Letošní 57. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram v úterý 26. května pokračoval v Zrcadlovém sále na zámku Dobříš komorním koncertem mladého britského kvarteta. Quartet for the Earth tvoří přední členové Orchestra for the Earth – Roma Tic (housle), Matthew Kettle (viola), Julia Morneweg (violoncello), Karin Miura (klavír) –, založeného v roce 2017 s cílem propojit klasickou hudbu s krajinami, které ji inspirovaly, a ukázat, jak může hudba podporovat ekologické uvědomění péče o naši planetu. 

Katalog Hudebního festivalu Antonína Dvořáka 2026 uvádí kapitolu z nového práce Davida R. Beveridgeho Dvořák and England, kde vztah skladatele k Anglii, která položila základ jeho světovému ohlasu, je přesně popsán jako vzájemná úcta a důvěra, korunovaná udělením titulu Doctor honoris causa starobylou univerzitou v Cambridge. Také Quartet of the Earth dokázal téma vztahu své vlasti a českého skladatele promítnout do programu koncertu v Dobříši velmi výstižně. 

Nádherný Zrcadlový sál zámku Dobříš rozezníval nejprve Phantasie Piano Quartet in F-sharp minor H. 94 Franka Bridgeho (1879–1941). Skladba z roku 1911 patří do kompozičního období, kdy Frank po studiích na Royal College of Music v Londýně a prvních kompozicích ovlivněných mistry 19. století hledal zralejší a expresivnější výraz. Právě řada komorních fantazií, k nimž Klavírní kvartet fis moll H. 94 patří, představila expresivitu jednovětého kvartetu výborně. Na energický klavírní úvod ve fortissimu navázaly ostatní nástroje v rozevlátém, dynamicky bohatém souzvuku, aby vzápětí náhle ztichly do jemné, lehké sekvence. Poryv další expresivní fráze s velmi ostrými houslemi se opět zlomil do zjemněné kantilény, na něž navázalo měkké cello. Mladí umělci technickou brilancí udivovali od počátku, výraz ovšem zůstával překrytý expresivitou až řezavou, především houslistka nepolevovala v nasazení precizního, ale tvrdého pojetí Frankovy skladby. Fantazie z břitkého rytmu a dynamických změn přecházela do svítivější melodické linky a zpěvnější volnější tempo uvolnilo napětí, perfektní klavír s violoncellem uhlazovaly rozjitřené tóny, aby celý kvartet společně končil smírným, půvabným arpeggiem.

Pocta Antonínu Dvořákovi byla vyjádřena uvedením jeho Klavírního kvartetu č. 2 Es dur op. 87, psaného na výzvu nakladatele Simrocka jako druhý a poslední klavírní kvartet. Pro virtuózní, technicky vybavené britské umělce skladba výtečně zvolená; skvěle byla také provedená. Klasickou formu skladby s novým, originálním obsahem napsal Dvořák za krátkou dobu a vtiskl do ní svou mimořádnou invenci a melodičnost. Rázné hlavní téma v Allegro con fuoco představili kvartetisté opět s nasazením fortissima ve výborné souhře s exponovaným výrazem. Úžasný klavír bouřil i zpíval pod rukama křehké pianistky, cellistka i violista mistrně rozehrávali dynamické zvraty. Houslistka hrála Dvořákovu skladbu až s exaltovaným, chvílemi tvrdým tónem, dlužno ovšem říci, že na něm měl velký podíl nástroj se syrovějším zvukem. Ve známém Dvořákově Lentu už housle zněly romantikou a v duetu s violou si velmi rozuměly. Lahodný klavír s cellem zněly dvořákovsky s pizzicaty smyčců, strhující Finale opět bouřilo v síle a klouzavé dynamice s rychlými změnami. Přes uvedené výhrady se představilo Quartet of the Earth jako mladé, dynamické a technicky i výrazově zdatné těleso.

Po přestávce pohovořila Roma Tic o zaměření ansámblu na ekologické enviromentální vzdělávání mládeže, k nimž přispívají svými turné a setkáváním se studenty, chtějí být příkladem a skutečně cestují výhradně pozemní dopravou; také na Hudební festival Antonína Dvořáka přijeli z Londýna vlakem. Její příjemný projev dával najevo, že ideje potřebné pro všechny šíří v přátelském a vstřícném duchu, k čemuž interpretovaná hudba bezesporu významně přispívá. 

Pauza změnila také charakteristiku programu i obsazení. Jako první zazněl romantický Salut d‘Amour, op. 12 významného anglického skladatele Edwarda Elgara (1857–1934) v podání houslistky Romy Tic a klavíristky Karin Miury. Krásnou nosnou melodii uchopily housle sladce a jímavě, klavír provázel stejně úchvatně a kantiléna ve výškách oběma umělkyním báječně slušela. Ani v rychlých pasážích nepolevily v romantickém uchopení a vzrušení v závěru jen podtrhlo emocionální hloubku. Dílo z roku 1888 odráželo milostný cit k žačce Carolin Roberts, s níž se skladatel oženil a přestěhoval do Londýna, aby po létech samostatného studia a zatím odmítaných kompozic s podporou manželky dobýval postupně uznání. Teprve dodnes často uváděná Enigma, premiérovaná roku 1899, dobyla konečně renomé skladateli, na něž od dob Purcellových Anglie čekala. Nadaný autor pracně získávající uznání připomíná svým osudem Dvořáka, paralela se zde bezesporu nabízí včetně postupného získávání veřejných i odborných poct.

Známá skladatelka Rebecca Clarke (1886–1979) se ve své Dumce z roku 1941 skutečně inspirovala Dvořákem a její skladba pro klavírní trio s vévodící violou vyzněla s půvabnou zasmušilostí, uvolněnou a výtečně odstiňovanou dynamikou. Tónová pestrost v rytmickém středu a expresivní melodické prvky v táhlé lince zjemnily perlivé běhy a dodaly dílu na zajímavosti. Houslová kadence kralovala vypointovanými detaily romantického nádechu a jemné triové základní téma plné krásy zakončilo působivou kompozici.

Závěr koncertu patřil Herbertu Howellsovi (1892–1983) a jeho Klavírním kvartetu a moll op. 21 z roku 1916, jejž skladatel považoval za své první zralé dílo. Obdivoval Vaughana Williamse a z chudých poměrů se vypracoval, aby po studiích na Royal College of Music v Londýně postupně nabýval sebevědomí. Quartet of the Earth podal Howellsův třívětý kvartet ve stylu nové hudby nastupujícího 20. století s náročnými party ve vysoké kvalitě. Z úvodního chaosu se vymanil zpěv houslí a poté nastoupil vítězný klavír se suverénní melodickou sekvencí. Krásná bohatá melodie se přelévala v nádherném houslovém sólu do energického souzvuku celého ansámblu, kde jednotlivé hlasy tvořily předivo překrývajících se útržků. Trialog smyčců s klavírním doprovodem kompozičně komplikovaných pasáží sledoval pečlivý výraz všech nástrojů. Střídáním exprese s něhou vyvrcholilo dynamicky zdůrazněné a vzápětí zcela ztišené Allegro moderato tranquillo. Lento uvedly zatěžkané klavírní akordy po celé klaviatuře, které vysvobodily jemné smyčce, aby v sólových vstupech dospěly k osvobození. Klavírní vlny zvedaly smyčce až melodickým ukotvením, ale smutné vyznění smířil jen ušlechtilý souzvuk cella s violou. Allegro molto energico zahájil rytmický dynamický sled melodičnosti strhující expresivity, bez poezie spějící stále vpřed. Nesouvislé a neladící útržky zvládali hráči s úžasným nasazením až do výhružného konce bez jediného zaváhání.

Potlesk ohromeného a nadšeného auditoria odměnilo kvarteto Mahlerovou zpěvností přídavku, aby se blýsklo svou vynikající technikou vloženou do půvabu a mírné krásy, výborně kontrastující s předcházející expresivitou. 

Foto: Facebook festivalu

Facebook X E-mail WhatsApp