1. červen

Svátek má Laura.

2020 – zemřel Myroslav Skoryk, ukrajinský skladatel, pedagog a hudební vědec (narodil se 13. července 1938). Po studiích a deportaci na Sibiř vyučoval na Lvovské státní konzervatoři, později v Kyjevě učil na tamní konzervatoři (nyní Ukrajinská národní hudební akademie) a vedl katedru historie ukrajinské hudby. Mezi jeho nejvýznamnější žáky patří Jevhen Stankovyč, Ivan Karabyc, Osvaldas Balakauskas, Oleh Kiva, Volodymyr Zubyckyj nebo Volodymyr Šumejko. Vystupoval pravidelně v Evropě, Spojených státech, Kanadě a Austrálii jako klavírista a dirigent hlavně vlastních skladeb. V roce 1964 získal nečekanou skladatelskou příležitost, když ho režisér Sergej Paradžanov požádal o hudbu k filmu Stíny zapomenutých předků, odehrávajícího se na v západoukrajinských Karpatech. Film se stal významnou událostí ukrajinské kulturní historie a jeho hudba uvedla mladého skladatele do obecného povědomí a získala mu pochvalný dopis Dmitrije Šostakoviče. Hudbu pak přepracoval do koncertní podoby pod názvem Huculský triptych. Od roku 2002 byl uměleckým vedoucím festivalu Kyiv Music Fest a od roku 2005 předsedou poroty festivalu Červona ruta. V dubnu 2011 byl jmenován uměleckým vedoucím Ukrajinské národní opery v Kyjevě.

1981 – zemřel Jan Zdeněk Bartoš, skladatel a pedagog teorie (narodil se 4. června 1908). Studoval na Pražské konzervatoři u Otakara Šína a Jaroslava Řídkého a pak na mistrovské škole u Jaroslava Křičky. Hrál mimo jiné v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK jako houslista. Už od II. světové války vyučoval hudební výchovu na pražských středních školách, pak začal pracovat na ministerstvu školství a kultury, věnoval se i mládežnickým orchestrům, byl uměleckým vedoucím hudebního souboru Motorletu v Jinonicích a postupně se začal prosazovat i jako skladatel. V roce 1956 se stal vedoucím hudebního odboru Ministerstva školství a kultury a brzy začal vyučovat na Pražské konzervatoři skladbu a hudební teorii, mezi jeho žáky patřili např. Otomar Kvěch, Juraj Filas nebo Jiří Gemrot. V 60. letech byl šéfredaktorem Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. v 70. letech byl předsedou pražské Mozartovy obce. Vedle hudby napsal i knihy O hudebních formách (1960), Hudba volá SOS (1969) a Breviář posluchače hudby (1983).

1961 – narodil se Peter Machajdík, slovenský skladatel a pedagog, autor komorní, filmové, orchestrální a elektronické hudby a skladeb pro děti a mládež. Je nositelem Ceny Jána Levoslava Belly, od léta 2015 hostujícím profesorem pro sound art na Fakultě umění Technické univerzity v Košicích a členem ochranných svazů autorských SOZA a GEMA. Je aktivní i v oblasti multimediálních projektů, radio artu a sound artu.

1948 – zemřel José Vianna da Motta, portugalský klavírista a skladatel (narodil se 22. dubna 1868). Byl jedním z posledních žáků Franze Liszta ve Výmaru a studoval i u Hanse von Bülow ve Frankfurtu. Vystupoval jako klavírista, byl nástupcem Bernharda Stavenhagena na konzervatoři v Ženevě a v letech 1919 až 1938 vedl lisabonskou Conservatorio Nacional. Mezi jeho známé skladby patří symfonie Patria, opus 13, díla pro klavír a orchestr a sólové klavírní skladby. Tiskem vyšla jeho korespondence s Busonim a jeho vzpomínky na Hanse von Bülow.

1946 – zemřel Leo Slezak, operní pěvec – tenorista, později filmový herec (narodil se 18. srpna 1873). Vystudoval v Brně a později v Paříži u světoznámého tenoristy Jeana de Reszke. V roce 1896 debutoval v titulní roli Lohengrina a působil ve Vídeňské státní i newyorské Metropolitní opeře. Proslul především jako wagnerovský a verdiovský pěvec. Po konci operní kariéry se věnoval filmu, zejména v komediálních a zpívaných rolích. Jeho pianissimo bylo takřka legendární, a i na tehdejších gramofonových nahrávkách, které byly technicky velmi nedokonalé, fascinuje hlasem a úžasnou srozumitelností textu. Svou výškou 195 cm a hmotností téměř 150 kg byl i opticky výrazným zjevem. Natočil kolem 45 filmů.

1941 – narodil se Edo de Waart, nizozemský dirigent a hobojista. V roce 1964 vyhrál dirigentskou soutěž Dimitrise Mitropoulose v New Yorku. Součástí první ceny bylo i roční působení ve funkci asistenta šéfdirigenta Leonarda Bernsteina v Newyorské filharmonii. Postupně byl pak hudebním ředitelem Nizozemského dechového souboru a Rotterdamské filharmonie, Sanfranciského symfonického orchestru (v letech 1977 až 1985), Minnesotského orchestru (1986 až 1995), Nizozemské rozhlasové filharmonie, Sydneyského symfonického orchestru (1993 až 2003), Hongkongského filharmonického orchestru (2004 až 2012), Milwaukee Symphony Orchestra (2009 až 2017), Královské vlámské filharmonie (2011 až 2016) a Novozélandského symfonického orchestru (2016 až 2019). V mládí byl hobojistou Královského orchestru Concertgebouw v Amsterdamu.

1937 – narodila se Lusine Zakarjan, arménská pěvkyně – sopranistka (zemřela 30. prosince 1992). V letech 1970 až 1983 byla sólistkou Symfonického orchestru pro arménské rozhlasové a televizní vysílání a členkou sboru arménské apoštolské církve. Kromě operních rolí zahrnoval její repertoár arménskou lidovou hudbu a náboženské písně, které přispěly ke znovuzrození duchovních zpěvů arménské církve. Přitáhla pozornost k oživení děl Komitase a Makara Jekmaljana. Je pohřbena na hřbitově kostela sv. Gajány.

1918 – narodil se skladatel Jaroslav Novotný (zemřel 28. března 1886). Studoval matematiku, fyziku a hudební vědu na Karlově univerzitě, vedle toho klavír u Rudolfa Frimla a skladbu u Vítězslava Nováka. Stal se učitelem hudby a sbormistrem pěveckého spolku Tovačovský. Psal recenze do časopisu Hudební revue, byl korepetitorem opery Vinohradského divadla v Praze a v proslulé Pivodově pěvecké škole a sbormistrem spolku Lukes. Za války se dostal do československých legií v Rusku; i tam založil pěvecký sbor, pro který psal mužské sbory a harmonizace různých hymen a chorálů, a stal se kapelníkem hudby prvního pluku. Padl ve vítězné „Bitvě na Mechové hoře“ proti bolševikům u Miassu pod Uralem a byl pochován ve společném hrobě. Syn Jaroslav se stal filmovým a televizním režisérem, stejně jako potom vnuk Petr.

1917 – narodil se Přemysl Kočí, operní pěvec, hudební pedagog, režisér, divadelní manažer, herec a funkcionář KSČ (zemřel 15. ledna 2003). Debutoval v roce 1939 ve Státním divadle v Ostravě v roli Escamilla v Bizetově Carmen. Z popudu tehdejšího ministra kultury Zdeňka Nejedlého byl přijat do Národního divadla v Praze coby sólista opery. Od roku 1966 tam působil také jako operní režisér. Po sovětské invazi do Československa v roce 1968 se stal nakrátko náměstkem ústředního ředitele Československé televize, od roku 1969 do roku 1978 působil v dobách nejtužší normalizace ve funkci ředitele Národního divadla. Od roku 1962 vyučoval zpěv na pražské Hudební fakultě Akademie múzických umění, v roce 1974 byl jmenován mimořádným profesorem. K jeho žákům na HAMU patřili například Libuše Márová, Jana Jonášová, Marie Veselá, Marta Boháčová nebo Zdeněk Klumpar.

1901 – narodil se Conrad Beck, švýcarský skladatel a hudební režisér (zemřel 31. října 1989). V Paříži studoval u Jacquese Iberta a pohyboval se v blízkosti Arthura Honeggera, Nadii Boulanger a Alberta Roussela. Na radu švýcarského dirigenta Paula Sachera, který jeho díla propagoval, se usadil v Basileji, Sacher pak pět desítek let objednával jeho díla a dirigoval jejich premiéry s Basle Chamber Orchestra a Collegium Musicum Zürich. V letech 1939 až 1966 byl Beck hudebním ředitelem Swiss Radio v Basileji, v pozici, která mu umožnila v nebývalé míře propagovat současnou hudbu. Mimo jiné obdržel skladatelskou cenu Schweizerischer Tonkünstlerverein, Ludwig Spohr Prize města Brunswick a Basle Arts Prize. Spolu s dalšími 11 skladateli (L. Berio, P. Boulez, B. Britten, H. Dutilleux, W. Fortner, A. Ginastera, C. Halffter, H. W. Henze, H. Holliger, K. Huber a W. Lutoslawski) švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera byl požádán ruským violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, aby u příležitosti Sachrových 70. narozenin napsal skladbu pro sólové violoncello s použitím not obsažených v jeho jméně (eS, A, C, H, E, Re). Skladby byly částečně slavnostně uvedeny Curychu 2. května 1976. Celý projekt „eSACHERe“ byl pak kompletně uveden poprvé českým violoncellistou Františkem Brikciem na podzim 2010 v Praze.

1826 – narodil se Carl Bechstein, německý stavitel a výrobce klavírů (zemřel 6. března 1900). Továrna na klavíry C. Bechstein byla založena v Berlíně 1. října 1853. Do roku 1870 se klavíry Bechstein, s podporou Franze Liszta a Hanse von Bülow, staly stálicí v mnoha koncertních sálech i v soukromých sídlech. Jako lídři v oboru se po celém světě etabovali tři výrobci klavírů: Bechstein, Blüthner a Steinway & Sons. V roce 1885 dodal Bechstein poprvé klavír královně Viktorii a otevřel pobočku v Londýně, která se nakonec rozrostla v jejich největší showroom a prodejnu v Evropě. Později otevřel showroomy v Paříži a v Petrohradu a stal se oficiálním výrobcem klavírů pro ruské cary a královské rodiny Španělska, Belgie, Nizozemska, Itálie, Švédska, Norska, Rakouska a Dánska… Než se stal samostatným výrobcem klavírů, studoval a pracoval ve Francii a Anglii jako klavírní řemeslník. Jeho první klavíry byly vyrobeny pro jiné firmy – zejména Klavierfabrik Perau v Berlíně.

1810 – zemřel Jan Pavel Veselý, český houslista a skladatel (narodil se 24. června 1762). Stal se výborným houslistou i oblíbeným hudebním skladatelem. Byl členem divadelních orchestrů v Altoně (dnes součást Hamburku) a v Kasselu. V roce 1800 vstoupil do služeb vévody Alexia Friedricha Christiana von Anhalt-Bernburg v Ballenstedtu, kde setrval až do konce svého života. Jako skladatel byl velmi plodný a oblíbený, zkomponoval řadu komorních i orchestrálních skladeb a dva singspiely.

1804 – narodil se Michail Ivanovič Glinka, ruský skladatel (zemřel 15. února 1857). Jako první autor získal široké uznání v rodné zemi, je považován za otce ruské klasické hudby. Proslavila ho zejména Kamarinskaja, orchestrální dílo založené na lidových melodiích, nebo opery Život za cara (1836) a Ruslan a Ludmila (1842). Jeho dílo mělo vliv na populární Ruskou pětku i řadu světových skladatelů. Ve třinácti byl poslán do Petrohradu na školu pro děti ze šlechtických rodin. Naučil se latinsky, anglicky a persky, studoval matematiku a zoologii a rozšířil si i hudební znalosti. Krátce studoval hru na klavír u anglického skladatele Johna Fielda. Tři roky strávil v Itálii a setkal se tam s několika slavnými osobnostmi včetně Mendelssohna a Berlioze. Ve Vídni uslyšel i hudbu Strausse, v Berlíně studoval skladbu pod vedením Siegfrieda Dehna. Kromě orchestrálních děl složil několik desítek písní, mnoho klavírních skladeb a v menší míře i komorní hudbu. Jeho „vlastenecká píseň“, pravděpodobně napsaná pro soutěž o státní hymnu z roku 1833, byla po několika desetiletích přijata jako národní hymna ruské federace během let 1990 až 2000. Na jeho počest po něm byly pojmenovány i tři ruské konzervatoře, v Nižním Novgorodu, v Novosibirsku a v Magnitogorsku.

1766 – narodil se Józef Elsner, německý skladatel, dirigent, hudební teoretik a pedagog, proslul zejména jako učitel Fryderyka Chopina (zemřel 8. dubna 1854). V letech 1799–1824 byl šéfem opery Národního divadla ve Varšavě, kde uvedl třicet svých oper a dva balety. V letech 1802–1806 vlastnil obchod s hudebninami, ve kterém vydal 24 svazků Sbírky nejlepších polských hudebních skladeb a písní. Podílel se na organizaci symfonických koncertů, přispíval teoretickými články do polských časopisů i do lipského časopisu „Allgemeine Musikalische Zeitung“. V roce 1814 založil Náboženskou a národní hudební společnost, jejímž úkolem bylo pořádání koncertů a výchova hudebníků, učitelů hudby, varhaníků a zpěváků. Učil zpěv v Boguslawského Dramatické škole a hudební teorii a skladbu pro školách, které sám řídil: Základní škole hudebního a dramatického umění, Institutu hudby a deklamace, na Pěvecké škole Velkého divadla a posléze v Ústavu guvernantek a na Hlavní hudební škole, kde vychoval řadu polských skladatelů, včetně Chopina. Byl čestným členem mnoha hudebních institucí doma i v zahraničí, m.j. Krakovské společnosti přátel hudby a Musikverein der Universitätskirche St. Pauli v Lipsku, také řádným členem zednářské lóže. Je pochován ve Varšavě na Powązkowskim hřbitově. V rodném Grodkówě bylo vybudováno jeho muzeum.

1653 – narodil se Georg Muffat, barokní skladatel (zemřel 23. února 1704). Původem byl ze Savojska a působil na mnoha místech Evropy, především v Salcburku a Pasově. Studoval v Paříži, pravděpodobně u Jeana Baptista Lullyho. Při svém pobytu v Praze v roce 1677 složil houslovou sonátu Violino Solo für Violine und Basso continuo a neúspěšně se s ní ucházel o místo v kroměřížské kapele olomouckého biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu v té době obsazené Pavlem Josefem Vejvanovským. Místo toho získal místo v Salcburku na dvoře arcibiskupa Maxe Gandolfa z Künburgu, jemuž sloužil jako komorník a také hrál v chrámu na varhany. Jeho cesta do Itálie a zápisky z ní jsou významným svědectvím o tehdejším životě v Římě, třeba o Arcangelu Corellim zanechal svědectví, že je vlastním zakladatelem hudební formy concerto grosso. Po návratu působil jako kapelník v Pasově, u dvora biskupa kardinála Jana Filipa z Lambergu. Jeho dílo je ovlivněno italskými a francouzskými skladateli. Napsal mnoho instrumentálních sonát, orchestrální suity, varhanní toccaty a orchestrální concerti grossi.

1639 – zemřel Melchior Franck, německý na přelomu pozdní renesance a raného baroka (narodil se kolem roku 1580). Připisuje se mu první verze známé zlidovělé vánoční písně „O Tannenbaum“. Skládal zejména moteta a přinášel slohové inovace benátské hudební školy, např. vícesborový zpěv, na sever od Alp, do Německa. O jeho životě víme jen velice málo, jen že byl čtyři desetiletí dvorním kapelníkem hraběte Jana Kazimíra v Koburku. Jeho rozsáhlé dílo vyšlo ve své době z velké části tiskem. Zahrnuje duchovní hudbu na latinské i německé texty pro použití při evangelické bohoslužbě, zejména moteta, žalmy a kantáty, sbírky světských písní i instrumentální skladby například k tanci.