KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Tři choreografie v jeden večer s ostravským divadlem english

Balet Národního divadla moravskoslezského uvede k Roku české hudby 2024 na jeviště Divadla Jiřího Myrona 11. dubna tři choreografie vytvořené na hudbu českých skladatelů. Komponovaný večer s názvem Rapsodie Bohemia je působivou fúzí hudebních stylů pěti významných českých hudebních skladatelů, v jejichž díle našla inspiraci trojice význačných choreografů jedné generace.

„Hudební dramaturgie Rapsodie Bohemia vychází z tvorby českých avantgardních skladatelů první poloviny 20. století – Bohuslava Martinů, Jaroslava Ježka, Ervína Schulhoffa – a akcentuje tvorbu kultovního skladatele filmové hudby druhé poloviny 20. století Zdeňka Lišky. Všichni jmenovaní byli nadčasovými umělci a pro balet, moderní tanec či taneční divadlo jsou stále inspirující,“ zve na novinku šéfka baletu Národního divadla moravskoslezského (NDM) Lenka Dřímalová. Ostrava v České republice poprvé uvede dílo nové choreografické „superhvězdy“ z USA Justina Pecka, a to právě na hudbu Bohuslava Martinů. Ostravskému publiku se představí také dva čeští choreografové Jana BurkiewiczováViktor Konvalinka.

Americký choreograf Justin Peck je doma v souboru New York City Ballet, působí tam jako hlavní choreograf. Spolupracoval i na filmech Stevena Spielberga (choreografie jeho filmové verze West Side Story) nebo Sofie Coppolové. Je držitelem Ceny Tony (2018). Vytvořil na padesát choreografií a tu s názvem Heatscape poprvé uvedl v Miami v roce 2015. Inspiroval se pulsujícím životem tamní umělecké čtvrti Wynwood a street artem světoznámého výtvarníka Sheparda Faireyho. Jeho umění může divák na jevišti obdivovat díky scénografii k tanečnímu opusu – tvoří ji mandalové obrazce, což Pecka inspirovalo k určitým tanečním kreacím. Justin Peck vytvořil Heatscape na hudbu jednoho z méně známých koncertů, Koncertu pro klavír a orchestr od Bohuslava Martinů č. 1, H 149.Považuji toto dílo za skrytý klenot. Má v sobě vzletnost, hravost, rozmanité emoce, a přitom natolik pevnou strukturu, abych se jí mohl nechat vést. Měl jsem je v hledáčku již několik let, řekl Justin Peck americké edici časopisu Vogue v roce 2015. V Ostravě dílo nazkoušeli jeho asistent Eric Trope společně s tanečnicí Ellen Grocki.

Přímo pro baletní soubor NDM a se souborem vytvořili svá díla Viktor Konvalinka, zakladatel skupiny Dekkadancers, bývalý první sólista Baletu Národního divadla a držitel Ceny Thálie, a Jana Burkiewiczová, která s úspěchy vede vlastní projekt skupiny tanečníků s názvem Burkicom.

Viktor Konvalinka si vybral hudbu od Bohuslava Martinů a Ervína Schulhoffa a doplnil ji skladbou Bugatti step Jaroslava Ježka. Vytvořil Úhel pohledu, ale divákovi nepředkládá svůj pohled, ale pracuje s tím divákovým, s jeho představivostí. „Záměrně nechci popisovat děj nebo vypisovat myšlenky, které mě napadají při tvorbě. Chci, aby si každý divák našel svůj vlastní příběh, vlastní asociace a názor na to, co teď vlastně vidí a proč se stalo to, co se stalo. Divák by měl mít pocit, že nikdy neví, co přijde… a možná přijde i nějaké kouzlo,“ říká Viktor Konvalinka. Skladby zazní na jevišti živě – na klavír hrají Adam Farana nebo Ivo Morys, na saxofon Marcela Božíková nebo Marcela Kučová.

Jeden z prvních českých sci-fi filmů Ikarie XB 1 z roku 1963 o cestě kosmické lodi Ikarie k planetě Alfa Centauri patří podle mnohých filmových historiků k zakladatelským dílům moderní sci-fi kinematografie. Inspiroval i slavnou 2001: Vesmírnou Odyseu Stanleyho Kubricka – ten se na českou Ikarii chodil dívat v New Yorku. Průkopnický byl v mnoha ohledech i soundtrack a zvukový design skladatele Zdeňka Lišky, který využil elektroakustické hluky a ruchy v kombinaci s elektronicky modulovanými klasickými nástroji. Mladý skladatel Jiří Konvalinka (*1987) na přání choreografky Jany Burkiewiczové hudbu Zdeňka Lišky využil a je autorem výsledné hudební podoby její scénické básně s názvem Ikarie. Dědicové Zdeňka Lišky umožnili NDM jako prvnímu divadlu vůbec použít hudbu z filmu pro divadelní tvorbu. Taneční Ikarie Jany Burkiewiczové je stejně jako film emotivní místo plné radosti, štěstí a harmonie. Utopické místo, které naruší chyba zvnějšku. „Kam nás tato chyba může dovést? Může nás inspirovat?“ ve vzduchu visí otázka tvůrců představení. To se do konce sezony po premiéře uskuteční ještě sedmkrát. Druhá premiéra je v plánu 13. dubna.

Foto: NDM / Serghei Gherciu

KlasikaPlus.cz

Redakční články v rubrikách AktuálněPlus a VýhledPlus



Příspěvky redakce



Více z této rubriky