„Pocta Leoši Janáčkovi pro varhany a orchestr je skladbou jednovětou, má formu předehry a jsou v ní použity citace z Janáčkovy Glagolské mše, které Fiala rozvádí.“

„Sólových partů dechového kvinteta se ujali členové Filharmonie Brno, všichni sólisté prokázali, že jsou mistry svého nástroje a jejich souhra byla obdivuhodná.“

„Partu houslí se chopil Roman Patočka a violoncella Václav Petr, oba výsostní umělci, dokonale se doplňující, ovládající nejen brilantně své nástroje, ale především se ideálně doplňující jako interpreti.“

Filharmonie Brno postavila pro svůj první abonentní koncert v Besedním domě vedle sebe skladby dvou jubilantů, Johannesa Brahmse a Petra Fialy. U druhého si objednala skladbu – s názvem Pocta Leoši Janáčkovi pro varhany a orchestr večer 9. listopadu 2023 zazněla s varhaníkem Petrem Kolařem pod vedením dirigenta Roberta Kružíka její světová premiéra. Poté zahráli filharmonici ještě Koncert pro dechové kvinteto a komorní orchestr, což byla česká premiéra skladby Petra Fialy. Johannes Brahms byl připomenut Koncertem pro housle, violoncello a orchestr a moll, který přednesli sólisté Roman Patočka a Václav Petr. Repríza koncertu se koná dnes od devatenácti hodin.

Světová premiéra je vždy významnou událostí a první abonentní koncert v Besedním domě byl zcela vyprodaný. Petr Fiala je v Brně uznávaným a oblíbeným skladatelem, neboť jeho skladby se vyznačují invencí a muzikantským nábojem. Pocta Leoši Janáčkovi pro varhany a orchestr je skladbou jednovětou, má formu předehry a jsou v ní použity citace z Janáčkovy Glagolské mše, které skladatel rozvádí a používá je v překvapivých souvislostech a kombinacích, kdy neváhá užít i citát staré romantické melodie. Hlavním barevným spojujícím efektem jsou zde varhany, které s energií a muzikantskou erudicí ovládal Petr Kolař. Skladbu z roku 2023, jejíž vznik podpořila i Nadace Leoše Janáčka, publikum odměnilo nadšeným potleskem.

Další skladbou Petra Fialy, jež v ten večer zazněla, byl Koncert pro dechové kvinteto a komorní orchestr. Byla to česká premiéra – v roce jejího vzniku 1988 ji premiéroval Státní komorní orchestr v Žilině, který si skladbu tehdy objednal. Sólových partů dechového kvinteta se ujali členové Filharmonie Brno. Na flétnu hrál Petr Pomkla, na hoboj Barbora Trnčíková, klarinetu se zhostil Lukáš Daňhel, fagotového partu Petr Hlavatý a na lesní roh hrál Nicolas Perez. Všichni sólisté prokázali, že jsou mistry svého nástroje a jejich souhra byla obdivuhodná. Čtyřvětá skladba začíná nejprve větou Largo meditativo, kdy jednotlivé nástroje vystupují z hudební materie a předávají si melancholické poselství. Ve druhé větě Allegretto giocoso se nástroje předhánějí v radostné exhibici, načež se přidávají bicí společně s trubkou a trombonem v naléhavém crescendu. Třetí větu Andante zahajuje fanfárově lesní roh, následně žalují hoboj, fagot i flétna a orchestr se stahuje do tajemného piana. Poslední větu Allegro festivo uvozují tympány a sólové nástroje společně s orchestrem spějí v pochodovém tempu do mohutného fortissima. Bezpečné a energické vedení Roberta Kružíka a hráčská virtuozita sólistů spolu s koncentrovaným provedením orchestru skladbě zajistily velký ohlas.

Po přestávce nastoupil velký orchestr, aby provedl Koncert pro housle, violoncello a orchestr a moll, op.102 Johannesa Brahmse. Skladatel, od jehož narození uplynulo letos 190 let, byl skalním zastáncem absolutní hudby a jeho invence byla nevyčerpatelná; hudební proud si hýčká napětí i při užití kontrastních ploch a zužitkování veškerých barev nástrojů. Partu houslí se ujal Roman Patočka a violoncella Václav Petr, oba výsostní umělci, dokonale se doplňující, ovládající nejen brilantně své nástroje, ale především se ideálně doplňující jako interpreti. Navíc se jejich nástroje dokonale pojily barevně i dynamicky, plynule přecházely mezi jednotlivými frázemi, jež poté umělci společně rozvíjeli do virtuózně pojatých hudebních sdělení. A to jak v první větě Allegro, kde laškovali mezi sebou i s orchestrálními plochami, tak ve druhé větě Andante, kde si užívali kantabilních částí, jež zněly sladce i naléhavě, tak zejména v závěrečném Vivace non troppo v radostně rytmizované melodii, kterou si vychutnal nejen orchestr a sólisté, ale především posluchači. Nadšení bylo znát i na projevu orchestru a přiživoval ho dirigent Robert Kružík. Podněcoval hráče energicky a s muzikantským zápalem k maximálnímu výkonu. A to i přesto, že velký orchestr v sále Besedního domu je zvukově předimenzovaný a jen díky znalosti prostředí dokáží hudebníci i dirigent najít tu správnou míru dynamiky.

Nadšení publika patřící jak krásné Brahmsově hudbě, tak především mladistvému elánu obou protagonistů, bylo odměněno ještě přídavkem. Umělci zahráli Andantino pro housle a violoncello Ervína Schulhoffa – překvapilo melodičností, jímavostí a sdělností. Následovaly další ovace a děkování umělcům, kteří připravili brněnskému publiku krásný večer.

******

Foto: Dag Markl