Již tradičně pořádá Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni (DJKT) na svátek sv. Valentýna velký symfonický koncert, na němž se v koncertním programu představuje orchestr opery. Na pódium se rovněž přistaví koncertní nástroj Steinway, model D z Hamburku, který letos rozehrál další z renomovaných českých pianistů, Karel Košárek. Na programu byla díla Griega, Šostakoviče a Gershwina, přičemž hlavním lákadlem pro posluchače bylo provedení Rapsodie v modrém. Orchestr opery DJKT řídil jeho šéfdirigent Jiří Štrunc. Večer zamilovaných na Nové scéně se letos mimořádně vydařil.

Začátek koncertu, odehrávajícího se na Nové scéně DJKT v Plzni, se letos obešel bez úvodních oficialit a proslovů. Nebylo třeba, na programu bylo dost skvělé hudby a večerem provázely decentní animace promítané na plátně za pódiem. Promyšleně sestavený program se nebál uvést dílo ruského autora a dramaturgicky spěl k magnetu večera, provedení známé Rapsodie v modrém George Gershwina. Výsledkem byla nadšená, letos dlouho dopředu vyprodaná Nová scéna zaplněná z velké části mladými posluchači.

Mírně podbízivým dramaturgickým počinem bylo zařazení výběru z obou suit Peer Gynta Edvarda Hagerupa Griega. Na profesionální scéně od profesionálního orchestru bych očekával bych spíše uvedení kompletní jedné suity, nebo jednoho ze třech opusů. Samozřejmě, že zařazení části Ve sluji krále hors předepsaným kontinuálním zrychlením, mimochodem interpretované v naprosté souhře a skvěle promyšlené koncepci šéfdirigenta Jiřího Štrunce,jako poslední, bylo posluchačsky atraktivní. Již od prvních tónů první části první suity Ranní nálada, která zazněla úvodem, příjemně překvapil kompaktní zvuk celého orchestru. Skvěle vyzněla úvodní sóla prvního flétnisty a hobojisty orchestru. Mimochodem na postu prvního hráče hoboje se během koncertu vystřídali i ostatní členové orchestru a ověřili tak kvalitu celé skupiny. Po rovněž bezproblémově provedené části Návrat Peera Gynta mě zaujalo citlivé provedení Solvejžiny písně. Hráči pod vedením svého šéfdirigenta tvořili nádherné fráze. Lehce rušivě zde působila jen intonační nejednota mezi dřevěnými dechovými nástroji a ostatními skupinami. Ze svého místa uprostřed sálu jsem ocenil homogenitu zvuku tělesa, v němž zněly všechny nástrojové skupiny naprosto srozumitelně a zvukově vyrovnaně.

Následovalo provedení Koncertu č. 2 F dur, op. 102 Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče. O vzniku díla se podrobně rozepsal autor tištěného programu večera, dramaturg Vojtěch Frank. Pro přizvaného klavíristu Karla Košárka, byla interpretace tohoto díla spíše rozehráním před jeho účinkováním ve druhé polovině večera. Ostatně i přítomnost notového textu a povolaného obraceče, korepetitora opery Martina Marka, tomu nasvědčovala. Vynikající klavírista však i v tomto studentům věnovaném díle osvědčil své mimořádné schopnosti brilantní klavírní techniky a průzračného zvuku, podpořeného jen nejnutnější pedalizací. Zvuk nástroje Steinway se nesl celým hledištěm a doslova svítil nad zvukem výborně hrajícího orchestru. První část zazněla s jiskrou v klavírním partu, ale i v orchestru, ve druhé části skvěle spolupracovaly na měkkém zvuku v dokonalé intonační jistotě obě skupiny vrchních a spodních smyčců s lesním rohem. Ve třetí části sólista těsně před závěrem nedohrával šestnáctinové noty v levé ruce, nicméně zazněly ty v pravé a celá část díla vyzněla velmi přesvědčivě, stejně jako závěr.

Celá druhá polovina večera patřila hudbě George Gershwina. Nejprve byla uvedena symfonická báseň Američan v Paříži. V pečlivě připravených programových poznámkách byly opět objasněny okolnosti vzniku skladby i život autora a na pozadí se promítala dobová fotografie s Gershwinem u klavíru. Instrumentačně barvité dílo vyznělo v nejlepším světle. Přítomnost pikoly, třech saxofonů, celesty, xylofonu a jiných zvukomalebných nástrojů dalo autorovi příležitost vykreslit obsah skladby, napsané pod dojmem návštěvy evropského velkoměsta. Interpretace Orchestru opery DJKT byla noblesní, hráči si hudbu plnou jazzových názvuků užívali. Vynikajícím způsobem vyzněla sóla koncertního mistra Martina Kosa, a v místech, kde je autorem předepsáno „hraje pouze první pult“, i společná sóla s Jaroslavem Brožem. Pod dojmem povedeného provedení posluchači intenzivně tleskali a volali bravo. Vrchol večera, tedy Rapsodie v modrém měl však ještě následovat. Karel Košárek skladbu interpretoval zpaměti, bylo k poznání, že má skladbu dostatečně zažitou. Ostatně, jak bylo psáno v jeho životopise v programu, zde mohl zúročit své zkušenosti ze studia v USA. Ve své interpretaci nezůstal nic dlužen všem pianisticky obtížným místům při zachování naprosto transparentního zvuku nástroje. Zážitkem bylo naslouchat i kadencím díla, kde se možná dostával do tempa z opatrnějšího pohybu, ale o to bravurněji zvládl jejich konce, kde ostatní pianisté již „nemohou“. S dílem jsem osobně přišel do styku nejen jako hráč Gershwinovy verze pro samotný klavír, ale i jako pedagog. Díky tomu jsem byl s to ocenit Košárkovu snahu o upozornění na různé protihlasy k melodii a jeho oduševnělý projev. Ostatně mám doma i skvělou Košárkovu nahrávku šesti z osmi Preludií George Gershwina, které v Americe „objevil“ a nahrál pro Český rozhlas. Orchestr pod vedením Jiřího Štrunce mu byl spolehlivým partnerem v téměř bezchybné souhře. Po doznění díla následovaly opět ovace s voláním „bravo“ a sólista se publiku odvděčil interpretací jedné z úprav známého Šavlového tance Arama Chačaturjana pro sólový klavír.

Letošní valentýnské „Steinwayovské“ gala nadchlo většinu posluchačů. Jaké plány má dramaturgie na příští rok nevíme, já sám bych si dokázal představit třeba Gershwinův Koncert F dur, nebo jeho Variace na „I got Rhythm“, či jeho Druhou rapsodii z r. 1931, případně Klavírní koncert č. 1 Dmitrije Šostakoviče určený zároveň klavíru a sólové trubce. Výborní hráči by se našli přímo v orchestru.

foto: DJKT / Irena Štěrbová

Facebook X E-mail WhatsApp