PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Hudební festival nejen terezínských autorů, nazvaný Věčná naděje, pokračoval v pondělí 23. března v rámci jarní části svého devátého ročníku komorním recitálem barytonisty Petra Matuszka a pianisty Jiřího Knotteho v reprezentačních prostorách Libeňského zámku. Vzpomenuta byla při této příležitosti nejen vzácná osobnost židovského spisovatele, scénáristy a publicisty Arnošta Lustiga, ale i tvůrčí a organizační práce židovského historika a spisovatele Erika Poláka.

Hudební festival Věčná naděje se do českého hudebního života zapsal především tím, že svému publiku nabízí skladby, na které se zapomnělo a se kterými se v běžném koncertním provozu nesetkáme. Zahajovací koncert 9. ročníku tohoto festivalu v Sukově síni Rudolfina 2. února byl v tomto ohledu přímo vzorovou ukázkou. Přední rakouský pianista Gottlieb Wallisch vybral pro své festivalové vystoupení skladby, o jejichž existenci pravděpodobně věděl z posluchačů jen málokdo: Sarabandu a Rytiny Jaromíra Weinbergera, Suitu č. 3 pro levou ruku Erwina Schulhoffa, Čtyři moderní tance, op. 39 Aloise Háby a Symfonické variace, op. 9 Wilhelma Grosze.

Letošní ročník festivalu Věčná naděje zahájí 2. února v Sukově síni pražského Rudolfina rakouský klavírista Gottlieb Wallisch. Koncertní program se skládá z téměř zapomenutých klavírních skladeb Jaromíra Weinbergera, Aloise Háby, Erwina Schulhoffa a Wilhelma Grosze. Podle pianistových vlastních slov jejich hudbu „přivádí na svět podruhé“, přičemž neznámá díla skladatelů z celého světa jsou obecně těžištěm činnosti umělce. Nejen o jeho vášni k „znovurození“ skladeb a komorní hře, ale i o pedagogické činnosti na jedné z nejlepších univerzit v Evropě jsme vedli rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

„V lisztovsky pojaté Fantazii na operu Rusalka nabídl Matyáš Novák nejen nádherné Dvořákovy melodie, ale také spoustu neotřelých kompozičních nápadů.“

 „Janáčkova Sonáta 1. X. 1905 byla plná emocí, často značně vypjatých.“

 „Suitu mignonne Rudolfa Frimla zařadil Matyáš Novák do svého programu na přání pořadatele festivalu Věčná naděje.“

Ve čtvrtek 27. listopadu nabídl festival Věčná naděje v malostranském kostele sv. Vavřince svému publiku recitál sedmadvacetiletého Matyáše Nováka, jednoho z našich nejzajímavějších mladých pianistů. Matyáš, aktuálně doktorand na HAMU, vystoupil na mnoha významných světových koncertních pódiích a hrál s řadou našich i zahraničních orchestrů. Už jako devatenáctiletý debutoval v proslulé newyorské Carnegie Hall a znovu se do této koncertní síně vrátí v dubnu příštího roku, kdy v rámci projektu Smetana Reborn provede skladatelovu Mou vlast v klavírní transkripci Jindřicha Kàana z Albestů. Do první části svého čtvrtečního recitálu vybral umělec skladby židovských autorů, po přestávce pak uvedl díla, v jejichž pozadí stojí – v nejrůznějších podobách – lidská či společenská tragédie.

„Koncert na Novoměstské radnici přesně kopíroval program koncertu, který prováděl Gideon Klein se svými kvartetními spoluhráči v Terezíně.“

„Členem Wiener Klavierquartett je český violoncellista Jan Ryska.“

„Hned v úvodu Wiener Klavierquartett zaujal úžasně kompaktním zvukem a precizní souhrou.“

Ve čtvrtek 20. března se na Novoměstské radnici v Praze uskutečnil další koncert festivalu Věčná naděje, připomínajícího odkaz perzekvovaných skladatelů. Na koncertě vystoupilo renomované klavírní kvarteto Wiener Klavierquartett, které předneslo působivý program složený z klavírních kvartetů Johannesa Brahmse a Antonína Dvořáka…

Technikou vedení smyčce tvořil Vlček dynamicky pestrý a kvalitní tón.“

„Vervní nástup s podporou pevného a znělého tónu krátkého křídla Steinway, na které hrál Marek Kozák, to byl počátek pěkného večera komorní hudby.“

„Právě v Pendereckého Divertimentu Vlček výrazně demonstroval své sólové ambice a kvality.“

Letošní osmý ročník hudebního festivalu nejen terezínských autorů s názvem Věčná naděje uspořádal svůj čtvrtý koncert v Galerii Beseder na Praze 9. Program ve čtvrtek 6. března naplnili violoncellista Vilém Vlček a pianista Marek Kozák hudbou Beethovena, Nadii Boulangerové, Pendereckého a Martinů. V sále zároveň doznívala první interaktivní výstava AlefBet izraelských autorů a pro ty, kteří si pospíšili, bylo bezprostředně před koncertem představeno dílo španělského architekta a umělce Pedra Salase Rodrígueze Schindlerův seznam inspirované stejnojmenným filmem Stevena Spielberga. Návštěvníkům se tak dostalo násobného kulturního zážitku.

„Pokud cítíme nějaké autorovy životní těžkosti, tak opravdu jen velmi latentně.“

„U Belfiata platí, že co hráč, to osobnost.“

„Pokud někdo hraje Ravela v úpravě, co není Ravelova, neztratí se kus Ravela?“

Těžko se píše o něčem, co bylo takřka dokonalé. Jedno takové vystoupení si připsalo dechové kvinteto Belfiato 4. února ve Španělské synagoze na Starém Městě pražském. Během večera v rámci festivalu Věčná naděje zazněla také Terezínem inspirovaná soudobá kompozice Ondřeje Zámečníka.

„Festival vsadil na velice svěží a neotřelý program.“

„Mansurianovo Requiem je dalším důkazem, že současné klasické hudby se není třeba bát, byť pochází z končin vzdálených.“

„Koncerty, které zaštituje Radek Baborák, mají dlouhodobě umělecky vysokou úroveň.“

Tak trochu ve stínu Festivalu Opera, který začal minulý týden, byl v podvečer 2. února v odsvěcené smíchovské kapli Sacre Coeur zahájen osmý ročník hudebního festivalu Věčná naděje. Ten zpravidla uvádí tvorbu terezínských skladatelů, ale také díla, která reagují na příkoří a nespravedlnost, nebo ta, jež vytvořili umělci na útěku před bezprávím či pronásledováním. Dramaturgicky se přehlídka neomezuje výlučně na uvádění děl klasické literatury. Na zahajovacím koncertu se podíleli Pražští komorní sólisté se svým šéfem Radkem Baborákem a jako sólisté vystoupili sopranistka Tamara Morozová, barytonista Pavel Kšica a klarinetista Karel Dohnal.

„Do budoucna bych se určitě ráda věnovala autorům zahraničním.“

„Hudba by měla promlouvat a citlivě provádět světem, trochu vytrhávat z neúprosné reality.“

„Pražští komorní sólisté s Radkem Baborákem Honeggerovu symfonii, která není interpretačně úplně snadná, určitě zahrají na světové úrovni.“

Mezinárodně etablované klavírní Trio Bohémo, nedávno se navrátivší z turné po Spojených státech, tvoří houslista Matouš Pěruška, klavírista Jan Vojtek a violoncellistka Kristina Vocetková. Ta se v posledních měsících věnuje také nové a nečekané výzvě v podobě dramaturgických prací na festivalu Věčná naděje. Přehlídku představující zejména autory, kteří byli smutnou shodou okolností ve špatný čas na špatném místě, zahájí koncert Pražských komorních sólistů a dalších umělců 2. února ve smíchovské kapli Sacre Coeur.

„Těžký, poslechově náročný byl středeční večer ve společnosti vynikajících kvartetistů.“

„Mladý komponista v současné době obdivuhodně pracuje na své už čtvrté symfonii.“

„Náhle jsme slyšeli jasný, silný interpretační názor. Taková věc se projeví snad zejména ochotou jít v dílčích aspektech interpretace do krajností.“

Hudební festival Věčná naděje zaměřený zejména na tvorbu terezínských skladatelů, ale také díla, která reagují na příkoří a nespravedlnost nebo je vytvořili umělci na útěku před bezprávím či pronásledováním, se v příštím roce uskuteční poosmé. Ve smyslu určitého prologu se však už nyní na podzim uskutečnila dvojice koncertů, druhý z nich 20. listopadu v Gröbeho vile v pražských Havlíčkových sadech. Pořad zahrnující světovou premiéru mladého komponisty Enrika Štece představil vysoké interpretační umění smyčcového kvarteta fama Q.

„Nikdy by mě nenapadlo, že se budu věnovat klasické hudbě.“

„Nesmírně si vážím Petra Nouzovského jako skvělého muzikanta, kantora, ale hlavně člověka.“ 

„Musí nastat posun, jinak nemáme šanci mezi mnohými jinými festivaly přežít.“

V úterý 9. července začíná letní sezóna jednadvacátých Třeboňských nocturn. Již třetím rokem v jejich čele stojí Irma Mrázková, která navázala na práci svého otce, hoteliéra a současně zakladatele tohoto jihočeského festivalu. Navíc vede i pražský festival Věčná naděje, ačkoli původně její kariéra směřovala do jiných oborů. Dnes úspěšná festivalová manažerka v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje, jak těžké je skloubit dva festivaly dohromady, jaké výzvy přináší organizování hudební akce v regionu nebo co letošní Třeboňská nocturna svým příznivcům, kteří se na ně vypravují i z Prahy, nabídnou.

„Prolog a epilog připomněl osobnost Ilse Weber.“

„Adamovou citlivě a vyváženě doprovázel pianista Malte Schäfer.“

„Pavel Haas a Viktor Ullmanm zahynuli v Osvětimi v říjnu roku 1944, Ervín Schulhoff v srpnu roku 1942 v bavorském Weissenburgu.“

V rámci sedmého ročníku festivalu Věčná naděje se 14. března konal charitativní koncert v Zrcadlové síni Klementina. Byl uspořádán ve spolupráci s Národní knihovnou České republiky a výtěžek koncertu bude věnován na nákup hudebních nástrojů pro Jedličkův ústav a školy. Zpívala Bella Adamova, na klavír hrál Malte Schäfer.

„Dílo Ari Dvořáků zaujalo nejen atmosférou uměleckého sdělností a tvůrčí svěžestí, ale i přiléhavým vyjádřením soutěžního zadání.“

„Interpreti volili pomalejší tempa a dbali na precizní artikulaci. Efektní byla neobyčejná šíře dynamické škály.“

„Zvláštností letošního ročníku festivalu je souběh s Rokem české hudby.“

Bennewitzovo kvarteto 24. února vystoupilo v pražské Španělské synagoze. Bylo to na v pořadí druhé akci sedmého ročníku hudebního festivalu nejen terezínských skladatelů, který nese název Věčná naděje. Na přípravě spolupracovalo Židovské muzeum v Praze, zvláštností letošního ročníku festivalu je souběh s Rokem české hudby. V této spojitosti si nelze neuvědomit sounáležitost tvorby terezínských skladatelů k bohaté a rozmanité české hudební tradici, spojené s magickou silou čtyřkových výročí.