Je tradicí, že festival Smetanovské dny uzavírá velký symfonický koncert. Letošní 46. ročník završilo provedení kantáty Carmina Burana Carla Orffa, kdy Plzeňskou filharmonii řídil její šéfdirigent Chuhei Iwasaki. Ke spolupráci byl přizván Český filharmonický sbor Brno, Kühnův dětský sbor a sólisté Jana Sibera, Tomáš Kořínek a Roman Janál. Závěrečný koncert 9. dubna ve Velkém sále Měšťanské Besedy v Plzni byl důstojnou tečkou festivalu.

Není samozřejmostí, že se šéfdirigent postaví před svůj orchestr a detailně nastudované dílo, které trvá zhruba hodinu, diriguje zpaměti. Chuhei Iwasaki a Plzeňská filharmonie si ale rozumějí, vzájemně se inspirují a respektují. Pro dirigenta se dílo Carmina Burana Carla Orffa zařadilo jako další k pěkné řádce jiných, které tímto způsobem, v dnešní době zřídka vídaným, nastudoval. Rovněž přizvání „domácího“ orchestru bylo sázkou na jistotu poctivého provedení. I když jsme měli možnost v minulých ročnících festivalu slyšet i řadu zahraničních orchestrů, třeba Mnichovskou filharmonii nebo Symfonický orchestr MDR Lipsko, jsou výkony orchestru Plzeňské filharmonie pod vedením cílevědomého, houževnatého a pro hráče srozumitelného dirigenta pozoruhodné.

Večer svými slovy zahájili ředitelka festivalu Lenka Kavalová, radní pro oblast kultury a památkové péče města Plzeň Eliška Bartáková a radní pro oblast kultury, památkové péče a cestovního ruchu Plzeňského kraje Libor Picka. Došlo tedy na poděkování všem hlavním finančním partnerům projektu festivalu, mezi které se letos zařadila i Vodárna Plzeň. Inspirující byla zvláště slova radní města, která mj. vzpomněla, že letošní festival trval 27 dnů a uskutečnilo se více než osmdesát pořadů, a také to, že kultura je tím, co nás spojuje a inspiruje, a je třeba o ni pečovat. Ředitelka festivalu také prozradila jedno nové téma příštího ročníku festivalu „Smetanovské dny očima dětí“; tedy se můžeme již nyní těšit na větší spolupráci se základními uměleckými školami v kraji.

Jak již bylo výše uvedeno, na závěrečném večeru zaznělo kompletní provedení kantáty na slova středověké světské poezie Carmina Burana Carla Orffa. Dílo, známé především díky své úvodní části O Fortuna, zaznělo bez přestávky. V programových poznámkách Lenky Bočanové se posluchači dočetli potřebné informace o autorovi, podrobnostech vzniku díla i o premiéře nebo prvním provedení v Plzni. Program navíc obsahoval český překlad středověkých anonymních zpěvních textů od Rudolfa Mertlíka. V kostce texty rozebírají témata, jakými jsou štěstí, jaro, láska, zpověď, pití, touha… Faktem je, že rytmická, i když harmonicky nepříliš složitá, respektive snadno analyzovatelná, přitažlivě melodická hudba se stala doslova hitem a autorovou nejčastěji uváděnou skladbou.

Plzeňská filharmonie při svých projektech spolupracuje s oblibou s Českým filharmonickým sborem Brno. Na jeho vystoupení v Plzni byl přítomen a přivítán i jeho sbormistr Petr Fiala. (Sbor vystoupí v Plzni ještě v květnu při příležitosti uvedení Symfonie č. 2, op. 52 „Chvalozpěv“ Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.) Brněnský sbor přesvědčil svou jistotou nastudování, nadchl plasticitou projevu (např. v sedmé části Floret silva – „Opuštěná“).

V partituře předepsané „chlapce“ skvěle ztvárnil Kühnův dětský sbor. Sbor byl nápaditě umístěn nad pódium na balkón v místě, kde nejsou běžná místa pro posluchače. Měl tak kontakt s dirigentem a byl nejen dobře slyšet, ale i vidět. Jeho začlenění do celku bylo naprosto přirozené.

Rovněž při výběru tří hlavních sólistů měl management orchestru šťastnou ruku. Nejpřesvědčivěji zapůsobil výkon sopranistky Jany Sibery. Její intonačně zcela jistý hlas se třeba v části č. 23 Dulcissime – „Vyznání“ vznesl k nadpozemsky znějícímu tříčárkovanému „d“. Ve dvanácté části exceloval Olim lacus colueram – „Jaká slávy proměna“ neméně přesný a jistý hlas Tomáše Kořínka. Můj subjektivní dojem byl, že je part pro tohoto umělce posazen již dost vysoko (atakuje tón „d2“), nicméně všechny tři sloky písně zvládl sólista bez jediného hlasového selhání. Nejvíce se projevujícím sólistou byl barytonista Roman Janál. Jeho devízou je nejen zvučný, perfektně deklamující hlas, ale i nenapodobitelný přesvědčivý herecký výkon. Dle charakteru písní si pohrával i s intonační výškou, kdy mírně nadsazené tóny dodaly textu charakter větší grotesknosti.

Výkon všech vokálních aktérů stál na pevném základě kompaktního orchestru s koncertním mistrem Olgou Alicjí Osmolińskou. Dirigent po doznění díla tentokráte nezvedal ze židlí jednotlivé hráče nebo skupiny, protože výkon celého orchestru byl velmi vyrovnaný. Zvuk tělesa v silných dynamikách byl asi maximální, co prostor Měšťanské besedy unesl. Rytmická pregnance, přesnost jednotlivých nástupů, slavnostní zvuk a přitom vzdušnost a elegance jednotlivých sól spojená se skvělou souhrou dala daly pod vedením dirigenta dohromady úžasný celek, který v publiku zanechal mimořádný dojem.

Foto: Jan Růžička

Facebook X E-mail WhatsApp