (narodil se 23. června 1887). V roce 1920 Williamson založil Westminsterský sbor ve Westminsterském presbyteriánském kostele v Daytonu ve státě Ohio. V roce 1926 také založil Westminsterskou sborovou školu. Roku 1929 se škola a sbor přestěhovaly na Ithaca College v Ithace ve státě New York a v roce 1932 do Princetonu v New Jersey. Westminster Choir College vedl do roku 1958.
1963 – zemřel Vissarion Jakovlevič Šebalin, sovětský skladatel a hudební pedagog (narodil se 11. června 1902), v letech 1942-1948 byl rektorem Moskevské konzervatoře. Byl jedním z nejkultivovanějších a nejvzdělanějších skladatelů své generace; jeho seriózní intelektuální styl ho sbližuje s Mjaskovským. Byl blízkým přítelem Dmitrije Šostakoviče, který mu věnoval smyčcový kvartet č. 2. V roce 1948 se stal obětí Ždanovovovy čistky a upadl do zapomnění. Mezi jeho studenty patřili Veljo Tormis, Edison Denisov, Tichon Chrennikov, Karen Chačaturjan, Aleksandra Pachmutová, Galina Konstantinovna Smirnová, Asja Sultanová, Jevganija Josifovna Jachin a další.
1958 – zemřel Mikuláš Schneider-Trnavský, slovenský skladatel, dirigent a hudební pedagog (narodil se 24. května 1881). Zasloužil se o založení Hudební a dramatické akademie v Bratislavě a stál za sestavením a vydáním Jednotného katolického zpěvníku; obsahoval na pět set písní, z toho polovina byly autorské. Studoval v Budapešti a Vídni, mezi lety 1903 – 1905 byl v Praze žákem varhaníka Josefa Kličky a skladatele Karla Steckera. Komponoval sbírky uměleckých písní, napsal vokální mši Missa stella matutina. V roce 1933 složil na objednávu symfonickou báseň Pribinův slib. Od roku 1909 až do smrti působil jako regenschori v Dómu sv. Mikuláše v Trnavě.
1949 – narodil se Joseph Alfidi, americký dirigent a klavírista (zemřel 2. února 2015). Jako zázračné dítě měl už v šesti letech profesionální angažmá – dirigoval Miami Symphony Orchestra na Floridě a členy Newyorské filharmonie na Long Islandu. Jako sedmiletý dirigoval v Carnegie Hall předehry k Figarově svatbě a Vilému Tellovi, Haydna a Beethovenovu Osudovou. V dalších letech dirigoval v mnoha amerických městech a cestoval po Evropě, ve Vatikánu koncertoval pro papeže, v roce 1960 v Bruselu vystoupil jako pianista, dirigent a skladatel před královnou. V roce 1972 získal 3. cenu v prestižní soutěži královny Alžběty v Bruselu. Později postupně opustil veřejné vystupování a žil v Belgii, kde vyučoval hru na klavír na Královské konzervatoři v Lutychu.
1948 – premiéru měl Koncert č. 3 pro klavír a orchestr, op. 270, který zkomponoval Darius Milhaud. První provedení se uskutečnilo na festivalu Pražské jaro, sólistou byl Emile Baume, Českou filharmonii řídil Ľudovít Rajter.
1938 – premiéru měla opera Malíř Mathis (Mathis der Maler) Paula Hindemitha. První nastudování se uskutečnilo v Curychu. Opera zachycuje život a umělecká dilemata malíře Matthiase Grünewalda v bouřlivých dobách reformace a selské války. Hindemitha inspiroval Grünewaldův Isenheimský oltář, jehož výjevy jsou tématy jeho třívěté symfonie Mathis der Maler, která měla premiéru už předtím – 12. března 1934 v Berlíně pod vedením Wilhelma Furtwänglera.
1932 – narodil se Henning Christiansen, dánský experimentující skladatel (zemřel 10. prosince 2008). Jeho cílem bylo spolupracovat a překračovat konvenční hranice a hranice mezi uměleckými disciplínami, nesnášel myšlenku izolovaného uměleckého génia. Je to patrné z jeho angažmá v mezinárodní interdisciplinární komunitě umělců, skladatelů, designérů a básníků Fluxus, která se v 60. a 70. letech, inspirována Johnem Cagem, věnovala experimentálním performancím zdůrazňujícím náhodu oproti hotovému produktu. Byl také profesorem na Hochschule für Bildende Künste v Hamburku. Žil po čtyři desetiletí na dánském ostrově Møn.
1929 – premiéra první verze opery Král a uhlíř, díla Antonína Dvořáka z roku 1871, Prozatímním divadlem tehdy zamítnutého jako nehratelné. V Národním divadle ji připravil dirigent Otakar Ostrčil, šéf operního souboru. Znovu byla uvedena v koncertní podobě na festivalu Dvořákova Praha v roce 2019. Skladatel napsal roku 1874 na totéž libreto zcela novou operu. Ta měla preméru v Prozatímním divadle 24. listopadu 1874.
1925 – narodil se Dietrich Fischer-Dieskau, německý pěvec-barytonista a dirigent (zemřel 18. května 2012). Byl jedním z nejslavnějších interpretů koncertních písní, zejména Schubertových, popsivoán jako jeden z nejlepších vokálních umělců 20. století. Díky výjimečnému ovládání svého jemného, krásného lyrického hlasu dominoval více než třicet let operním i koncertním pódiím. Profesionální kariéru zpěváka začala v roce 1947 záskokem v Brahmsově Německém rekviem a v Lipsku svým prvním písňovým recitálem. Od roku 1948 do 1978 byl sólistou Městské opery v Západním Berlíně, po roce 1961 známé jako Deutsche Oper. Hostoval ve Vídeňské státní opeře a Bavorské státní opeře, každoročně zpíval na Salcburském festivalu a pravidelně také na Bayreuthském festivalu. V roce 1955 debutoval v USA. Provedl mnoho děl soudobé hudby, včetně premiéry Válečného rekviem Benjamina Brittena… Z operního světa se stáhl v roce 1978, z koncertního dění na Nový rok 1993. Pak se věnoval dirigování, výuce interpretace písní, malování a psaní knih… Za druhé světové války byl odveden do Wehrmachtu. Staral se o koně na ruské frontě a sloužil v jižně od Bologni. V roce 1945 byl v Itálii zajat a dva roky strávil jako americký válečný zajatec. Jeho starší bratr Klaus Fischer-Dieskau byl berlínským sbormistrem.
1925 – narodil se Pavel Štěpán, český klavírista (zemřel 30. září 1998). Jeho doménou byla interpretace děl Josefa Suka, Vítězslava Nováka, W. A. Mozarta a J. S. Bacha. V rozhlase poprvé vystoupil v deseti letech, veřejně poprvé koncertoval v šestnácti. V osmnácti hrál 28. října 1943 s Českou filharmonií řízenou Rafaelem Kubelíkem Mozartův Klavírní koncert c moll, brzy poté s nimi provedl Beethovenův koncert G dur. V roce 1946 zahrál ve světové premiéře klavírní sonátu Gideona Kleina, v roce 1951 získal první cenu v mezinárodní soutěži Pražského jara. Působil jako hudební režisér, hudební referent oddělení pro mládež, vedoucí redakce lidové tvořivosti a umělecký vedoucí hudební výroby v Československém rozhlase; v květnu 1945 se tak zúčastnil bojů o rozhlas. Kvůli sporům s komunistickým funkcionářem Zdeňkem Nejedlým musel v roce 1953 na několik let přerušit koncertní činnost… Spolu s Českou filharmonií získal dvakrát cenu Wiener Flötenuhr za nejlepší mozartovskou nahrávku roku. Byl synem klavíristy a skladatele Václava Štěpána a klavíristky Ilony Štěpánové-Kurzové. Klavírní hru studoval u svého dědečka Viléma Kurze.
1923 – narodil se György Ligeti, skladatel (zemřel 12. června 2006), jeden z nejvýznamnějších avantgardních autorů druhé poloviny dvacátého století, jedna z nejinovativnějších a nejvlivnějších progresivních osobností své doby. Narodil se v Rumunsku a před emigrací do Rakouska v roce 1956 žil v Maďarské lidové republice. Rakouské občanství získal v roce 1968. Studoval na Hudební akademii Franze Liszta v Budapešti, v 50. letech tam pak vyučoval harmonii, kontrapunkt a hudební analýzu. Prováděl také etnomuzikologický výzkum maďarské lidové hudby Transylvánie… Po experimentování s elektronickou hudbou v Kolíně nad Rýnem, kde ho ovlivnili Karlheinz Stockhausen a Gottfried Michael Koenig, přišel s technikou, kterou později nazval mikropolyfonií. Po napsání své „anti-anti-opery“ Le Grand Macabre se přiklonil polyrytmice. Nesložl sice žádnou filmovou hudbu, ale pro filmové užití byly užity mnohé úryvky z jeho kompozic. Z Ligetiho díla čerpal i zvukový design filmů Stanleyho Kubricka, zejména hudba filmu 2001: Vesmírná odysea… V letech 1961 až 1971 byl hostujícím profesorem skladby ve Stockholmu, v roce 1972 se stal rezidenčním skladatelem na Stanfordské univerzitě v USA. V letech 1973 až 1989 byl profesorem skladby na Vysoké škole hudby a divadla v Hamburku, kde mezi jeho studenty patřili Hans Abrahamsen, Unsuk Chin a Michael Daugherty.
1915 – narodil se Wolfgang Schneiderhan, rakouský houslista (zemřel 18. května 2002). Od pěti let byl považován za zázračné dítě, první evropské koncertní turné absolvoval už jedenácti letech… Po krátkém studiu u Otakara Ševčíka v Písku studoval ve Vídni. Od roku 1929 žil nějakou dobu v Británii. V letech 1933 až 1937 byl koncertním mistrem Vídeňských symfoniků, v letech 1937 až 1951 vedl Vídeňské filharmoniky. Přesto si pro koncerty a nahrávky udržel kariéru sólisty. Působil jako pedagog v Salcburku, Vídni a Lucernu, založil smyčcové kvarteto a hrál ve slavném klavírním triu s Edwinem Fischerem a Enricem Mainardim. V roce 1956 založil společně s Rudolfem Baumgartnerem Lucernský festivalový smyčcový orchestr. Své studenty povzbuzoval, aby se v určitém okamžiku kariéry věnovali orchestrální hře a aby zkoumali moderní skladby.
1900 – zemřel George Grove, britský muzikolog a hudební historik (narodil se 13. srpna 1820), první ředitel Royal College of Music v Londýně, zakládající redaktor slovníku The Grove Dictionary of Music and Musicians. Mnohadílný hudební slovník byl od 19. století opakovaně aktualizován a vydáván. Vydání z roku 1980 obsahuje 22.500 článků a 16.500 biografií.
1889 – narodil se José Padilla Sánchez, španělský skladatel a klavírista (zemřel 25. října 1960). Byl také známý jako Maestro Padilla. Jeho první zarzuela La Mala hembra na text Ventury de la Vega z roku 1906 měla velký úspěch. Následovala řada stejně úspěšných operet a zarzuel. V roce 1914 odešel do Argentiny a působil jako ředitel a dirigent orchestru Compañía de Ursula López v Buenos Aires. Nějaký čas pobýval v Barceloně, kde se spřátelil s Pablem Picassem. Po první světové válce pobýval v Paříži a komponoval operety, revue a písně pro Moulin Rouge a další pařížské scény. Stal se mezinárodně proslulým skladatelem. Jeho píseň Španělská růže použil Jerome Kern v muzikálu The Night Boat uváděném na Broadwayi a píseň La Violetera se stala ústřední melodií filmu Světla velkoměsta Charlieho Chaplina. Napsal i hudbu k sedmi desítkám filmů, televizním inscenacím a dokumentům. Zkomponoval i několik chrámových skladeb a na text Alvareze de Sotomayora ódu na své rodné město: Himno de Almería.
1883 – narodil se Václav Talich, jeden z nejvýznamnějších českých dirigentů 20. století (zemřel 16. března 1961). Hudební dráhu začal jako talentovaný houslista, žák Otakara Ševčíka, koncertní mistr Berlínských filharmoniků. Osobnost šéfdirigenta Arthura Nikische ho však fascinovala natolik, že se rozhodl být také dirigentem. Dalších patnáct let sbíral zkušenosti v Oděse, Tbilisi a Lublani, kde byl šéfdirigentem Slovinské filharmonie. V Lipsku studoval u Maxe Regera a Arthura Nikische. V letech 1915 až 1918 příležitostně učil hru na housle, jako violista vystupoval s Českým kvartetem a studoval partitury. Dva dny po vzniku samostatného Československa 30. října 1918 dirigoval v České filharmonii premiéru Sukovy symfonické skladby Zrání. O necelý rok později se stal šéfdirigentem a zůstal jím až do roku 1941. Během 20. a 30. let často hostoval u orchestrů v Británii, Francii, Německu, Švédsku i v Sovětském svazu. Nabídky přicházely také z USA a Austrálie. V roce 1935 byl jmenován správcem opery pražského Národního divadla. Po osvobození Československa v květnu 1945 byl nesmyslně obviněn z kolaborace, zatčen a vězněn. Nesměl pak do podzimu 1946 veřejně vystupovat. Tehdy založil se studenty pražské konzervatoře Český komorní orchestr. Po komunistickém převratu v únoru 1948 nesměl veřejně vystupovat v Čechách, pracoval tehdy v Bratislavě v letech 1949 až 1952 se Slovenskou filharmonií. Českou filharmonii naposledy dirigoval na veřejném koncertě v listopadu 1954. Roku 1955 s ní natočil televizní záznam Slovanských tanců.
1836 – zemřel Antonín Rejcha, ve Francii Antoine-Joseph Reicha, skladatel, pedagog a teoretik českého původu (narodil se 26. února 1770). Jako patnáctiletého nadějného flétnisty se ho ujal strýc Josef Rejcha, který působil jako violoncellista v kapele hraběte Wallersteina ve Švábsku. Byli spolu později členy dvorního orchestru kurfiřta a divadelního orchestru v Bonnu, ve kterém hrál na violu i mladý Ludwig van Beethoven. Rejcha se dostal do Hamburku, do Paříže a do Vídně, kde studoval u Josepha Haydna. Od roku 1808 žil pak trvale v Paříži, v roce 1817 se stal profesorem skladby na pařížské konzervatoři. Jeho žáky byli mj. Hector Berlioz, César Franck, Charles Gounod, Georges Onslow a soukromým žákem Franz Liszt. Stal se významným hudebním teoretikem, jehož spisy ovlivnily několik generací skladatelů a muzikologů. Z jeho kompoziční tvorby se uplatňují dechové kvintety a komorní skladby pro nejrůznější nástrojové kombinace; jevištní díla nezískala žádný větší ohlas ani oblibu. Velké množství jeho děl uchovává pařížská knihovna Bibliothéque Nationale du Conservatoire a de l’opera. O úpravy a realizace mnohých Rejchových větších skladeb, kantáty Lenora, Rekviem, Nového žalmu, Variací pro violoncello a orchestr, šesti symfonií a dalších komorních vokálních i instrumentálních skladeb, se zasloužil Stanislav Ondráček.
1805 – zemřel Luigi Boccherini, italský skladatel a violoncellista (narodil se 19. února 1743). Jeho otec byl zpěvák, violoncellista a kontrabasista v městském orchestru, bratr Giovanni Gastone libretista několika oper Antonia Salieriho a J. Haydna, jeho sestra baletka. S otcem napřed hrál ve dvorním divadle Burgtheater ve Vídni. Po následných cestách přesídlil v roce 1768 do Španělska, kde se jeho mecenášem stal Don Luis, bratr španělského krále Karla III. Boccherini působil v Madridu jako violoncellista a skladatel a složil mj. řadu smyčcových kvintetů se dvěma party pro violoncello. Mezi jeho dalšími zaměstnavateli byli Lucien Bonaparte nebo francouzský velvyslanec v Madridu a král Fridrich Vilém II., který sám byl výborným amatérským hudebníkem a podporovatelem umění. Po roce 1785 ho postihlo několik tragických událostí, zemřeli dva z jeho španělských mecenášů, první i druhá manželka a čtyři dcery. Sám zemřel v chudobě na plicní chorobu. Úplný seznam jeho skladeb sestavil francouzský muzikolog Yves Gérard a publikoval ho poprvé v Londýně v roce 1969. Užívá se pro něj označení Gérardův katalog a jednotlivé skladby uvádí písmeno G a pořadové číslo.
1787 – zemřel Leopold Mozart, rakouský skladatel, houslista a pedagog, otec Wolfganga Amadea Mozarta (narodil se 14. listopadu 1719). Už během studia v rodném Augsburgu se objevoval ve studentských divadelních produkcích jako herec a zpěvák a stal se zručným houslistou a varhaníkem. Rodiče pro něj plánovali kariéru katolického kněze, avšak on v Salcburku studoval filozofii a právo. V roce 1740 zahájil dráhu profesionálního hudebníka, stal se houslistou a komorníkem jednoho z univerzitních kanovníků, hraběte z Thurn-Valsassiny a Taxis. Vydal také své první hudební dílo, šest triových sonát. V roce 1743 byl jmenován na pozici čtvrtého houslisty v hudebním zařízení hraběte Leopolda Antona von Firmiana, vládnoucího knížete-arcibiskupa salcburského; mezi jeho povinnosti patřilo komponování a výuka hry na housle a na klavír určená pro sbormistry salcburské katedrály. V roce 1763 byl povýšen na zástupce kapelníka. Jako skladatel byl podle některých autorů nevýznamný, neprosadil se, podle jiných se jeho díla hojně šířila v německy mluvící Evropě. Reputaci každopádně po Evropě získal svou knihou – učebnicí Versuch einer gründlichen Violinschule, obsáhlým pojednáním o hře na housle z roku 1755… Dne 21. listopadu 1747 se oženil s Annou Marií Pertlovou (zemřela v roce 1778 v Paříži). Z jejich sedmi dětí jen dvě přežily kojenecký věk: Maria Anna Walburga Ignatia zvaná „Nannerl“ (30. července 1751 aý 29. října 1829) a Johann Chrysostomus Wolfgang Theophilus (27. ledna 1756 – 5. prosince 1791). Roku 1759 Leopoled Mozart zjistil, že jeho dvě děti jsou zázračné. Do roku 1762 je připravil jako koncertní umělce a začal je brát na rozsáhlá koncertní turné, kde vystupovali pro aristokracii i veřejnost po celé střední a západní Evropě. Po roce 1762 se jeho skladatelské úsilí zřejmě omezovalo na revizi dřívějších děl a kolem roku 1771 přestal komponovat úplně. Jeho hlavní starostí se stal boj o nalezení profesionálního uplatnění pro syna.
1710 – narodil se Thomas Arne, anglický skladatel (zemřel 5. března 1778), mimo jiné autor hudby k písni Rule, Britannia!. Vystudoval práva a tajně se učil hrát na klavír a housle. Prvního úspěchu dosáhl uvedením opery Rosamond roku 1732 v Lincolnově Inn Fields Theatre. Prosadil se až v roce 1738 hudbou k Daltonově adaptaci Comuse. Následovaly další zakázky, i od královského dvora. Krátce pobýval v Irsku a v roce 1745 se stal skladatelem Vauxhall Gardens. Skládal hudbu i pro shakespearovské hry. Oxfordská univerzita mu udělila čestný doktorát v roce 1759. Závěr života prožil nemocný, v chudobě a v zapomnění.
1608 – premiéru měla opera L’Arianna, druhé operní dílo Claudia Monteverdiho, dochovaná jen ve fragmentu. Zazněla jako součást hudebních slavností při královské svatbě na dvoře vévody Vincenza Gonzagy v Mantově. Libreto, které se zachovalo celé, napsal v osmi scénách Ottavio Rinuccini. Z hudby dnes existuje jen prodloužený recitativ známý jako Lamento d’Arianna (Ariadnin nářek).