PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Komorní opera brněnské JAMU uvedla v Divadle na Orlí Ženitbu Bohuslava Martinů, a to jako výrazně stylizovanou grotesku, která nešla po psychologii ani jemné ironii, ale po nadsázce, barevnosti a bezprostředním komediálním účinku. Inscenace Elišky Mervartové sázela na prvoplánový gag, růžový satén i hereckou expresi vyhnanou do krajnosti, přesto – nebo právě proto – publikum zjevně bavila. Orchestr při premiéře 21. března vedl Kento Satsuma.

Dirigent Cristian Măcelaru zastává mimořádně široké spektrum postů. Coby držitel Grammy je hudebním ředitelem Cincinnati Symphony Orchestra a Orchestre National de France, uměleckým ředitelem Mezinárodního festivalu a soutěže George Enescu, uměleckým ředitelem a šéfdirigentem World Youth Symphony Orchestra při Interlochen Center for the Arts, hudebním ředitelem a dirigentem Cabrillo Festival of Contemporary Music, Distinguished Visiting Artist na Shepherd School of Music při Rice University a uměleckým partnerem WDR Sinfonieorchester v Kolíně nad Rýnem. Ve dnech 25. až 27. března se představí s Českou filharmonii a houslistkou Nicolou Benedetti v Rudolfinu. Nejen o tomto koncertu je náš rozhovor.

Český spolek pro komorní hudbu zakončil svůj cyklus čtyř „předjarních“ koncertů programem odkazujícím na krásu českých tradic. Ten, kdo v pondělí 2. března navštívil Dvořákovou síň pražského Rudolfina, si mohl poslechnout nejenom dílo Pět českých madrigalů a kantátu Mikeš z hor Bohuslava Martinů, ale i kantátu současného skladatele Jiřího Gemrota (*1957) s názvem Pochovávání světla. Posluchači mohli ocenit nejenom znamenité výkony komorního sboru Martinů Voices, sólistů-pěvců Karolíny Levkové, Martina Šrejmy, Romana Hozy, klavíristy Matouše Zukala a Bennewitzova kvarteta s průvodním slovem Jana Šťastného, ale také prožít umělecké uchopení básní Miloslava Bureše dvěma skladatelskými generacemi. Koncert řídil Lukáš Vasilek.

„Nic proti libretu nemám, nemusím nic měnit, víte lépe než kdokoli jiný, co vaší hudbě prospívá,“ napsal skladateli spisovatel Kazantzakis.

„Když nevyšla v roce 1957 snaha Rafaela Kubelíka uvést Řecké pašije v londýnské Covent Garden, kde byl zrovna uměleckým šéfem, Martinů operu přepracoval.“

„V překladu připraveném Evou Bezděkovou pro uvedení v socialistickém Československu byly náboženské rysy díla i za cenu účelových deformací textu potlačeny na úkor zvýraznění revolučního a třídního výkladu.“

Život Nikose Kazantzakise se dvakrát protnul s Československem. Poprvé, když na přelomu dvacátých a třicátých let po dva roky žil a tvořil v dobrovolném odloučení na Božím Daru v Krušných horách, a podruhé, když se v polovině padesátých let Bohuslav Martinů rozhodl napsat podle jeho románu Kristus znovu ukřižovaný operu. Setkali se osobně v roce 1954 ve Francii na Azurovém pobřeží. Často si pak psali. Na přelomu let 1955 a 1956, před sedmdesáti lety, přinesly jejich umělecké kontakty intenzivní skladatelovu práci na libretu k první verzi budoucího operního díla – Řeckých pašijí.

„Markéta Cukrová svému Brittenovi rozumí.“

„Čím náročnější skladba, tím přesvědčivější výkon Terézie Hledíkové.“

„Praženicův správný mix pokory a zdravého sebevědomí mu umožňuje hluboký ponor do partitury.“

Spolek Hudba mezi obrazy, který v pražské Galerii Lapidárium většinou pořádá komorní koncerty mladých a začínajících umělců, tentokrát přivítal sólistku zvučného jména – Markétu Cukrovou. Večer 18. prosince se nesl v duchu písní Bohuslava Martinů, Maurice Ravela a Benjamina Brittena. Zakladatelé spolku, houslistka Terézia Hledíková a klavírista Pavol Praženica, se připojili v komorních skladbách týchž autorů, čímž večer dostal soudržný a působivý rámec.

„V úvodním Debussyho Preludiu k Faunovu odpoledni vynikla citlivá interpretace orchestru.“

„Určité hudební momenty poutaly svojí zvukovou barevností.“

„Nejvíce by teto interpretaci slušelo označení ‚pečlivá‘, se snahou vyhrát všechna hudebně důležitá místa a nic tzv. ‚neodfláknout‘.“

Letošní festivalová připomínka odkazu skladatele Bohuslava Martinů je u konce a rozhodně se může těšit z úspěšného 31. ročníku. Na pátém, závěrečném koncertě Dní Bohuslava Martinů, který se konal 9. prosince v Sále Martinů na pražské HAMU, zazněla díla pro komornější obsazení symfonického orchestru, což Karlovarskému symfonickému orchestru spolu s dirigentem Ondřejem Vrabcem zvukově slušelo. Roli sólisty přijal klavírista Daniel Wiesner.

„Písně uvedené během sobotního večera byly zkomponovány přímo pro kabaret, případně byly v kabaretu uváděny či byly podobnou estetikou inspirovány.“

„Dominika Škrabalová se na koncertu předvedla jako pěvecký chameleon, s přehledem střídající nálady, pěvecké styly i způsoby interpretace.“

„Moji domněnku, že se s tímto písňovým repertoárem zcela nepotkala, paní Hebousse potvrdila dvěma operetními áriemi…“

Spolek Lieder Society, který u nás dlouhodobě a systematicky propaguje a uvádí repertoár umělecké písně, pro sobotní večer na Novoměstské radnici připravil program, který byl odbočkou z jeho standardně uváděného repertoáru. Zůstal sice u písní, ale vsadil na lehčí múzu, konkrétně na písně kabaretní a kabaretem inspirované. Účinkovala dvě písňová dua: sopranistka Magdaléna Hebousse s klavíristou Ahmadem Hedarem a mezzosopranistka Dominika Škrabalová s klavíristou Lukášem Michelem.

„U soudobých novinek má interpret větší možnost vnést do díla svůj osobní pohled.“

„Všichni studenti obdivovali Valentinu Kameníkovou… uchvacovala nás nejen její dokonalá technika, ale také obrovský temperament a cit pro sdělení vnitřního obsahu.”

„Tvrdím, že na pódiu jsme si všichni rovni.”

Na závěrečném koncertu festivalu Dny Bohuslava Martinů vystoupí 9. prosince v pražském Sále Martinů jeden z nejlepších tuzemských regionálních orchestrů – Karlovarský symfonický orchestr pod taktovkou šéfdirigenta Ondřeje Vrabce. Jako sólista se představí český klavírista Daniel Wiesner. Nejen o jeho vášni k novější hudbě či Bohuslavu Martinů, ale i o klavírní spolupráci a studiích klavíru jsme vedli rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

„Kvarteto naplnilo dílo energií, vášnivostí v rytmu a ve výrazu a také lyrikou – to vše už v první větě Con brio.“

„Pavel Haas Quartet je unikátní v zobrazení emotivních poloh kvartetní hudby Martinů.“

„Třetí smyčcový kvartet Martinů je považován za dílo, ve kterém autor experimentuje.“

Dvě hudební události na jednom místě: Pavel Haas Quartet vystoupil na 31. ročníku festivalu Dny Bohuslava Martinů v úterý 2. prosince a zároveň zveřejnil nový kompaktní disk s kvartety Martinů. Koncert v Sále Martinů v Lichtenštejnském paláci na pražské Malé Straně měl na programu Smyčcový kvartet č. 1 Vítězslavy Kaprálové a tři kvartety (č. 3, 5, a 7) od Bohuslava Martinů. Právě tato díla soubor natočil u Supraphonu a disk vyšel 29. září letošního roku. Po koncertě byl tento titul slavnostně pokřtěn, byť šampaňské neteklo proudem a obal disku zůstal alkoholem nedotčen. Úchvatný zážitek z provedení nezkalil dramaturgicky provokativní fakt, že kvarteto hrálo tři skladby Martinů v jednom sledu, moudře přerušeném přestávkou.

„Skladba slovenského autora Jána Cikkera Slovenská suita pro velký orchestr, op. 22, je velmi svěží dílo, s nádechem impresionismu a s velkým hudebním potenciálem.“

„Sál Kongresového centra bohužel není přátelský ke zpěvu.“

„Skladba Sergeje Rachmaninova Capriccio na cikánská témata, op. 12, (Capriccio bohemien) byla dramaturgicky vybrána stylově.“

Čarovná jiskra, to byl název koncertu Filharmonie Bohuslava Martinů, který se rozezněl ve čtvrtek 27. listopadu v Kongresovém sále ve Zlíně. Dirigentem byl Tomáš Brauner a jako host vystoupila slovenská sopranistka Eva Hornyáková. Na programu byly tři skladby, které filharmonie hrála poprvé: Slovenská suita Jána Cikera, Kouzelné noci Bohuslava Martinů a Cikánské melodie Antonína Dvořáka. Na závěr zaznělo ještě Capriccio na cikánská témata Sergeje Rachmaninova. 

„Praženicova interpretace Údolí zvonů vyprávěla o surreálných krajinách, kde ozvěna neutuchá.“

„Klavírista si tak před přestávkou vysloužil trojité klanění – počet, ze kterého už publikum po zbytek koncertu neslevilo.“

„Pavol Praženica se pomalu ale jistě oddával silným emocím, které ze skladby těžil, a na chvíli se jimi nechal i pohltit.“

Přední zástupce nastupující generace klavíristů Pavol Praženica se vydal 12. listopadu do Plzně, aby zde nabídl ambiciózní sólový recitál, a to v rámci koncertní řady Kruh přátel hudby. Publikum v Domě hudby pianista zanechal velice spokojené.

„Mendelssohnovy Koncertní variace s romantickou melodickou linkou rozehráli Vilém Vlček a Denis Linnik s líbezností a lehkostí.“

„Svěžest a radost Martinů života krátce po svatbě s Charlottou je znát z každého tónu, z každé sekvence jednotlivých etud Nocturnes.“

„V Martinů Sonátě pro violoncello a klavír č. 2 se mistrovství obou mladých umělců projevilo nejvýrazněji.“

Pro letošní 30. výročí svého založení připravil Institut Bohuslava Martinů četné akce doma i v zahraničí, výstavy, přednášky, koncerty i operní představení; připomíná na nich osobnost Bohuslava Martinů nejen jako světoznámého skladatele, ale také hudebníka a přítele českých i světových umělců. Na 11. Benefičním koncertu Institutu Bohuslava Martinů ve středu 12. listopadu v Profesním domě na Malostranském náměstí přiblížil ředitel Aleš Březina třicetiletou práci Institutu a představil mladé umělce, violoncellistu Viléma Vlčka a klavíristu Denise Linnika, kteří vystoupili bez nároku na honorář.

„Na sklonku života sám předpověděl, že ‚jestli se na mě bude pro něco vzpomínat, pak to bude pravděpodobně kvůli Janáčkovi‘.“

„Jako na neuvěřitelný zážitek vzpomínal na jeden večer v roce 1947, kdy poprvé uslyšel z orchestřiště Národního divadla ‚ty nádherné hluboké mollové akordy‘, první takty opery Káťa Kabanová.“

„Němčina nebyla v Praze po válce moc populární, jak tušil, tak se učil česky.“

Britský dirigent Charles Mackerras byl milovníkem Mozarta a Händela, rád se věnoval Brahmsovi a Wagnerovi i anglickým autorům, ale jeho největší láskou byl nezpochybnitelně Leoš Janáček. Obklopený samozřejmě ještě dalšími tuzemskými skladateli od Dvořáka a Smetany po Martinů. Životní dráhu znalce a proroka české tvorby, ohraničenou daty 17. 11. 1925 a 14. 7. 2010, připomínáme zastávkami v Londýně, v Praze, Brně a Berouně při jeho nedožitých stých narozeninách.