PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Ve středu 7. října bylo v Rudolfinu rušno. Vedle české premiéry „krátké symfonie“ Frenzy Johna Adamse se Česká filharmonie pustila do Musorgského Obrázků z výstavy a Koncertu pro housle a orchestr č. 1 Maxe Brucha. Úlohy hlavní sólistky se zhostila houslistka Karen Gomyo, jejíž procítěný hráčský projev a vytříbená technická vybavenost zajistily koncertu očekávanou kvalitu, úroveň a muzikálnost. Z hodnotící optiky nemůže vypadnout ani výkon Semjona Byčkova, jenž sebevědomě ukočíroval adamsovské dravé protirytmy a bruchovské emoční nářky, aby dal vyniknout skryté melodické kantiléně a harmonické průzračnosti.

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 28. září do 4. října?

Česká filharmonie se svým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem kráčí od jednoho úspěchu k druhému a jejich vystoupení na festivalu Dvořákova Praha v Rudolfinu 10. září jen znovu potvrdilo, že orchestr i dirigent jsou ve vynikající formě. V atraktivním festivalovém programu, sestaveném z tvorby Dvořákovy, Smetanovy a Ravelovy, měli posluchači navíc příležitost ocenit umění dvaadvacetiletého jihokorejského klavíristy Yunchana Lima, jenž je dnes považovaný za jednu z nejzářivějších hvězd pianistického nebe.

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasikanadosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 14. do 20. září?

Přes sto koncertů různých žánrů a formátů v podání špičkových ansámblů a interpretů i debutujících talentů, které zněly na deseti místech po městě, od kostelů přes náměstí až po Kulturní a kongresové centrum KKL. Propracovaná dramaturgie i oslava jubilea houslové virtuózky. Letní Lucerne Festival neboli Lucernský festival konaný od 13. srpna do 13. září opět ukázal, proč patří mezi nejprestižnější hudební akce, kde nemohla chybět Česká filharmonie.

Česká filharmonie otevřela 131. koncertní sezónu programem, který už hrála o několik dní dříve ve Skandinávii. S šéfdirigentem Semjonem Byčkovem vystoupila v pražském Rudolfinu jako překvapivý umělecký trumf houslistka Karen Gomyo. První houslový koncert Dmitrije Šostakoviče vyzněl v jejím podání strhujícím způsobem. Dvořákova Sedmá symfonie byla pak důvěrně známou klasikou.

Dva koncerty s identickým programem v obou metropolích, tři z nich živě přenášel veřejnoprávní rozhlas, přijetí vřelé a podstatně spontánnější, než jaké by někdo od údajně rezervovanějších Seveřanů očekával. Ve Švédsku i Finsku se tleskalo České filharmonii a sólistům nejenom mezi větami, ale také uprostřed. Návrat našeho prvního orchestru na sever ocenil také pamětník tehdejších koncertů, emeritní violoncellista a složil rovněž dojemnou poctu dvěma českým hudebníkům, kteří jsou spjati s premiérami první a druhé verze houslového koncertu Jeana Sibelia.

Česká filharmonie s violoncellistkou Anastasií Kobekinou nasytila 6. května posluchačovy smysly trojicí modernistických děl, v nichž se ostrost a nesmlouvavost prudkých expresí vnitřně snoubila s nevšední interpretační invencí. Středeční večer se ve Dvořákově síni naplnil Stravinským, Dutilleuxem a Dessnerem, aby prohloubil povědomí publika o neobyčejných schopnostech předního tuzemského orchestru a hlubokém odkazu moderní a soudobé klasické hudby.

Jen zřídkakdy uslyšíme v jeden večer dva velké romantické koncerty, ve středu 8. dubna však v Rudolfinu k takové vzácné konstelaci opravdu došlo. Česká filharmonie a její šéfdirigent Semjon Byčkov nabídli svému publiku Dvořákův Houslový koncert a moll, op. 53 a Brahmsův Klavírní koncert č. 1 d moll, op. 15, přičemž kombinace jmen skladatelů není náhodná – Dvořáka a Brahmse pojil hluboký přátelský vztah. K atraktivitě koncertu přispěli velkou měrou i sólisté: ve Dvořákovi vystoupil koncertní mistr České filharmonie Jan Mráček, v Brahmsovi jsme měli možnost slyšet žijící legendu, šestasedmdesátiletého amerického pianistu Emanuela Axe. O tom, že se jednalo o výjimečný večer, svědčila i skutečnost, že Rudolfinum bylo zaplněné do posledního místa, a to včetně varhanní empory.

Odtajnění dramaturgie nastávající 131. sezóny České filharmonie nahrálo rozhovoru s Davidem Marečkem, jejím generálním ředitelem. Mareček vede instituci, která je pilířem české kultury, a tedy její činnost kromě působení v Praze směřuje významně i do zahraničí, kde buduje pozici České republiky v mezinárodním kontextu. O plánech orchestru vznikl rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

Americký pianista Emanuel Ax má Brahmsovy klavírní koncerty v repertoáru celý svůj dospělý život. Do Prahy se vrací po dvou letech, tentokrát s Koncertem č. 1 d moll, op. 15, který provede 8., 9. a 10. dubna s Českou filharmonií a dirigentem Semjonem Byčkovem. Program doplní Dvořákův houslový koncert a moll, a logicky tak propojí dva příbuzné hudební světy.

Datum 1. dubna skrývá nenápadné zrcadlo – převrácené číslice odkazují ke 4. lednu, dni prvního koncertu České filharmonie v roce 1896. Orchestr si tedy ve dvou dubnových dnech připomněl sto třicet let své existence, když na stupínku ve Dvořákově síni Rudolfina stanul šéfdirigent Semjon Byčkov. K narozeninové oslavě přizval skladatele, s nimiž je těleso neoddělitelně spjato: Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetanu.

Tam, kde končí snaha hráčů o dokonalý zvukový výsledek, začíná posluchačův hudební prožitek. Česká filharmonie pod vedením Semjona Byčkova zaťala svůj interpretační um hluboko do múzických útrob 20. století, aby z něj vykřesala čirý akustický tvar zábavně spojující Elgarovu tajemnost se Stravinského bezprostředností. Po zásluze obrovitý aplaus si vyžádaly nadprůměrné výkony sólistů – za všechny jmenujme violoncellistku Sol Gabettu a basistu Jongmina Parka –, kteří oba hudebně rozdílné světy obdařili dechberoucí muzikálností.

Za účasti významných umělců, mecenášů a více než dvou stovek novinářů byla 10. března v David Geffen Hall, sídle Newyorské filharmonie, slavnostně představena sezóna 2026/27 a s ní nový umělecký ředitel Gustavo Dudamel, který se tak z Los Angeles přesouvá, zatím na pět let, do New Yorku.

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu na přelomu roku od 9. do 15. března?

Na středeční večer v pražském Rudolfinu si Česká filharmonie nachystala skladby svaté trojice romantické hudební kultury německé a rakouské provenience, v jejímž středobodu se usídlil velikán hudebnědramatické literatury a zvěstovatel pokrokových skladatelských technik Richard Wagner. Sjednotitel hudební a dramatické říše během koncertu působil jako příkrý skalní masiv, u jehož úpatí stál raně romantický Mendelssohn a z něhož jako prorok hudební moderny a postmoderny sestupoval Gustav Mahler s pochmurnými Kindertotenlieder…