„Prolog a epilog připomněl osobnost Ilse Weber.“

„Adamovou citlivě a vyváženě doprovázel pianista Malte Schäfer.“

„Pavel Haas a Viktor Ullmanm zahynuli v Osvětimi v říjnu roku 1944, Ervín Schulhoff v srpnu roku 1942 v bavorském Weissenburgu.“

V rámci sedmého ročníku festivalu Věčná naděje se 14. března konal charitativní koncert v Zrcadlové síni Klementina. Byl uspořádán ve spolupráci s Národní knihovnou České republiky a výtěžek koncertu bude věnován na nákup hudebních nástrojů pro Jedličkův ústav a školy. Zpívala Bella Adamova, na klavír hrál Malte Schäfer.

Čtyři pilíře, zaznělo v úvodním proslovu, na kterých byl vystavěn koncert, tvořily pojmy humanita, poznání, hudba a charita. Humanita je zřejmá z pohledu festivalu, který se věnuje hudebním skladatelům tvořících v podmínkách koncentračních táborů za druhé světové války. Poznání nás upozorňuje na místo, kde se koncert koná – je to památná Zrcadlová síň Klementina a pilíř hudba ozřejmuje podtitul festivalu, který pojednává o hudbě nejen terezínských autorů. Poslední jmenovaný pilíř, označený slovem charita, naplnil text v programové složce koncertu, kde je poznamenáno, že výtěžek z dobrovolného vstupného bude věnován na nákup hudebních nástrojů pro Jedličkův ústav a školy.

Program koncertu byl uveden prologem, měl čtyři tematické kapitoly a byl uzavřen epilogem. Prolog a epilog připomněly osobnost Ilse Weber. Tak jako program samotný, tak i tato reflexe se drží německé podoby jména bez českého přechylování, neboť spisovatelka dětských knih, básnířka a také skladatelka židovského původu hovořila, psala a zpívala v němčině. Působila ve Vítkovicích, vydávala poezii, povídky a pohádky a psala rozhlasové hry pro německou redakci Československého rozhlasu. Od roku 1940 žila s rodinou v Praze až do odvlečení do Terezína. I tam psala a zpívala své písně od února 1942 do 4. října 1944, kdy byl manžel Ilse, Willi Weber, zařazen do transportu do Osvětimi. Ilse se synem Tomášem nastoupila dobrovolně do stejného vlaku a oba zahynuli v den příjezdu do tábora v plynové komoře.

Zpěvačka Bella Adamova zpívala v psaném programu dvě písně od Weber, nejprve Ich wandre durch Theresienstadt (Procházím se Terezínem) a na závěr programu zazněla píseň Und der Regen rinnt (A prší). První z nich se náladově držela textu, který hovoří o touze po ztraceném domově a těžkosti srdce. Adamova držela svůj altový hlas v nostalgicky meditativním tónu bez dynamických výkyvů, spíše v parlandu, shodně s prostě komponovanou melodií a za sdílně vedeného klavírního doprovodu. Ve shodě s prologem zazněla další hudba v oddílu Stesk po domově. Byly to Čtyři písně na slova čínské poezie Pavla Haase v překladech Bohumila Mathesia. Zde se Adamova více pohroužila do dramatického přednesu a expresivního projevu, kterým ztvárnila i další písňový cyklus Pavla Haase Sedm písní v lidovém tónu, op. 18. Ten zpěvačka rozdělila na dvě stejné poloviny s tím, že vynechala pátou píseň Přípověď. A přidala výrazově na furiantství, citovosti, baladičnosti i rozvernosti. V druhé trojici také na expresivitě a dramatičnosti. Adamovou opět citlivě a vyvážené doprovázel pianista Malte Schäfer. Mezi dvěma oddíly rozděleného Haasova cyklu zpívala Adamova píseň Verlor´ne Müh (Marná námaha) z cyklu Gustava Mahlera Des Knaben Wunderhorn (Chlapcův kouzelný roh). Byla to dramaturgicky sofistikovaná volba, neboť Mahlerova píseň svým slohem a dobrým přednesem vhodně kontrastovala s expresivitou Haasovy hudby. Tematický oddíl Láska/Vztahy uzavřela píseň od Viktora Ullmanna Erste Begegnung (První setkání) z cyklu Geistliche lieder (Duchovní písně). Adamova velmi pěkně vystihla autorovo stylové zakotvení impresionistického pelu.

Následující soubor tematicky označený titulkem Válka a její následky otevřela opět píseň Viktora Ullmanna, tentokráte Claire Vénus (Venuše Zářivá) z cyklu Six Sonnets de Louis Labé op. 34 (Šest sonetů Luisy Labéové) . Posluchačsky odlehčené intermezzo přinesla další píseň Gustava Mahlera Der schildwache Nachtlied (Noční píseň hlídky) opět z cyklu Des Knaben Wunderhorn, opravdu hezky přednesená. Jedinou písní z tvorby Ervína Schulhoffa, kterou Adamova zařadila do svého recitálu, byla Schliesse deine augen (Zavři svoje oči) z cyklu Sechs Lieder nach Gedichten aus Die Garbe von Hans Steiger op. 2 (Šest písní na básně ze sbírky Snopy od Hanse Steigera). Kratičká pomalá hudba s impresionisticky doprovázejícím klavírem měla výtečnou náladu. Následovala třetí píseň od Viktora Ullmanna Der müde Soldat (Unavený voják), č. 2 z cyklu Drei chinesische Lieder (Tři čínské písně) s přesvědčivě hranou klavírní zvukomalbou. A s jistým kreativním kontrastem zazněla závěrečná píseň tematického souboru označeného titulkem Válka a její následky. Byla to opět píseň od Gustava Mahlera Wo die trompeten blasen (Tam, kde trubky krásně znějí), z cyklu Des Knaben Wunderhorn. A na konec programu zazněla píseň Und der Regen rinnt (A prší) od Ilse Weber.

Bella Adamova upoutala přitažlivým pružným altem expresivního nadání, který provázela mnoha výrazovými polohami. Jeho mocnost významně užila zejména v hudbě Haase. V Mahlerovi a ostatních autorech dosáhla vyrovnanosti klidných, tichých pasáží a dynamických vrcholech. Nakonec přidávala působivou ukolébavku Wiegala od Ilse Weber.

Pavel Haas a Viktor Ullman zahynuli v Osvětimi v říjnu roku 1944, Ervín Schulhoff v srpnu roku 1942 v bavorském Weissenburgu.

Foto: Věčná naděje / Barka Fabiánová