Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka zahájil v Divadle Antonína Dvořáka slavnostním koncertem v pondělí 1. června. V interpretaci Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK pod taktovkou Tomáše Netopila zazněla Slavnostní předehra Dmitrije Šostakoviče, ikonická Sinfonietta Leoše Janáčka a sólový part v rovněž interpretovaném Šostakovičově Prvním violoncellovém koncertu přednesl Pablo Ferrández. Závěrečné ovace svědčily o úspěšném koncertě…

Janáčkova filharmonie Ostrava vzala pod svá křídla Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka a toto propojení se vrátilo historicky k původnímu projektu. „Tato metamorfóza spojuje tradici s novou energií a posiluje propojení festivalu, orchestru a kulturní budoucnosti města,“ vyjádřil naději do budoucna ředitel obou projektů Jan Žemla. Primátor města Jan Dohnal zase připomenul, že město staví nový koncertní komplex s názvem VOX a vyjádřil naději, že stavbu kvalitního koncertního sálu již nic nezastaví. Zahajovací koncert se ale ještě musel odehrát v prostorách divadelních, což je vždy limitujícím faktorem pro akustiku, zejména v prostorách pod balkonem. Nicméně odhodlání hudebníků překonalo i tento handicap a zahajovací koncert byl publikem přijat velmi příznivě.

Do divadla lákaly na koncert vesele vybarvené plakáty, na kterých shlížel na příchozí pestře oblečený patron festivalu Leoš Janáček. Někoho pobavil, jiného méně, přece jen výtvory AI jsou konzervativnějšími lidmi přijímány s rozpaky.

Koncert otevřela jako vždy česká hymna, ale oproti zvyklostem poté následovala skladba ruského skladatele Dmitrije Šostakoviče. Slavnostní předehra, op. 96 otevřela festival, a to strhujícím způsobem. Blyštící se fanfáry žesťových nástrojů byly nekompromisní, podpořené tympány, a melodie dřevěných i smyčcových nástrojů působila euforii.

Stěžejní skladbou večera se stal Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 Es dur, op. 107, jejž také složil DmitrijŠostakovič. Koncertu, který byl napsán pro slavného ruského violoncellistu Mstislava Rostropoviče a byl jím i interpretován, se ujal tentokrát Pablo Ferrández, mladý španělský umělec z Madridu, vítěz mnoha mezinárodních soutěží. A již od prvních tónů bylo zřejmé, že se jedná o výraznou uměleckou individualitu. Jeho nástroj má výrazný, nosný tón ve všech polohách a violoncellista ho ovládá s mistrovskou erudicí. Technicky je sólista dokonalý, ale především je tu výraz, který skladbě dává. Je v něm napětí a silné emoce, ne však přehnané. Tónu dává vzdušnost a sladkost i měkké a lehké vibrato, právě takové, aby odpovídalo potřebné emoci. Ferrández dokáže zaujmout a udržet pozornost publika i v nejpomalejších pianissimech; posluchač přitom ani nedýchá. Sólistova schopnost komunikovat s obecenstvem je ojedinělá a skladba dostává velkou sdělnost.

1. Allegretto zahájilo violoncello špičatým tématem, které určilo charakter skladby. Orchestr ho podporoval citlivě a zlehka, až osudově zněl dialog s pevným sólem lesního rohu. Postupně se violoncello dostávalo do dramatických poloh, aby se opět vrátilo k původnímu motivu. 2. Moderato přineslo táhlou melodii smyčců, která se rozvíjela díky zpěvnému sólu lesního rohu. Violoncello pokračovalo znělé, pevné, melancholické, podpořené klarinetem a následně orchestrem v jímavé kantiléně, která postupně nabývala na vášnivosti, až do náhlého zklidnění s flažolety a citové melodii ve violoncellu. 3. Cadenza. Attacca zahájil sólista plynulým přechodem do virtuózní kadence, kterou orchestr vzápětí podpořil pevným rytmem, aby společně pokračovali v energické přehlídce virtuozity. 4. Allegro con moto se neslo na vlně euforie a lesní roh připomínal osudovým sólem jakési permanentní nebezpečí. Skladba skončila náhle, bez varování, jako znenadání přetržený život.

Obecenstvo nadšeně děkovalo sólistovi i orchestru a vyvolávání violoncellisty nebralo konce. Přídavek uklidnil na chvíli emoce, aby nechal vyznít klidu a pohodě skladby Píseň ptáků od Pabla Casalse. I v ní sólista potvrdil svoje výsostné schopnosti.

Sinfonietta, op. 60 Leoše Janáčka se dostala ke slovu až na závěr pořadu, po přestávce. Ukončovala tak první večer festivalu a současně otevírala dveře dalším koncertům, které na publikum již netrpělivě čekají. Dirigent Tomáš Netopil se jí ujal s energií i se smyslem pro romantizující agogiku. Orchestr, posílený o žesťovou složku, vedený koncertním mistrem Romanem Patočkou, přistoupil k provedení s vážností a odpovědností. Žestě podpořené tympány se v 1. Allegro rozvinuly do jasné melodie, 2. Andante se radostně rozběhlo do ranních ulic Brna se střídajícími se dechovými nástroji a rozklenutou melodií, 3. Moderato zahájilo nostalgickou melodií ve smyčcích a s měkkým zvukem dřevěných nástrojů, které se pomalu dostávaly do svižného tempa, korunovaného pevnými žesti v kontrastu. 4. Allegretto s úvodní fanfárou v trubkách pokračovalo ve smyčcích do postupného zklidnění, 5. Andante con moto připomenulo měkkou melodii, která s klarinetovým sólem přešla na hoboj a poté na flétnu. Nárůst napětí se rychle dostal až k žesťovým nástrojům, které se opět připomenuly zářivou fanfárou, ke které se přidalo celé plénum orchestru, aby ukončilo efektně a důstojně slavnostní večer. Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka tak úspěšně odstartoval.

foto: Martin Kusyn

Facebook X E-mail WhatsApp