Komorní sbor Martinů Voices zazpíval v Mladé Boleslavi americké spirituály. Na vysoké úrovni tak pokračoval tamní cyklus Rok na 4 doby. Tentokrát pořadatelé pro koncert zvolili kostel svatého Bonaventury – objekt využívaný Vysokou školou Škoda Auto, barokní prostor bez varhan a bez jakéhokoli církevního mobiliáře s charakteristickou, nikoli ideální akustikou.

Sestavu spirituálů v různých úpravách mají Martinů Voices v repertoáru už delší dobu. Naposledy ji sbor uvedl loni na podzim na Lednicko-valtickém hudebním festivalu. Jak k profilu nevelkého tělesa už patnáctým rokem patří, jde o skvěle zvolený a vybraný repertoár, pečlivě do detailů nazkoušený a co nejdokonaleji provedený. Oproti ještě menším komorním ansámblům typu Voces8 a podobně, zpívajícím kompaktně „jako jeden“ bez sbormistra, jde v případě tohoto sboru o tradičněji pojatou prezentaci klasicky postaveného smíšeného souboru, řízeného a vedeného podrobným, jednoznačně zaostřeným gestem Lukáše Vasilka jako v případě jeho mnohem většího Pražského filharmonického sboru. Struktura hudby a její interpretace je v komorní sestavě třinácti zpěváků ovšem pochopitelně nuancovanější, průzračnější, jemnější, zacílenější a artikulačně určitější. Spirituálům, ať už znějícím co nejautentičtěji, nebo upraveným do umělejších tvarů, samozřejmě zřetelnost všech tempových a rytmických poryvů i absolutní soustředění na průběh textu zcela logicky a nutně opravdu sluší.

Aranžmá skladeb, proměnlivá sazba a tomu odpovídající změny v rozestavení zpěváků, to vše ve zhruba hodinovém koncertním programu pomáhalo pestrosti a poutavosti. Spektrum sahalo od sólového sopránu podbarveného brumendem zbývajících hlasů v případě písně Motherless Child až po plný zvuk všech u písně Down by the Riverside; od zpěvu mužských hlasů posazených jako v romantické evropské duchovní hudbě u písně We Shall Walk Through the Valley in Peace po značně syrovou, v sazbě rozvolněnou „černošskou“ píseňFreedom Song, téměř heterofonii, se sopránovým sólem, bubnováním a emotivními sólovými výkřiky. A jednou byla část sboru na chvíli dokonce na kůru.

Lukáš Vasilek dbá ve spirituálech na přirozeně přesvědčivé, proměnlivé a zajímavé frázování, na uvolněné rozhoupání jako u písně Ain´t No Grave Can Hold My Body Down, na dynamické rozdíly sahající až k šepotu, na svižná tempa (jako v energicky napumpované písni Hold On!) i na uklidněná ztišení, na ladění a kultivovanost… Právě ta, vystupující nejvíc u písně Nobody Knows de Trouble upravené pro baryton a klavír, by sice někdy mohla být trochu upozaděna, na druhou stranu však víme, že nejde o soubor Afroameričanů. Ani o Spirituál kvintet…

Program má sbor dobře vystavěný. Závěrečný spirituál Swing Low, Sweet Chariot, upravený naším současníkem Dalem Adelmannem do plnějších harmonií, vyzněl ve ztišení a projasnění oduševněle. A přídavek, slavná píseň o Jozuovi a Jerichu, naopak opravdu energicky.

Bývalý klášterní kostel svatého Bonaventury z přelomu 17. a 18. století stojí v areálu někdejšího kláštera minoritů a pozdějšího gymnázia piaristů v historické části Mladé Boleslavi. Po válce tam byl internát a kostel kvůli špatné statice od roku 2002 sloužil už jen jako skladiště. Po rekonstrukci je využíván jako slavnostní síň, příležitostně i ke koncertům. Hudba, provozovaná pod klenbou presbytáře, nemá ovšem v současné situaci plnou zřetelnost. Logicky je tomu tak zvláště v rychlejších tempech, kdy se v prázdném prostoru zvuk přece jen tříští a „zahuhlaně“ převaluje. Pro skutečně hodnotné hudební využití by kostelní loď potřebovala akustické úpravy.

Foto: archiv Roku na 4 doby, Petr Veber

Facebook X E-mail WhatsApp