PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Specifičnost města Ostravy mě nijak neomezila – naopak, sžil jsem se s ní. V dobrém slova smyslu. A to je možná to, co mě tu drží.“

„Vždy jsem se snažil být umělecky nekompromisní, s přibývajícími léty je pro mě tato priorita ještě silnější.“

„Zásadním faktorem pak je tým lidí, který se kolem vás pohybuje a s kterým pracujete. Jeho síla je to, co vám ve finále umožní věnovat se koncepční činnosti, strategiím a rozvoji.“

Po umělecky úspěšném 75. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka se začíná psát jeho nová kapitola — kapitola s názvem Jan Žemla. Jak uvažuje stávající ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava, muž, který nyní zároveň usedá i do čela tohoto etablovaného festivalu? Osobnost, kterou nelze snadno zaškatulkovat ani přehlédnout, a právě proto s ní lze vést smysluplný a podnětný rozhovor.

„Ticho, které zůstalo, nebylo prázdné. Bylo plné očekávání.“

„Byl to program, který v sobě spojoval různé představy hudebního divadla, přestože se jednalo o koncertní provedení, bylo těžké nemyslet na scénu.“

„Raiskin, zkušený orchestrální stratég, dokázal propojit barvitost Fallovy partitury s precizní artikulací a dynamickou logikou.“

Parafrází Janáčkova vnímání světa bychom mohli říci: „Všude kolem nás je slyšet melodie – v řeči lidí, ve zpěvu ptáků, v lese, na poli. Hudba je všude.“ Málokterý koncert se odehrává v tak přirozeně scénickém prostředí jako právě ten závěrečný letošního jubilejního 75. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka s podtitulem Roztančené finále.

„Amplifikací je zajištěna dobrá slyšitelnost, nikoli však kvalita zvuku hudebních nástrojů či dokonce hlasů.“

„Bylo snad kouzlo nechtěného, že hrál i prostor v zákulisí, když se herci i sbor chystali na výstup. Prolínaly se tak oba prostory a hrály spolu.“

„Největším kladem režie jistě je, že postavy se chovají uvěřitelně lidsky.“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka se propojil s festivalem Janáčkovy Hukvaldy a v zámeckém parku vyrostl amfiteátr, ve kterém každoročně zní hudba Leoše Janáčka. V sobotu 28. června to byla opera Její pastorkyňa, kterou do Hukvald přivezlo Slezské divadlo Opava. Spalující slunce, postupně se klonící k západu, publikum neodradilo.

„Sopranistka Kateřina Kněžíková se svým šarmem a energií jako by se pro operetu narodila. Její manžel Adam Plachetka party zvládl s grácií a se smyslem pro humor sobě vlastním.“

„Předehra ke kultovní operetě Netopýr od Johanna Strausse ml. vpadla do sálu s energií, kterou se snažil dirigent Robert Jindra z orchestru vybičovat.“

„Na závěr zpívali oba manželé dojemný duet ‚Das eine kann ich nicht verzei´n‘ z operety Johanna Strausse ml. Vídeňská krev, ve kterém se vzdává hold krásné Vídni.“

Mezi moravskoslezskými městy, v nichž se odehrává Mezinárodní festival Leoše Janáčka, nemohl chybět Frýdek-Místek. V Národním domě se v sobotu 21. června sešli posluchači, kteří chtěli vidět a slyšet hvězdné manželské duo Kateřinu Kněžíkovou a Adama Plachetk, a také fanoušci operetního žánru. Za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) pod taktovkou Roberta Jindry provedli sérii operetních melodií, které prozářily sál.

„Cílem večera nebylo jen ukázat, co všechno umíme zahrát, ale především co všechno spolu můžeme zažít.“

„Veverka na pódiu nežije jen hudbou, on ji obývá.“

„Kateřina Englichová byla dokonalým protipólem Veverkovy živelnosti.“

V hudbě, stejně jako v životě, často nejde ani tak o to, co je slyšitelné či viditelné, ale o to, co rezonuje pod povrchem. V detailu – v tichu mezi dvěma větami, ve způsobu, jakým interpret odloží smyčec, v nádechu před frází – se odehrává to, čemu říkáme hudební pravda. A právě tato „pravda v mezerách“ se jako jemný podtón linula celým koncertem, jenž se 19. června konal v Beskydském divadle v Novém Jičíně v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka. Večer s podtitulem Virtuozita skladatelská a interpretační se ukázal být nejen dramaturgicky promyšlený, ale především lidsky blízký a emočně silný. Interpretovala Slovak Sinfonietta Žilina a sólisté Vilém Veverka s Kateřinou Englichovou, dirigoval Jiří Habart.

„Z pekla, které se toho večera rozeznělo, by Janáček měl radost. Protože v neklidu tohoto večera se znovu zrodila hudba, která mluví k dnešku. A snad i k zítřku.“

„Slezská filharmonie Katowice se předvedla ve výborné formě.“

„Koncertu byla naplněn z hlediska obsahu, hudebního výkonu i myšlenkového rámce.“

Jedno z nejpalčivějších poselství Janáčkovy tvorby spočívá v radikalitě lidské zkušenosti – v intenzitě emocí, hlasu, gesta, zápasu i vytržení. Pokud bychom se tedy ptali, zda by měl Leoš Janáček z koncertu, který se v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka konal 17. června v industriálním prostoru ostravského Trojhalí, radost, odpověď by zněla: „Ano.“ Ale nebyla by to radost poklidná. Inferno, tematický podtitul večera, totiž není pouze prostorem utrpení, ale také místem kruté jasnozřivosti, kde mizí iluze a zůstává syrová pravda o člověku a světě.

„Pomocí postupného zhušťování a zřeďování zvuku docílila skladba Sebestyén-Lázar velkého efektu, aniž by k tomu mladá autorka použila konvenční výrazové prostředky.“

„V kombinaci s dalšími melodickými motivy příčné flétny a klavíru vytvořil Kováts-Szöcs agilní a neklidnou esenci, která poměrně překvapivě nese v češtině název Setmění.“

„Je zřejmé, proč bývá dirigent Tomáš Stanček pravidelně zván k podobně náročným projektům…“

Skladatelská soutěž Generace představila na koncertě 16. června vítězné skladby účastníků. Mezinárodní soutěž pro všechny státy Visegrádské čtyřky je pořádána pod záštitou MHF Leoše Janáčka. Obě soutěžní kategorie letos ovládli mladí skladatelé z Maďarska. Jejich skladby a další oceněná díla zazněla na koncertě v Českém rozhlase Ostrava. Provedení se ujaly soubory Ensemble Prague Modern a Festivals Contemporary Ensemble pod taktovkou dirigenta Tomáše Stančeka.

„Akustické podmínky Národního hudebního fóra ve Vratislavi nemá smysl se sálem v Porubě srovnávat. I když na dané možnosti není špatný, pro dojem ze hry orchestru příliš příznivý není.“

„Narek Hakhnazaryan poskytl Dvořákovi ztišenou kantilénu, v pasážích na opačném výrazovém pólu však uplatňoval až příliš náruživosti.“

„Brahmsova Druhá symfonie, dílo šťastné letní pohody dnů trávených u jezera Wörthersee v Korutanech, je kompletně pozitivní.“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka pokračoval ve čtvrtek koncertem orchestru NFM Filharmonia Wrocławska. Dirigoval Tomáš Netopil, prezident festivalu, sólistou byl mezinárodně proslulý arménský violoncellista Narek Hakhnazaryan. Program dvěma základními díly světového repertoáru připomněl umělecké i osobní přátelství Antonína Dvořáka a Johannesa Brahmse.

„Krásnět už může nadále jen festival a nejlépe pod vedením někoho mladšího, energičtějšího a odvážnějšího než jsem já.“

„Samozřejmě tu práci člověk nedělá sám, musí mít dobře nastavený a sehraný tým.“

„V Ostravě vystoupilo za dobu, kdy festival vedu, spoustu výborných interpretů, na které rád vzpomínám i z lidského hlediska.“

Novým ředitelem organizace Janáčkův máj, která je hlavním pořadatelem Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, se stane Jan Žemla, stávající ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava. Ve funkci nahradí Jaromíra Javůrka, který o festival, aktuálně slavící pětasedmdesátiny, pečoval více než čtyřicet let. Výrazná osobnost ostravské kultury v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz především bilancuje.

„Za vše další vděčím svému hlavnímu mentorovi, kterým byl nenahraditelný Seiji Ozawa.“

„Smetanovu Mou vlast Japonci zbožňují.“

„Janáčkova Sinfonietta a Beethovenův Houslový koncert mají něco společného, proto je správné je provést během zahajovacího festivalového koncertu.“

Žije ve Vídni, diriguje po celém světě. Dlouhodobě je spjat s Japonskem, ale svou první velkou příležitost dostal před devětadvaceti lety v Ostravě. Rakušan Christian Arming, ročník 1971, sice vkročil do letoška v čele Orchestru divadla La Fenice při koncertu v Benátkách 5. ledna, ale ještě víc se těší na svůj červnový návrat do Ostravy. Není divu, vždyť má v tomto městě na co vzpomínat a na co navazovat… 2. června s taktovkou v ruce zahájí Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka.

„Nejprve se postarala o poslech návštěvníků Horňácká muzika Petra Mičky. Hudebníci hráli na autentické lidové nástroje.“

„Večerní program byl situován do Obory, ve které sice amfiteátr sužovalo nelítostné vedro, ale vynahradil to osvěžující stín mohutných, více než stoletých stromů.“

„Anglický pěvec Nicky Spence má pro tuto roli ideální hlasové dispozice. Vypjaté pasáže zpívá se samozřejmostí a zachovává si znělý témbr i v závěrečných výškách.“

Leoš Janáček žil sice v Brně, ale narodil se v Hukvaldech 3. července 1854. V sobotu 29. června 2024 se tam konaly velké oslavy, realizované v koprodukci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, Nadace Leoše Janáčka a České filharmonie. Památník, rodný dům a večer amfiteátr v oboře byly svědky setkání významných hostů, umělců a zvědavých hudbymilovných návštěvníků. A samozřejmě zněla Janáčkova díla.

„Soprán Slávky Zámečníkové se s mezzosopránem Markéty Cukrové dokonale barevně pojil.“

„Výběr z cyklu osmi menších skladeb Bedřicha Smetany s názvem Bagatelles et Impromtus byl vystavěný tak, že postupně gradovaly ve výrazu.“

„Zpěvačky s klavíristou připravili malé překvapení. Árii ‚Měsíčku na nebi hlubokém‘ pro dva ženské hlasy!“

Poslední týden Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka v Ostravě zahájily dvě půvabné zpěvačky s programem Pocta Antonínu Dvořákovi. Už to byl třetí koncert s tímto názvem, a to proto, že Leoš Janáček měl Antonína Dvořáka rád. Slávka Zámečníková a Markéta Cukrová přednesly Moravské dvojzpěvy za doprovodu klavíristy Miroslava Sekery, který přidal ještě klavírní skladby Bedřicha Smetany. Večer plný půvabu a krásného komorního zpěvu zaplnil v pondělí 24. června nový komorní sál Fakulty umění Ostravské univerzity.

„Tentokrát jsem u všech písní nenašel onen závan intimity a křehkosti, který by jim vtiskl nenapodobitelně poetickou atmosféru.“

„O tom, že není doprovod jako doprovod dokonale přesvědčila Barbara Maria Willi.“

„Rolečkův znamenitý přednes básní Françoise Villona, Jaroslava Vrchlického a Jiřího Ortena byl nečekaně krásným osvěžením matiné.“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka pokračoval v neděli 23. června tradičním matiné, které bylo věnováno písním. O jejich interpretaci se postaraly dámy Kateřina Kněžíková a Barbara Maria Willi. Vítkovický zámek v Ostravě se ale rozezněl nejen písněmi, nýbrž také poezií, již přednesl ostravský herec Vít Roleček.

„Po dlouhých letech se letos objevil na festivalové mapě Nový Jičín.“

„Jiří Bárta měl výborný den.“

„Česká suita zazněla sice přesně v detailech, uměřeně a v dokonalé souhře celého tělesa, ale ne vždy s potřebnou dvořákovskou spontánností, jiskrou a vnitřním nábojem.“

Dva špičkové komorní orchestry hostil v minulých dnech Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka. Jak známo, festival musí a ještě několik let bude muset s koncertními prostorami improvizovat. Ostravský Dům kultury je v rekonstrukci a stavba nového sálu pro filharmonii a festival je teprve na samém začátku. I když se snad slibně rozjíždí… Proto se například koncert orchestru Sinfonia Varsovia uskutečnil v Kulturním domě v Porubě (19. června) a o den později se Komorní filharmonie Pardubice (20. června) představila posluchačům v Novém Jičíně.

„Můj silný a trvalý vztah k rodnému kraji je obecné známý a Janáčkův festival je jeho integrální součástí.“

„S koncertem ve frýdecko-místeckém sále, kam jsem mimochodem kdysi chodil do tanečních, mám spojený jeden zážitek.“

„Z třídenních kurzů si student může odnést pohled z odstupu na vlastní interpretaci; na to, kam jde a kde se na své cestě nachází.“

Snad se nedotknu věřících mezi čtenáři formulací, že podíl klavírního virtuosa Iva Kahánka na letošním ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka bude trojjediný. Kromě toho, že se 18. června zhostí úlohy protagonisty koncertu ve frýdecko-místeckém Národním domě, přispěje o jedenáct dní později svým umem hukvaldskému dni s názvem Všechno nejlepší, Leoši. A mezitím, ve dnech 21. až 23. června, povede spolu s někdejším festivalovým prezidentem, houslistou Ivanem Ženatým mistrovské kurzy.

„Spěchám vyvrátit obecný předsudek, že synestézie je onemocněním, které mi komplikuje profesní život.“

„Kromě Brünnhildy a Leonory je mojí operní hrdinkou také Jenůfa. Už kvůli ní se do Janáčkova kraje těším.“

„Asi dosud zčásti přetrvává to, co kdosi trefně definoval slovy, že dirigentské umění je stále v zajetí mýtu o mužské nenahraditelnosti.“

Vyrůstala na ovčí farmě v Austrálii, ale žila též na Novém Zélandu, v Americe, v Anglii. Tam se po pařížských studiích usadila, i když po loňské svatbě se švédskou operní pěvkyní Elsou Ridderstedt pobývá také ve Stockholmu. Vede „nomádský život, který k dirigování patří“. U nás zanechala dojem záskokem v rámci Pražského jara 2019, aniž by Rozhlasoví symfonikové tehdy museli měnit na poslední chvíli repertoár. V čele stejného tělesa vystoupí Jessica Cottis 30. května na zahajovacím koncertu Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka v Ostravě.