PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Konstantin Lifschitz predviedol v prelúdiách podľa mňa presne ten typ práce, ktorý poslucháčov k aktívnemu počúvaniu bezprostredne vedie.“

„V Šostakovičovi si dovolil ostrejšie dynamiky, viac úsečnosti. V Chopinovi bol poetickejší, trochu fantazijný.“

„Zásadnou a obdivuhodnou kvalitou stredajšieho koncertu bola klaviristova precíznosť v úhoze a artikulácii.“

Koncentrovaným klavírnym večerom pokračoval v stredu 11. júna Mezinárodní hudební festival Kutná Hora. Programom zloženým výlučne s prelúdií nadviazala dramaturgia festivalu na hlavnú linku festivalu: pripomienku Dmitrija Šostakoviča. Dvojičkou k Šostakovičovým drobným klavírnym skladbám sa stali prelúdia Fréderica Chopina. V chráme svaté Barbory hral Konstantin Lifschitz.

„Hráči si v diele rozumeli, každý ale zostával aj trochu individualitou.“

„Interpreti akoby prišli so ‚Pstruhom‘ publikum trochu utešiť.“

„Vlastne tak ide nielen o kontrastnú hudbu, ale tak trochu aj prístup k nej.“

Medzinárodný hudobný festival Kutná Hora si za ťažisko dramaturgie svojho 18. ročníku vybral hudbu Dmitrija Šostakoviča. V rámci vyše týždňovej série koncertov s mimoriadnym geniom loci tak zaznejú rôzne komorné kusy tohoto autora, od ktorého smrti tento rok plynie päťdesiat rokov. S jeho skladbami sú pritom kombinované žánrovo príbuzné skladby iných skladateľov. To, ako to môže fungovať, naznačil hneď zahajovací koncert 8. júna, na ktorom sa kontrastom k Šostakovičovej tvorbe stala tvorba Franza Schuberta.

„Ako keď vietor odrazu zafúka na koruny stromov, tak sa ich nástroje synchronizovane rozkývali. A aj pod rovnakým vetrom každý strom šumí rozdielne.“

„Chromatické posuny ešte dlho doznievali v ušiach, tak ako keď sa človek pozerá dlho do svetla a v očiach ešte bledne jeho stopa.“

„Violou tak zaplnil frekvencie, ktoré vám nechýbali dovtedy, kým ste ich nepočuli.“

V predvečer rakúskeho štátneho sviatku Nanebovstúpenia Krista, 28. mája 2025, si návštevníci Musikvereinu vo Viedni mohli vychutnať sláčiky súboru Jerusalem Quartet. Štýl prednesu menili autenticky s repertoárom tak, že každé dielo skladateľa si zachovalo to, čo je mu vlastné. Koncert sa začal hravou hudbou Mozarta a cez dramatického Šostakoviča sa dostal k lyrickému Dvořákovi. Ich vášnivé hudobné nasadenie v službe profesionality prinieslo hlboký hudobný zážitok, ktorý publikum ocenilo.

„Večerní program ve středu vybíráme z nabídky Evropské vysílací unie, dokonce ze sezóny Berlínských filharmoniků, které řídí Marek Janowski.“

„Ve čtvrtek 1. května je výroční den, kdy si stanice D-dur připomíná dvacet let od svého vzniku. Nabídne rekonstrukci prvního dne vysílání.“

„Víkendová dopoledne budou patřit blokům Hudba a válka. Hostem bude Miloš Štědroň.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 28. dubna do 4. května?

„Divácká návštěva nenaplnila záměr vyzkoušení akustiky. Chyběla potřebná rezonanční výplň.“

„Zazněly skladby autorů, kteří se proslavili skladbami pro filmové plátno. To koresponduje s názvem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.“

„Náročného houslového partu se ujala mladá, teprve 25letá houslistka původem z Polska Sara Dragan.“

Olomoucké hudební jaro nabízí pestrou paletu zajímavých koncertů, které se konají na rozličných místech Olomouce, kdy vedle známých lokalit jsou objevovány prostory nové. Jedno takové „testování“ se konalo v sobotu 12. dubna v Bea centru. Nová stavba tyčící se do úctyhodné výšky má v přízemí atrium, kde se konají nejrůznější společenské akce a vyzkoušet prostor i jako koncertní sál se u příležitosti vystoupení Pražských symfoniků v čele s Tomášem Netopilem rozhodl management olomouckého festivalu.

„Jiří Vodička uložil skladbě výrazově ztemnělý nádech gradačního napětí, jejž přesvědčivě saturoval pečlivě stupňovanou dynamikou a šustivě zastřeným tónem.“

„Zdálo se, že skladba až příliš vystupovala sama za sebe bez originálnějšího dirigentského přičinění – jako by posluchač měl k dispozici pouze Šostakoviče bez Byčkova.“

„Do čtvrté věty Česká filharmonie vstoupila s expresivní nesmlouvavostí.“

Programově homogenní, ale co do interpretačních výkonů rozmanitý večer 26. března prožili posluchači během rudolfinského vystoupení České filharmonie, při němž kromě dirigentského umění Semjona Byčkova zazářila proslulá virtuozita Jiřího Vodičky. Houslový koncert a moll a Pátá symfonie Dmitrije Šostakoviče získaly díky skvělé souhře orchestru a sebejisté dirigentské perspektivě žádoucí punc svěžesti a modernosti, které si díky očekávané agresivnosti a disonantní sytosti ničím nezadaly s vysokým evropským standardem v provádění klasické literatury avantgardní hudby.

„Je třeba nejen autora pochopit, ale také se do něj vcítit.“

„Když člověk Šostakoviče filtruje od jeho souvislostí, tak vlastně rozpojuje nerozpojitelné.“

„Dirigování si klidně zkusím i s dalším orchestrem.“

V závěru března si Česká filharmonie při svých abonentních koncertech vystačí s „vlastními zdroji“. V Rudolfinu 26., 27. a 28. března diriguje šéfdirigent orchestru Semjon Byčkov, houslové sólo má koncertní mistr Jiří Vodička. Ztvární hlavní part Šostakovičova Prvního houslového koncertu, v druhé půli bude znít Pátá symfonie téhož autora.

„Pryč jsou doby, kdy soudobí skladatelé chtěli hlavně šokovat.“

„Jeho přístup k hudbě jako by v sobě měl něco tradičně anglického, typově trochu připomínal někdejšího šéfa PKF, Švýcara Kaspara Zehndera.“

„Nebylo to tedy provedení, které šlo existenciálně na hranu…“

Atraktivní program měla na programu v úterý 4. března Prague Philharmonia. Se dvěma vzácnými hosty v dirigentu Angusi Websterovi a violoncellistovi Istvánu Várdaiovi zazněl v Rudolfinu program se soudobou skladbou Huwa Watkinse, slavným violoncellovým koncertem Dmitrije Šostakoviče a nakonec s romantickou Symfonií č. 2 Roberta Schumanna. Pro orchestr s tradicí komornějšího klasicismu to byl hraniční repertoár.

„Nikdy si nějak zvlášť dobře nerozuměli a setkávali se jen příležitostně. I umělecky byl každý jiný.“

„Prokofjev, očekávající pozici ´celebrity´, byl ochoten k velkým ústupkům. Jeho návrat do Moskvy se kryje s dobou, kdy v deníku Pravda vyšel článek Chaos místo hudby.“

„S Prokofjevem a Šostakovičem je to možná podobné jako se vztahem mezi Mahlerem a Straussem.“

Před osmdesáti lety, v lednu 1945, měla premiéru Pátá symfonie Sergeje Prokofjeva. V něčem se podobá Páté Šostakovičově z roku 1937. Obě díla, virtuózní a závažná, rozhodně spíše optimistická než tragická, odrážejí nutnost vyrovnat se s požadavky vládnoucí propagandy, ale zároveň tvůrčí snahu politickému diktátu nepodlehnout. Prokofjev a o patnáct let mladší Šostakovič měli společného protihráče, ztělesněného Stalinem, avšak současně vykazují i mnoho rozdílného. Hudebně i lidsky. A byli vůbec přátelé?

„Bola radosť sledovať, ako sa tento systém ozubených kolies postupne rozbiehal.

„Človeka mrazí, no aj tak tú krásu chcete ďalej pozorovať.“  

„Semjon Byčkov svoje zanietenie povýšil do výrazového prostriedku.“

Česká filharmónia 3. marca odohrala prvý z dvoch koncertov zájazdu do Viedne. Dirigent Semjon Byčkov previedol divákov dielom Šostakoviča, konkrétne jeho Violoncellovým koncertom č. 1 a Symfóniou č. 5. Po jeho boku sedel violoncellista Sheku Kanneh-Mason a svojím majstrovstvom sa im podarilo zdvihnúť návštevníkov Musikvereinu zo stoličiek.

„Obdivuhodná byla zejména intonační čistota obou smyčcových nástrojů, dokonalá souhra všech tří a jejich dynamická vyváženost.“

„Lehké bylo vyzvat je oba ke společnému koncertnímu vystoupení, nelehké však bylo najít pro ně vhodný repertoár.“

„Umělci byli odměněni dlouhým potleskem, přidali tak krátkého Dvořáka.“

Trio Concertante, komorní soubor hrající ve složení Hana Jarošová Kubisová (housle), Teodor Brcko (violoncello) a Slávka Vernerová Pěchočová (klavír), zařadilo na program svého vystoupení v rámci komorního cyklu 31. sezony Prague Philharmonia dvě ruská díla. Ideou večera a hlavním lákadlem však byla 24. února tuba Jana Jaroše, který se představil i sólově.

„Slyšet s moderním orchestrem Haydna je vzácné.“

„Monolog dlouhé kadence, který navazuje bez přerušení na pomalou větu, vyzněl jako dlouhá osobní promluva.“

„Pročištěné a zářivé provedení…“

Česká filharmonie se 19. února dala do služeb programu, který pro ni není zrovna typický. A to je dobře. Pod taktovkou svého šéfdirigenta Semjona Byčkova hrála Haydnovu Symfonii č. 44, Beethovenovu Symfonii č. 2 a mezi nimi Šostakovičův Violoncellový koncert č. 1 se sólistou Shekuem Kanneh-Masonem. Klasicismus a neoklasicismus se k sobě hodí…