Na přehlídku kvartetů, které se představují na letošním Concentu Moraviae v Náměšti nad Oslavou, se po sedmi letech vrátil soubor Quatuor Modigliani. Vedle zahajovací skladby, kterou byl Smyčcový kvartet F dur, op. 77 č.2 „Lobkowitzký“ Josepha Haydna, zazněl ve druhé polovině večera Smyčcový kvartet g moll, op. 10 Clauda Debussyho. Kvarteto potvrdilo svoji vysokou kvalitu a stalo se miláčkem publika.

Zámek Náměšť nad Oslavou patří spolu s obcí k zakládajícím členům projektu Concentus Moraviae a koncerty se konají v knihovně zámku už jednatřicátým rokem. Samozřejmě mají vybudované své skalní publikum, ať již místní, či přijíždějící z okolí, z Brna nevyjímaje. Koncert zde na zámku je už nepominutelnou tradicí. Zámecká knihovna má i přes dlouhý sál dobrou akustiku a komorní koncerty zde vždy dobře vyzní. Snad i proto je místní municipalita na spolupráci s festivalem pyšná a dává mu maximálně možnou podporu.

Starosta Ing. Jan Kotačka vítal publikum a s hrdostí sděloval, že město spojené zejména s rody Žerotínů a Haugwitzů, je držitelem titulu Historické město roku 2025. Na dějinný odkaz svého města jsou tu místní obzvláště hrdí. I tentokrát byl sál plný a ředitel Kulturního střediska Luděk Strašák vítal přítomné s tím, že nejprve vystoupí mladé místní talenty, žáci a žačka Základní umělecké školy. A bylo se čím chlubit, neboť trio asi dvanáctiletých žáků: Lukáš Staněk na flétnu, jeho bratr Tomáš na klarinet a Hedvika Chlandová na lesní roh zvítězili letos v celostátní soutěži ZUŠ komorních souborů. Děti překvapily už při nástupu soustředěností a společným nasazením, kterým zahájily skladbu Antonína Rejchy. Původní Trio lesních rohů zaranžoval učitel pro flétnu, klarinet a lesní roh a děti společně suverénně překvapily muzikálností a zejména Hedvika pevným a jistým tónem na obávaný nástroj, lesní roh. Ředitel ZUŠ Martin Beneš byl na své svěřence a svěřenkyně jak se patří hrdý.

Po tomto místním milém úvodu nastoupili členové francouzského Quatuor Modigliani a zaujali hned posazením nástrojů. Hráč na violoncello seděl naproti prvním houslím, což je klasické evropské posazení, oproti americkému či baroknímu, kdy je violoncello uprostřed.  Zahájili koncert Smyčcovým kvartetem F dur, op. 77, č.2 „Lobkowitzkým“. který patří k posledním Haydnovým kvartetům. 1. větu Allegro moderato zahájily první housle, které hrál Amaury Coeytaux podmanivým, kulatým tónem a se svítícím diskantem. Zářivá podmanivá melodie, dráždivá pikantní piana, výrazné dynamické kontrasty, to byly hned na úvod jasné priority. 2. větu Menuet. Presto zahájil úvod z piana, špičatě, vtipně a s nadhledem. Attacca rychlé presto uhánělo, aby zvolnilo do náhlého konce. 3. věta Andante započaly první housle spolu s violoncellem Françoise Kieffera zasněnou melodií, kterou oba ostatní nástroje lehce doprovázely pregnantním rytmem. Následovaly variace v prvních houslích, spějících v napětí do euforie, aby se opět vrátily do nesmělého pianissima. Ve 4. větě Finale. Vivace assai naopak přineslo pevný akord a následně rychlé energické běhy, v napětí a akcentech. Nad neustále běžícím pregnantním rytmem se do výšek vznášely první housle, až do pevného závěru. Celkově překvapoval kultivovaný a kulatý zvuk nástrojů, které se skvěle barevně doplňovaly a vytvářely kompaktní měkký celek. Pro vysvětlení stačilo nahlédnout do programu, kde se posluchač mohl dočíst, že členové kvarteta hrají na vynikající italské nástroje. Oboje housle jsou z dílny Giovanniho Battisty Guadagniniho a jsou z let 1773 a 1780, violu postavil Luigi Mariani v roce 1660 a violoncello Matteo Goffriler v roce 1706. Snad jen pro našeho posluchače znělo provedení Haydnova Smyčcového kvartetu poněkud romanticky, což ovšem nebylo nijak na úkor kvality provedení.

Jako druhý zazněl Smyčcový kvartet g moll, op.10 Clauda Debussyho a tady byli umělci naprosto doma. 1. větu Animé et très décidé zahájily nejprve energicky plným zvukem, po decrescendu hráli jen v pianissimu, jako lehounký vánek, nad kterým se postupně vznášely první housle. Vášeň přineslo violoncello, pokračovaly sólem první housle ze sametových hloubek a pokračovalo vášnivě v accellerandu. Následovalo sólo sametové violy Laurenta Marfainga a po ní se zase ozvalo vášnivé violoncello a všichni v accellerandu dospěli do závěru.  2. větu Assez vif et bien rythmé zahájili všichni pizzicatem pod violovým sólem. Melodii převzaly první housle a po nich něžně violoncello, zatímco první housle přinesly vášeň, kterou všichni postupně zklidnili do pianissima. 3. větu Andantino, doucement expressif zahájily druhé housle Loïce Ria, následované violou a pomalou melodii rozváděly první housle do bolestné a rezignované melodie. Zpívající violoncello následovala viola, žalující v bolestných hloubkách. Sólové měkké violoncello doplnily první housle zářivým discantem. Postupně všichni dovedli větu do ztracena v lehounkých flažoletech. 4. větu Trés modéré – Trés mouvementé et avec passion vyneslo z hloubek violoncellové sólo, konejšené ostatními nástroji. První housle s ostatními v accellerandu spěchaly v energickém tempu, následná svítící melodie v prvních houslích se vzepjaly v napětí, a společně se potkali v melodickém proudu. Bolestné a ostré crescendo běželo v rychlých bězích až do vrcholu vítězných prvních houslí. Nadšené publikum odměnilo umělce dlouhým potleskem a ti zase přinesli jako poděkování přídavek. Menuet č. 3 d moll D 89 Franze Schuberta byl lehounký, vznášel se, a přesto zněl pevně, s jímavým sólem prvních houslích. I tady si publikum vychutnalo nádherný souzvuk mistrovských smyčcových nástrojů, s kulatým a měkkým zvukem a sametovou barvou se zářícím discantem. Nádherný koncert, na který se bude dlouho vzpomínat.

foto: Concentus Moraviae / Andrea Myška

Facebook X E-mail WhatsApp