PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Je tradicí, že festival Smetanovské dny uzavírá velký symfonický koncert. Letošní 46. ročník završilo provedení kantáty Carmina Burana Carla Orffa, kdy Plzeňskou filharmonii řídil její šéfdirigent Chuhei Iwasaki. Ke spolupráci byl přizván Český filharmonický sbor Brno, Kühnův dětský sbor a sólisté Jana Sibera, Tomáš Kořínek a Roman Janál. Závěrečný koncert 9. dubna ve Velkém sále Měšťanské Besedy v Plzni byl důstojnou tečkou festivalu.

„Zájem o koncerty v plzeňské katedrále je ze strany posluchačů enormní a odpovídá významu této stavby.“

„Sbormistr opery DJKT Jakub Zicha dobře pracuje s vokální polyfonií.“

„Ačkoliv Haydn skladbu komponoval jako mši za zemřelého chlebodárce, na niterném vyznění se jistě podepsala smrt dcery.“

Podzimní rekviem v katedrále sv. Bartoloměje má už několikaletou tradici. Osou programu bylo tentokrát Requiem in C Michaela Haydna, bratra slavnějšího skladatele, kdy hudební nastudování se ujal šéf opery Divadla J. K. Tyla Jiří Petrdlík. Operní soubor 26. října doplnila čtveřice sólistů, dílo Haydnovo zase Michna, Schütz a Tůma.

„Plzeňský operní soubor má za sebou již řadu operetních inscenací, tudíž se nemusí v operetě teprve rozhlížet.“

„Titulní postavu zpívala a hrála s požadovanou lehkostí a lehárovskou nonšalancí Lívia Obručník Vénosová. Roli navíc propůjčila atraktivní zjev.“

„Dlouho aplaudující diváci se evidentně rádi nechali unést melodickým bohatstvím Lehárovy hudby.“

V pátek 27. června se příznivci operního souboru Divadla Josefa Kajetána Tyla opět vypravili do lochotínského amfiteátru, aby zde zhlédli další z představení, které jim domácí operní scéna nabídla. Pro devátý ročník zvolila nikoliv operu, ale Lehárovu Veselou vdovu, přední dílo klasického operetního žánru. Takto se znovu připomněla inscenace z roku 2019, kterou tehdy mohli sledovat diváci nejen v Plzni, ale i pražském divadle v Karlíně.

„Hudební provedení premiérového večera bylo na velmi solidní úrovni, dirigent vedl orchestr pevnou rukou s jasnou představou.“

„Pokud scénografické řešení vyvolává otázky, na které lze při dobré vůli nalézt odpovědi, nelze totéž říci o kostýmech.“

„V titulní roli vystoupila sopranistka Jana Šrejma Kačírková. Její výkon byl úctyhodný.“

Operní soubor Jihočeského divadla uvedl jako nejnáročnější titul této sezóny operu Giacoma Pucciniho Madama Butterfly. Režie byla svěřena Jakubu Šmídovi, hudebního nastudování se ujal šéfdirigent David Švec. Výtvarně poněkud zmatená inscenace si jistě najde svého diváka. 5. dubna měla u premiérového publika velký úspěch.

„Dnešní opera nemůže být tím, čím byla v době Monteverdiho, Mozarta, Pucciniho nebo i Janáčka.“

„Životní příběh osobnosti rozehrál neobyčejně dramaticky.“

„Obvykle primární tvůrčí dvojice skladatel s libretistou nemá v tomto představení výlučné postavení.“

Dramaturgie Festivalu hudebního divadla Opera nabízí pokaždé pestrou paletu představení operních domů nejen domácích, ale i zahraničních. Ta obvykle spočívá v různorodosti interpretačního uchopení tradičního repertoáru, nejednou však nabídla i podněty k úvahám o současném směřování opery, tohoto specifického hudebního žánru. Dnešní opera nemůže být tím, čím byla v době Monteverdiho, Mozarta, Pucciniho nebo i Janáčka. Současné trendy, zejména díky nabízejícím se novým výrazovým prostředkům a scénickým technologiím, nelze s tvorbou minulosti ve všem srovnávat. Právě na tomto se 10. února shodla vzrušená debata, následující po pražském uvedení opery Komenský od Jana Jiráska. Do Státní opery s tímto titulem přijel operní soubor Jihočeského divadla.

„Režisér volil tradiční pojetí, naplněné ale dynamismem a stálým pohybem.“

„Blatské kroje Dany Haklové jsou přímo senzačním nápadem.“

„Exceloval baletní soubor Jihočeského divadla; tanečníci rozdávají publiku svoji upřímnou radost.“

Opera Jihočeského divadla již třetím rokem ve své letní sezóně uvedla v jihočeských Holašovicích, letos ve dnech 5. až 7. července, jako open air Smetanovu Prodanou nevěstu. A to v Roce české hudby, v roce Smetanova výročí, v památkově chráněném prostředí obce, pod taktovkou Davida Švece a v režii Tomáše Ondřeje Pilaře. Inscenaci obohacují výrazné, krásné blatské kroje, vytvořené výtvarnicí Danou Haklovou. Letos se opera uvádí nově jako součást festivalu Jižní svéráz, jeho „nultého“ ročníku.

„Ačkoliv jsou v Juliettě exponovány role Julietty a Michela, celá opera je v podstatě kolektivním dílem.“

„V lesní scéně jsem u Olgy Jelínkové obdivovala minuciózní práci s výrazem, jímž dokázala odlišit proměnlivé nálady Michelem vysněné dívky.“

„Lyrický tenor Tomáše Kořínka dobře souzněl s orchestrální partiturou, zaujal i jeho citový ponor do postavy, která bude od nynějška patřit k jeho parádním.“

V sobotu 8. června se na plzeňské Nové scéně Divadla Josefa Kajetána Tyla uskutečnila premiéra opery Bohuslava Martinů Julietta aneb Snář. I když se Plzeň co do počtu uvedení jevištních děl tohoto skladatele nemůže rovnat opeře brněnské, lze říct, že jeho hudba v Plzni zněla vždy a v podstatě s pravidelností. Nová inscenace má velký potenciál.

„Provedení opery Prodaná nevěsta se přizpůsobilo dětským měřítkům.“

„Samozřejmě že nejvíc na sebe poutaly pozornost figurky Hurvínka, Spejbla a Máničky, ale největší aplaus měl pes Žeryk.“

„Dobrá věc se podařila, vzniklo úžasně vtipné a živé představení, které má spád a děti baví.“

Spojení Janáčkovy opery s produkcí Divadla Spejbla a Hurvínka je nápad, jehož výsledkem je veselé a inspirativní představení pro nejmenší diváky, které mělo premiéru v brněnském divadle Reduta 24. listopadu. Autorkou projektu je dramaturgyně opery Patricie Částková, hudební nastudování je dílem dirigenta Ondreje Olose, režie se ujala Hana Mikolášková a autorem scény a kostýmů je David Janošek. Ten je také uměleckým šéfem Divadla Spejbla a Hurvínka a vodičem Hurvínka. Spojením dvou českých divadelních ikon vzniklo kouzelné představení, při kterém se děti prostřednictvím humoru seznámily s operou.

„Studie pro smyčce je skladba, kterou Haas napsal v Terezíně. Dirigoval ji tam také zachránil Karel Ančerl.“

„Druhým číslem byl Koncert pro trubku a smyčcový orchestr dalšího brněnského skladatele, Petra Fialy.“

„Po přestávce zaznělo Rekviem d moll Wolfganga Amadea Mozarta, na které se publikum především těšilo. V podání Jihočeské filharmonie znělo v sále Besedního domu úměrně prostředí.“

Český filharmonický sbor Brno má za sebou rušnou zahraniční sezónu, ale ve svém městě nezapomíná na abonenty. Na druhém abonentním koncertě, který se konal v neděli 5. listopadu v Besedním domě, se představil sbor spolu s Jihočeskou filharmonií z Českých Budějovic, kterou řídil Marek Šedivý, dirigent opery Národního divadla moravskoslezského.

„Koncert se konal 29. září, den po státním svátku sv. Václava, a kdo chtěl, mohl jej vnímat i jako pietu za patrona české země.“

„V nastupující části Tuba mirum stojí za zmínku náročné sólo pozounu mladého studenta konzervatoře v působivém duetu s hlubokým a temně zabarveným basem Jiřího Přibyla.“

„Se lkavou vroucností uvedly smyčce snad nejpůsobivější pasáž, Lacrimosa. Dle dochovaných pramenů právě tady, v jejím průběhu zapsal Mozart svou poslední notu.“

Na olomouckém Podzimním festivalu duchovní hudby zaznělo také Mozartovo Requiem v kostele sv. Mořice v Kroměříži. Spojení dvou věhlasem opředených hudebních těles, vysoce profesionálního komorního orchestru Czech Virtuosi s uměleckým vedoucím Karlem Procházkou a jednoho z nejstarších našich pěveckých sborů, Akademického sboru Žerotín pod vedením Pavla Koňárka, v nastudování i odvedení celého díla dirigentem Jaromírem M. Krygelem slibovalo samo o sobě skvostný zážitek, při kterém nelze pominout ani kouzlo Kroměříže. Koncert se navíc konal 29. září, den po státním svátku sv. Václava, a kdo chtěl, mohl jej vnímat i jako pietu za patrona české země. Uskutečnil se také na den přesně ke stému výročí úmrtí Antonína Cyrila Stojana, arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského, jak připomněl v krátkém úvodním projevu arcibiskup Graubner.

„Význam kultury je pro společnost nesporný, ale přitom její pozice je velmi křehká.“

„Náš festival se snaží být místem, kde jsou předávána poselství.“

„Festival patří mezi ozdoby města Olomouc a těší se zájmu jeho obyvatel.“

Jubilejní třicátý ročník Podzimního festivalu duchovní hudby Olomouc byl zahájen. V letošním roce organizátoři připravili zážitkovou dramaturgii, která spojuje tradiční duchovní hudbu s mladými interprety, vyhledává zapomenuté skvosty a hledá neotřelé kompozice. O festivalu, který začal 23. září a trvá až do 21. října na různých místech Olomouce, jsme si povídali s jeho paní ředitelkou Dobromilou Hamplovou.

„Vedle vizuálního dojmu, násobeného iluzionistickými kulisami, jimiž se prostor divadla výrazně prohlubuje, to bylo zejména akustické prostředí dřevěného interiéru, tedy dva faktory, které příznivý dojem z představení výrazně podpořily.“

„S dekoracemi se dobře pojily kostýmy Aleše Valáška, výtvarníka, jenž dovede umně propojit minulost s přítomností. Tomáš Ondřej Pilař nepojal svoji režii ve vztahu k barokní opeře jako striktně ortodoxní, barokní gestiku použil spíše náznakově, rovněž tak pracoval i choreograf Martin Šinták, jenž výstupy několika tanečníků podtrhl kolorit scény a náladu jednotlivých výstupů.“

„Korunovace se pod vedením zkušeného znalce tzv. poučené interpretace barokní hudby Vojtěcha Spurného hrála v neapolské verzi, tedy se dvěma cembaly. Komorní soubor tvořený členy plzeňského operního ansámblu se v optimálním akustickém prostředí zvukově velmi dobře prosadil.“

V pátek 12. května vystoupil operní soubor plzeňského Divadla J. K. Tyla v rámci hudebního festivalu Musica Bayreuth v tamějším architektonicky skvostném Markraběcím operním divadle. Nebylo to poprvé. V roce 2018 tam uvedl Monteverdiho Orfea, o rok později Cherubiniho Médeu, v loňském roce Gluckovu Alcestu. Pro letošní pohostinské vystoupení padla volba na Monteverdiho Korunovaci Poppey, premiérovanou v plzeňském Velkém divadle 15. srpna 2020.

„Plzeňská nová inscenace Armidy je po všech stránkách povedená.“

„Jozef Benci zcela suverénně ovládá svou roli Hydraota, krále Damašku.“

„Skvělá a ve všech hlasových polohách jistá je Ivana Veberová jako Armida“

Druhou premiérou operního souboru Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni v letošní sezóně se stalo nastudování poslední opery Antonína Dvořáka Armidy. Dvořák ji komponoval mezi 11. březnem 1902 a 23. srpnem 1903. Klavírní výtah Karla Šolce vydala Hudební matice Umělecké besedy až v r. 1941. Partitura na své vydání teprve čeká. Zatímco v Praze v Národním divadle byla poprvé uvedena 25. března 1904 a pak ještě 6x, v Plzni byla poprvé provedena 28. srpna 1925. Za ředitele městského divadla Bedřicha Jeřábka zde byly tehdy v jediném roce provedeny všechny Dvořákovy opery. Naposledy zazněla v Plzni r. 1943.