PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Janáček je mým nejstálejším hudebním souputníkem. Reakce na jeho hudbu se nepodobají mým reakcím na kteréhokoli jiného skladatele.“

„Silnou dělá Janáčkovu hudbu vášeň jeho vize.“

„Že Angličan převezme ocenění z Janáčkova Brna, je velmi emotivní a mimořádně výjimečné.“

Nigel Simeone, britský janáčkovský badatel, autor publikace Janáček Compendium, převzal na začátku listopadového festivalu Janáček Brno 2024 medaili Nadace Leoše Janáčka. Stalo se tak na základě jeho mimořádných zásluh na poli janáčkovské publikační a popularizační činnosti. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se vyznává z lásky ke skladatelově hudbě, popisuje, jak ji vnímá a jak ji přibližuje veřejnosti, vyzdvihuje zásluhy dirigenta Charlese Mackerrase a zamýšlí se nad podobnostmi mezi Janáčkem, Puccinim a Bartókem.

„Jakub Hrůša se záskoku za kolegu bez váhání ujal.“

„Německá preciznost a smysl pro tradici ve spojení s českou muzikalitou a vřelostí, to byl ten správný mix, který dal brněnskému publiku exkluzivní zážitek.“

„A ještě víc publikum nadchl dirigent, když orchestr spustil ve vražedném tempu jako přídavek Lašský tanec č. 3 ‚Dymák‘ Leoše Janáčka.“

Koncert v rámci Festivalu Janáček Brno ohlášený na 17. listopadu v Janáčkově divadle byl vyprodaný mezi prvními. Staatskapelle Berlin a dirigent Christian Thielemann zde ještě nehráli a jejich pověst je závratná. Souhrou událostí, kdy dirigent Thielemann musel náhle na operaci a Jakub Hrůša stále prodléval v Brně, se však změnil rychle dirigent i dramaturgie koncertu. A nikdo nelitoval.

„Režisérka Veronika Kos Loulová se rozhodla svěřit se divákům olomoucké opery prostřednictvím jeviště se svými zážitky a zkušenostmi prvorodičky.“

„S Janáčkovou partiturou nakládá režisérka naprosto svévolně.“

„Je třeba otevřeně říci, že to, co se odehrávalo v pátek 15. listopadu na jevišti Moravského divadla, je ostudné.“

Moravské divadlo Olomouc připravilo novou operní inscenaci, a to poněkud nestandardního ražení. Janáčkovu operu Její pastorkyňa, tentokrát titulovanou Jenůfa režijně ztvárnila Veronika Kos Loulová a zejména její vklad je předmětem glosy čtenáře portálu KlasikaPlus.cz.

„Program zapadal do roku České hudby, byl vstřícný i slavnostní a místy v něm bylo té optimistické energie snad až příliš.“

„Špaček hrál technicky jistě a velmi štíhlým tónem.“

„Své pověsti nejlepšího violisty světa Antoine Tamestit dostál.“

Také letos bylo možné slavit 17. listopad mimo jiné klasickou hudbou. Česká filharmonie hrála 16. a 17. listopadu český program, který začínal Smetanovou předehrou, pokračoval Sukovou Fantazií pro housle, dále Rapsodií pro violu Bohuslava Martinů a vrcholil Janáčkovou Sinfoniettou. Neobyčejně svěží program byl výrazným dirigentským debutem Petra Popelky u České filharmonie.

„Housle Jana Mráčka začaly putování s tmavším témbrem.“

„Pak nastoupila opět masa účinkujících, aby provedla poslední dílo večera, Kytici Bohuslava Martinů.

„Vznikla barevná hudební paleta širokých, legatových ploch a táhlých oblouků.“

Mahenovo divadlo 15. listopadu hostilo další koncert festivalu Janáček Brno. Orchestr brněnského Národního divadla řídil Robert Kružík, sólové housle rozezněl Jan Mráček a zpívali sólisté Janáčkovy opery Jana Šrejma Kačírková, Václava Krejčí Housková, Vít Nosek a Tadeáš Hoza spolu s Českým filharmonickým sborem Brno a Dětským sborem Brno. Byl to večer hlubokých duchovních zážitků a vynikajících výkonů.

„Jak zmínil Jan Jiraský, po Luboši Fišerovi i Janáček nám bude klasikou.“

„Přídavkem byla Janáčkova skladba nazvaná 1. X. 1905.“

„‚Hodiny utrpení zapomeň, ale to, co tě naučily, nikdy.‘ Slova mohou v plné míře platit i pro rodinu Stiassni.“

Na 16. listopadu připravil festival Janáček Brno klavírní matiné Jana Jiraského ve vile Stiassni. Jan Jiraský uvedl esenci skladeb českých autorů, Črty Bedřicha Smetany, výběr z Poetických nálad Antonína Dvořáka, Letní dojmy Josefa Suka, Klavírní sonátu Luboše Fišera a cyklus V mlhách Leoše Janáčka.

„Večer ve středu bude příležitost slyšet dva záznamy koncertů z nabídky Evropské vysílací unie. Nejprve koncert pod taktovkou Bertranda de Billyho a pak Daniela Hardinga“

„A v úterý a čtvrtek se znovu vydáme na Hudební fórum Hradec Králové, ve čtvrtek to bude přímý přenos koncertu s názvem Americká krása.“

„V neděli se přiblížíme ke stému výročí úmrtí Giacoma Pucciniho, které připadá na 29. listopadu, a připravena je jedna z jeho tří nejslavnějších oper: Madama Butterfly.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 18. do 24. listopadu?

„Jako student jsem jezdil po operních představeních všude po světě. Tenkrát mě ani nenapadlo, že bych tam sám mohl někdy vystupovat.“ 

„Adam Plachetka do role Pruse dozrál a dělá ji opravdu výborně.“ 

„Publikum může v Brně vidět vysoce kvalitní inscenaci světově renomovaného režiséra. Jde asi o nejlepší inscenaci Věci Makropulos, jakou jsem v životě viděl.“

Dirigent Robert Jindra má za sebou říjnovou premiéru Janáčkovy Věci Makropulos ve Staatsoper Unter den Linden a před sebou v sobotu a v pondělí 16. a 18. listopadu dvě pohostinská představení této inscenace na festivalu Janáček Brno 2024. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje práci v proslulém historickém operním domě na hlavní berlínské třídě, přibližuje režii Clause Gutha, vzpomíná na studentské divácké zážitky a zamýšlí se nad svým vztahem k Janáčkovi.

„Veškerý timing fungoval, žádná dílčí durata pocitově ‚nepřetekla‘, celkových pětašedesát minut bez pauzy se jevilo jako přesně adekvátních.“

„Bacha lze ‚prsknout‘ vlastně kamkoli a neurazí.“

„Ebenovy Dopisy Mileně jsou kompozicí dost možná těžko stravitelnou.“

Jednota pro zvelebení hudby v Čechách, organizace s archaickým názvem, která před více než dvěma sty let stála u vzniku Pražské konzervatoře, připravila dvanáctý ročník festivalu Kultura v srdci Prahy. Jeho první program uskutečněný 13. listopadu právě na půdě konzervatoře a nazvaný Dopisy Mileně vznikl symbolicky k uplynulému rovnému století od úmrtí spisovatele Franze Kafky. Jedinou osobu hudebně vystupující, klavíristku Terezii Fialovou doplnili studenti hereckého oboru Adéla Pilátová a místo původně avizovaného Erika Srbeného Šimon Fikar, kteří pořad dokreslili četbou z korespondence.

„Zaměřila se na skladatele, kteří ve své tvorbě přejímali prvky lidových písní.“

„Doprovázel klavírista Marek Kozák. Spolupracoval velmi citlivě, sólová vystoupení si naopak užil mezi jednotlivými soubory písní.“

„Klement Slavický se téměř nehraje a je to škoda.“

Festival Janáček Brno pokračoval v neděli 10. listopadu recitálem sopranistky Simony Šaturové, jejímž průvodcem u klavíru byl Marek Kozák. Pro velký zájem byly termíny recitálu dva, jeden dopolední a druhý večer. Dramaturgie se soustředila na skladatele, kteří se nechali inspirovat lidovými písněmi. Především to byl Leoš Janáček, ale také Eugen Suchoň, Vítězslav Novák, Béla Bartók a Klement Slavický.

„Recitál slavného českého basbarytonisty byl v Brně očekávaný s velkými nadějemi a zvědavostí.“

„David Švec nechal vyznít barvy klavíru, hrál si s kvalitou tónu, s kontrastní dynamikou a výsledkem byl procítěný přednes, úderný i něžný.“

„Po přestávce se Adam Plachetka ujal mikrofonu a sdělil publiku, že písně byly nahrány na nové CD, které si návštěvníci koncertu mohou zakoupit jako první.“

Rok české hudby se propsal na program festivalu Janáček Brno i díky recitálu Adama Plachetky a klavíristy Davida Švece. Vybrali si písně čtyř českých autorů na básně Vítězslava Hálka. Zazněly v sobotu 9. listopadu v Mahenově divadle a rovněž bylo pokřtěno nové CD, kterému šel za kmotra umělecký šéf Janáčkovy opery Jiří Heřman.

„Šest proplétajících se, dokonale čistých hlasů, bylo duševní očistou v kontrastu s těžce přijatelným a neuvěřitelným závěrem Harantova života.“

„Chorály zaplnily celý prostor a zazněly v mužné síle.“

„V posledním, zcela již ztichlém tónu, lehce zazvonil třikrát zvon. Byl to již skutečný zvon baziliky.“

V rámci 9. ročníku festivalu Janáček Brno uvedlo 7. listopadu Národní divadlo Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie Duchovní koncert. Děl Pavla Haase, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, Jacoba Handla Galluse, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů se ujal sbor Gaudeamus Brno se sbormistryní Dašou Karasovou a Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Tomáše Krejčího. Sólistou byl barytonista Tadeáš Hoza.

„Sedm výstavních panelů s českými a anglickými texty a s bornovsky humorně odlehčeným výtvarným doprovodem představuje stručně, ale výstižně letošní jubilanty.“

„U příležitosti přejmenování letiště byla v říjnu 2012 slavnostně odhalena také stálá instalace Bořka Šípka, jejímž smyslem je trvalé připomenutí odkazu a díla Václava Havla.“

„Stojí za to se na Letiště Václava Havla vypravit a koukat nejen na letadla…”

Pražské Letiště Václava Havla není jen významným leteckým uzlem ve střední Evropě. Své prostory také dává do služeb propagace české kultury a letos zejména hudby. Malá panelová výstava Rozlety české hudby je až do konce tohoto roku umístěna v odletovém prostoru Terminálu 2 u bran C. Tím pádem ovšem není přístupná běžné veřejnosti, jen té „cestující“, která projde odbavením a bezpečnostní kontrolou. Po prohlídce je ale patrné, že jejím hlavním smyslem je propagace české hudby a jejích letošních jubilantů právě pro létající „globetrottery“, domácí i zahraniční, čekající zde na odlet svého spoje. A tento účel výstava naplňuje zcela.

„Transporty do Osvětimi odjížděly každý den.“

„Mistrné Janáčkovo dílo, tvořené v jeho nelehkém období, zneváženo hudebními souputníky, ukázalo kompoziční nadčasovost.“

„Takto se vrátila Fata morgana Pavla Haase do brněnské Reduty po stu let.“

Letošní devátý mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno v Mozartově sále brněnské Reduty věnoval koncert jednomu z prvních absolventů Janáčkovy mistrovské školy Pavlu Haasovi. Osud jeho a miliónů jeho vrstevníků, byl přeťat v říjnu 1944. Je tomu osmdesát let od průmyslového „šoa“, hromadného usmrcení spoluobčanů neárijského původu, řízeného jednou z nejcivilizovanějších zemí Evropy. Provedení koncertu se ujala světoznámá jména, česko-britská pianistka Lada Valešová, skotský tenorista Nicky Spence, smyčcové kvarteto Navarra String Quartet a také houslistka Ivana Víšková, hornista Antonín Kolář i flétnista Michal Vojáček.

„Dirigent Jakub Hrůša uplatnil svoji neomylnou schopnost pečlivě vypočítat účinek gradace hudebního proudu a vycizelovat ho do nejjemnějších detailů.“

„Orchestr hrál s niterným napětím a výrazem, piana posluchače nutila nedýchat.“

„Hudba pod rukama klavíristy ožívala a rozkvétala.“

Festival Janáček Brno připravil v rámci svého programu několik špičkových akcí. Jednou ze zatím nejpřitažlivějších byl koncert Bamberských symfoniků, se kterými se dirigent Jakub Hrůša přivážející reprezentativní díla českých skladatelů, v pondělí 4. listopadu představil v rodném Brně. Sólový výkon nabídl vynikající ruský klavírista Daniil Trifonov. Výjimečný koncert, přímo přenášený Českou televizí, přijalo publikum s frenetickým nadšením.

„Předností souboru je, že se dokáže měnit na různě četná uskupení a představovat tak pestrou škálu komorního repertoáru.“

„Namísto klasických nástrojů zde zaznívají pikola, anglický roh a altový saxofon.“

„Zvuk se tedy nepojil tak, jak by bylo žádoucí.“

Festival Janáček Brno pokračuje a snaží se kromě hudby oživovat i tradice. Matiné, které se konalo 3. listopadu ve foyeru Mahenova divadla bylo za dob Janáčkových zvykem. Janáček Ensemble zde představil vedle Janáčkova dechového sextetu Mládí i skladby téměř neznámé: Dechový kvintet Jaroslava Ježka a Divertimento pro dva hoboje, dva klarinety, dva fagoty a dva lesní rohy Gideona Kleina. Bylo to koncertní setkání příjemné i překvapující. Dirigoval zakladatel souboru, klarinetista Vít Spilka.

„Dramaturgicky byl koncert uspořádán retrospektivně.“

„Nafouknutý praskl, stejně jako ta žába.“

„Sbor Martinů Voices prezentoval skladby s precizací jak dikce, tak intonace, hlasy jsou skvěle sezpívány, hlasové skupiny vyvážené a barevně dokonale sladěné.“

Festival Janáček Brno už svůj druhý den odpoledne nabídl sborový koncert. V Mozartově sále brněnské Reduty 2. listopadu zněla sborová tvorba nejen Leoše Janáčka, ale i jeho současníků a následovníků. Vystoupil komorní pěvecký sbor Martinů Voices pod vedením svého zakladatele a sbormistra Lukáše Vasilka.

„Zjistit program přímo od umělce je sympatičtější než se k němu proklikávat na internetu.“

„Jakmile zvuk vytvoří, umí si jej vyslechnout, užít si ho, milovat.“

„Oznámení ještě další skladby mě upřímně zabolelo.“

Letošní ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného zahájil 2. listopadu sir András Schiff. Na svém sobotním recitálu tentokrát oznamoval program až na pódiu, přičemž zohlednil Rok české hudby zařazením Smetany a Janáčka. Koncert jednoho z nejschopnějších současných klavíristů na posluchače kladl velké nároky, byť se ukázal být jako svrchovaně vkusný.

„V úterý ve 20:15 poslouchejte Mahlerovu Devátou symfonii s Liborem Peškem a Českým národním symfonickým orchestrem.“

„Ve středu večer připomeneme, že od smrti vynikajícího dirigenta Claudia Abbada uplynulo deset let. Zazní nejprve Beethovenův Houslový koncert D dur s Isabelle Faust a pak mimořádný koncert z Lucernského festivalu.“

„Sobotní a nedělní Návštěva bude mírně netradiční, vybírat se bude z jubilantů Roku české hudby – a půjde o skladby jiných autorů, než jsou Smetana, Dvořák a Janáček.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 4. do 10. listopadu?

„Ambiciózní premiéra – s laťkou vysoko, na úrovni evropských událostí – otevřela devátý ročník sebevědomého festivalového bienále Janáček Brno.“

„Britský tenorista Nicky Spence je v roli opilce, v závěru šťastně a naivně vyspinkaného, neodolatelný.“

„Na Měsíci i mezi husity je v opeře tolik krásných míst, že není proč ji upozaďovat.“

Matěj Brouček, tragikomický pan domácí z Janáčkovy dvoudílné opery, se v nové inscenaci Národního divadla Brno ocitá, jak libreto káže, nejprve na Měsíci a jinou noc pak mezi husity, ale jeho opilecké snové výpravy jsou nad rámec libreta surreálnější. Vizuálně se do nich totiž prolínají „Sixties“ – roky 1968 a 1969: let Apolla 11 na Měsíc, festival Woodstock, takzvané pražské jaro, okupace, následná oběť Jana Palacha i legendární hokejový zápas, kdy Československo porazilo Sovětský svaz… Je to nečekané spojení. Přinejmenším pro koprodukční operní projekty chystané v budoucnu do Berlína a Madridu je ovšem toto scénické řešení, dílo Roberta Carsena a jeho týmu, výhodné. Janáčkovu hudebnímu divadlu taková obecněji srozumitelná poetika v cizině výrazně umete cestu.