„Působí na pódiu zkušeně a zrale, absolutně sehraně.“

„Kvartet Kaprálové zazněl jako skvěle zvládnutá a vyspělá kompozice.“

„V případě Novákova kvartetu se souboru podařilo výrazově zpřítomnit nekonečnou hudební krásu.“

Sázkou na jistotu byl koncert Janáčkova kvarteta, zařazený do posledního dne festivalu Janáček Brno 2024. Nedělní odpolední program přilákal do ústředního prostoru secesní vily Löw-Beer početné publikum určitě i díky programu: figuroval v něm Leoš Janáček a záslužně i Vítězslav Novák a Vítězslava Kaprálová.

Janáčkovo kvarteto, soubor existující v Brně pod tímto jménem od roku 1947, dělá nadále čest jménu svého patrona i odkazu zakladatelů, i když už se jeho obsazení dávno několikrát změnilo. Je to jiný případ než Smetanovo kvarteto, které skončilo v roce 1989; pod stejným názvem už nikdo nepokračuje – a asi by to ani nešlo. Primárius Miloš Vacek, docent JAMU, v „Janáčkovcích“ hraje od roku 1995. Houslista Richard Kružík, pedagog brněnské konzervatoře, od roku 2015. Docent Jan Řezníček je jako violista členem od roku 2008 a violoncellista Lukáš Polák, koncertní mistr Filharmonie Brno, se přidal roku 2021. Kvarteto působí na pódiu zkušeně a zrale, absolutně sehraně a sebejistě v interpretačním přístupu.

Janáčkovy Listy důvěrné jsou v reprezentativním festivalovém programu tohoto souboru jaksi samozřejmostí. Osvětou však lze trochu v nadsázce nazvat uvedení jediného Smyčcového kvartetu Vítězslavy Kaprálové, v dobrém slova smyslu meziválečného brněnského „enfant terrible“ – dcery významného hudebníka Václava Kaprála, která si prosadila studium skladby a dirigování a která vzbudila zaslouženou pozornost v Praze jako autorka i s taktovkou v ruce při účinkování s Českou filharmonií a před prezidentem Masarykem; mladé ženy, která se stala v Paříži múzou Bohuslava Martinů, ale provdala se za Jiřího Muchu; mimořádně talentované muzikantky, jejíž život se uzavřel v pouhých pětadvaceti letech.

Její kvartet, dílo čerstvé absolventky konzervatoře, vznikal o prázdninách roku 1935 na Třech Studních na Vysočině. Na koncertě zazněl jako skvěle zvládnutá a vyspělá kompozice, vystavěná kaleidoskopicky, ale z větších ploch, plná proměn a zvratů mezi lyrikou, místy až vroucnou, a mladistvou živostí, mezi lidovými motivy, unisony a polyfonií, mezi klasičtější zdrženlivostí a disonancemi, ovšem kontrolovanými a ukotvenými. Provedení skladby, která se prozatím tak často nehraje, bylo strhující a objevné.

Potěšením byl i poslech Smyčcového kvartetu D dur Vítězslava Nováka, mimochodem jednoho z učitelů Kaprálové. Půlhodinová skladba z roku 1905 má jedinečný rozvrh: oblouk od pomalé, lyrické fugy stupňované k velké intenzitě, přes rychlejší pasáže zpět k reminiscenci na úvodní minuty. Výrazově se souboru podařilo zpřítomnit nekonečnou hudební krásu spočívající v melodice, modulacích a naléhavosti. Janáčkovo kvarteto hraje naplno, Novákův kvartet měl nepolevující tah; souzvuk často určoval nádherně tvárný hluboký tón Polákova violoncella, nicméně někdy dokonce trochu i na úkor dalších. Ani Novákův druhý kvartet nezní denně. Jak Janáčkovci připomněli, hudebními krásami se mu přitom vyrovná máloco.

Foto: Janáček Brno / Marek Olbrzymek