Pod titulem Rakušan v Čechách, Čech v Itálii se konaly dva koncerty se stejným programem – v neděli 24. května na zámku v Brtnici a druhý den 25. května v klášteře v Nové Říši byla dramaturgie věnovaná autorům z doby klasicismu. Wranitzky Kapelle v čele s dirigentem Markem Štilcem spolu se sólisty Jitkou Hosprovou na violu a Mauriziem Sciarrettou, italským houslistou, přednesli díla Floriana Leopolda Gassmanna, Karla Ditterse von Dittersdorfa, Antonia Vivaldiho, Josefa Mylivečka a Antonia Salieriho a v závěru nechyběl ani netradičně pojatý Wolfgang Amadeus Mozart. Koncert v Hudebním sále kláštera v Nové Říši měl příchuť autenticity a dávného muzicírování. 

Wranitzky Kapelle, která se věnuje historicky poučené interpretaci, se hlásí k odkazu bratrů Antonína a Pavla Vranických, kteří pocházeli z Nové Říše a oba byli vychováváni v klášteře zdejších premonstrátů. (I proto koncert v Hudebním sále kláštera zahájil uvítáním publika opat Marian Kosík.) Po odchodu do Vídně se postupně stali oba bratři významnými osobnostmi vídeňského hudebního života. 24. května ale z jejich tvorby Wranitzky Kapelle nehrála, věnovala se jiným skladatelům klasicistní vídeňské školy, kteří působili i v Českých zemích. O nich v průvodním slovu krátce promluvil dirigent Marek Štilec, který orchestr posléze vedl bezpečným a přehledným gestem. 

Nejprve zazněla předehra k opeře La contessina Floriana Leopolda Gassmanna, který se narodil v Mostě a studoval v Chomutově. Poté se dostal do Benátek, kde mu byl představen mladičký Antonio Salieri, který se stal jeho žákem i přítelem. Gassmann byl ve Vídni za Marie Terezie a pak i Josefa II. dvorním kapelníkem a skladatelem, a tedy autorem tehdy oblíbených oper. Předehra k opeře La contessina zazněla v Nové Říši poněkud nesměle, ale precizně.

Koncert pro violu a orchestr F dur, K.168 Karla Ditters von Dittersdorfa již dostal potřebnou energii, zejména díky sólistce, violistce Jitce Hosprové. Ta se ujala partu s vášní, podpořenou dramaticky znějícím nástrojem. Zajímavostí bylo, že celá skladba se odehrála bez hobojů, jejich úlohu tedy přebírala viola. 1. Allegro moderato zahájily ve forte horny, které tuto dynamiku ovšem po celou skladbu podržely. Viola zněla pevně a ve spodní poloze závažně. 2. Andante bylo o poznání měkčí a melodické, 3. Allegro se odvíjelo ve svižném tempu, kdy violistka dostala prostor k předvedení své virtuozity a plně jí využila. Její nástroj z dílny Petra Zdražila zněl plně jak ve spodní, dramatické poloze, tak v zářivých výškách. „Tento koncert existuje v nahrávce s Lubošem Malým, ale od té doby upadl v zapomenutí. Znovu jsem ho objevila a věřím, že díky mně dostane nový život. Myslím, že si to zaslouží, je totiž velmi posluchačsky vděčný,“ svěřila se sólistka po koncertě. 

Po přestávce jako by orchestr nabral novou energii a přednesl předehru k opeře Bajazet, RV 703 Antonia Vivaldiho. V 1. Allegro si vedle jiskřivých pasáží užili hudebníci i posluchači dynamická echa, 2. Andante molto bylo vylehčené zejména díky perlivému cembalu, 3. Allegro nabralo svižné tempo, se kterým se staré lesní rohy vyrovnávaly statečně, i když poněkud ztěžka a v síle. 

Josef Mysliveček pak byl představen jako nejvýznamnější Čech, působící mimo český region. V Itálii byl velmi ceněn jako skladatel, Il divino Boemo byl vzorem i Mozartovi. Jeho Koncert pro housle a orchestr C dur přednesl italský houslista Maurizio Sciaretta z Boloni. Na housle z dílny J. B. Vuillauma, vyrobené v Paříži v roce 1850, překvapil zářivým, poněkud ostřejším tónem a přinesl procítěnost melodie i technickou bravuru. 1. Allegro con spirito zahájil orchestr důstojným tématem, které housle převzaly a přednesly suverénně, až do jiskřivé kadence. 2. Largo překvapilo procítěnou melodií s citlivým doprovodem čtyř houslí a dvou viol v pianissimu. 3. Allegro nastoupilo akordy ve fortissimu a pak ve střídání houslí a orchestru se v prudkém tempu dostal houslista ke kadenci, ve které ekvilibristicky zúročil svoji technickou zdatnost. 

Závěrem zazněla Sinfonia Veneziana italského skladatele Antonia Salieriho, působícího ve Vídni. Zlidovělá historie z něho udělala Mozartova protivníka, až vraha, což bylo ovšem marketingovým tahem, jak zdůraznil i dirigent Marek Štilec. Jak orchestru na provedení jeho díla záleží, potvrdilo i velké přelaďování všech nástrojových skupin, než se dirigent ujal interpretace. V 1. Allegro assai nastoupil energicky celý orchestr, s pečlivě propracovanými echy a silnými akcenty až do efektního fortissima. 2. Andantino grazioso znělo naopak v mezzopianu s něhou a italskou noblesou. 3. Presto zahájily ve fortissimu lesní rohy s nepřeslechnutelným nechtěným trylkem na začátku, což je u těchto starých a neohrabaných nástrojů běžný jev. Pak už se ale jejich tóny odvíjely pevně a vylehčeně, v rychlých bězích, kdy soupeřily se smyčci až do energického závěru.

Obecenstvo přijalo výkon orchestru s uznáním a potleskem, který odstartoval překvapení. Oba sólisté chvíli zkoušeli publikum, jestli přijde někdo na to, který z klasicistních skladatelů v programu večera chyběl. Po chvíli zaznělo jméno Wolfganga Amadea Mozarta, a tak vpadla jako přídavek v podání dua housle–viola Šampaňská árie Dona Giovanniho. „Je to rarita, našli jsme noty v archivu v Boloni v aranži Yvonne Morgon a ani nevím, jestli to ještě dnes kromě nás dvou někdo hraje,“ smála se po koncertě Jitka Hosprová.

Byl to koncert pohodový a v prostředí kláštera Nové Říše dostal opravdovou příchuť historické autenticity. Stejně tak v provedení souboru Wranitzky Kapelle, kterou tvoří zkušení hudebníci, zabývající se historickou interpretací, kteří mají zkušenosti i ze zahraničních souborů. „Je tu asi polovina českých hudebníků, kteří mají možnost získávat zkušenosti i ve spolupráci se zahraničními soubory. A druhá polovina jsou naopak zahraniční hudebníci. Prvním violistou je například Eduardo García Salas, Španěl, který vystudoval v Praze a dlouhodobě zde žije. Díky jemu právě máme možnost objevovat v archívech zajímavé staré skladby. A díky jemu také ožívá starý a zanedbaný zámek v Brtnici, o jehož propagaci pečuje. Tam jsme měli koncert včera,“ prozradil na své svěřence dirigent Marek Štilec.

Festival Mahler Jihlava tak dostal hudebně historický přesah. Pečuje o dědictví, ze kterého vzešel jak Gustav Mahler, tak celá česká hudební historie.

Foto: Facebook festivalu

Facebook X E-mail WhatsApp