PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Proslulý byl svými procházkami před JAMU, kdy každého známého poctil sejmutím klobouku, hlubokou úklonou a polohlasným ‚rukulíbám‘.“

„Jeho tvorba je celkově mimořádně rozsáhlá: čítá víc než pět set titulů nejrůznějších žánrů a zaměření.“

„Odchodem Pavla Blatného se uzavřela jedna z výrazných kapitol brněnské hudby.“

Zpráva o tom, že 20. ledna zemřel skladatel Pavel Blatný, nebyla příliš překvapivá – skladatel už dlouho neopouštěl svůj byt a posléze ani svoje lůžko, nicméně pro ty, kteří Pavla Blatného znali, to bylo velmi, velmi smutné. To proto, že představoval téměř vždy kladný pól emocí, vždy byl nabitý energií, vždy důvěřoval budoucnosti.

„O počasí v prosinci, kdy se Bohuslav Martinů narodil, Jitřenka bohužel vůbec nereferovala, což dává tušit, že počasí nijak zásadně nevybočovalo z místního normálu.“

„Skladatel sám zimu nikterak nemiloval, naopak. Vyhovovalo mu mírnější klima Francie, kde se s velkými mrazy příliš nepočítalo.“

„Jednu pravou vysočinskou zimu prožil při návštěvě vlasti v únoru 1935. Psal tehdy: Mrzne naprosto nemožně na naši pařížskou povahu, máme ráno 26 stupňů pod nulou, chodíme na lyže, sáňky a mrzneme.“

Kdo zná Vysočinu, ví, že tu často panují poměrně tuhé zimy. Někdy je možné se setkat s označením „Malá Sibiř“, a to jak pro Martinů rodiště Poličku, tak pro některá jiná místa v okolí, proslulá silnými větry a v zimě mrazy.

„Zaznamenané vzpomínky Charlotty Martinů prozrazují, že se dalo hledět na moře přímo z postele. Skladateli se tak v Nice docela dobře mohlo vybavovat dětství ve světnici na poličské kostelní věži – nevelký pokoj, ale okolo nekonečný prostor oblohy a dalekého obzoru.“

„Předpremiéra Otvírání studánek se uskutečnila 7. prosince 1955 v Praze za řízení Jana Kühna, ale skutečná premiéra patřila až o měsíc později, 7. ledna, Zdeňku Zouharovi a jeho pěveckému sdružení Opus. Stalo se tak v poličském Tylově domě.“

„Martinů si těžko uměl představit, jak jeho dílo může režim za železnou oponou využít pro své ideologické cíle.“

Komorní kantáta Otvírání studánek je prostá vokální skladba, v níž se díky básníkovi Miloslavu Burešovi skladatel Bohuslav Martinů vrátil v myšlenkách domů tak intimně, že si ji Češi zamilovali z jeho tvorby asi úplně nejvíc. Vznikla v létě roku 1955 v Nice na jihu Francie. Text o jarních zvycích a o hluboké sounáležitosti s tradicemi, přírodou, předky a domovem obdržel skladatel nedlouho předtím a zhudebnil ho velmi rychle. Předpremiéra kouzelného díla se konala hned toho roku v prosinci v Praze. A sedmého ledna teď uplynulo pětašedesát let od oficiální světové premiéry, která byla v Poličce.

„Rok 2020, magický ´twenty twenty´, přinesl všechno jiné, než kýžený krok kupředu.“

„Zmar symbolizuje osud plně nastudované inscenace Řeckých pašijí Bohuslava Martinů Národního divadla Brno…“

„Právem se asi můžeme obávat, že cesta k normálu bude pomalejší, než bychom si přáli.“

Kdo všechno doplatil na pandemii? Beethoven se svým výročím pokaženým všemi omezeními určitě; celosvětově, tak jak i koronavirus působil globálně. Nevyužitých hudebních jubileí zůstalo samozřejmě víc – v našich zeměpisných šířkách například Rejchovo. Na opatření přijímaná proti nemoci jsme ale doplatili všichni…

„Lisa Bielawa je americká skladatelka a performerka, která se rozhodla, že na pandemii zareaguje hudbou.“

„Dala se do skládání kantáty Broadcast from Home, kde text byl založen na příspěvcích, které jí zasílali lidé prostřednictvím sociálních sítí.“

„Vrcholným dílem Lisy Bielawy je opera Vireo aneb Duchovní biografie žalobce čarodějnic. Opera má ne méně než dvanáct jednání.“

Takřka rok trvající pandemie má devastující účinky. Odnáší to ekonomika, školství i kultura. Podniky nevyrábějí, a když vyrábějí, nemají odbyt. Školáci a studenti mají distanční výuku od první třídy až po doktorát. Divadla ani kina nehrají, koncerty se nepořádají. A i ty soubory, které hrát mohou, ruší představení, chybějí diváci – jako třeba filharmonikům v Berlíně. Nebo sami úplně zruší celou sezónu – jako filharmonie newyorská. Či slavná Met. To vše se samozřejmě promítá i do psychiky lidí. Ještě že máme ten internet.

„Nebude příšerně smutné, když po rozverných valčících, čtverylkách, kvapících či polkách nastane místo ovací mrtvolné ticho?“

„Rakouský veřejnoprávní vysílatel ORF se ve spolupráci s Vídeňskými filharmoniky rozhodl uskutečnit projekt Potlesk na dálku.“

„Riccardo Muti dokáže při Novoročních koncertech z Vídně vždy přesvědčit dramaturgy, aby do programu vedle ‚osvědčených hitů‘ zařadili i novinky; tentokrát zazní z osmnácti skladeb šest poprvé.“

Dlouho se zdálo, že Vídeň, hodnocená v průzkumech jako jedno z nejpříjemnějších měst na planetě, vysílá světu hned na Nový rok povzbudivý signál. Poté, co utichne silvestrovský řev opilců i dunění dělbuchů, se vynoří jiná skupina lidí. Kultivovaných, elegantně oblečených, hudbymilovných. Ve Zlatém sále vídeňského Společenství přátel hudby, proslulém Musikvereinu, oslaví s hudbou příchod dalšího z pádících roků našich ubíhajících životů. Způsobem, jaký poskytuje naději, že kultura ještě nezahynula.

„Sopranistka s globálním renomé zvolila ukázky z díla čelných operních skladatelů 19. století, kteří byli zároveň současníky i soky.“

„Má v lásce i český operní repertoár. Ztvárnila Kateřinu v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů a jejím snem je Milada ve Smetanově Daliborovi.“

„Byla přesvědčivá jako Verdiho Amélie či Abigail zrovna tak jako Wagnerova Alžběta či Isolda.“

Národní divadlo moravskoslezské připravilo svým posluchačům pod stromeček koncert z árií z oper Richarda Wagner a Giuseppe Verdiho. Hlavní role se ujala německá sopranistka Maida Hundeling a diváci se mohou na ni i na orchestr NDM těšit už na zlatou adventní neděli. Záznam bude po premiérovém streamování po 20. prosinci pak přístupný on line na YouTube NDM, a to do 2. ledna 2021.

„V Praze měla první verze Smyčcového kvartetu č. 2 ´digitální premiéru´.“

„Zaznamenaný výkon je strhující.“

„Na rozdíl od mnoha jiných souborů jsme se sešli už na ZUŠ, a tak jsme si kariérou prošli úplně ´odspodu´.“

Pondělní online koncert Zemlinského kvarteta měl jako předznamenání pětadvacáté výročí Institutu Bohuslava Martinů. Stejné jubileum si však letos připomíná i sám soubor. Zvolený program oběma příležitostem plně odpovídal. Sedmý smyčcový kvartet Viktora Kalabise byl vzhledem k zásluhám tohoto skladatele o Nadaci a Institut Bohuslava Martinů logickou volbou…

„Martinů ví, že umění má řadu rolí a že jednou z nich je i polidštění.“

„Byl v cestě za svým uměleckým snem ochoten a schopen hodně obětovat. A logicky musel narážet na ty, kdo obětovali jen svůj charakter.“

„Je v něm pastorálnost, archaičnost, plastičnost, lidskost, laskavost i úsměvnost. A k tomu serióznost, odvážnost, výraznost a poetičnost.“

I tam, kde máme pocit jistoty a neměnnosti, jsou otázky, které nás mohou časem překvapit a zaskočit, protože nebyly nikdy zcela zodpovězeny. Jednou z nich je i osud Bohuslava Martinů, jehož 130. výročí narození připamatujeme právě dnes, 8. prosince. Těmito slovy uvozuje profesor Jiří Hlaváč, ředitel Nadace Bohuslava Martinů, aktuální zamyšlení pro portál KlasikaPlus.cz. Má formu rozhovoru o deseti otázkách a deseti odpovědích.

„V roce 1979 byly jeho ostatky uloženy v rodinném hrobě na poličském hřbitově. Martinů se tak vlastně dvacet let po smrti vrátil ke kořenům. Kruh se uzavřel.“

„To bude slavný muž, přivítali ho slavným zvoněním, komentovala tento fakt porodní bába.“

„A dobrá zpráva nakonec: zmíněné aktivity Polička neruší, plánuje je veřejně realizovat, byť se zpožděním. Snad to bude možné v jarních měsících.“

Před rovnými 130 lety, 8. prosince 1890, se v Poličce v obytné místnosti věže na kostele svatého Jakuba narodil Bohuslav Martinů. Neexistuje snad jiný skladatel, který by měl tak zvláštní místo narození. S nadsázkou se dá říci, že přišel na svět mezi nebem a zemí, neboť jeho rodná světnička se nachází ve výšce šestatřiceti metrů.

„Z úst těchto osobností o skladateli zaznívá mnoho pozoruhodných, někdy úsměvných, jindy až intimních výpovědí.“

„Zasloužil by si i celou řádku živých koncertů, které byly letos v prosinci v plánu, ale ze známých důvodů padly.“

„Bohuslav Martinů zítra slaví velké výročí, slavme s ním!“

Úterý 8. prosince je letos významným dnem v myslích všech, kteří tíhnou k tvorbě Bohuslava Martinů. V tomto roce se sice ze všech stran ozývá hlavně: „Beethoven, Beethoven!“ a některé orchestry jeho slavné výročí předjímaly už na sklonku loňského roku, řada institucí – a není jich málo – však v posledních dnech dělá, co může, aby patřičnou úctu vzdala i našemu skladateli, od jehož narození zítra uplyne 130 let. Mezi tyto instituce se zařadila i Česká televize a její program ČT art.

„Korngoldova opera Mrtvé město dodává zajímavý hudební kontext Puccinimu, Straussovi, Wagnerovi a Janáčkovi.“

„Nejprve byl zázračným dítětem.“

„Poslední filmovou partituru složil Korngold v roce 1946, pak se vrátil k psaní koncertní hudby.“

Mrtvé město? Není řeč o některé světové metropoli v době koronavirové pandemie, i když tak vypadaly a ještě stále dost vypadají, ale o opeře Ericha Wolfganga Korngolda, která je v současnosti z odkazu brněnského rodáka, vídeňského hudebníka a nakonec hollywoodského skladatele zcela určitě nejhranějším dílem. Drama Die tote Stadt uvedla jako první Opera v Hamburku 4. prosince 1920, tedy přesně před sto lety. Korngoldovi bylo třiadvacet.

„Spřízněnost Jaroslava Mihuleho s Bohuslavem Martinů? Troufám si říci, že ti dva si byli prostě souzeni.“

„Jeho jazyková vybavenost jej předurčila k tomu, že byl zván k přednáškové činnosti na univerzitách doslova po celém světě.“

„S Poličkou je Jaroslav Mihule spojen dobrých šedesát let.“

První prosincový den se úctyhodných devadesáti let dožívá Jaroslav Mihule. Přiblížit jeho osobnost na několika málo řádcích není lehkým úkolem, neboť Jaroslav Mihule je vpravdě renesanční osobností s velmi širokým záběrem aktivit. Celoživotně činný byl především jako muzikolog, nicméně neméně důležitá byla jeho činnost pedagogická, skladatelská či diplomatická. Jeho jméno je většině z nás známé především ve spojení s osobností Bohuslava Martinů, jemuž zasvětil velkou část profesního života…

„David Radok je režisér, pro kterého chcete na jevišti vypustit duši.“

„Já mám na jevišti emoce velmi ráda, takže jsem byla takzvaně ve svém živlu.”

„Získat cenu Thálie je čest. Navíc je to i fyzicky překrásná cena!”

Janáčkova opera Národního divadla Brno nastudovala v červnu 2019 Tři fragmenty z Julietty od Bohuslava Martinů a Lidský hlas, který napsal Francis Poulenc. V prvním případě jde o scény z velké surrealistické opery vybrané samotným autorem, v druhém případě o psychologicky výstižné jednoaktové lyrické monodrama. V inscenaci je do jednoho celku propojil režisér David Radok. V obou polovinách večera pěvecky a herecky excelovala sopranistka Jana Šrejma Kačírková, členka tamního souboru…