Festival Concentus Moraviae zavítal mimořádně i do Brna. V Besedním domě se sobotu 6. června konal exkluzivní koncert, kdy kvarteto České filharmonie ve složení Irena Jakubcová, Petra Brabcová, Eva Krestová a Václav Petr posílil u klavíru David Mareček a ke spolupráci přizval i syna, violoncellistu Lukáše Marečka. Společně zahráli Pět skladeb v lidovém tónu, op.102 Roberta Schumanna a poté již večer patřil skladbám Antonína Dvořáka, nejprve výběru čtyř skladeb z cyklu Cypřiše, B 152 a na závěr Klavírním kvintetu č. 2 A dur, op. 81. To vše k životnímu jubileu Davida Marečka.

Sál Besedního domu přivítal publikum uspořádáním do půlkruhu kolem klavíru a ztišeným, mírně zbarveným osvětlením, čímž vzniklo intimní komorní prostředí a současně byla navozena přímá vazba mezi posluchači a interprety. V sále převažovaly brněnské osobnosti hudebního a společenského života, jejichž vztah s klavíristou Davidem Marečkem se datuje do hluboké minulosti, kdy dnešní již dlouholetý ředitel České filharmonie a Pražského filharmonického sboru působil v Brně nejprve jako student a klavírista, ale později i na manažerských postech. Ti všichni přišli nejen na koncert, ale především jako gratulanti. Předkoncertní atmosféra houstla, jak rostlo očekávání, se kterým návštěvníci přišli. Představa, že vrcholový manažer je současně aktivním klavíristou se zdá být nesplnitelnou.

Ne však v případě Davida Marečka. Ten je totiž člověkem nejen renesančním (dokáže být i skvělým moderátorem), ale především pilným, neokázalým a neúprosným sám k sobě. Současně se i jako otec zdá být zodpovědný. Jeho syn Lukáš Mareček studuje hru na violoncello na rakouské univerzitě Mozarteum Salzburg a je laureátem mnoha mezinárodních soutěží. Jako orchestrální hráč již spolupracoval s významnými dirigenty a je koncertním mistrem nového brněnského komorního Crocodile Orchestra. Není tedy žádným nováčkem, ale již zkušeným hráčem. Přesto jeho účast na tak prestižím koncertě byla nezáviděníhodná. Pro něj jako violoncellistu to musela být obrovská výzva hrát na tak prestižním festivalu a na koncertě s takovými umělci, jako je Kvarteto České filharmonie a s tatínkem za zády u klavíru. Je nutno říct, že se s tím vším mladý umělec vypořádal se ctí a přes malé interpretační drobnosti se zhostil všech skladeb na výbornou.

Pět skladeb v lidovém tónu, op. 102 Roberta Schumanna je soubor milých skladeb pro violoncello a klavír, které přinášejí uvolnění a pohodu. 1. Vanitas vanitatum (S humorem) zahájil mladší z Marečků pevným, nosným tónem a oba interpreti si pohráli s lehkými echy. 2. Langsam (Pomalu) byla příležitost pro zpěvnou kantilénu i měkké, introvertní pianissimo. 3. Nicht schnell, mit viel Ton zu spielen (Ne rychle, velkým tónem) mělo vyprávěcí charakter, množství dvojhmatů a měkkých, čistých flažoletů. 4. Nicht zu rasch (Nepříliš rychle) vpadli oba hráči ve fortissimu, aby náhle pokračovala melodie v opačné dynamice. Závěr se vrátil do forte, sebevědomého a ve vysokém tempu. 5. Stark und markiert (Silně a výrazně) opět začalo ve forte, aby pokračovala střední část v nižší dynamice, poznamenané lehkou nejistotou. Závěr skladby už zněl zase sebevědomě a v síle.

V další části programu nastoupilo Kvarteto České filharmonie, aby předneslo výběr čtyř písní z cyklu Cypřiše, B 152 Antonína Dvořáka. Písně, které jako mladý zamilovaný skladatel psal pro svoji nenaplněnou lásku Josefínu Čermákovou, jejíž sestru Annu si později vzal za ženu, přepracoval skladatel později pro smyčcové kvarteto. Skladby vyšly později v úpravě zetě Josefa Suka. 1. Já vím, že v sladké naději (Moderato) zahájily první housle, které ihned předaly melodii viole. Její vroucí tón zněl sladce i vášnivě a vystřídaly ji první housle s měkkým tónem. 2. V tak mnohém srdci mrtvo jest (Allegro ma non troppo) – pevné a naléhavé první housle se vzepjaly do vášnivých výšek a toužebné melodie. 5. Zde hledím na tvůj drahý list (Andante) byla opět příležitost pro violu předvést výrazovou práci a krásný, plný sametový témbr. 10. Tam stoji stará skála (Andante maestoso) zahájily s něžnou vroucností první housle, aby pokračovaly mírně zastřeně. Ostatní nástroje provázely v pianissimu.

Poslední skladbou byl Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81 Antonína Dvořáka. Dílo již zralého skladatele si již dávno získalo své obdivovatele, tentokrát však byla atmosféra ještě vnímavější. 1. Allegro ma non tanto zahájil měkce klavír a violoncello Václava Petra uchvacovalo měkkou kantilénou a vroucností. Překvapením však byl sólový vstup violy Evy Krestové – její nástroj má velmi hutný zvuk. Melodické první housle Ireny Jakubcové si pohrávaly se zářivým pianem a druhé housle Petry Brabcové vzbuzovaly obdiv svou spolehlivostí v doplňování zvukové matérie. 2. Dumka. Andante con moto. Un pochettino più mosso – Vivace – tato část přinesla střídání nálad a barevnosti, rozevlátou agogiku, kde každý nástroj, včetně klavíru, měl svoji příležitost předvést své přednosti a umění. 3. Scherzo (Furiant). Molto vivace – Poco tranquillo zahájilo efektní tempo, aby dalo poté vyznít jak jásavé melodii violoncella, tak opět vášnivosti violy. 4. Finale. Allegro se dalo do běhu ještě vyšším tempem, aby vítězně ukončilo skladbu.

Byl to večer, který přinesl pohodu i nadšení a i díky uspořádání sálu i déjà vu romantických salonních koncertů 19. století. Nadšení a gratulace nebraly konce a pocit, že jsme byli svědky vrcholné události festivalu Concentus Moraviae, měli všichni zúčastnění. Tak tedy hodně zdraví a dalších úspěchů, Maestro David Mareček!

Foto: Radek Miča

Facebook X E-mail WhatsApp