Mezinárodní festival pěveckých sborů Svátky písní Olomouc patří už čtyřiapadesát let k pevným bodům české kulturní mapy a řadí se mezi nejstarší festivaly svého druhu u nás. Letošní ročník se uskuteční od 4. do 7. června a do hanácké metropole přivede stovky hudebníků z různých koutů světa, kteří ji rozezní hudbou napříč žánry i tradicemi. Od roku 2022 stojí v čele festivalu jako umělecký ředitel Milan Motl. U příležitosti zahájení letošního ročníku jsme jej požádali o rozhovor.

Jaké to je stát v čele jednoho z nejstarších hudebních festivalů u nás?

Přiznám se, že nabídka na pozici uměleckého ředitele mezinárodního sborového festivalu Svátky písní Olomouc pro mě byla zajímavou výzvou, která však byla doprovázena obavou, zda v rámci své pedagogické a umělecké činnosti budu mít dostatečný prostor plnohodnotně se angažovat v rámci tak velkého festivalu, jakým Svátky písní jsou. Byl jsem si plně vědom obrovské zodpovědnosti v podobě udržení dlouholeté tradice této významné akce. Postupně však převážila radost, že se nám s organizačním týmem podařilo po složitých covidových dobách festival stabilizovat a dále rozvinout.

Představme si nejprve samotný festival. Kdo stál u jeho zrodu a jaké okolnosti vedly k jeho založení?

Mezinárodní festival pěveckých sborů Svátky písní Olomouc vznikl v roce 1972 pod názvem Olomoucký festival dětských pěveckých sborů a brzy se stal tradiční každoročně pořádanou akcí. Jedná se tak o jeden z nejstarších, kontinuálně pořádaných sborových festivalů v Evropě. Svátky písní založil sbormistr a hudební organizátor Karel Klimeš spolu se synem Jiřím Klimešem, který festival dále rozvíjel. Motivací bylo setkávání dětských zpěváků, předávání zkušeností a vzájemná inspirace, což vlastně festival naplňuje dodnes.

Z nenápadné akce, která vznikla „zdola“, zásluhou desítek dobrovolných pracovníků, vyrostl v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století jeden z nejhezčích českých hudebních festivalů, který́ byl svým zaměřením a komplexním záběrem jedinečný i v evropském měřítku. Záběr festivalu se rozšiřoval zejména od roku 1977, kdy byl jeho název změněn na Svátky písní Olomouc. Vzrůstala také účast vynikajících zahraničních dětských sborů, i když přijížděly až na výjimky pouze z tehdejších lidově demokratických zemí.

Průběh několikadenní přehlídky byl každoročně obohacován, takže kromě základních festivalových koncertů postupně zahrnul i akce Děti dětem, Sbory sborům, Zpívající kašny, praktické semináře pro sbormistry, besedy a autogramiády se skladateli, skladatelské a textařské soutěže či premiéry novinek. Konaly se odborné semináře, byly vydávány notové sborníky, gramofonové desky i odborné publikace, realizovaly se tvůrčí objednávky na kantáty pro dětský sbor a orchestr a v roce 1982 bylo založeno Informační centrum dětského sborového zpěvu.

Festival přece jen vznikl v období normalizace. Nesl tehdy také určitý ideologický rozměr, nebo byla jeho ambice od začátku pouze kulturní a umělecká?

Toto asi nejsem schopen fundovaně posoudit. Nicméně u příležitosti padesátého výročí festivalu vyšel Almanach, v němž skladatel a muzikolog Jan Vičar, významná osobnost s festivalem úzce spjatá od jeho počátků, píše toto: „V období nejtužší normalizace vznikla a rozkošatila se jedna z nejhezčích akcí naší hudební kultury – festival dětských pěveckých sborů Svátky písní Olomouc (…) Všem zúčastněným šlo o dobrou věc – rozkvět dětského sborového zpěvu, olomouckým navíc o věhlas hanácké metropole…“

Jak se festival během let proměnil – dramaturgicky, organizačně i ve vztahu k publiku?

Od počátku byl pořadatelem festivalu Park kultury a oddechu. Následně na tuto činnost navázalo sdružení Svátky písní a pak od roku 1998 spolek Festa Musicale, jehož ředitelem se v roce 2015 stal Marek Klimeš, syn Jiřího Klimeše. V roce 2022 převzal pořadatelství festivalu spolek OLArt21, který mi nabídl pozici uměleckého ředitele. 

Festival nejprve plnil výhradně funkci platformy pro setkávání dětských sborů prostřednictvím přehlídek a koncertů. V roce 1987 byla poprvé otevřena mezinárodní pěvecká soutěž Iuventus Mundi Cantant (Mládí světa zpívá), která byla v roce 2002 restrukturalizována a přejmenována na Mezinárodní soutěž pěveckých sborů Mundi Cantant. Soutěž se tak otevřela všem kategoriím pěveckých sborů z celého světa.

V roce 2023 festival oslavil svůj jubilejní padesátý ročník. K této příležitosti byl vydán již zmiňovaný Almanach k půlstoletí sborového festivalu v Olomouci. Poprvé byla otevřena nesoutěžní kategorie pro seniorské sbory, čímž se festival stal místem setkávání všech generací zpěváků, od nejmladších po nejstarší. Zároveň nově vznikla i Mezinárodní soutěž Vocalis Bellus pro vokální ansámbly.

Festival se od počátku snaží otevřít veřejnosti, proto byla obnovena akce nazvaná Zpívající kašny, jejímž záměrem je sborový zpěv rozeznít i mimo soutěžní sály, tedy i v exteriérech krásné Olomouce. Díky propojení se Svátky města jsou na Horním náměstí realizovány velké open air koncerty za účasti festivalových sborů, které si u Olomoučanů získali velkou oblibu.

Na festivalu se setkávají sbory a ansámbly velmi různých zaměření, od staré hudby přes současnou tvorbu až po jazzové projekty. Existuje určitý klíč či koncepce, podle níž dramaturgii skládáte? 

Dramaturgie se odvíjí zejména od jeho žánrového zaměření či akcentu na zvolené stylové období. V minulém roce to byla non-artificiální hudba. Dramaturgii logicky ovlivňují významná výročí, jakou byl třeba Rok české hudby 2024. V poslední době je to naše spolupráce se statutárním městem Olomouc, které na každý rok vyhlašuje sezónu dle zemí, v nichž se nachází partnerská města. Letos je to například finská sezóna, kterou reflektujeme akcentem na severskou hudbu. 

Stalo se někdy, že jste museli některý projekt odmítnout – z jakýchkoliv důvodů?

Spíše než k odmítnutí projektu, došlo k úpravě podoby realizace konkrétní akce z finančních důvodu, ale to není nic neobvyklého.

Spolupracujete se soubory aktivně na podobě jejich programů, nebo jim ponecháváte dramaturgickou volnost? 

Těžištěm festivalu jsou soutěže v různých kategoriích, které se dělí dle věku a obsazení zpěváků, dále se sbory mohou přihlásit do žánrových kategorií. Ve všech soutěžních kategoriích musí být alespoň jedna skladba provedena a cappella. Jinak je výběr repertoáru víceméně volný. U žánrových kategorií musí soutěžní repertoár logicky odpovídat zvolenému žánru. 

Zároveň je každoročně vyhlašována výzva k zařazení skladeb českých autorů. Umělecká rada festivalu vybrala doporučené skladby, které představují krásu, rozmanitost a hodnotu české vokální hudby. Vznikl tak reprezentativní seznam skladeb české sborové tvorby zahrnující osvědčené mistry skladatele i současné přední české tvůrce. Snažíme se tím motivovat sbory k interpretaci české hudby a pomoci její propagaci v zahraničí.

Festival neznamená jen samotné koncerty, ale také značné organizační a logistické zázemí. Jakým způsobem se snažíte účinkující soubory podporovat? Přece jen některé soubory jsou opravu veliké a/nebo přijíždí z daleka.

Festival je organizačně velmi náročný. Hlavním důvodem je velké množství sborů, které do Olomouce zavítají. V letošním roce je to jednačtyřicet pěveckých sborů a čtyři vokální ansámbly, proto musí soutěže probíhat na více místech, přičemž v letošním roce máme pět soutěžních sálů, což znamená pět porot, pět organizačních týmů. Z hlediska logistiky se snažíme, aby se všechny sály nacházely v centru Olomouce, aby vyhovovaly po akustické stránce a disponovaly zázemím pro sbory. Tradičním prostorem je sál Reduta Moravské filharmonie Olomouc, dále využíváme například kapli Božího těla Uměleckého centra Univerzity Palackého nebo Freskový sál FZŠ Komenium. Pro sbory také připravujeme bohatý doprovodný program. Kromě koncertů jsou to workshopy, masterclassy nebo přednášky tak, aby festival nabízel také edukační aktivity.

Pojďme k letošnímu ročníku. Jaké hlavní dramaturgické linie letos festival nabídne a na které koncerty či projekty byste čtenáře zvlášť pozval?

Jak jsem již zmiňoval, letošním festivalovým tématem je severská hudba. Její krása a bohatství se propíše do soutěžních repertoárů, rozezní se na workshopech a dalších lákavých festivalových akcích pořádaných ve spolupráci se Svátky města. K uctění sv. Pavlíny, patronky Olomouce, bude provedeno v kostele sv. Mořice Requiem, pozoruhodné dílo skladatelky severského původu Heather Sorenson. V české premiéře zazní v pátek v podání zpěváků a hudebníků z Palm Beach Atlantic University v USA. 

Vyvrcholením festivalu bude vedle tradiční soutěže o absolutního vítěze komponovaný open air koncert s podtitulem S hvězdami severu. V sobotu večer se Horním náměstím ponesou melodie legendárních skupin ABBA, Roxette a Nightwish. Představí se festivalové sbory, olomoucká hvězda Natálie Tichánková, její kapela 4GOOD a orchestr Moravského divadla Olomouc. 

Čím podle vás festival obohacuje Olomouc kromě samotného kulturního programu? Má dopad například i na atmosféru města, turistický ruch nebo místní komunitu?

Domnívám se, že zcela určitě. Do Olomouce se každoročně sjede přes tisíc zpěváků z různých koutů světa. Oděni ve svých sborových krojích jsou při pohybu po městě dobře viditelní. Vedle koncertních síní je lze potkávat zejména v centru, v restauracích, využívají kapacity místních ubytovacích zařízení, navštěvují pamětihodnosti města i nejbližšího okolí, někteří se pak do Olomouce vrací se svými rodinami nebo přáteli a o zážitku z Olomouce referují dále. 

S jakými největšími výzvami se dnes potýkáte (kromě finanční stránky)? A jak složité je v současnosti pracovat s fundraisingem a podporou partnerů?

Protože se snažíme, aby byl festival pro sbory finančně dostupný, je nutné pokrývat náklady z různých zdrojů, nejen z registračních poplatků. Z tohoto důvodu musíme maximálně využívat veškeré dostupné dotace a granty. V poslední době slábne podpora ze strany sponzorů, přece jenom si musíme přiznat, že sborový zpěv je pro mnohé okrajovou záležitostí. Další výzvou je personální zajištění. Stabilní organizační tým tvoří pouze čtyři lidé, kteří na přípravách pracují celoročně. I tuto oblast bychom potřebovali posílit, k čemuž by přispěla možnost lepšího finančního ohodnocení členů týmu včetně sezónních spolupracovníků.

Vy sám jste aktivní hudebník, respektive sbormistr. Co vám tato práce přináší? Proč jste se rozhodnul ji dělat?

K festivalu Svátky písní Olomouc mám dlouhodobě blízký vztah. Kromě účasti mých sborů KOS a KOKOS na soutěžích jsem měl možnost a důvěru několikrát zažít festival jako porotce, lektor sborových workshopů a dirigent festivalových projektů. Vždy na mě velice silně zapůsobila atmosféra festivalu, který se odehrává v kulisách krásného města. Olomouc je pro mě jako pro ‚Litomyšlana‘ jakousi větší Litomyšlí. 

Co se týče přínosu pro mě osobně, jsou to nové zkušenosti, nové kontakty, ale také spousta inspirace a milých obohacujících setkání s lidmi, kteří jsou tak zvaně na stejné vlně. (úsměv)

Jakou podporu festivalu poskytuje město Olomouc a Olomoucký kraj? Máte pocit, že si kulturní význam festivalu dlouhodobě uvědomují?

Na zvyšování významu a povědomí o festivalu mezi politickou reprezentací usilovně pracujeme a myslím, že se nám to v obou případech daří. Olomoucký kraj je naším významným finančním podporovatelem, město Olomouc festival podporuje zejména v rámci propojení s městskými slavnostmi s názvem Svátky města. Nejvyšší představitelé obou samospráv Svátkům písní tradičně udělují záštitu a festivalu se účastní.

A nakonec: Jaké jsou vaše vize do budoucna? Kam byste chtěl festival v dalších letech posunout? Uvažujete například o větším přesahu mimo Olomouc nebo o nových formátech koncertů?

Plánů a snů je samozřejmě celá řada. Co se týče dalšího rozvoje festivalu, velice rádi bychom zúčastněným sborům nabízeli setkávání s uznávanými špičkovými osobnostmi sborové hudby celosvětového významu, kteří přinášejí nové trendy a přístupy ke sborovému zpěvu. Zvažujeme obnovení skladatelské soutěže, realizaci interaktivních pořadů zapojujících širokou veřejnost, nadále budeme iniciovat premiéry skladeb současných autorů.

Mým hlavním přáním však je, aby si festival vedle výtečné úrovně a jedinečné atmosféry udržel dlouhodobou přízeň českých sborů a byl stále atraktivnějším pro sbory ze zahraničí.

Foto: archiv Milana Motla, Jakub Audrlický, Jaroslav Pavel

Facebook X E-mail WhatsApp