28. červen
Svátek má Lubomír.
1991 – premiéru mělo Liverpoolské oratorium, první a hlavní vpád někdejšího člena skupiny Beatles Paula McCartneyho do klasické hudby. Vytvořil je v roce 150. výročí Královského liverpoolského filharmonického orchestru, a to společně s dirigentem a skladatelem Carlem Davisem. Ve skladbě účinkovali zpěváci Kiri Te Kanawa, Jerry Hadley, Sally Burgess a Willard White. V české premiéře zaznělo dílo 14. května 1993 na festivalu Pražské jaro. Účinkovaly Royal Liverpool Philharmonic Orchestra, Pražský filharmonický sbor a Pražský dětský sbor, dirigoval Carl Davis.
1985 – zemřel Karel Pilař, houslař (narodil se 30. října 1899), zakladatel hradecké větve houslařského rodu Pilařů. Postavil celkem 210 nástrojů, byl také restaurátorem nástrojů starých. Mezi jeho učiteli byl strýc Antonín Pilař, u kterého dva roky působil v jeho dílně v Berlíně. Spolupracoval také s Otakarem Špidlenem (1896–1958) a v roce 1917 nastoupil jako tovaryš u bratří Šámalů v Praze. V roce 1924 si pak v Hradci Králové zřídil vlastní dílnu. Jeho syn Vladimír Pilař (1926–2008) byl rovněž houslař, vyučil se přímo u něj.
1909 – narodil se Jindřich Praveček ml., dirigent a skladatel (zemřel 11. února 2000). Studoval housle v Pardubicích u Stanislava Ondříčka a v Praze u Jaroslava Kociána, kompozici u Jaroslava Řídkého a dirigování u Pavla Dědečka. V roce 1929 nastoupil vojenskou službu a 1931 byl jmenován kapelníkem na Vojenské hudební škole v Praze a v roce 1950 kapelníkem Ústřední hudby československé armády. V letech 1948–1951 vyučoval instrumentaci pro dechové nástroje na JAMU. Je autorem řady pochodů, skladeb pro dechové orchestry, úprav národních písní pro sóla, sbory i orchestry. Celkem napsal asi 150 skladeb. Byl uznáván jako dirigent nejen s neomylným absolutním sluchem a s přehledným gestem, ale také s přirozenou autoritou a vlídným humorem, působil jako host u mnoha dechových orchestrů, také jako porotce při hudebních soutěžích doma i v zahraničí, podílel se na vzniku festivalů dechových hudeb a pravidelně se jich účastnil (např. Kmochův Kolín, Koletova Rtyně, jeho nejmilejší Pravečkův Lanškroun…). Jako odborník byl zástupcem Československa v CISPM (Conception et Intégration de Services et Produits Multimédia). Jeho jméno nese ve svém názvu od roku 1997 Základní umělecká škola Jindřicha Pravečka v Lanškrouně a od roku 2003 Základní škola Jindřicha Pravečka ve Výprachticích.
1857 – zemřel Joseph Fischhof, česko-rakouský klavírista a skladatel (narodil se 4. dubna 1804), profesor na Vídeňské hudební konzervatoři, původem z Moravy. Publikoval řadu děl o hudbě a byl sběratelem Beethovenových partitur a rukopisů, které se staly důležitými pro životopisce. Jacob Hotchevar mu předal kopii Beethovenových dokumentů, která se dříve ztratila a později se stala známou jako Fischhofův rukopis. Jeho nejzajímavějším žákem byl George Lichtestein, hudebník maďarského původu působící druhou polovinu života ve Skotsku, zakládající člen a prezident Edinburské hudební společnosti, ředitel Edinburského filozofického institutu a ředitel a vedoucí hudebního oddělení na Charlotte Square Institution.
1846 – belgický hudebník Adolphe Sax (1814–1894) si nechal patentovat saxofon, který vynalezl kolem roku 1840 a poprvé představil veřejnosti na výstavě v Bruselu v roce 1841. Původním záměrem bylo vytvoření nástroje vhodného pro dechové a vojenské orchestry. Masově se saxofon rozšířil až od nástupu jazzu na přelomu 19. a 20. století.
1841 – premiéru měla Giselle, balet Adolpha Charlese Adama, absolutní kmenový titul světového repertoáru. Uskutečnila se ve staré Peletierově operní budově v Paříži, choreografii navrhl Jules Perrot, v 80. letech ji v Rusku upravil Marius Petipa. Autor libreta Théophile Gautier se inspiroval u Heinricha Heineho. Balet ztvárňuje příběh lásky, která je silnější než zrada a smrt. První dějství nabízí realistický obraz venkova plný barev, slunce a prosté radosti. Druhé dějství se odehrává ve snové říši, v éterickém světě víl. Pro tanečnice je titulní role nejvyšší metou – vyžaduje proměnu z naivní venkovské dívky přes dramatickou scénu šílenství až po nehmotný přízrak, který i v záhrobí chrání svého milého před zkázou.
1831 – narodil se Joseph Joachim, německý houslista, dirigent a skladatel maďarského původu (zemřel 15. srpna 1907), považovaný za jednoho z nejvýznamnějších interpretů 19. století. V Pešti studoval u polského houslisty Stanisława Serwaczyńského, který později v Polsku učil Wieniawského. První veřejné vystoupení měl 17. března 1839 v sedmi letech. Debutoval v Londýně v roce 1844 jako třináctiletý, hrál tehdy Houslový koncert Ludwiga van Beethovena (se svými vlastními kadencemi) pod taktovkou Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Působil v Lipsku a Výmaru a pak hlavně v Hannoveru a Berlíně a vybudoval si mezinárodní kariéru. Často vystupoval s pianistkou Clarou Schumannovou a založil Joachimovo kvarteto, ve kterém s ním jako s primáriem hráli Karel Halíř (druhé housle), Emanuel Wirth (viola) a Robert Hausmann (violoncello). Po Ferdinandu Davidovi byl druhým sólistou, který hrál Mendelssohnův Houslový koncert e moll. V Cambridge 8. března 1877 dirigoval anglickou premiéru Brahmsovy První symfonie. V roce 1879 uvedl v premiéře Brahmsův Houslový koncert s autorem jako dirigentem a v roce 1887 byl spolu s Hausmannem prvním interpretem Brahmsova Dvojkoncertu a moll pro housle a violoncello. Podílel se na světové premiéře Dvořákova Smyčcového sextetu A dur. Dvořák mu věnoval svůj Houslový koncert a moll, který na základě jeho připomínek několikrát přepracoval, ale Joachim dílo, premiérované v roce 1883 Františkem Ondříčkem, nakonec zřejmě nikdy nehrál… V Berlíně se 17. srpna 1903 stal prvním významným houslistou, o kterém je známo, že nahrával.
1821 – narodil se Maxmilian Mareček, skladatel, dirigent a operní podnikatel českého původu (zemřel 14. května 1897). Od roku 1848 byl dirigentem italské společnosti Astor Palace Opera v New Yorku, kde zahájil také činnost manažera. Cestoval s operními společnostmi po USA a navštívil Kubu a Mexiko. Do Ameriky přivedl vynikající evropské zpěváky, v amerických premiérách uvedl Verdiho opery Rigoletto, Trubadúr, La Traviata a Don Carlos, Meyerbeerovu Afričanku, Gounodova Romea a Julii, Halévyho Židovku a Thomasovu Mignon. V ostrém komerčním prostředí překonal mnoho obtíží, včetně stávek orchestrů. Později zanechal podnikatelské činnosti a věnoval se dirigování a vyučování. V mladších letech byl divadelním kapelníkem v Záhřebu, koncertním mistrem a dirigentem v Bambergu, ve Štrasburku, v Nancy a Paříži a sbormistrem londýnské opery Covent Garden a sbormistrem londýnské opery Drury Lane.
1742 – zemřel Jan Josef Ignác Brentner (Johann Joseph Ignaz Brentner), skladatel (narodil se 3. listopadu 1689), který v období vrcholného baroka patřil v tuzemsku k nejvydávanějším a nejpopulárnějším autorům. Komponoval zejména duchovní árie a instrumentální koncerty, které vynikají melodickou invencí a vykazují vlivy soudobé italské hudby. V Praze zřejmě vedl kapelu na kůru křižovnického kostela sv. Františka Serafínského, komponoval pro thunovskou kapelu a pro duchovní bratrstvo při malostranském jezuitském chrámu sv. Mikuláše. Za nevyjasněných okolností utonul v rodných Dobřanech.
1734 – narodil se Jean-Jacques Beauvarlet-Charpentier, francouzský skladatel a varhaník (zemřel 6. května 1794). Komponoval především skladby pro varhany a další klávesové nástroje a houslové sonáty s klavírním doprovodem. Působil, stejně jako jeho otec, v Hospice de la Charité v Lyon. Po přesídlení do Paříže byl spojen s Concerts Spirituels, s kostelem svatého Pavla, kde vystřídal Louis-Clauda Daquina, a nakonec byl v letech 1783 až 1793 varhaníkem v Notre Dame de Paris. Jeho syn Jacques-Marie (1766–1834) byl také varhaníkem a skladatelem.