Plzeňská filharmonie zařadila na zakončení své abonentní řady Platina provedení Šostakovičovy První symfonie a Rachmaninovy Rapsodie na Paganiniho téma pro klavír a orchestr, program však zahájila předehra k opeře Halka Stanislawa Moniuszka. Jako sólistka byla přizvána pianistka Sofya Melikyan; u dirigentského pultu stál šéfdirigent orchestru Chuhei Iwasaki.

Na úvod programu večera ve velkém sále Měšťanské besedy v Plzni zazněla předehra k opeře Halka, polského autora období romantismu Stanisława Moniuszka. Hudební řeč předehry je našemu posluchači srozumitelná. Interpretačně v sobě nese začátek Andante nároky na detailní souhru v unisono znění tématu, jimž orchestr skvěle dostál i po intonační stránce. Nastudování díla bylo vypracované, všechny změny temp vyzněly přesvědčivě. Předehra jako celek zazněla opravdu slavnostně. Kdo by se chtěl seznámit s dílem v našem prostředí, filmový záznam z uvedení celé opery v nastudování vídeňského Divadla na Vídeňce z roku 2020 uvede v září Mezinárodní filmový festival Zlatá Praha.

Magnetem večera bylo dle názvu koncertu provedení Rachmaninovy Rapsodie na Paganiniho téma pro klavír a orchestr a moll, op. 43 pianistkou arménského původu Sofyí Melikyan. Umělkyně, která má za sebou nespočet vystoupení s orchestry v Evropě, na Kubě nebo v Arménii zatím není v našem prostředí bohužel etablovaná. Její interpretace byla přesvědčivá a po zvukové stránce velmi kultivovaná. Samozřejmostí bylo dokonalé ovládnutí všech technických nástrah díla, kaskád oktáv, širokých akordů, rychlé prstové techniky, malých kadencí a skoků v poslední variaci. Ve své interpretaci využívala v zažitých, svižných tempech měkký zvuk svého nástroje, s maximálním využitím spodních dynamik. Její zřetelná hra byla velmi dobře slyšet díky citlivé, v souhře příkladné spolupráci dirigenta a orchestru. Nádherně klenutá byla melodie ve smyčcích v 18. variaci, v 16. variaci se skvěle ve svém sólu představil koncertní mistr orchestru Mishiya Nojiri.  V orchestru přítomná harfa se zvukově i v předepsaném forte příliš neprosadila. V díle je kromě hlavního tématu 24. capriccia pro sólové housle Niccoló Paganiniho několikrát využito od 7. variace také téma středověkého chorálu Dies irae. Mimochodem citaci tohoto tématu naposledy v Plzni použil pro své Variace, op. 3 mladý autor Oleg Yerokhin nebo v jednom ze svých smyčcových kvartetů i Vojtěch Frank. Jestliže dle nedávného rozhovoru portálu Klasikaplus.cz s interpretkou je jejím oblíbeným skladatelem náš Leoš Janáček, opravdu dle interpretace přídavku, Janáčkovy prvníčásticyklu V mlhách a jeho skvělému, niternému a velmi citlivému zaznění posluchači slyšeli, že našemu autorovi opravdu porozuměla.

V loňské sezóně nastudoval Chuhei Iwasaki se svým orchestrem, Plzeňskou filharmonií, Šostakovičovu Šestou symfonii. Letos orchestr nastudoval jeho První, kterou napsal coby devatenáctiletý jako svoji absolventskou práci při ukončení studia skladby na Leningradské konzervatoři. Příští sezónu se mohou posluchači těšit na nastudování autorovy Páté symfonie.

První symfonie f moll, op. 10 Dmitrije Šostakoviče je již psána v duchu jeho ostatní tvorby, její hudební řeč je plná sarkazmu a zároveň melancholie. Dílo je geniálně instrumentováno, přestože nástrojové obsazení není až tak náročné. Vedle tradičně používaných dechových nástrojů se přidává pikola, tuba a altová trubka laděná v F, dále orchestrální klavír, mající mnohdy i sólovou úlohu, a poměrně velká baterie bicích nástrojů. Ta si vyžádala umístění po levici dirigenta, kde obyčejně bývá umístěno klavírní křídlo, které se nyní umístěné vpravo bohužel kvůli otevření víka opačným směrem než do publika nemohlo tolik zvukově uplatnit. Symfonie zazněla v Plzni výborně nastudovaná. Od prvních sól prvního fagotu, prvního klarinetu nebo první flétny v první větě Allegretto byly slyšet jen skvělé výkony vynikajících hráčů, které spoluvytvářely kompaktní celek. Ve druhé větě Allegro – meno mosso se objevuje poprvé orchestrální klavír. V naprosté souhře vyšlo předepsané accelerando z části Meno mosso, respektive L‘istesso tempo do původního Allegra. Rovněž uskutečnit toto accelerando již dříve, než je autorem zapsáno, bylo skvělým nápadem dirigenta. Ve třetí větě Lento zaznělo nádherně sólo hráčky prvního hoboje a pak koncertního mistra violoncell. Rovněž bravurně, velmi srdečně a intonačně beze zbytku vyznělo sólo koncertního mistra, pohybujícího se odvážně předepsanými skoky do vysokých poloh. Věta se nesla v bytostně klidném tempu, tremola smyčců vytvořily až mysteriózní atmosféru. Kdo by na konci části chtěl díky skvěle provedenému pianissimu ztratit pozornost, byl předepsaným crescendem v bubínku do forte v attacca přechodu do čtvrté věty Allegro molto. Lento dokonale probuzen. Tato věta vyzněla jako přirozený vrchol provedení symfonie, ve svém sólu exceloval svou citlivou hrou hráč na tympány. Po doznění díla dirigent vyzdvihl ze židlí jednotlivé první i druhé hráče skupin, klavíristku i překvapivě několik hráčů posledních pultů prvních houslí, kteří celou symfonii z důvodu poruchy osvětlení nad jejich místem hráli v pološeru. Provedení další Šostakovičovy symfonie v Plzni bylo mimořádně silným zážitkem.

Foto: Petr Růžička, archiv Plzeňské filharmonie

Facebook X E-mail WhatsApp