PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny, od čtyř do osmi‘ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro ,samou hudbu‘, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 2. do 8. března?

„Štryncl tempo modeloval důkladně a vehementně a výsledkem bylo opravdu živoucí, energické, poutavé pojetí Dvořákova slavného kusu.“

„Zralý, znalý výkon postupně stále více uvolněný Roman Patočka ve třetí větě rozezpíval do už neoddiskutovatelně obdivuhodného tónu, kterého byl najednou plný sál.“

„Fibich známý především tvorbou melodramů, kterou se z dnešního pohledu nejvýrazněji odlišuje, napsal dílo hodné pozornosti.“

Třiadvacátý ročník cyklu Musica Florea Bohemia pokračoval ve sváteční den 28. října koncertem Romantik Zdeněk Fibich. Orchestr poučeného přednesu vystoupil pod svým obvyklým vedoucím Markem Štrynclem a koncertnímu sálu vršovického Vzletu představil zásadní symfonické dílo zmíněného autora, ale také slavný koncertantní kus jeho o něco staršího souputníka Antonína Dvořáka. Sólistou v jeho houslovém koncertu byl zpaměti hrající Roman Patočka.

„Otázkou pre mňa zostalo zaradenie piesní z Dvořákovho cyklu ‚V národním tónu‘.“

„Bronislava Smržová sa piesní ujala zodpovedne, oduševnene, s dôrazom na melodickosť a zvučnosť.“

„Druhú polovicu večera ovládol Roman Patočka. Ten do sály priniesol značnú dávku vášne, naliehavosti a suverénnej virtuozity.“

Rok českej hudby sa spája predovšetkým s autormi, akými sú Smetana či Dvořák. „Štvorkové“ roky nám však môžu pripomenúť aj iných umelcov, napríklad Oskara Nedbala, od ktorého narodenia tento rok plynie rovných stopäťdesiat rokov. Skladateľ, violista a dirigent sa preslávil v mnohých odvetviach klasickej hudby. Nesmrteľnosť mu pritom azda najviac zabezpečila opereta Polská krev. Spolok Lieder society si však k oslave, ktorá prebehla 20. októbra v pražskom Hlahole, vybral inú časť Nedbalovej tvorby – jeho piesňové opusy.

„Výroční koncert ve Dvořákově síni Rudolfina měl slavnostně poklidnou atmosféru.“

„Být na plný úvazek jen ve smyčcovém kvartetu dnes může jenom několik souborů na světě.“

„Duttonova viola zní pořád nádherně a poslední číslo bylo rozhodně vrcholem programu.“

Koncert k 130. výročí založení Českého spolku pro komorní hudbu připomněl, jak důležité místo má komorní hudba v dějinách českého interpretačního umění. A Talichovo kvarteto zahrálo důstojně dvě slavná díla české hudby a jedno méně hrané dílo ruské. V úvodu promluvil předseda rady Spolku Pavel Kysilka i generální ředitel České filharmonie David Mareček.

„Pocta Leoši Janáčkovi pro varhany a orchestr je skladbou jednovětou, má formu předehry a jsou v ní použity citace z Janáčkovy Glagolské mše, které Fiala rozvádí.“

„Sólových partů dechového kvinteta se ujali členové Filharmonie Brno, všichni sólisté prokázali, že jsou mistry svého nástroje a jejich souhra byla obdivuhodná.“

„Partu houslí se chopil Roman Patočka a violoncella Václav Petr, oba výsostní umělci, dokonale se doplňující, ovládající nejen brilantně své nástroje, ale především se ideálně doplňující jako interpreti.“

Filharmonie Brno postavila pro svůj první abonentní koncert v Besedním domě vedle sebe skladby dvou jubilantů, Johannesa Brahmse a Petra Fialy. U druhého si objednala skladbu – s názvem Pocta Leoši Janáčkovi pro varhany a orchestr večer 9. listopadu 2023 zazněla s varhaníkem Petrem Kolařem pod vedením dirigenta Roberta Kružíka její světová premiéra. Poté zahráli filharmonici ještě Koncert pro dechové kvinteto a komorní orchestr, což byla česká premiéra skladby Petra Fialy. Johannes Brahms byl připomenut Koncertem pro housle, violoncello a orchestr a moll, který přednesli sólisté Roman Patočka a Václav Petr. Repríza koncertu se koná dnes od devatenácti hodin.

„Dvojhmaty, velké skoky, extrémní polohy, všechny technické finesy interpretoval s mistrovským nadhledem a emocionální silou“

„Brahmsův Koncert je vlastně symfonií za spoluúčinkování sólového nástroje.“

„Skladbou Martinů zřetelně zaujatý Brauner u dirigentského pultu překypoval impulzy směrem k hráčům a výkon orchestru byl oproti první půli zvukově mnohem víc koncízní a přinesl také hudbu silného vnitřního náboje a požadovaného vzrušujícího napětí. Celkově nicméně orchestr FOK začal novou sezónu spíše nejednoznačně.“

Letošní již 89. sezónu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK otevřel 13. září koncert s jednou z největších hvězd současného interpretačního umění, houslistou Maximem Vengerovem. V očekávání velkého posluchačského zážitku byla právem Smetanova síň téměř zcela zaplněná, na prahu padesátky je Vengerov (*1974) na vrcholu své umělecké dráhy a zároveň již živoucí legendou.

Středa se souhrou okolností stala festivalovým skutečným středem a navíc jednou z dominant v podobě koncertu z děl komponujících žen příznačně nazvaného „Les Femmes Fatales“.“

„Terezie Fialová se svou bohatou zkušeností komorní praxe věděla přesně, kdy vystoupit do popředí a kdy tmelit celek, nebo ustoupit promluvě obou melodických nástrojů.“

„O naprosto bezprecedentní zážitek se postaral slovenský houslista Milan Paľa.“

Koncem jara a začátkem léta ožívá tradice regionálních hudebních festivalů. Mezi nimi si renomé výjimečné události svého druhu vydobyl Mezinárodní festival komorní hudby Kutná Hora, pořádaný na začátku června v týdenním rozsahu. Již 16. ročník se uskutečnil mezi 3. a 11. červnem s nabídkou šestnácti koncertů ve vynalézavé a atraktivní dramaturgii. Charakteristickým, nezaměnitelným rysem tu je princip tvůrčí dílny, kdy interpreti se ke společnému výkonu scházejí až na místě, aby připravili a předvedli výsledný zvukový tvar skladeb, s jakými se v běžném koncertním provozu stěží kdy setkáme. To vše je umocněno vyspělým interpretačním uměním individuálních výkonů, včetně komorní souhry.

„Chceš přijet za dva měsíce s Dvořákem do Lvova?“

„Když někdo chtěl jít tehdy na koncert, tak proto, že chtěl slyšet muziku. Jako študáci jsme dali uvaděčce dvacku a sedli jsme si na schody. Dovedete si představit, že by dneska někdo seděl v Dvořákově síni na schodech?“

„Nikdo se ani nepohnul. Nikdo se neodvážil vstát a zazvonit. To největší umění interpretace je v odměření ticha. Dodnes na to všichni vzpomínáme.“

I když se nám to zdá neuvěřitelné, v ukrajinském Lvově probíhá běžná koncertní sezona. S tamějším Lvovským národním filharmonickým orchestrem, který si letos připomíná 120 let od vzniku, zahraje 7. dubna český violoncellista Jiří Bárta Dvořákův  Koncert h moll. Vystoupí bez nároku na honorář. O tom, proč pojede hrát na Ukrajinu i jak se v průběhu let proměňuje jeho přístup k Dvořákovi či Beethovenovi, mluví v následujícím rozhovoru.

„Velký obdiv patří hráčům za naprosto přesnou rytmickou souhru i v komplikovaných synkopovaných místech, kterých jsou Martinů skladby plné, a které jim dodávají onu lehkost a hravost.“

„Petr Nouzovský dokázal vytvořit natolik vřelý, a přesto znělý pianissimový tón, že mi až bylo líto, když věta skončila.“

„A když éterická pianissima působila tak, že už tišeji zahrát nejdou, oba hráči ještě ubrali.“

Pro svůj první koncert v novém roce ve středu 4. ledna se spojily Český spolek pro komorní hudbu a festival Dny Bohuslava Martinů, aby ve Dvořákově síni Rudolfina uvedly, celkem tři, komorní díla G. Mahlera, B. Martinů a O. Messiaena. Interprety nebylo existující komorní těleso, ale přední češti sólisté. Klavírista Martin Kasík, klarinetista Irvin Venyš, houslisté Milan Al-Ashab a Roman Patočka, violisté Jiří Pinkas a Karel Untermüller, a violoncellisté Petr Nouzovský a Mikael Ericsson.

„Díky neutuchajícímu nasazení a pečlivosti si houslista udržel pozornost po celou dobu Mendelssohnova koncertu.“

„Patočkovo skromné vystupování působilo dojmem, že náročná místa jsou přeci vlastně jednoduchá a hraná s naprostou samozřejmostí.“

„Senzačně zvládnuté tutti fráze i individuální sóla, perfektní souhra a pečlivě vystavěný celek byly významnými ingrediencemi zaručujícími úspěch Brucknerovy symfonie.“

Za malé hudební svátky by se dala považovat dvojice koncertů s hudbou Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Antona Brucknera v pražském Obecním domě s premiérou ve středeční podvečer. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK dirigoval Ion Marin. Na domácí půdě, ovšem v roli sólisty, vystoupil koncertní mistr tělesa Roman Patočka. Program tvořený dvěma symfonickými díly chytl za srdce nejednoho posluchače a poměrně početné publikum nadchl.

„Orchestr dokázal sugestivní atmosféru Noci a naděje Otmara Máchy posluchačům bezezbytku zprostředkovat a dramaturgovi patří dík za její zařazení do programu.“

„Skvělou příležitost pro demonstraci virtuózní houslové techniky přináší závěrečné Finále, které Roman Patočka přednesl se suverénní jistotou a patřičnou živelností.“

„Filharmonie zvolila tradiční interpretační přístup s využitím plného, tvárného zvuku s celou škálou dynamických nuancí. Zvláštní uznání patřilo skupině dřevěných dechových nástrojů.“

Pro první koncert své „Žluté řady“, tedy Malého symfonického cyklu, si Filharmonie Hradec Králové zvolila díla Otmara Máchy, Ericha Wolfganga Korngolda a Antonína Dvořáka. V Korngoldově houslovém koncertu se jako sólista představil Roman Patočka. Hradecká filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta Kaspara Zehndera podala v dramaturgicky pestrém programu působivý výkon.