V Divadle na Vídeňce připravili tentokrát operu Richarda Wagnera. Orchestr Vídeňských symfoniků hrál pod taktovkou Roberta Jindry a všichni umělci společně v režii Philippa Stölze přinesli divákům podívanou balancující mezi snem a skutečností. Raritou je provedení opery bez přestávky, což vyžaduje velké úsilí od diváků i účinkujících. Přesto byli příchozí svědky vynikajících výkonů, a to na jevišti i v orchestřišti. Premiéra se konala v Theater an der Wien 17. října.

Richard Wagner vložil do své opery Bludný Holanďan jak starou báji o prokletém námořníkovi, tak i vlastní drsnou zkušenost s bouří na moři, když v malé plachetnici tajně prchal z Rigy přes Prusko a kanál La Manche do Anglie. Pod vlivem těchto zážitků napsal libreto, ve kterém věrná láska osvobozuje. Romantický příběh nabízí i romantické zpracování, na což německý režisér Philippe Stölz přistoupil v nadsázce. S mírným nadhledem a úsměvem propojil baladu se sny dospívající dívky a našel působivé východisko. Uprostřed tradičně zařízeného obývacího pokoje s velkou knihovnou visí obraz bouře na moři a z něho postupně vystupují další obrazy, situace a dokonce i lidé, o kterých blouzní pubertální Senta. Inspirací je jí stará tlustá kniha, ve které si čte o prokletém námořníkovi, do kterého se platonicky zamilovala. Postupně se obě roviny příběhu prolínají. To, co se děje za obrazem, Senta prožívá ve své mysli a vtěluje se do obrazu své jmenovkyně, až se vše promíchá. V závěru Senta křičí, že je věrná až do své smrti, a zády k divákům si podřízne hrdlo.

I když divák ví, že je to vše jen nadsázka, přesto ho v závěru mrazí. A může za to Wagnerova hudba, interpretovaná Vídeňskými symfoniky, kteří hráli pod taktovkou českého dirigenta Roberta Jindry. Jak je vlastně možné, že hudbu Richarda Wagnera diriguje ve vídeňském divadle český dirigent? To přece nemá logiku? „Oni si mne zařadili jako dirigenta německé hudby. Členové managementu Theater an der Wien mne viděli dirigovat v Grazu operu Jaromíra Weinbergera Švanda dudák. Oni totiž tohoto našeho skladatele vnímají jako skladatele německého. A přišli za mnou, že mám zkušenosti v německých divadlech, a jestli bych nechtěl dirigovat německou operu u nich. Nevyvracel jsem jim to a nabídku na dirigování Bludného Holanďana jsem rád přijal,” vysvětlil situaci po představení v Divadle na Vídeňce debutující dirigent Jindra. 

A opravdu, pojal Wagnerovu hudbu velmi razantně, dramaticky a emotivně. Od prvních tónů, kdy se v předehře líčí bouře na moři, kterou Wagner autenticky prožil, se linou z orchestru napětí vyvolávající zvuky. Aby byl účinek co nejautentičtější, rozhodlo vedení divadla, že se bude hrát podle původního záměru Wagnerova, tedy celé dílo bez přestávky – téměř dvě a půl hodiny nepřetržitého dramatického toku, přerušovaného jen sporadicky buď jemnými toužebnými písněmi Senty, či sborovými zpěvy dívek nebo námořníků. V ostatních částech opery buď hřmí bouře, nebo prožívá muka zhrzeného milence tenorista Erik a Senta prožívá zase milostné drama s Holanďanem. Hudebníci, zejména žestě, a především hráči na lesní rohy, neodtrhnou po celou operu nástroje od úst. I diváci měli problém vydržet po celou dobu sedět bez hnutí na svých místech. 

Přesto sledovali romantický příběh bez dechu. Sentu představovala kanadská sopranistka Ambur Braid, která z pubertální, vzpurné dívky postupně vyrostla v tragickou postavu. Silný soprán měl kulatý témbr a zářil v pianech i ve výškách. Jejím otcem Dalandem byl Wilhelm Schwinghammer, příjemný elegán se světlejším basem, dobře se nesoucím. Roli Erika zpíval Cameron Becker, americký pěvec, vládnoucí pevným, průrazným hlasem a přesvědčivým herectvím. Ieva Prudnikovaitė, litevská mezzospranistka, ztělesnila přesvědčivě vychovatelku Senty a současně byla i vůdkyní ženského sboru. Americký tenorista James Ley se stylově zhostil role Steuermanna a protagonistou večera byl Jordan Shanahan v roli Holanďana. Havajský barytonista s tmavým témbrem má hutný a nosný hlas a pojal roli démonicky. Obsazení doplnily ještě pantomimické postavy, které zdvojovaly hlavní role. Holanďana jako ženicha, kterého otec Daland přivedl domů, ztvárnil herec Thomas Gremel, mladou Sentu představovala Lina Lottes. 

Příběh se odehrával v dramatickém napětí, téměř naturalisticky, i když sborové scény v měšťanském obývacím pokoji působily přinejmenším stísněně. Snahy Senty schovávat se v negližé s obrovskou knihou v koutech, či lépe pod velkým stolem, působily úsměvně, pousmání si vynutil i závěr, kdy se otec snaží podřezanou Sentu zachraňovat stlačováním hrudníku. Celkově to ale bylo režijně přesvědčivé vyprávění balady v obývacím pokoji, které osvěžovaly historizující kostýmy počátku 19. století, které navrhla Ursula Kudrna.

Největším lákadlem a přínosem představení je jistě hudební a pěvecká složka, která interpretuje Wagnerovu hudbu velmi sugestivně a kdo se rozhodně tohle představení navštívit, jistě nebude zklamán. Jen musí počítat s dvouapůlhodinovým zážitkem bez přestávky.

***

Reflexe je psána z první reprízy 20. října

Foto: Matthias Baus

Facebook X E-mail WhatsApp