19. červenec
Svátek má Čeněk.
1994 – zemřel Rudolf Firkušný, klavírista a skladatel (narodil se 11. února 1912). Jeho repertoár sahal od raného klasicismu až po modernu první poloviny 20. století. Od roku 1948 žil ve Spojených státech. V roce 1917 došlo ke šťastnému setkání malého Rudolfa s Leošem Janáčkem. Ten rozpoznal mimořádné hudební nadání pětiletého chlapce a svěřil zázračné dítě do péče profesionálních učitelů. Hudební teorii ho učil sám Janáček, na klavír Růžena Kurzová, manželka tehdy nejvýznamnějšího českého klavírního pedagoga Viléma Kurze. Poprvé veřejně vystoupil coby osmiletý sólista 14. července 1920. Hrál Griega, Mozarta, Dvořáka a Chopina. 14. ledna 1923 jako jedenáctiletý vystoupil s velkým úspěchem v Praze, poprvé jako sólista České filharmonie, s Mozartovým Koncertem D dur. Jeho umělecký vzestup byl strmý. První zahraniční koncert se uskutečnil v říjnu 1926 ve Vídni. Jako patnáctiletý též zahrál na zámku v Lánech prezidentu Masarykovi, který mu udělil stipendium. Na jaře 1927 absolvoval u prof. Viléma Kurze v mistrovské třídě konzervatoř v Brně a v roce 1930 maturoval na bučovickém gymnáziu ve třídě prof. Antonína Součka. Dál studoval v Paříži u profesora Cortota, kde se seznámil s francouzskou klavírní školou. Německou klavírní školu si osvojil v Berlíně u profesora Artura Schnabela. V osmnácti ho znala celá hudební Evropa. V roce 1933 uvedl do té doby často opomíjený Dvořákův Koncert g moll v úpravě Viléma Kurze, ze kterého se stala pevná součást repertoáru světových klavíristů. V USA koncertoval poprvé v roce 1938. S českým publikem se rozloučil koncertem s Českou filharmonií pod taktovkou Rafaela Kubelíka 3. března 1939 a emigroval. Postupně hrál se všemi významnými americkými tělesy a dirigenty a po válce opět i v západní Evropě, Austrálii, Japonsku, Singapuru, Hongkongu a Izraeli. O jeho koncerty se neúspěšně ucházel i Sovětský svaz. Od roku 1965 až do své smrti byl profesorem na prestižní umělecké univerzitě Juilliard School v New Yorku. Kromě sólové činnosti se věnoval i komorní hudbě. Hned v roce 1990 se zúčastnil Pražského jara, s Rafaelem Kubelíkem a Českou filharmonií na něm provedli 2. klavírní koncert svého někdejšího přítele Bohuslava Martinů. Získal čestný doktorát Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity i JAMU (první v historii školy) a v roce 1991 byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Pro JAMU vytvořil Nadaci Rudolfa Firkušného, která podporuje její nejlepší studenty. Do vlasti nestačil přesídlit. Od roku 2007 je ale pohřben spolu se svou ženou Taťánou na čestném pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně. Od roku 2013 pořádá Festival Pražské jaro Klavírní festival Rudolfa Firkušného. V RozhovoruPlus na něj vzpomíná jeho dcera Véronique Firkusny: https://www.klasikaplus.cz/veronique-firkusny-tatinek-neusiloval-byt-velkym-jmenem-slouzil-skladatelum/.
1972 – zemřel Helge Roswaenge, dánský tenorista (narodil se 29. srpna 1897). Debutoval jako Don José v opeře Carmen George Bizeta v Neustrelitzu. Pak působil ve Státní opeře Berlín, v Bayreuthu, v Royal Opera House Covent Garden, v Salcburku a ve vídeňské státní opeře. Mei jeho slavné role patří Hüon v opeře Oberon Carl Marii Webera, Wagnerův Parsifal, Florestan v Beethovenově opeře Fidelio nebo Belmonte v Mozartově opeře Únos ze serailu.
1968 – zemřel skladatel Jaroslav Očenášek (narodil se 10. února 1901). Byl považován za jednoho z nejnadanějších žáků Leoše Janáčka. Stal se učitelem hudby a sbormistrem v Brně, potom ředitelem kůru v Bohumíně a v Kelči na Zlínsku. Od roku 1950 pracoval jako městský archivář. Napsal četné chrámové skladby, z nichž nejzávažnější je Česká mše národní. Byl předlohou postavy Očenáš ve filmu Všichni dobří rodáci Vojtěcha Jasného z roku 1969.
1944 – narodil se Miroslav Kokoška, hráč na marimbu a skladatel (zemřel 13. května 2005). Byl nazýván „Paganinim marimby“. Renomovaní skladatelé (např. Petr Eben, Boris Čajkovský, Jiří Pauer) pro něj napsali svá díla. Jako sólista vystupoval s předními českými symfonickými i komorními orchestry, hrál na festivalu Pražské jaro, účinkoval v řadě cizích zemí. Pro svůj nástroj vytvořil m.j. tři koncerty. Vystudoval bicí nástroje na konzervatoři v Praze u Stanislava Hojného, později skladbu u Alexeje Frieda a Hanuše Bartoně. Začínal jako perkusionista v symfonických i tanečních jazzových orchestrech. Na marimbě běžně užíval současnou hru čtyřmi paličkami, arpeggia nebo trojhlasé vedení melodických linií. Inspiroval se v této oblasti klavírní i kytarovou technikou (byl výborný pianista). Postupně se přenesla jeho aktivita do oblasti virtuózní sólové hry a do sféry komorní hudby. V roce 1980 založil Pražské marimbové trio se Štěpánem Rakem na kytaru a Jaroslavem Svěceným na housle.
1942 – americkou premiéru měla 7. symfonie Dmitrije Šostakoviče zvaná Leningradská, svědectví o devítisetdenní blokádě města německými vojsky za druhé světové války. Uskutečnila se v New Yorku. Koncert NBC Symphony Orchestra řízeného Arturem Toscaninim byl přenášen rozhlasovou společností NBC do celých Spojených států. Skladatel ji začal psát v obléhaném Leningradu (dříve a dnes opět Petrohradu), dokončil ji ale 27. prosince 1941 v Kujbyševu, dnešní Samaře, kam byl evakuován. Tam zazněla 5. března 1942 poprvé. Mikrofilm partitury byl z Kujbyševa tajně doručen přes Teherán a Káhiru do New Yorku. Leningrad se brzy i na Západě jako symbol odporu proti fašismu a totalitarismu stal populárním; částečně určitě i díky této skladbě. V Leningradu byla symfonie poprvé za tíživých okolností hrána 9. srpna 1942, téměř rok po začátku obléhání německými vojsky. Za skutečnou premiéru se považuje právě toto datum.
1940 – narodil se Terry Jennings, americký skladatel, představitel minimalismu (zemřel 11. prosince 1981). Kariéru zahájil jako jazzový hudebník v padesátých letech 20. století a už v té době se setkal s La Monte Youngem. V šedesátých letech se přestěhoval do New Yorku, kde s Youngem pracoval v oboru avantgardní hudby. Spolu s ním a několika dalšími byl členem souboru Theatre of Eternal Music.
1935 – narodil se Gerd Albrecht, německý dirigent (zemřel 2. února 2014), v letech 1993 až 1996 první cizinec na postu šéfdirigenta České filharmonie. Z Prahy odcházel s pověstí kontroverzní osoby; tvrdil, že musel odejít z politických důvodů jako Němec… Po získání první ceny na mezinárodní soutěži v Besanconu se jako sedmadvacetiletý stal v Lübecku nejmladším německým generálním hudebním ředitelem. Následovaly vedoucí pozice v Kasselu, v Deutsche Oper v Berlíně a v Konzerthalle v Curychu a v letech 1988 až 1997 ve Státní opeře v Hamburku. Poté byl ještě šéfdirigentem symfonického orchestru Yomiuri v Tokiu a Dánského rozhlasového národního symfonického orchestru. Od mládí se intenzivně věnoval současné hudbě, stál u prvního provedení děl Wolfganga Fortnera, György Ligetiho, Hanse Wernera Henzeho, Ariberta Reimanna a dalších. Stejně tak se stal známým díky provádění a natáčení nehraných děl autorů první poloviny 20. století, jako interpret méně uváděné české hudby – Zdeňka Fibicha apod. – i pozapomenuté tvorby židovských skladatelů z českých zemí.
1914 – narodil se Josef Páleníček, klavírista, pedagog a skladatel (zemřel 7. března 1991). Studoval na Pražské konzervatoři a pak na mistrovské škole u K. Hoffmeistera, zároveň vystudoval Právnickou fakultu UK. V kompozici byl žákem O. Šína na mistrovské škole V. Nováka. Rok studoval klavír na École normal de musique v Paříži, v kompozici byl žákem A. Roussela. Od roku 1949 byl sólistou České filharmonie a Moravské filharmonie Olomouc. Kromě sólové dráhy hrál soustavně v komorních souborech, od roku 1934 byl dlouholetým členem Smetanova, později Českého tria a profesorem klavíru na pražské HAMU. Proslul výjimečnou interpretací děl Martinů a Janáčka a byl úspěšný i jako skladatel. Za Klavírní sonátu získal cenu Komorního spolku a už předtím nadchla v Paříži Alfreda Cortota. Jeho syn Jan Páleníček se stal známým violoncellistou, vnuk Jean-Gaspard Páleníček česko-francouzským básníkem.
1854 – narodil se Alfredo Catalani, italský operní skladatel (zemřel 7. srpna 1893). Veristická opera, která v jeho době ovládla Itálii, ho nijak nenadchla a začal komponovat ve stylu Richarda Wagnera. Byl jmenován profesorem skladby na milánské konzervatoři po zemřelém skladateli Amilcare Ponchiellim. Psal komorní i orchestrální skladby a šest oper, prakticky jedinou, která se stala trvalou součástí světového operního repertoáru, je jeho poslední La Wally. Nastudování se ujal dirigent Arturo Toscanini, který byl operou tak nadšen, že podle ní pojmenoval i svou dceru.
1838 – zemřel Frédéric Duvernoy, francouzský hornista, skladatel a pedagog (narodil se 16. října 1765). V hudbě byl samouk, přesto se stal významnou osobností v historii lesního rohu. Stal se hornistou v orchestru italské komedie v Paříži, členem orchestru Národní gard, prvním hornistou orchestru Pařížské opery a členem soukromé kapely Napoleona Bonaparte „Chapelle de l’Empereur“. Jako sólista na lesní roh si získal vynikající pověst po celé Evropě. Stal se také profesorem na pařížské konzervatoři a vychoval řadu vynikajících sólistů, jako např. belgického skladatele Martina-Josepha Mengala, také vytvořil vlastní metodu výuky hry na lesní roh, která se používá dodnes. Jako skladatel psal hlavně pro svůj nástroj, koncerty pro lesní roh a orchestr, etudy, koncertantní symfonie a komorní skladby.
1832 – zemřel Henri François Berton, francouzský skladatel (narodil se 3. května 1784). Byl třetí z dynastie francouzských skladatelů Bertonů. Přestože jeho opery byly hrány v pařížské Opéra-Comique stejně jako díla jeho předků, nedosáhl jejich proslulosti. Možná i proto, že zemřel poměrně mlád na choleru. Otec ho přežil o 12 let. Jeho poslední opera, Le Château d’Urtuby, byla uvedena až po jeho smrti.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1900 – bylo otevřeno osm stanic první linky pařížského metra