PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Česká filharmonie s violoncellistkou Anastasií Kobekinou nasytila 6. května posluchačovy smysly trojicí modernistických děl, v nichž se ostrost a nesmlouvavost prudkých expresí vnitřně snoubila s nevšední interpretační invencí. Středeční večer se ve Dvořákově síni naplnil Stravinským, Dutilleuxem a Dessnerem, aby prohloubil povědomí publika o neobyčejných schopnostech předního tuzemského orchestru a hlubokém odkazu moderní a soudobé klasické hudby.

Jen zřídkakdy uslyšíme v jeden večer dva velké romantické koncerty, ve středu 8. dubna však v Rudolfinu k takové vzácné konstelaci opravdu došlo. Česká filharmonie a její šéfdirigent Semjon Byčkov nabídli svému publiku Dvořákův Houslový koncert a moll, op. 53 a Brahmsův Klavírní koncert č. 1 d moll, op. 15, přičemž kombinace jmen skladatelů není náhodná – Dvořáka a Brahmse pojil hluboký přátelský vztah. K atraktivitě koncertu přispěli velkou měrou i sólisté: ve Dvořákovi vystoupil koncertní mistr České filharmonie Jan Mráček, v Brahmsovi jsme měli možnost slyšet žijící legendu, šestasedmdesátiletého amerického pianistu Emanuela Axe. O tom, že se jednalo o výjimečný večer, svědčila i skutečnost, že Rudolfinum bylo zaplněné do posledního místa, a to včetně varhanní empory.

Odtajnění dramaturgie nastávající 131. sezóny České filharmonie nahrálo rozhovoru s Davidem Marečkem, jejím generálním ředitelem. Mareček vede instituci, která je pilířem české kultury, a tedy její činnost kromě působení v Praze směřuje významně i do zahraničí, kde buduje pozici České republiky v mezinárodním kontextu. O plánech orchestru vznikl rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

Americký pianista Emanuel Ax má Brahmsovy klavírní koncerty v repertoáru celý svůj dospělý život. Do Prahy se vrací po dvou letech, tentokrát s Koncertem č. 1 d moll, op. 15, který provede 8., 9. a 10. dubna s Českou filharmonií a dirigentem Semjonem Byčkovem. Program doplní Dvořákův houslový koncert a moll, a logicky tak propojí dva příbuzné hudební světy.

Datum 1. dubna skrývá nenápadné zrcadlo – převrácené číslice odkazují ke 4. lednu, dni prvního koncertu České filharmonie v roce 1896. Orchestr si tedy ve dvou dubnových dnech připomněl sto třicet let své existence, když na stupínku ve Dvořákově síni Rudolfina stanul šéfdirigent Semjon Byčkov. K narozeninové oslavě přizval skladatele, s nimiž je těleso neoddělitelně spjato: Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetanu.

Tam, kde končí snaha hráčů o dokonalý zvukový výsledek, začíná posluchačův hudební prožitek. Česká filharmonie pod vedením Semjona Byčkova zaťala svůj interpretační um hluboko do múzických útrob 20. století, aby z něj vykřesala čirý akustický tvar zábavně spojující Elgarovu tajemnost se Stravinského bezprostředností. Po zásluze obrovitý aplaus si vyžádaly nadprůměrné výkony sólistů – za všechny jmenujme violoncellistku Sol Gabettu a basistu Jongmina Parka –, kteří oba hudebně rozdílné světy obdařili dechberoucí muzikálností.

Za účasti významných umělců, mecenášů a více než dvou stovek novinářů byla 10. března v David Geffen Hall, sídle Newyorské filharmonie, slavnostně představena sezóna 2026/27 a s ní nový umělecký ředitel Gustavo Dudamel, který se tak z Los Angeles přesouvá, zatím na pět let, do New Yorku.

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu na přelomu roku od 9. do 15. března?

Na středeční večer v pražském Rudolfinu si Česká filharmonie nachystala skladby svaté trojice romantické hudební kultury německé a rakouské provenience, v jejímž středobodu se usídlil velikán hudebnědramatické literatury a zvěstovatel pokrokových skladatelských technik Richard Wagner. Sjednotitel hudební a dramatické říše během koncertu působil jako příkrý skalní masiv, u jehož úpatí stál raně romantický Mendelssohn a z něhož jako prorok hudební moderny a postmoderny sestupoval Gustav Mahler s pochmurnými Kindertotenlieder…

Těžko bychom u nás či na Slovensku hledali někoho, kdo by nikdy neslyšel o operním pěvci Štefanu Margitovi. Rodák z Košic si na nejprestižnějších operních scénách světa získal uznání kritiků i publika především v operách Leoše Janáčka a Richarda Wagnera. Právě s Wagnerem se nyní loučí: postava Logeho ve Zlatu Rýna, kterou poprvé ztvárnil v roce 2008 v San Francisku, bude jeho rozloučením s operou. Nové nastudování opery v režii Slávy Daubnerové a pod taktovkou Roberta Jindry uvede Národní divadlo 12. února 2026. Se Štefanem Margitou jsme hovořili nejen o této ikonické roli, ale třeba i o tom, jak vydržet zpívat do pozdního věku.

Bryce Dessner je skladatel a kytarista, který se pohybuje napříč klasickou hudbou, rockem i filmovou hudbou. Je držitelem ceny Grammy ve všech těchto oblastech. Letos se stal vůbec prvním rezidenčním skladatelem České filharmonie. V její 130. sezóně zazní čtyři jeho skladby, z nichž jednu napsal Bryce Dessner přímo pro Českou filharmonii. V následujícím rozhovoru mluví o těchto dílech i o své umělecké cestě.

„Koncert SOČRu nabízí stanice D dur tento týden výjimečně v přímém přenosu společně s Vltavou a večer je stylový. Petr Popelka bude dirigovat program s Dvořákovou Šestou symfonií…“

„Na dopoledne 26.12. od 8:00 je připraveno vánoční pásmo Radka Menouška Koho jste viděli, pastýři, řekněte?“

„Víkend nabídne zajímavý vhled do dílny České filharmonie po nástupu Jiřího Bělohlávka. Tomáš Černý sestavil záběry ze zkoušek na cyklus Dvořákových symfonií.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny od čtyř do osmi je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro ‚samou hudbu‘, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 22. do 28. prosince?

„Strauss ve své Burlesce klavíristům dopřál, aby předvedli své umění v plné parádě.“

„Vrcholem technické ekvilibristiky Maa Fujity se stala démonická kadence.“

„Šostakovičova ‚Osmá‘ v sobě nese nespočet významů, jež je nesnadné dešifrovat.“

Pro svůj zahajovací koncert abonentní řady A ve středu 1. října si Česká filharmonie se svým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem připravila dvě dokonale kontrastní skladby: efektní, posluchačsky vděčnou Burlesku pro klavír a orchestr d moll Richarda Strausse a závažnou Symfonii č. 8 c moll, op. 65 Dmitrije Šostakoviče. Pro Straussovu Burlesku se pořadatelům podařilo angažovat šestadvacetiletého japonského klavíristu Maa Fujitu, jednoho z nejvýraznějších představitelů mladé pianistické generace. Program i sólista přilákali do Rudolfina hojně posluchačů, Dvořákova síň byla zaplněná doslova do posledního místa.

„Vše v sólovém partu Klavírního koncertu bylo nádherně propracované co do artikulace a do detailů v pásmech, barvách a akcentech.“

„Nekonečně nádherná linka zasněné střední věty se odehrávala v tak jemné dynamické hladině a měla tak kouzelné vstupy harfy a dřevěných dechových nástrojů, že si posluchač mohl přát, aby ta krása nikdy nepřestala znít.“

„Čajkovského šest symfonií natočil s filharmoniky už kompletně a koncertní návraty k nim jsou pochopitelně čímsi jako erbovní záležitostí.“

Česká filharmonie bezprostředně po skončení festivalu Dvořákova Praha opět naplno opanovala své působiště Rudolfinum. Do sté třicáté sezóny vstoupila s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem ve čtvrtek v televizním přenosu dvěma skvělými kompozicemi – Ravelovým perlivě brilantním Klavírním koncertem a Čajkovského emotivní Pátou symfonií. Jak se dalo čekat, ve velmi dobré formě a navíc se zajímavým sólistou.