„Spolupráce se špičkovými tělesy nám otevírají další dveře.“

„V této době není snadné udržet velký chlapecký sbor. V republice máme méně chlapeckých sborů, než je památek UNESCO.“

„Myslím si, že sborové zpívání je jeden z nejkrásnějších způsobů, jak vstoupit do světa hudby a probudit v sobě muzikalitu.“

Jan Kyjovský je sbormistr pražského chlapeckého sboru Pueri gaudentes ze Základní umělecké školy Šimáčkova, přičemž co do činění má i s mnohými dalšími tělesy. Vedle role sborového vedoucího působí též pedagogicky, když na Pražské konzervatoři vyučuje předmět intonace; navíc v České filharmonii působí jako lektor edukačních programů. Všechny tyto jeho kompetence (a opět, zmínit by se jich dalo mnohem více) se rovnocenně „protkaly“ při nedávném zájezdu prvního českého orchestru do německého lázeňského města Baden-Baden.

Orchestr doprovázela ženská část Pražského filharmonického sboru i právě zmínění Pueri gaudentes. Pod vedením dirigenta Semjona Byčkova tam v rámci významnějšího z vystoupení poslední doby účinkovali v produkci monumentální Třetí symfonie Gustava Mahlera. Český divák si však nemusí zoufat, že o něco přišel. Reprízy se chystají dokonce tři v pražském Rudolfinu, ta nejbližší už poslední lednový den.

Honzo, nemůžu se nezeptat. Jak se vám to v Německu povedlo?

To samozřejmě musí zhodnotit jiní, za nás mohu jen prozradit, že s kolegy sbormistry Liborem Sládkem a Zdenou Součkovou jsme byli na naše kluky hrdí. Do příprav projektu jsme vložili hodně energie a máme radost, že všechno klaplo. Když zpíváte v nejdelším díle Gustava Mahlera v největším operním a koncertním domu v Německu s prvním českým orchestrem a sborem, je to velká zodpovědnost. Doteď nevím, jestli si to předtím naši kluci vůbec uvědomovali. Ale myslím, že po příjezdu na místo jim to došlo. Tento zájezd si budou pamatovat hodně dlouho.

Čím je tento Mahlerův „stück“ záludný či obtížný pro dětský sbor? V čem spočívají jeho úskalí?

V páté větě se hůře nastupuje. Svůj nástupní tón si odvozujeme z hloubek violoncell a kontrabasů. Ve sboru máme aktuálně tři zpěváky s dobrým absolutním sluchem, to trochu pomáhá. Ale hlavní je především vědět, kdy po sedmdesáti minutách čekání nastoupit, protože pátá věta navazuje attacca na předchozí čtvrtou. V tomto případě to celému sboru usnadňuje bicista filharmonie Pavel Polívka (aniž by to tušil). S předstihem si totiž připravuje zvonová kladiva, aby pak nastoupil s orchestrálními zvony společně s námi. Lepší avízo jsme si od Gustava Mahlera nemohli přát.

Pak obtížnost trochu zvyšují časté vícetaktové pomlky a také němčina. Ale vzhledem k tomu, že je celý náš výstup, až na několik úvodních taktů, jednohlasý, z hlediska hlasové náročnosti to pro nás obtížné není. Během našich zkoušek jsme nacvičovali nástupy s orchestrální nahrávkou. Všichni chlapci nyní svůj part zpívají zpaměti a dokonale se v páté větě orientují. Na zkoušce jsem zkusmo střídal různá místa v nahrávce a kluci dokázali nastoupit v kterémkoliv místě.

Zaujalo mě tvoje slovní spojení „dobrý absolutní sluch“. On je i špatný absolutní sluch?

Už jsem se setkal se studenty, kteří sice uměli určit nebo zazpívat tóny bez jakéhokoliv vnějšího referenčního bodu, ale zabralo jim to značné množství času. Dobrý absolutní sluch je takové moje osobní označení pro každého, kdo je v této schopnosti pohotový a dokáže ji prakticky využít při hudební produkci, která probíhá v čase a často velmi rychle. Dodnes nemohu zapomenout na jednoho nevidomého studenta z Konzervatoře Jana Deyla, který mi při intonaci ihned dokázal vyjmenovat všechny klávesy na klaviatuře, o které jsem se doslova opřel předloktími.

Dal pan šéfdirigent Byčkov nějak znát své hodnocení vašeho výkonu?

Výkon ještě nehodnotil a všem sborům a hráčům zatím na zkoušce před koncertem poděkoval. Nějakého zhodnocení se dočkáme možná na konci projektu po koncertech v Rudolfinu.

Mahlerova Třetí je krásná, ale dlouhá. Byli jste po celou její duratu na jevišti?

Ano, na přání pana dirigenta zaznělo všech šest vět v kuse a tím pádem i bez pauzy pro nástup sborů. Dává to celému dílu obrovský tah. Pro chlapce je to samozřejmě výzva, protože publikum vidí každý pohyb na jevišti. Doposud jsme kluky s kolegou nikdy neviděli tak dlouho vydržet v klidu. Těší nás, že to zvládli skvěle. V Německu se sedělo dobře, jelikož měli sboristé židle s opěrkami. V Rudolfinu na empoře žádné opěrky nejsou, tam to bude náročnější.

Chápu to tak, že absence opěrky může způsobit nápadnější a nežádoucí „ošívání se“ kluků. Nehrozilo ale v Německu zase to, že na některého z kluků padne spaní?

Toho jsme se neobávali. V den koncertu se chlapci koncentrovali pouze na Mahlera, chtěli jsme, aby byli odpočatí. Navíc Mahlerova Třetí symfonie nabízí i přes svou délku mnoho podnětů. A sledovat výrazy ve tváři a gesta pana dirigenta Semjona Byčkova zepředu během celé symfonie se nepoštěstí jen tak někomu.

S jakým předstihem jste – teď myslím vy jako Pueri gaudentes – začali připravovat tento projekt? Chápu, že pro prestiž sboru má vcelku zásadní význam…

Přípravy započaly už na letním dvanáctidenním soustředění na konci srpna. Tam se každoročně snažíme rozplánovat skladby k celé sezóně a ty prioritní z nich začít nacvičovat. Letos se to hezky sešlo, takže se připravovaly tři skutečně významné projekty: Mahlerova Třetí symfonie, opera Mefistofeles pro Státní operu Praha a tři vánoční koncerty se zpěvákem Vojtěchem Dykem v pražské Lucerně. Někdy se nám termíny překryjí tak, že dopoledne máme zkoušku v Rudolfinu a večer chlapci vystupují ve Státní opeře. Občas je to logisticky náročné, ale s úsměvem říkáme, že jsou to hezké problémy.

S Pueri gaudentes jel do Německa také Libor Sládek, další sbormistr. Jak velkou „bandu“ chlapců jste vlastně měli na povel?

Na zájezd bylo vybráno čtyřicet kluků. V koncertním sboru máme nyní více než padesát chlapců do mutace. Místa na pódiu ale byla omezena. Jako doprovod jsme jeli tři sbormistři – já, Libor Sládek a zakladatelka sboru Zdena Součková.

Máte vy jako sbormistři možnost v průběhu produkce nějak korigovat výkon chlapců, nebo je to tak, že padne první doba a „děj se vůle Boží“?

Výkon při koncertě již z pozice sbormistra korigovat nelze. To už je na panu dirigentovi a o připravenosti zpěváků. Ale spoléháme na to, že chlapci již mají bohaté zkušenosti s vystupováním, takže se nezaleknou ani tak velkého sálu, jako je Festspielhaus Baden-Baden. Vše je o přípravě. Každý zpěvák byl individuálně přezkoušen, aby mohl být obsazen na zájezd. Sbormistr by standardně neměl mít obavy z něčeho předvídatelného.

Měli jste během zájezdu čas na nějakou zábavu či aktivity turistického rázu?

Rozhodně ano. Při cestě tam jsme se zastavili ve slavném Mercedes-Benz Muzeu ve Stuttgartu, které dokumentuje více než sto třicet let historie automobilového průmyslu a celkový vývoj automobilů od prvních vozidel až po moderní dobu. Dívčí sbor by na to asi neslyšel, ale pro chlapecký kolektiv je to perfektní zpestření dlouhé cesty. V neděli před odjezdem do Prahy jsme zase navštívili Caracalla Spa, což jsou vyhlášené termální lázně v architektonicky výjimečné budově. Už jsem zapomněl, jak je skvělé koupat se venku v zimě a z termálního bazénu pozorovat sníh.

Teď jste tedy zpátky v Čechách. Můžeš nějak formulovat v čem spočívá zkušenost ze zájezdu? Čím byl cenný do budoucna?

Zájezdy obecně jsou pro sborové zpěváky obrovskou motivací. Děti získávají nové zkušenosti s vystupováním i společné zážitky. Vznikají nová přátelství. Přece jen je to velké těleso a chvíli trvá, než se všichni navzájem poznají. Snažíme se, aby mezi sebou měli kluci co nejlepší vztahy a abychom byli skvělý tým.

Po návratu ze zájezdu z Baden-Badenu jsou chlapci zase o něco semknutější, v jistém ohledu serióznější, vážnější. Možná proto se artificiální hudbě říká vážná hudba?

Spolupráce se špičkovými tělesy, jako je Česká filharmonie a Pražský filharmonický sbor, nám otevírají další dveře. Moc si této důvěry vážíme a vždycky se k projektům s profesionály snažíme přistupovat maximálně zodpovědně.

V této době není snadné udržet velký chlapecký sbor. U nás se z toho stala rarita a v republice máme méně chlapeckých sborů, než je památek UNESCO. Myslím si, že je to jeden z nejkrásnějších způsobů, jak mohou děti vstoupit do světa hudby a probudit v sobě muzikalitu. Proto mám teď v přípravných odděleních Pueri gaudentes oba své syny.

Jak bys čtenáře navnadil na rudolfinské koncerty? Na co zejména se mohou těšit?

Každý návštěvník, který si přijde poslechnout koncerty do Rudolfina, se může těšit na výjimečnou symfonickou hudbu Gustava Mahlera. Symfonie jsou často považovány za vrcholný test skladatelského umění. Mahler zde skvěle demonstruje možnosti orchestru, je to přehlídka hudebních nástrojů a jejich kombinací. To obsazení orchestru a sboru je skutečně monumentální.

A ještě jeden bonus: Po příchodu sólistky ve čtvrté větě Semjon Byčkov odkládá taktovku a do konce symfonie diriguje pouze rukama. Má úžasné a inspirativní gesto.

Foto: archiv Pueri gaudentes, Petr Chodura