Tři týdny s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem stráví Čeští filharmonici doma v pražském Rudolfinu. Po trojici koncertů s Beethovenem a Brahmsem přijde ve dnech 24. až 26. dubna na řadu Šostakovič a jeho legendární Leningradská symfonie. Další z programů, ke kterému má šéfdirigent prvního českého orchestru blízký vztah.

V posledním úplném dubnovém týdnu bude pokračovat třítýdenní období, v němž s orchestrem České filharmonie pracuje jeho šéfdirigent Semjon Byčkov. Po oblíbeném beethovenovsko-brahmsovském programu si pro následující trojici abonentních koncertů vybral dílo Dmitrije Šostakoviče. Jediným bodem programu bude jeho monumentální Sedmá symfonie C dur, op. 60 zvaná Leningradská. Čtyřvěté, přes sedmdesát minut trvající dílo je petrohradskému rodáku Byčkovovi blízké. Jeho rodiče se narodili v roce 1924, oba maturovali v roce 1941. Celou noc z 21. na 22. června oslavovali, že se stali dospělými, aby se ráno dozvěděli, že Sovětský svaz napadla německá armáda.

Šostakovič svoji sedmou symfonii začal psát v době, kdy již Němci dotírali na jeho rodný Leningrad, a dokončil ji poté, co byl se svou rodinou z obleženého města evakuován. Vlastenecký hymnus městu, vlasti s jasným provoláním nepřátel fašismu se premiéry dočkal v roce 1942 v Kujbyševě, kam se Šostakovič uchýlil. V Leningradu byla symfonie za dramatických okolností uvedena zuboženým Leningradským rozhlasovým orchestrem pod vedením dirigenta Karla Eliasberga ještě v době obléhání města. Dílo se hodilo stalinovské propagandě, ale ohlas vzbudilo i v západním světě. O práva na uvedení novinky se ucházeli Toscanini, Stokowski a Kusevickij, z nichž uspěl Toscanini a dílo bylo s úspěchem uváděno v zahraničí, což ambivalentnímu vztahu Stalina k Šostakovičovi pochopitelně neprospělo. Dílu byla později vyčítána jeho na jedné straně pompéznost a na druhé až banální prozaičnost a jeho obliba klesala. Rehabilitace se ohromující symfonie dočkala až v pozdějších letech. „Genialita této symfonie spočívá právě v tom, že není popisná. Na žádném místě neuslyšíte například: tady německé tanky odbočily vlevo… To není účelem uměleckého díla. Umění je tady proto, aby v nás vyvolalo nějaký stav nebo pocit. A to se právě Šostakovičovi podařilo, najít zvuky a tóny, které v nás vyvolávají neochvějný pocit, že víme, o čem to je. To je to, co člověk vidí, cítí a slyší v Šostakovičově Sedmé symfonii – všechny aspekty života od štěstí přes naději až po strach, zkázu, dobro a zlo,“ doplnil ke skladbě dirigent Semjon Byčkov. 

Symfonické dílo s aktuálním poselstvím vystřídá v následujícím týdnu na závěr Byčkovova třítýdenního působení v Praze uvedení Beethovenovy Deváté symfonie, kterou Česká filharmonie zařazuje na svůj programu u příležitosti dvacátého výročí členství České republiky v Evropské unii.

Foto: Facebook České filharmonie