28. květen
Svátek má Vilém.
2025 – zemřel Per Nørgård, dánský skladatel (narodil se 13. července 1932). Byl označován za největšího dánského autora od dob Carla Nielsena. Zpočátku byl ovlivněn styly severských tvůrců Jeana Sibelia, Carla Nielsena a Vagna Holmboeho, ale v 60. letech začal zkoumat modernistické techniky střední Evropy a nakonec vyvinul kompoziční systém založený na tzv. nekonečné sérii. Studoval v Kodani a v letech 1956 až 1957 u Nadie Boulangerové v Paříži. Sám pak učil skladbu na Královské hudební akademii.
2017 – zemřela Elisabeth Chojnacka, polská cembalistka žijící ve Francii (narodila se 10. září 1939). Platila za přední světovou hráčku specializovanou na interpretaci soudobé cembalové hudby. Vystupovala a nahrávala se souborem Xenakis Ensemble. Svá díla ji dedikovalo na 80 skladatelů. Od roku 1995 vyučovala na salcburském Mozarteu. Z Polska odešla v roce 1962 po skončení studií.
1994 – narodil se Seong-Jin Cho, jihokorejský pianista. V roce 2015 zvítězil v Mezinárodní Chopinově klavírní soutěži, byl prvním Korejcem, kterému se to podařilo. Od té doby rozvíjí mezinárodní kariéru. Studoval v rodném Soulu, v roce 2012 se přestěhoval do Francie, aby studoval na Pařížské konzervatoři u Michela Béroffa. V roce 2016 podpsal smlouvu s vydavatelstvím Deutsche Grammophon. V sezóně 2024–25 byl rezidenčním umělcem Berlínských filharmoniků.
1977 – zemřel Jiří Reinberger, varhanní virtuos, varhanní a varhanářský expert, hudební pedagog a skladatel (narodil se 14. dubna 1914). Významně přispěl k prosazení varhan jako plnocenného koncertního nástroje v období komunismu, které varhanám coby původně liturgickému nástroji nepřálo. Založil moderní českou interpretační školu, v jeho revizi vyšla tiskem řada skladeb české varhanní literatury. Koncertoval doma i ve světě, působil jako odborný poradce při stavbě varhan firmy Rieger-Kloss v Bukurešti, Káhiře, Moskvě, Leningradu, Tallinnu, Toronto a na dalších místech, podle jeho návrhu byl postaven nový nástroj v pražském Rudolfinu. Od roku 1946 vyučoval na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze, stál též u vzniku Mezinárodních varhanních mistrovských kurzů Akademie múzických umění v Praze (1969), které stejně jako obdobné kurzy v Curychu vedl. Prosadil také zavedení mezinárodní varhanní soutěže festivalu Pražské jaro. Mezi jeho žáky se počítají desítky českých i zahraničních varhaníků, z tuzemských mimo jiné Václav Rabas, Giedrė Lukšaitė-Mrázková, Jan Hora, Jaroslava Potměšilová nebo Josef Rafaja. Studoval nejprve varhanní hru a kompozici na brněnské konzervatoři, pak skladbu v mistrovské třídě Vítězslava Nováka v Praze a varhany soukromě u Bedřicha Antonína Wiedermanna v Praze a u Güntera Ramina a Karla Straubeho v Lipsku.
1966 – premiéru měl 11. smyčcový kvartet od Dmitrije Šostakoviče. První provedení se uskutečnilo v Leningradě v podávní Beethovenova kvarteta, souboru, jehož členům postupně skladatel věnoval čtyři kvartety.
1958 – zemřel Mikuláš Schneider-Trnavský, slovenský skladatel a dirigent (narodil se 24. května 1881).
1949 – narodil se Joseph Alfidi, americký dirigent a klavírista (zemřel 2. února 2015). Jako zázračné dítě měl už v šesti letech profesionální angažmá – dirigoval Miami Symphony Orchestra na Floridě a členy Newyorské filharmonie na Long Islandu. Jako sedmiletý dirigoval v Carnegie Hall předehry k Figarově svatbě a Vilému Tellovi, Haydna a Beethovenovu Osudovou. V dalších letech dirigoval v mnoha amerických městech a cestoval po Evropě, ve Vatikánu koncertoval pro papeže, v roce 1960 v Bruselu vystoupil jako pianista, dirigent a skladatel před královnou. V roce 1972 získal 3. cenu v prestižní soutěži královny Alžběty v Bruselu. Později postupně opustil veřejné vystupování a žil v Belgii, kde vyučoval hru na klavír na Královské konzervatoři v Lutychu.
1948 – premiéru měl Koncert č. 3 pro klavír a orchestr, op. 270, který zkomponoval Darius Milhaud. První provedení se uskutečnilo na festivalu Pražské jaro, sólistou byl Emile Baume, Českou filharmonii řídil Ľudovít Rajter.
1938 – premiéru měla opera Malíř Mathis (Mathis der Maler) Paula Hindemitha. První nastudování se uskutečnilo v Curychu. Opera zachycuje život a umělecká dilemata malíře Matthiase Grünewalda v bouřlivých dobách reformace a selské války. Hindemitha inspiroval Grünewaldův Isenheimský oltář, jehož výjevy jsou tématy jeho třívěté symfonie Mathis der Maler, která měla premiéru už předtím – 12. března 1934 v Berlíně pod vedením Wilhelma Furtwänglera.
1925 – narodil se Dietrich Fischer-Dieskau, německý pěvec-barytonista (zemřel 18. května 2012).
1925 – narodil se Pavel Štěpán, český klavírista (zemřel 30. září 1998).
1900 – zemřel George Grove, britský muzikolog a hudební historik (narodil se 13. srpna 1820), první ředitel Royal College of Music v Londýně, zakládající redaktor slovníku The Grove Dictionary of Music and Musicians. Mnohadílný hudební slovník byl od 19. století opakovaně aktualizován a vydáván. Vydání z roku 1980 obsahuje 22.500 článků a 16.500 biografií.
1883 – narodil se Václav Talich, jeden z nejvýznamnějších českých dirigentů 20. století (zemřel 16. března 1961). Hudební dráhu začal jako talentovaný houslista, žák Otakara Ševčíka, koncertní mistr Berlínských filharmoniků. Osobnost šéfdirigenta Arthura Nikische ho však fascinovala natolik, že se rozhodl být také dirigentem. Dalších patnáct let sbíral zkušenosti v Oděse, Tbilisi a Lublani, kde byl šéfdirigentem Slovinské filharmonie. V Lipsku studoval u Maxe Regera a Arthura Nikische. V letech 1915 až 1918 příležitostně učil hru na housle, jako violista vystupoval s Českým kvartetem a studoval partitury. Dva dny po vzniku samostatného Československa 30. října 1918 dirigoval v České filharmonii premiéru Sukovy symfonické skladby Zrání. O necelý rok později se stal šéfdirigentem a zůstal jím až do roku 1941. Během 20. a 30. let často hostoval u orchestrů v Británii, Francii, Německu, Švédsku i v Sovětském svazu. Nabídky přicházely také z USA a Austrálie. V roce 1935 byl jmenován správcem opery pražského Národního divadla. Po osvobození Československa v květnu 1945 byl nesmyslně obviněn z kolaborace, zatčen a vězněn. Nesměl pak do podzimu 1946 veřejně vystupovat. Tehdy založil se studenty pražské konzervatoře Český komorní orchestr. Po komunistickém převratu v únoru 1948 nesměl veřejně vystupovat v Čechách, pracoval tehdy v Bratislavě v letech 1949 až 1952 se Slovenskou filharmonií. Českou filharmonii naposledy dirigoval na veřejném koncertě v listopadu 1954. Roku 1955 s ní natočil televizní záznam Slovanských tanců.
1836 – zemřel Antonín Rejcha, ve Francii Antoine-Joseph Reicha, skladatel, pedagog a teoretik českého původu (narodil se 26. února 1770). Jako patnáctiletého nadějného flétnisty se ho ujal strýc Josef Rejcha, který působil jako violoncellista v kapele hraběte Wallersteina ve Švábsku. Byli spolu později členy dvorního orchestru kurfiřta a divadelního orchestru v Bonnu, ve kterém hrál na violu i mladý Ludwig van Beethoven. Rejcha se dostal do Hamburku, do Paříže a do Vídně, kde studoval u Josepha Haydna. Od roku 1808 žil pak trvale v Paříži, v roce 1817 se stal profesorem skladby na pařížské konzervatoři. Jeho žáky byli mj. Hector Berlioz, César Franck, Charles Gounod, Georges Onslow a soukromým žákem Franz Liszt. Stal se významným hudebním teoretikem, jehož spisy ovlivnily několik generací skladatelů a muzikologů. Z jeho kompoziční tvorby se uplatňují dechové kvintety a komorní skladby pro nejrůznější nástrojové kombinace; jevištní díla nezískala žádný větší ohlas ani oblibu. Velké množství jeho děl uchovává pařížská knihovna Bibliothéque Nationale du Conservatoire a de l’opera. O úpravy a realizace mnohých Rejchových větších skladeb, kantáty Lenora, Rekviem, Nového žalmu, Variací pro violoncello a orchestr, šesti symfonií a dalších komorních vokálních i instrumentálních skladeb, se zasloužil Stanislav Ondráček.
1805 – zemřel Luigi Boccherini, italský skladatel a violoncellista (narodil se 19. února 1743). Jeho otec byl zpěvák, violoncellista a kontrabasista v městském orchestru, bratr Giovanni Gastone libretista několika oper Antonia Salieriho a J. Haydna, jeho sestra baletka. S otcem napřed hrál ve dvorním divadle Burgtheater ve Vídni. Po následných cestách přesídlil v roce 1768 do Španělska, kde se jeho mecenášem stal Don Luis, bratr španělského krále Karla III. Boccherini působil v Madridu jako violoncellista a skladatel a složil mj. řadu smyčcových kvintetů se dvěma party pro violoncello. Mezi jeho dalšími zaměstnavateli byli Lucien Bonaparte nebo francouzský velvyslanec v Madridu a král Fridrich Vilém II., který sám byl výborným amatérským hudebníkem a podporovatelem umění. Po roce 1785 ho postihlo několik tragických událostí, zemřeli dva z jeho španělských mecenášů, první i druhá manželka a čtyři dcery. Sám zemřel v chudobě na plicní chorobu. Úplný seznam jeho skladeb sestavil francouzský muzikolog Yves Gérard a publikoval ho poprvé v Londýně v roce 1969. Užívá se pro něj označení Gérardův katalog a jednotlivé skladby uvádí písmeno G a pořadové číslo.
1787 – zemřel Leopold Mozart, rakouský skladatel, houslista a pedagog, otec Wolfganga Amadea Mozarta (narodil se 14. listopadu 1719).
1710 – narodil se Thomas Arne, anglický skladatel (zemřel 5. března 1778), mimo jiné autor hudby k písni Rule, Britannia!. Vystudoval práva a tajně se učil hrát na klavír a housle. Prvního úspěchu dosáhl uvedením opery Rosamond roku 1732 v Lincolnově Inn Fields Theatre. Prosadil se až v roce 1738 hudbou k Daltonově adaptaci Comuse. Následovaly další zakázky, i od královského dvora. Krátce pobýval v Irsku a v roce 1745 se stal skladatelem Vauxhall Gardens. Skládal hudbu i pro shakespearovské hry. Oxfordská univerzita mu udělila čestný doktorát v roce 1759. Závěr života prožil nemocný, v chudobě a v zapomnění.
1608 – premiéru měla opera L’Arianna, druhé operní dílo Claudia Monteverdiho, dochovaná jen ve fragmentu. Zazněla jako součást hudebních slavností při královské svatbě na dvoře vévody Vincenza Gonzagy v Mantově. Libreto, které se zachovalo celé, napsal v osmi scénách Ottavio Rinuccini. Z hudby dnes existuje jen prodloužený recitativ známý jako Lamento d’Arianna (Ariadnin nářek).