„Klavírista Jan Dušek zahájil Janáčkovu skladbu V mlhách energicky, s měkkým úhozem a interpretační jistotou.“

„Písňový cyklus Zápisník zmizelého zpíval Jaroslav Březina s působivým výrazem mladíka zasaženého nenadálou a neodbytnou láskou, proti níž se snaží marně bojovat.“

„Cyklus dostal krásné podání ve stylově přesném tenoru Jaroslava Březiny, naléhavém altu Jany Hrochové a precizním doprovodu Jana Duška.“

Český spolek pro komorní hudbu nabídl ve své jubilejní 130. sezóně podvečerní setkání s jedním z nejvýznamnějších skladatelů, k nimž se váže Rok české hudby – s Leošem Janáčkem. V Sukově síni Rudolfina 26. listopadu zazněly dvě z jeho nejvýraznějších komorních skladeb, nejprve klavírní cyklus V mlhách, jehož se chopil Jan Dušek, a poté Zápisník zmizelého s pěvci Janou Hrochovou a Jaroslavem Březinou.

Klavírista Jan Dušek zahájil Janáčkovu skladbu z roku 1912 energicky, s měkkým úhozem a interpretační jistotou. Úvodní Andante s typickými krátkými melodickými linkami přednesl Dušek přirozeně, silnější dynamika byla vyvážena jemnou kresbou v Molto adagio, které vyznělo vskutku „janáčkovsky“. Výrazový rejstřík představil klavírista v půvabném Andantinu se zpěvnými sekvencemi, melodické útržky jako výkřiky připomínaly období smutku a nepochopení. Pečlivý přednes byl občas zatížen pedalizací, které impresionistické jemnosti ubíralo, výtečné Presto však nezapřelo suverénního pianistu. Čtyřdílný cyklus V mlhách patří ke kmenovým skladbám, jimiž Janáček vypovídal o svých intimních zážitcích a pocitech, a je také jeho poslední rozsáhlejší klavírní kompozicí. Jan Dušek toto dílo uchopil znale a s vybranou technikou a porozuměním a potlesk posluchačů byl zřetelně jeho odměnou.

Zápisník zmizelého přednesl v sólovém tenorovém partu Jaroslav Březina, který Janáčkovu skladbu uvádí už léta doma i v zahraničí. Operní pěvec, již více než třicet let sólista Národního divadla v Praze, oceněný Thálií v roce 2015 za vynikající ztvárnění role Laci v Janáčkově Její pastorkyni, má zralé dílo z roku 1919 doslova pod kůží. Písňový cyklus scénického typu pro tenor, alt, tři ženské hlasy a klavír zpíval Jaroslav Březina s působivým výrazem mladíka zasaženého nenadálou a neodbytnou láskou, proti níž se snaží marně bojovat. Janáček zhudebnil verše neznámého básníka z Lidových novin, k nimž teprve po osmdesáti letech byl dohledán autor Ozef Kalda. Partnerkou byla vynikajícímu tenoristovi mezzosopranistka Jana Hrochová, sólistka brněnské Janáčkovy opery. Vypjaté i baladické scény v cyklu dvaadvaceti písní vyzněly s plným odevzdáním obou sólistů v postavách nezkušeného mladíka Janíčka a svádějící cikánky. Březina vládne báječně plastickým a ve všech polohách znělým hlasem světlejší barvy, Hrochová s tmavším zabarvením svého mezzosopránu odevzdala altový part velmi dobře. Místy zněl její projev spíše výhružně než svádivě, ale plná znělost a odstiňovaná dynamika sytého hlasu dávala najevo, že zkušenost z operních pódií její postavě dodává opravdovost. Oba sólisté projevili výrazovou oddanost i odhodlání, Jaroslav Březina jako oceňovaný operní pěvec velmi pěkně a vlastně samozřejmě provázel svůj zpěv scénickými gesty, mimikou i výrazem celé postavy Janíčka. Poutavou stylovostí uchvátili sólisté s klavírem také v jímavé písni Už mladé vlaštúvky, kde Janáčkova hudební poezie brala dech. Kratší vstupy tří ženských hlasů v podání Lindy Kunclové, Lucie Svačinkové a Kristiny Beyhan byly nádherně barevně sladěné a úžasně jemné, přesně jak je skladatel zamýšlel. Jan Dušek celý děj písňového cyklu vynikajícím doprovázel, podával ke každé písni srozumitelnou oporu v uchopení vnitřních vzájemně protichůdných pocitů dvou mladých lidí.

Celý Zápisník zmizelého dostal v sólistech a klavíristovi výtečné podání ve stylově přesném tenoru Jaroslava Březiny, naléhavém altu Jany Hrochové i precizním doprovodu Jana Duška. Od první písně Potkal jsem mladou cikánku s poměrně civilním tónem, přes exaltované či dojemné Janáčkovou melodikou ozdobené výstupy až k závěrečnému nešťastnému loučení S Bohem rodný kraju, sbohem tatíčku… zněla hudba jako přelévající se mořské vlny, v každé písni jinak a přece s jasně plynoucí myšlenkou od počátku do vyvrcholení. Jaroslav Březina opět zazářil a spolu s Janou Hrochovou a Janem Duškem vzdali tímto koncertem hold Leoši Janáčkovi k připomínce 170. výročí skladatelova narození.

Foto: ilustrační - archiv Klasiky+, Pavel Kalina, Pražské jaro / Zdeněk Chrapek, archiv Jany Hrochové