15. červenec

Svátek má Jindřich.

2015 – zemřel Alan Curtis, americký cembalista, muzikolog a dirigent (narodil se 17. listopadu 1934). Po University of Illinois pokračoval ve studiích v Amsterodamu u Gustava Leonhardta, se kterým natočil koncerty pro více cembal Johanna Sebastiana Bacha. V šedesátých a sedmdesátých letech vytvořil řadu nahrávek barokních cembalových skladeb. V roce 1977 nastudoval koncertní provedení Händelovy opery Admeto a použil přitom historické nástroje jako theorbu a chromatické cembalo. V následujících letech několikrát vystoupil jako dirigent v Innsbrucku na festivalu staré hudby. V roce 1977 založil v Amsterodamu Baroque Orchestra, který řadu let řídil. V roce 2007 začal spolupracovat s vídeňským divadlem Theater an der Wien na koncertních provedeních barokních a předbarokních oper.

1995 – zemřel Antonín Ulrich, hudebník, skladatel a pedagog (narodil se 25. října 1915). Vystudoval housle a bicí na pražské Vojenské hudební škole a vedle toho i soukromě skladbu a dirigování. Působil u vojenských hudeb nejprve v Berouně a posléze v Hradci Králové. Po druhé světové válce začal učit na hudební škole, kterou vystudoval. Stal se členem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Byl kapelníkem vlastní dechovky, pro kterou na Ulrichovy nápěvy psal texty písní jeho vzdálený synovec Zdeněk Svěrák.

1981 – zemřel Gustav Vránek, houslista a skladatel (narodil se 29. listopadu 1906). Studoval na Pražské konzervatoři u Jana Mařáka a pokračoval jako soukromý žák u Jaroslava Kociana ve hře na housle a u Vítězslava Nováka ve skladbě. Od roku 1927 působil jako houslista v České filharmonii, která se také ujala provedení některých jeho děl. Napsal přes dvacet skladeb, komorních, orchestrálních i sborových. Jeho popel byl rozptýlen na hřbitově Malvazinky. Syn Tomáš vystudoval HAMU v Praze, působil jako klarinetista v Divadle F. X. Šaldy v Liberci a ve Vinohradském divadle v Praze. Později se stal pedagogem na katedře hudební výchovy Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Dcera Jitka je korepetitorkou Národního divadla v Praze. Mladší dcera Hana je houslistkou orchestru Národního divadla.

1965 – premiéru měly Chichesterské žalmy (Chichester Psalms) Leonarda Bernsteina. Odehrála se ve Philharmonic Hall v New Yorku pod autorovou taktovkou. Poté 31. července následovalo provedení v Chichesterské katedrále v Anglii v rámci Festivalu jižních katedrál, pro který bylo objednáno, a to pod taktovkou Johna Birche. Text upravil skladatel podle biblické Knihy žalmů v původní hebrejštině. První část používá Žalmy 100 a 108, druhá část 2 a 23 a třetí část 131 a 133. Skladbu se sborem a chlapeckým sólem napsal pro redukovaný orchestr, ale vytvořil i verzi pro varhany, harfu a bicí.

1959 – zemřel Ernest Bloch, švýcarsko-americký hudební skladatel židovského původu, pedagog a klavírista (narodil se 24. července 1880). Raná díla jako opera Macbeth jsou ovlivněna pozdním romantismem a Debussyho impresionismem. Ve zralých se často objevují vlivy židovské liturgické i lidové hudby. Jeho pozdní tvorba po druhé světové válce je ovlivněna nejširší škálou vlivů od baroka po atonální hudbu. Amatérsky se věnoval také fotografii. Byl autorem dokumentárních fotografií i náladových snímků, které alegoricky zpodobňovaly díla různých skladatelů.

1952 – zemřel skladatel Ferdinand Greinecker (narodil se 28. dubna 1893). Stal se učitelem a většinu života prožil v Bystřici pod Hostýnem. Zasloužil se o hudební život v kraji, byl sbormistrem a od roku 1933 také členem smyčcového kvarteta. Komponoval převážně komorní hudbu, písně a sbory.

1933 – narodil se Julian Bream, anglický klasický kytarista a loutnista (zemřel 14. srpna 2020). Patřil k nejvýznamnějším kytaristům 20. století a má zásluhu i na obnově zájmu posluchačů o hru na loutnu. V roce 1952 měl ve Wigmore Hall loutnový recitál a od té doby udělal mnoho práce pro tento nástroj. Založil i hudební soubor Julian Bream Consort, ve kterém hrál na loutnu a který se zasloužil o oživení hudby alžbětinské doby. Studoval na Royal College of Music. Záhy si získal mezinárodní proslulost. Kromě turné po celém světě vedl mistrovské třídy v USA a mezinárodní letní školu v Anglii ve Wiltshire. Často spolupracoval s filmem a televizí. Jeho nahrávky získaly řadu ocenění, včetně čtyř cen Grammy.

1928 – zemřel Karl Perron, německý pěvec – barytonista (narodil se 3. června 1858). Zpěv studoval u Stockhausena ve Frankfurtu a u Heye v Berlíně. Poprvé vystoupil jako Wolfram v opeře Tannhäuser Richarda Wagnera roku 1884 v Lipsku. Pak vystřídal angažmá v Monte Carlu, v Lipsku, v Dráždanech a v Bayreuthu. Byl první Jochanaan v opeře Salome Richarda Strausse, Orestes v opeře Elektra a Ochs v opeře Růžový kavalír. Kromě toho se zapsal i jako Mozartův Don Giovanni nebo Čajkovského Evžen Oněgin.

1915 – narodil se František Vitásek, kněz, chrámový hudebník, varhaník a skladatel (zemřel 12. června 1979). Psal chrámové i taneční skladby, řadu sborů, několik mší, napsal také velmi úspěšnou operetku na libreto od P. Stanislava Dvořáka „Do Betléma“ a hudbu k jiným divadelním hrám. Byl politickým vězněm komunistického režimu. Jeho dílo upadlo v zapomnění, zatím není zcela probádané.

1910 – narodil se Ronald Binge, britský skladatel (zemřel 6. září 1979). Jednou z jeho nejslavnějších skladeb je Elizabethan Serenade, česky Alžbětinská serenáda. Napsal ji po válce už jako skladatel BBC. Poprvé tak zazněla v rozhlasovém vysílání Mantovaniho orchestrem v roce 1951, v té době však ještě pod názvem Andante Cantabile. Název Elizabethan Serenade získala po nástupu Alžběty II. na britský trůn v roce 1952. V českém prostředí je známá jako vánoční píseň s textem od Zdeňka Borovce a nazpívaná Karlem Gottem.

1903 – zemřel Eugen Miroslav Rutte, skladatel a publicista (narodil se 13. srpna 1855). Jako pseudonym užíval ambigram Negue Ettur. Vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze, vedle toho Varhanickou školu v Praze a zdokonaloval se ve zpěvu v pěvecké škole Františka Pivody. Vytvářel a obnovoval hudební soubory, pěvecké sbory, komorní sdružení, pořádal koncerty i jiná veřejná představení. Vystupoval i jako zpěvák, komponoval hudbu pro nejrůznější společenské příležitosti včetně tanečních zábav, kabaretních vystoupení a plesů. Inklinoval spíš k zábavné hudbě a jeho parodie na operetní melodie byly velmi oblíbené. Zkomponoval necelé tři stovky skladeb.

1893 – zemřel Ferenc Erkel, skladatel, zakladatel maďarské národní opery a autor maďarské státní hymny (narodil se 7. listopadu 1810). Je po něm pojmenována druhá scéna maďarské státní opery – Erkel Színház. Působil v Budapešti jako dirigent a založil tam roku 1853 filharmonickou společnost. Napsal devět oper ovlivněných italským skladatelem Rossinim a s prvky maďarské lidové hudby, hrané jsou hlavně Hunyadi László a Bánk bán. Byl také výborným šachistou.

1857 – zemřel Carl Czerny, rakouský klavírista, skladatel a pedagog českého původu (narodil se 21. února 1791). Patřil ve Vídni do početné komunity emigrantů, do deseti mluvil pouze česky. Jeho učiteli byli Johann Nepomuk Hummel, Antonio Salieri a Ludwig van Beethoven. Byl zázračné dítě. Na prvním veřejném vystoupení v roce 1800 hrál jeden z Mozartových klavírních koncertů. V roce 1812 byl ve vídeňské premiéře sólistou Beethovenova 5. klavírního koncertu zvaného Císařský. Stal se vyhledávaným učitelem, a to už od svých patnácti. K jeho žákům patřil i Franz Liszt. Počet jeho opusů dosahuje 861. Jde o mše, rekviem, symfonie, koncerty, sonáty a smyčcové kvartety. Dnes je známý zejména díky svým etudám a prstovým cvičením pro klavír.

1810 – zemřel Jean-Baptiste Rey, francouzský dirigent a skladatel (narodil se 18. prosince 1734). Už v šestnácti byl jmenován kapelníkem v katedrále v Auch, pak získal místo dirigenta v Opeře v Toulouse a v krátké době vystřídal několik divadelních orchestrů, působil v Montpellier, Marseille, Bordeaux a v Nantes. V roce 1776 byl povolán do Paříže jako asistent prvního dirigenta Pařížské opery Louise-Josepha Francoeura. V roce 1781 se pak stal jeho nástupcem a v této funkci drží dodnes nepřekonaný rekord nejdéle sloužícího dirigenta. Řídil většinu mistrovských děl Glucka, Picciniho, Sacchiniho, Salieriho, Grétryho, Méhula, Haydna, Mozarta, Spontiniho a dalších a s mnohými z nich úzce spolupracoval. V roce 1779 byl jmenován dvorním kapelníkem krále Ludvíka XVI. V roce 1799 se stal profesorem na nedávno založené pařížské konzervatoři. Jeho dílo není příliš rozsáhlé. Kromě několika drobných prací a aranžmá zkomponoval dvě opery a dodělal nedokončenou operu Arvire et Eveline skladatele Antonia Sacchiniho.

1782 – zemřel Farinelli, vlastním jménem Carlo Broschi, jeden z nejslavnějších kastrátů-sopránů v historii hudby 18. století (narodil se24. ledna 1705). Byl žákem Nicoly Porpory a patřil k těm chlapcům, které podporovala rodina Farini. Umělecké jméno Farinelli, které se stalo legendou, přijal z vděčnosti ke svým protektorům. Na divadelní scéně debutoval v roce 1720 v Porporově opeře Angelica e Medoro, v následující letech zpíval na všech hlavních evropských dvorech. Úspěchy slavil i v Londýně, zpíval v Paříži na dvoře Ludvíka XV. a nakonec odjel do Španělska, kde byl královnou angažován, aby svým zpěvem léčil krále Filipa V. z melancholie. Zůstal 25 let. Svého vlivu využil k založení italské opery v Madridu. Byl blízkým přítelem Domenika Scarlattiho, dalšího neapolského skladatele trvale žijícího ve Španělsku. Poslední dvě desetiletí prožil v Bologni se svým přítelem Pietrem Metastasiem. Kastrace chlapců měla za cíl zastavit jejich hlasový vývoj a školením zachovat mimořádný hlasový rozsah, protože v té době nebylo povoleno účinkování žen na jevišti; byla zakázána až v roce 1870, po sjednocení Itálie… Roku 1994 režisér Gérard Corbiau natočil úspěšný film Farinelli. Árie si v něm rozdělili kontratenorista D. L. Ragin a sopranistka Ewa Mallas-Godlewska; byly pak počítačově zpracovány, aby bylo dosaženo jednotné barvy hlasu.

1716 – zemřel Gaetano Veneziano, italský skladatel a pedagog (narodil se někdy v roce 1665). Komponoval hlavně duchovní hudbu, napsal více než sto dvacet skladeb, které jsou dnes většinou uloženy v knihovně Biblioteca dei Filippini di Napoli. Kromě chrámových zkomponoval i několik skladeb komorního charakteru a dvě opery. Už v deseti letech začal studovat na neapolské konservatoři Conservatorio di Santa Maria di Loreto a v devatenácti byl na této škole jmenován sbormistrem. Ve funkci ředitele konzervatoře ho pak vystřídal jeho syn Giovanni. V roce 1686 se stal druhým varhaníkem královské kaple a v roce 1678 byl jmenován hlavním varhaníkem. Po Alessandru Scarlattim získal v konkurzu místo kapelníka královského orchestru.

*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…

1799 – francouzský kapitán Pierre-François Bouchard objevil v egyptské vesnici Rosetta během Napoleonova egyptské tažení rosettskou desku, díky které byly později rozluštěny hieroglyfy

1783 – Markýz Claude-Francois-Dorothéé de Jouffroy D’Abbans, přezdívaný Joufroy-Le Pompe (Pumpa), podnikl v Lyonu historicky první plavbu člunu poháněného parním strojem

1562 – Španělé na hranici v Máni na Yucatánu spálili veškeré písemné památky Mayů, shořelo na tři desítky cenných dokumentů a spousta obrazů