PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Abychom mohli plně docenit Ullmannův přínos, musel nejprve čas milosrdně zmírnit četné křivdy minulosti, utišit národnostní nesváry a hraniční spory.“

„Ruce nad celou akcí s přirozeným šarmem a nezdolným odhodláním drží od počátku zejména dvojice noblesních dam – Jana Galášová a Magdalena Živná.“

„Ve skvělém, zasvěceném a přímo strhujícím podání Fama Quartet zazněla díla židovských autorů, kteří měli k Viktoru Ullmannovi blízko.“

Aby se mohly uskutečnit některé věci, je třeba, aby pro ně nazrál čas. A je to právě tato naše doba, paradoxně plná tragických událostí a zvratů, v níž nastal ten správný okamžik pro vznik nového hudebního festivalu Ullmannovské slavnosti. Letos se v Českém Těšíně a polském Cieszyně, které na jeho pořádání od počátku partnersky spolupracují, konal již jeho čtvrtý ročník.

„Přijeli jsme k vám koncertovat proto, že váš koncertní sál je pro nás nejblíže.“

„Rapsodie v modrém George Gershwina zazněla v původní verzi z roku 1924 pro sólový klavír a jazz band.“

„Erich Wolfgang Korngold jako desetiletý přesídlil s rodiči z Brna do Vídně. “Byli jsme Vídeňané, ale Hitler z nás udělal Židy”, postěžoval si po válce.“

Fiharmonie Brno se po celou dobu svého trvání (založena v roce 1956) potýká s problémem, kde vlastně hrát. Vystřídala již všechny existující prostory v Brně a žádný z nich není to, čemu by se dalo říkat Koncertní sál. Nejbližší takový je ve Vídni, kam orchestr filharmonie občas zajíždí. Konzerthaus se zlatým sálem, kde se konají ty nejkrásnější akce…

„Prolog a epilog připomněl osobnost Ilse Weber.“

„Adamovou citlivě a vyváženě doprovázel pianista Malte Schäfer.“

„Pavel Haas a Viktor Ullmanm zahynuli v Osvětimi v říjnu roku 1944, Ervín Schulhoff v srpnu roku 1942 v bavorském Weissenburgu.“

V rámci sedmého ročníku festivalu Věčná naděje se 14. března konal charitativní koncert v Zrcadlové síni Klementina. Byl uspořádán ve spolupráci s Národní knihovnou České republiky a výtěžek koncertu bude věnován na nákup hudebních nástrojů pro Jedličkův ústav a školy. Zpívala Bella Adamova, na klavír hrál Malte Schäfer.

„Interprety byli PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou Roberta Kružíka a klarinetistka Anna Paulová.“

„Díla židovských skladatelů zazněla spolu s geniální hudbou salcburského mistra.“

„Její basetový klarinet zněl v krásném klenutém tónu, s virtuozitou a brilancí nejvyšší úrovně.“

Do svého sedmého ročníku vstoupil 21. února zahajovacím koncertem v kostele sv. Šimona a Judy festival Věčná naděje, pořádaný stejnojmennou nadací. V průběhu následujících dnů a týdnů až do konce dubna nabídne veřejnosti celkem sedm koncertů. Interprety úvodního večera byli PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou Roberta Kružíka a laureátka Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2015, klarinetiska Anna Paulová.

„Pocta Leoši Janáčkovi pro varhany a orchestr je skladbou jednovětou, má formu předehry a jsou v ní použity citace z Janáčkovy Glagolské mše, které Fiala rozvádí.“

„Sólových partů dechového kvinteta se ujali členové Filharmonie Brno, všichni sólisté prokázali, že jsou mistry svého nástroje a jejich souhra byla obdivuhodná.“

„Partu houslí se chopil Roman Patočka a violoncella Václav Petr, oba výsostní umělci, dokonale se doplňující, ovládající nejen brilantně své nástroje, ale především se ideálně doplňující jako interpreti.“

Filharmonie Brno postavila pro svůj první abonentní koncert v Besedním domě vedle sebe skladby dvou jubilantů, Johannesa Brahmse a Petra Fialy. U druhého si objednala skladbu – s názvem Pocta Leoši Janáčkovi pro varhany a orchestr večer 9. listopadu 2023 zazněla s varhaníkem Petrem Kolařem pod vedením dirigenta Roberta Kružíka její světová premiéra. Poté zahráli filharmonici ještě Koncert pro dechové kvinteto a komorní orchestr, což byla česká premiéra skladby Petra Fialy. Johannes Brahms byl připomenut Koncertem pro housle, violoncello a orchestr a moll, který přednesli sólisté Roman Patočka a Václav Petr. Repríza koncertu se koná dnes od devatenácti hodin.

„Interpretace byla velmi zaujatá, košatá a usazená.“

„Krásný příklad toho nejlepšího, co je komorní hudba posluchači schopna nabídnout: duchaplnosti, intimity i závažnějšího vzrušení, hravosti, krásy, harmonizujících výměn mezi nástroji…“

„Soubor byl schopen během večera dát výrazně rozdílným dílům přesně to, co každému z nich patří, a navíc to korunoval vyzrálou komorní souhrou.“

Dlouhý a skvělý. Takový byl koncert Bennewitzova kvarteta na Dnech Bohuslava Martinů. V Sále Martinů hrála čtveřice v sobotu Dvořákův Smyčcový kvartet C dur op. 61, Bartókův Čtvrtý smyčcový kvartet a v obnovené premiéře, to znamená v nově revidované verzi, Kvartet č. 1 Bohuslava Martinů. Tři velká díla, všechna tři ve vzácné jednotě dokonalosti a prožitku, závažnosti a nadhledu, ušlechtilosti a emocí.

„Předsedkyně a současně i někdejší rektorka JAMU, profesorka Alena Veselá na pódiu přála kvartetu hodně dalších úspěchů.“

„Pamětník, druhý houslista a profesor JAMU Adolf Sýkora zavzpomínal na začátky, které se všechny vázaly k Besednímu domu, který označil za rodný dům kvarteta.“

„Elizabeth Leonskaja zde překvapila ukázněností, byla součástí týmu se samozřejmostí a muzikantskou pokorou.“

Janáčkovo kvarteto oslavilo pětasedmdesát let činnosti koncertem pro brněnský Spolek přátel hudby, který si letos připomíná čtvrtstoletí existence. Spolu s kvartetem vystoupila klavíristka Elizabeth Leonskaja a společně přednesli Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81 Antonína Dvořáka. Soubor hrál také Janáčkův Smyčcový kvartet č. 1 „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“ a Smyčcový kvartet č. 1 Erwina Schulhoffa. Besední dům zaplnili především posluchači, kteří pamatují začátky i slavnou historii kvarteta, a ovace nebraly konce.

„Ivanovićova znalost pardubického orchestru a cit pro výběr skladeb a jejich ztvárnění přispěly velkou měrou k sukcesu úterního koncertu.“

„Dvě skladby byly odehrány za osobní přítomnosti autorů, do Pardubic přijeli Lukáš Hurník i Eduard Douša.“

Komorní filharmonie Pardubice pro svůj mimořádný koncert, připravený na úterý 10. května v Sukově síni Domu hudby, sáhla do netradičního repertoáru, nahlížíme-li program večera optikou její běžné dramaturgie. K provedení novodobých skladeb, vzniklých vesměs ve 20. století, přizvala Bohemia Saxophone Quartet a dirigenta Marka Ivanoviće. Ohlášená díla pěti autorů slibovala už předem zajímavý hudební zážitek, hosté na pódiu pak jeho nespornou kvalitu. Posluchačům se dostalo obojího, škoda jen, že si jich nenašlo do hlediště cestu více.

„Je naprosto přirozené, že budu zpívat automaticky jinak antifonu Hildegardy z Bingenu a cappella a jinak Ligetiho Le Grand Macabre s orchestrem. Ale obojí mě baví!“

„Podařilo se mi najít vnuka Hanse Winterberga, Petera Kreitmeira, který na můj opatrný dotaz, má-li přístup k Winterbergově pozůstalosti, reagoval s velkým nadšením a okamžitě nám zprostředkoval první noty. A stálo to zato!“

„Plánů je docela hodně, ale s ohledem na minulý nešťastný rok je už neberu jako hotovou věc. Smutek z tolika zmařených koncertů minulé sezóny zůstává…“

Přední česká sopranistka Irena Troupová je známá coby interpretka staré hudby, jíž se začala intenzivně věnovat už během studia hudební vědy na Karlově univerzitě. Ze spolupráce se souborem Musica Antiqua Praha pod vedením Pavla Klikara vzešel velký počet nahrávek a došlo k mnoha koncertům u nás i v zahraničí. V té době se u Ireny Troupové zrodil zájem i o hudbu soudobou…

„Mluví se o tom relativně málo, Praha však byla opravdu ‚hotspotem‘ celé evropské kultury.“

„Pojem entartete Kunst, tedy zvrhlé umění, není ničím jiným než politickou perzekucí těch, kteří se ‚nehodili‘.“

„Zařadit takové množství méně hraných oper bychom si bez finanční podpory, která je s tímto projektem spojená, nemohli dovolit.“

Projekt Národního divadla a Státní opery Musica non grata odstartoval ještě loni v létě, kdy na zahajovacím koncertě zněla například díla Bohuslava Martinů či Vítězslavy Kaprálové. Pak byl ambiciózní projekt přerušen pandemií – některé z koncertů se přitom podařilo zachovat alespoň online…

„Po včerejšku nikdo nepochybuje o interpretačních dovednostech Kataríny Slavkovské.“

„Nálada každé písně se Ladě Bočkové zračila i ve výrazu tváře a gestech.“

„Oba klavíristé, Marta Vašková i Radim Pančocha byli svým sólistkám skvělými partnery.“

Úterní večer v Besedním domě přivítal na pódiu dvě mladé dámy, které navzdory nízkému věku svým talentem už nějakou dobu ohromují české i zahraniční publikum. Brněnský Spolek přátel hudby pozval v rámci Komorního cyklu k účinkování flétnistku Katarínu Slavkovskou a sopranistku Ladu Bočkovou. A byla to správná volba.