14. červenec

Svátek má Karolína.

2024 – zemřela Sarah Gibson, americká skladatelka a klavíristka (narodila se 21. května 1986). Její kompozice hrály významné orchestry po celých Spojených státech i v Evropě. Klavírní koncert pro levou ruku, jehož premiéru hrála jako sólistka, zvítězil v soutěži nové orchestrální hudby pořádané Jižní Kalifornskou univerzitou. S klavíristou a skladatelem Thomasem Kotcheffem založila klavírní duo Hocket. Zemřela na rakovinu ve věku 38 let.

1961 – narodila se Unsuk Chin, jihokorejská skladatelka žijící v Berlíně, pro kerou se stalo určující propojovat ve své tvorbě kultury Východu a Západu. V kompozici byla na Vysoké škole hudby a divadla v Hamburku žákyní Györgyho Ligetiho. Její postmoderní styl byl ovlivněn také Bartókem, Stravinským, Webernem, Debussym, Xenakis a dalšími autory 20. století, k tomu se přidaly pracovní zkušenosti s elektronickou hudbou, zájem o balijský gamelan a v neposlední řadě třeba i využívání kompozičních konceptů středověkých autorů. Často pracuje s experimentálními texty. Její skladby hrají nejslavnější orchestry světa. Opera Alenka v říši divů byla v podobě mnichovské insceance zvolena časopisem Opernwelt za premiéru roku 2007. V roce 2026 přijala roli rezidenční skladatelky Prague Offspring při festivalu Pražké jaro.

2010 – zemřel Charles Mackerras (Alan Charles MacLaurin Mackerras), britský dirigent australského původu narozený v USA, znalec české hudby (narodil se 17. listopadu 1925). Byl milovníkem Mozarta a Händela, rád se věnoval Brahmsovi a Wagnerovi i anglickým autorům, včetně komických oper Gilberta a Sullivana, ale jeho největší láskou byl nezpochybnitelně Leoš Janáček. V Sydney, kam se s rodiči vrátil z USA jako dvouletý, vystudoval hru na hoboj. V únoru 1947 odplul však lodí do Anglie s úmyslem věnovat se dirigování. Nastoupil sice nejdříve do orchestru Sadler’s Wells Theatre jako hobojista a hráč na anglický roh, ale za svým snem cestoval pak hned v témže roce na podzim do Prahy. Ta se mu díky Václavu Talichovi stala osudem: po celý život se tam často vracel. Po návratu z Prahy do Anglie v roce 1948 Mackerras umělecky debutoval jako dirigent londýnské opery Sadler’s Wells, pozdější Anglické národní opery. Právě tam v roce 1951 dirigoval britskou premiéru Káti Kabanové. Stal se neúnavným a hluboce poučeným obdivovatelem, interpretem i advokátem samorostlého brněnského skladatele Janáčka a brzy i přítelem české hudby obecně. Celým svým uměleckým působením se významně zasloužil o její šíření ve světě. V roce 1963 debutoval v londýnské Královské opeře Covent Garden dirigováním opery Katerina Izmailovová (Lady Macbeth Mcenského újezdu) od Dmitrije Šostakoviče. V druhé polovině 60. let byl prvním dirigentem Hamburské opery, v letech 1970 až 1977 zastával v Sadler’s Wells post hudebního ředitele, v období 1987 až 1992 vykonával stejnou funkci ve Velšské národní opeře v Cardiffu. V roce 1972 debutoval v Metropolitní opeře v New Yorku, kde mimo jiné nastudoval Věc Makropulos, Káťu Kabanovou, Kouzelnou flétnu a Lucii z Lammermooru. Dirigoval v Sydney, byl titulárním dirigentem Skotského komorního orchestru, emeritním dirigentem Velšské národní opery a hlavním hostujícím emeritním dirigentem Sanfranciské opery a na sklonku života pak i hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie.

1996 – zemřel Jan Bedřich, skladatel a dirigent (narodil se 16. prosince 1932). Byl varhaníkem v Žatci, současně vystudoval na AMU v Praze u Pavla Bořkovce kompozici. Stal se dirigentem Východočeského divadla v Pardubicích v letech 1966–1978 zastával místo šéfdirigenta operety v Olomouci. V jeho odkazu figuruje jak Requiem za rudoarmějce s názvem Čas jasmínů, tak písňový cyklus Plamenný meč jako reakce na smrt Jana Palacha.

1989 – při oslavách dvoustého výročí Francouzské revoluce zpívala Jessye Norman na Place de la Concorde v Paříži národní hymnu a píseň La Marseillaise

1984 – zemřel Siegfried Köhler, německý skladatel a manažer (narodil se 2. března 1927). Byl ředitelem Mezinárodní hudební knihovny v Berlíně a v letech 1963 až 1968 uměleckým ředitelem vydavatelství VEB Deutsche Schallplatten Berlin. V roce 1968 se stal rektorem Hudební akademie Carla Marii von Webera v Drážďanech, v roce 1982 prezidentem Asociace skladatelů a muzikologů a v roce 1983 ředitelem Saské státní opery v Drážďanech. Znovuotevření Semperovy opery v roce 1985 se však nedožil. Jeho nejznámějším dílem je píseň Heut ist ein wunderschöner Tag a vánoční koleda Tausend Sterne sind ein Dom. V Symfonii č. 5 „Pro Pace“ z roku 1984 připomněl zkázu Drážďan bombardovaných protihitlerovskými spojenci. Pro LP desku Peter Schreier singt Weihnachtslieder upravil všechny písně pro sólový tenor, chlapecký sbor a orchestr.

1964 – narodil se Roman Janál, operní pěvec – barytonista. Plzeňskou konzervatoř absolvoval v oboru hry na housle, ale v roce 1985 byl přijat do pěveckého oddělení Hudební akademie v Sofii, kde studoval do roku 1990. První angažmá v Československu měl v Banské Bystrici, pak přešel do Komorní opery (pozdější Opery Mozart) v Praze. V roce 1994 hostoval v Plzni, v roce 1995 byl angažován jako sólista Státní opery Praha. V roce 1997 se stal sólistou Národního divadla. Do jeho repertoáru se tam dostaly role v operách Romeo a Julie, Lazebník sevillský, Carmen, Dvakrát Alexandr, Don Giovanni, Komedianti, Figarova svatba, La traviata, Dalibor nebo Čertova stěna. S pražskými soubory byl v řadě evropských zemí i v Japonsku a Číně. V zahraničí rovněž často koncertoval… V roce 1955 byl absolutním vítězem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech a je držitelem Ceny Thálie za rok 1999 za roli Polluxe v inscenaci Rameauvy opery Castor a Pollux v Národním divadle.

1949 – premiéru měla Jarní symfonie (Spring Symphony), vokálně-instrumentální dílo Benjamina Brittena. Koncert se konal v amsterdamském sále Concertgebouw. Sólisty byli Jo Vincent, Kathleen Ferrier a Peter Pears, Eduard van Beinum dirigoval orchestr Concertgebouw, Nizozemský rozhlasový sbor a Chlapecký sbor kostela sv. Willibrorda v Utrechtu. Skladba vznikla na zakázku hudební nadace Sergeje Kusevického, šéfdirigena Bostonského symfonického orchestru.

1939 – narodil se Karel Gott, mezinárodně populární český zpěvák (zemřel 1. října 2019). Během kariéry vydal na domácí scéně i v zahraničí celkem na tři sta sólových alb. V letech 1965–2019 se jich prodaly desítky milionů nosičů, což z něj učinilo nejúspěšnějšího českého interpreta. Nazpíval kolem 2500 písní. Na Pražské konzervatoři byl v první polovině 60. let žákem Konstantina Karenina vyučujícího operní zpěv.

1930 – narodil se Eric Norman Stokes, amrický skladatel (zemřel 16. března 1999). Během studia na Minnesotské univerzitě založil školní laboratoř elektronické hudby a prosazoval rozvoj soudobé hudby založením souboru First Minnesota Moving and Storage Warehouse Band. Jeho rané skladby byly tonální a lyrické, pozdější byly ovlivněny Charlesem Ivesem, Johnem Cagem a Henrym Brantem a používaly americké hudební idiomy a nekonvenční zvuky v kontrastních stylech. Je autorem sedmi oper, z nichž většina měla premiéru v Minnesotské opeře.

1926 – narodil se Bohumil Gregor, dirigent (zemřel 4. listopadu 2005), významný janáčkovský interpret. Na Pražské konzervatoři vystudoval hru na kontrabas. Dirigentský debut měl 26. října 1947 v Divadle 5. května (Státní opera). Dirigoval ve Státním divadle v Brně, v pražském Národním divadle, ve Státním divadle v Ostravě a v letech 1966 až 1969 v Královské švédské opeře ve Stockholmu, další tři sezóny ve Státní opeře v Hamburku a pak i v De Nederlandse Opera v Amsterdamu, kde se výrazně zapsal nastudováním Dvořákovy Rusalky. V roce 1969 debutoval v USA uvedením Její pastorkyně v San Francisku. Dirigoval rovněž v operních souborech ve Filadelfii a ve Washingtonu. V Curychu uvedl poprvé operu Z mrtvého domu, pro dánskou televizi nastudoval Káťu Kabanovou, pro švédskou Věc Makropulos… V roce 1999 se vrátil do Státní opery Praha, kde byl do roku 2022 hudebním ředitelem; nastudoval tam tehdy operu Bubu z Montparnassu Emila Františka Buriana, Thomasova Hamleta, operu Polský žid Karla Weise a novinku Zdeňka Merty La Roulette. V Opeře Národního divadla byla jeho poslední inscenací premiéra Dvořákova Čerta a Káči v roce 2003. V jeho diskografii figurují nejen Janáčkovy opery, ale například také symfonické básně Antonína Dvořáka, Lyrická symfonie Alexandra Zemlinského, Händelova Vodní hudba nebo skladby Pavla Vranického a dalších starých českých mistrů.

1926 – narodil se Jan Krenz, polský dirigent a skladatel (zemřel 15. září 2020). V roce 1949 začínal u Polského národního rozhlasového symfonického orchestru, jehož pak byl v letech 1953 až 1968 ředitelem. V roce 1968 se stal uměleckým ředitelem Velkého divadla ve Varšavě, v letech 1979 až 1982 byl generálním hudebním ředitelem v Bonnu. Současně řídil Dánský národní symfonický orchestr v Kodani. Byl hostujícím dirigentem Radio Filharmonisch Orkest v Hilversumu, často také vystupoval se Symfonickým orchestrem Yomiuri Nippon v Tokiu a v letech 2005 až 2008 byl uměleckým ředitelem Krakovské filharmonie.

1910 – zemřel Marius Petipa, francouzský baletní sólista a od roku 1847 ruský tanečník a choreograf, jeden z nejvlivnějších v baletní historii (narodil se 11. března 1818). Jeho otec Jean-Antoine Petipa patřil ve své době k nejznámějším baletním mistrům a pedagogům v Evropě a syna výrazně ovlivnil. Ten v roce 1847 po sólové kariéře ve Francii přijal pozici prvního tanečníka v Císařských divadlech v Petrohradu. Od 50. let se podílel na přípravě inscenací. Od roku 1871 byl pak po více než tři desetiletí hlavním baletním mistrem petrohradských carských divadel, respektive Carského baletu v Mariinském divadle. Vytvořil choreografii k více než padesáti baletním titulům, z nichž některé se dochovaly v původních verzích nebo jsou dnes uváděny v podobě co nejvěrnější jeho originálům, případně v podobě z nich rekonstruované. Stál i za premiérou Čajkovského baletu Spící krasavice (Šípková Růženka) v roce 1890 a částečně i za prvním uvedením Louskáčka v roce 1892… Jedním z největších baletů a jednou z vrcholných zkoušek pro klasickou baletku a baletní soubor se jednou provždy stalo Labutí jezero poté, co bylo uvedeno v Petipově a Ivanovově verzi v Petrohradu v roce 1895 (premiéra díla se konala v roce 1877 v Moskvě). Roku 1898 uvedl s velkým úspěchem jeden ze svých největších baletů, Raymondu s hudbou Alexandra Glazunova. Poslední roky prožil Petipa na odpočinku na Krymu.

1901 – narodil se Gerald Finzi, britský skladatel (zemřel 27. září 1956). Přestože byl agnostik židovského původu, několik jeho sborových děl obsahuje křesťanské texty. Většina jeho hudby se vyznačuje elegickým tónem. K jeho nejznámějším dílům patří kantáta Dies natalis pro sólový hlas a smyčcový orchestr a koncerty pro violoncello a pro klarinet. Věnoval se nejen komponování, ale také pěstování jablek – zachránil řadu vzácných anglických odrůd před vyhynutím. Nashromáždil také rozsáhlou knihovnu s 3000 svazky anglické poezie, filozofie a literatury, která je nyní uložena na Univerzitě v Readingu. Jeho sbírku 700 svazků anglické hudby 18. století, včetně knih, rukopisů a tištěných partitur, nyní vlastní Univerzita v St Andrews.

1873 – zemřel Ferdinand David, německý houslový virtuos a skladatel (narodil se 19. června 1810). Narodil se v Hamburku, v témže domě, kde se o rok dříve narodil Felix Mendelssohn-Bartholdy. Byl žákem Louise Spohra a Moritze Hauptmanna. Stal se houslistou Královského městského divadla v Berlíně, působil jako první houslista v kvartetu barona Carla Gottharda von Liphardt v Dorpatu, dnešním estonském městě Tartu, podnikal koncertní turné do Rigy, Petrohradu i do Moskvy, stal se koncertním mistrem v orchestru lipského Gewandhausu, kde působil společně s Josephem Joachimem a dirigentem Mendelssohnem, a pak byl profesorem houslové hry na lipské konzervatoři. V Lipsku měla také premiéru jeho jediná opera Hans Wacht. Spolupracoval s Mendelssohnem při práci na jeho Houslovém koncertu e-moll a také dílo v roce 1845 uvedl v premiéře. Kromě koncertní činnosti pracoval jako editor: editoval vydání houslových děl Veraciniho, Locatelliho a Goldberga. Pro nakladatelství C. P. Peters připravil k vydání kompletní Beethovenova klavírní tria a Bachovy Sonáty a partity pro sólové housle.

1849 – zemřel François Hubert Prume, belgický houslista a skladatel (narodil se 3. června 1816). Vystudoval konzervatoře v Paříži a v Lutychu, kde se stal brzy profesorem. V letech 1840–1844 působil jako cestující houslista a měl značné úspěchy. Pak začal opět působit na konzervatoři v Lutychu, ale už o rok později oslepl a v roce 1848 onemecněl duševní chorobou.

*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…

1993 – byl představen nový formát pro komprimované digitální audio MP3

1789 – dobytím věznice Bastilla v Paříži byla zahájena Velká francouzská revoluce