Dvořákovu síň Rudolfina naplnila ve čtvrtek 21. května hudba počátku 19. století z českých archivů ve vynikajícím provedení Helsinki Baroque Orchestra pod vedením Aapo Häkkinena, a byla to hudba pečlivě vybraná. S renomovaným finským orchestrem provedl jeho dirigent novodobou premiéru oratoria Antonia Casimira Cartellieriho La purificazione di Maria Vergine (Očištění Panny Marie), která zazněla v roce 1807 v pražském Stavovském divadle. Nádhernou Stabat Mater Jakuba Jana Ryby, psanou pro plzeňský chrám sv. Bartoloměje a poprvé uvedenou v roce 1805, vybral Häkkinen pro druhou část večera.

Dvě rozsáhlá mariánská díla zazněla v květnu, mariánském liturgickém měsíci a naplnila Dvořákovu síň tříhodinovým koncertem. K jednomu z nejlepších barokních ansámblů se připojil neméně proslulý maďarský smíšený sbor Purcell Choir, založený již v roce 1990 György Vashegyiem. Těleso působí pod patronací Maďarského kulturního centra staré hudby Haydneum, partnerem Pražského jara na tomto koncertu. Sólových partů se ujali převážně němečtí pěvci se zkušenostmi interpretace staré hudby a finským tenorista s oborově bohatým repertoárem. 

Antonio Casimir Cartellieri (1772–1807) pocházel z Gdaňsku a jeho rozsáhlé dílo zahrnuje především skladby vokální. Ve Vídni spolupracoval s Antoniem Salierim, který v roce 1795 uvedl v Burgtheatru Cartellieriho oratorium Gioas, Re di Juda; shodou okolností se poprvé představil na tomto koncertu jako klavírní virtuos a skladatel Ludwig van Beethoven. Ve službách knížete Lobkowicze působil Cartellieri v Roudnici nad Labem a na zámku Jezeří. Svou poslední skladbu, oratorium La Purificazione di Maria Virgine, psal na libreto Luigi Prividaliho, spolupracovníka např. také Salieriho či Rossiniho. Na základě biblických textů Starého i Nového zákona vytvořil pro „Očištění Panny Marie“ příběh Marie, Josefa, proroka Zachariáše a starce Simeona od proroctví o příchodu Mesiáše až k Herodově vraždění neviňátek a útěku Marie a Josefa s malým Ježíškem do Egypta. Oratorium Cartellieri bohatě instrumentoval s náročnými sólovými výstupy, dialogy i sborovými scénami, orchestrální party hýří hezkými vstupy dechových nástrojů.

V díle rozvrženém od Introdukce, Scén I. – IX. až k Finále se Helsinki Baroque Orchestra uvedl jako vnímavý, vytříbený tutti i sólový doprovod plný entuziasmu a vášní, schopný jemné atmosféry zastřené smutkem až k rozrušené symbolice obav a proroctví nebezpečí. Východiskem je vždy světlo, víra a blízkost Boha, kterou skladatel vložil do nádherných sól Marie, zpívaných německou pěvkyní Lydií Teuscher vroucně a procítěně s pohyblivým hezkým sopránem, jen ve výškách občas limitovaných v dynamicky náročných partech. Josef ztvárněný německým tenoristou Patrickem Grahlem, rodákem z Lipska, dal zaznít jeho světlému tenoru se vší krásou v naléhavých, Mariiny obavy tišících vstupech a jejich duetech, prokomponovaných autorem vskutku mistrovsky. Nosný hlas tenoristy se velmi pěkně pojil se svítivým témbrem sopranistky. Baryton Cornelia Uhleho, který začínal zpívat v drážďanském Kreuzchoru, byl výrazně sytý, mužný a uklidňující v roli starce Simeona. Proroka Zachariáše se ujal finský tenorista Tuomas Katajala s hrdinným, temnějším témbrem a v sólových i komorních sólech vynikal výrazovou hloubkou ve vážných i živějších partech. Zdůraznit je ovšem třeba úžasně kultivovaný a precizní sbor Purcell Choir, který jeho zakladatel a sbormistr György Vashegyi dovedl k dokonalosti. Jak sborové scény, tak i doprovody sólistů byly vždy detailně vyvážené a podpořené andělskými soprány, intonačně suverénními alty a mužskými hlasy. Těleso působilo naprosto kompaktně ve všech částech rozsáhlé skladby. Navzdory době vzniku nese oratorium znaky čistě barokní opery, nejen harmonizací, ale také formou. Ozvuky nejznámějších operních melodií probleskly občas v sólech, duetech i recitativech. Hudba je krásná, průsvitná a v hrozivých partech dramatická; tehdejší kritika ovšem namítala, že „Cartellieho hudební zpracování nemá nic společného s oratoriem a je cítit, že se operní sloh skladateli vnucoval proti jeho vůli“. Novodobá premiéra tedy splatila dluh mladému skladateli, který se bohužel premiéry svého oratoria nedožil.

Po přestávce zazněla s radostí očekávaná skladba Jakuba Jana Ryby (1765–1815), Stabat Mater z roku 1805, poprvé uvedená v plzeňském chrámu sv. Bartoloměje. Kantáta psaná na latinský text pro čtyři vokální sólisty, smíšený sbor a orchestr nese znaky vrcholného klasicismu a nastupujícího romantismu; Ryba nabyl v Praze studiem i vlastní pílí tolik znalostí a zkušeností, že s nastupujícím novým stoletím komponoval ve zcela odlišném stylu. Jako osvícenec zanechal po sobě Ryba rovněž významnou teoretickou práci, psanou v češtině, jež se stala základem i hudebního názvosloví. Z dochovaných zdrojů je známé, že jeho skladatelský odkaz byl velmi bohatý, bohužel dodnes je značná část již nedostupná. Oblíbená Česká mše vánoční, uváděná především během vánočních svátků, nastavila v jistém slova smyslu obraz Jakuba Jana Ryby skladatele. Jeho další díla komorní i rozsáhlejší, ukazují ovšem znalého a vzdělaného autora, který v průběhu svého, předčasně tragicky ukončeného života patřil k předním autorům své doby. 

Latinský text Stabat Mater je dílem středověkého italského františkánského básníka a mystika Jacoponeho da Todi (1230–1306) a text vypovídající o Panně Marii, truchlící pod křížem s ukřižovaným synem Ježíšem Kristem, byl mnohokrát zhudebňován počínaje renesančními skladateli, dodnes patří k nejužívanějším liturgickým textům. Ve dvanácti částech výtečně pěvecky uchopili své party čtyři sólisté, sopranistka s vroucím témbrem Lydia Teuscher, německá mezzosopranistka Marie Seidler s hladkým, sametově zbarveným hlasem, tenorista Patrick Grahl s jímavým, cituplným podáním a barytonista Cornelius Uhle s výborně pohyblivým hlasem temnějšího, konejšivého výrazu. 

Na úvodní, jemně zvlněný nádech smyčců navazovaly dechy i varhany a jemná harmonie připomínala Beethovenovy rané symfonie. Vzrušenou sekvenci provázenou klarinetovým sólem končily údery tympánů, Rybovy melodické linky udivovaly nádhernou pestrostí a navzdory smutnému tématu nevzbuzovaly pouze zármutek, spíše soucit vyjádřený duetem stříbřitého sopránu s jemným tenorem. Naléhavá prosebná sóla provázely ztichlé smyčce a výrazově bohatý, vynikající sbor. Orchestr se soustředil na detailní dynamiku, aby vzápětí vytryskl v silném dechberoucím nářku.

Aapo Häkkinen vedl celý ansámbl neokázalými gesty, vnímanými orchestrem i všemi vokalisty s pečlivostí a jasným prožitkem poselství duchovního díla. Patos vyzpíval barytonista bohatým výrazem a proměnil v krásný dojem, mezzosopranistka navázala na nářek smyčců procítěným kontrastem do hladícího soucitu. Žalostné sólo barytonu sledovalo závěr Kristova života a bolest Matky podtrhovaly vstupy horen. Pro dramatický účinek se vyčlenilo několik sboristek ke zpěvu z balkonu, vpravdě „je dokonáno…“. Do tiché bolesti a sklíčenosti vstoupil sbor ve stoupající dynamice, tympány a smyčce s dechy stoupaly k výškám až do oblak a slavnostní, výsostně působivá melodie opěvovala Krista, aby vrcholnými závěrečnými akordy zobrazovala budoucí poselství. Jakub Jan Ryba byl oslaven Helsinki Baroque Orchestra s Aapo Häkkinenem, Purcell Choirem a všemi sólisty vynikajícím provedením Stabat Mater – jejich společný výkon se proměnil v nezapomenutelný zážitek.

Foto: Petra Hajská

Facebook X E-mail WhatsApp