Říkají si Crocodile Orchestra a od prvního okamžiku dbali na dokonalost. Mladí pánové se představili v padnoucích černých oblecích, dámy v dlouhých róbách stejné barvy, sólistka ve tmavě modré. Spolu s koncertním mistrem se 27. března lišili jen bělostným doplňkem pod opěrkou houslí. Všichni hráli vznešeně, ve stoje. Vedl je dirigent Tomáš Kalousek.

Pod ochranou brněnského draka se vydali za společnou představou, kterou by nikdo nevyjádřil lépe než jejich zakladatel, violoncellista a manažer, student salcburského Mozartea Lukáš Mareček: „Pro náš orchestr je tento koncert startovní čarou dlouhodobé práce ve stabilním složení hudebníků, kteří mají chuť a motivaci se rozvíjet a dlouhodobě na sobě pracovat. Komorní hra je komplexní disciplína, která tuto dlouhodobou práci a péči vyžaduje, my tak chceme tvořit tým, který se učí, posunuje hranice svých možností, je si lidsky blízký a přináší si tak radost a naplnění z hudby, kterou hraje. Tuto atmosféru bychom chtěli přenášet na koncertech i na naše posluchače.“ 

Svůj debut uskutečnil Crocodile Orchestra v brněnském Sále Milosrdných bratří s Houslovým koncertem A dur Wolfganga AmadeaMozarta, podle charakteru třetí věty zvaným „Turecký“, se slovenskou sólistkou Veronikou Cagáňovou, současně členkou orchestru, absolventkou Konzervatoře Brno ze třídy Jiřího Pospíchala. Nyní je studentkou pražské AMU u Leoše Čepického. Následovala Serenáda pro smyčce Antonína Dvořáka. Orchestr řídil jeho šéfdirigent Tomáš Kalousek, student brněnského Stanislava Kummera, nyní i rakouské Kunstuniversität Graz ve třídě francouzského dirigenta Marca Piolleta.Koncertním mistrem nově vzniklého orchestru je Arnau Petřivalský, stejně jako sólistka a tři další členové orchestru, rovněž ze třídy Jiřího Pospíchala.

Mozartův Houslový koncert A dur zazněl v plném smyčcovém obsazení s hobojem a dvěma hornami. Ty se zprvu musely vyrovnat s nezvyklou problematikou ryze komorního sálu, pak ovšem doplnily sametový témbr violoncell a kontrabasu. Rázně, ale jako plyš, vyzněla první věta koncertu v Allegro aperto, střídaná do Adagio a zpět. Ozdobou byla skvěle zahraná kadence Josepha Joachima, rodáka z dnešních Kopčan nedaleko Bratislavy. Není divu, že ve vroucím přednesu slovenské houslistky Veroniky Cagáňové se nesl vánek melodie snad až od slovenských hor či z Moravy. Věta druhá Adagio sklouzla z A dur do podmanivé E dur, opět s citlivým sólovým přednesem Veroniky Cagáňové a kadencí, místy dvojhlasou. Třetí věta Rondeau, Tempo di menuetto dala název celému koncertu. Z veselého menuetu v A dur se klouzavým akcentovaným crescendem vlomila do náhlého orientálního a moll. Rázná změna taktu i tempa zdůraznila divoký turecký vpád. Pro milovníky hudebních nástrojů byla přímo bolestivou hra col legno – údery dřevěnou částí smyčce o struny violoncell a kontrabasu. Měl ten mladý Mozart ale nápady! Opět se ozvalo divoké chromatické crescendo. Rychlý, důrazný, tečkovaný rytmus skladbu vrátil k veselému tanci a prudce ji uzavřel.

Po přestávce orchestr rozezpíval pětivětou Serenádu pro smyčce E dur Antonína Dvořáka. Hned v první, rezolutní, ale i něžné větě Moderato se lahodnou kantilénou představila violoncella. V další, Menuetto, Allegro con moto, se dokonalá souhra rozvinula i do věty třetí, Scherzo – Vivace. Ve sladkém Larghettu věty čtvrté serenáda nabývala na citové osobitosti projevu s vnitřní dynamikou v každém tónu. Věta pátá, Finale, Allegro vivace, s náhlým a radostným nástupem, tuto neopakovatelnou jednolitost jen potvrdila.

Nemohu opomenout slavnostní vyvrcholení první části koncertu se záplavou květin. Po zásluze by mohly patřit sólistce, ale bylo tomu jinak. Virtuózní houslistka Veronika Cagáňová se jimi snažila podělit všechny, kteří se na jejím úspěchu podíleli. Jednu z nich, možná tu největší, dostal i vedoucí pedagog jejího již završeného konzervatorního studia, virtuos Jiří Pospíchal. Spolu s prvními jarními květy byl svět opět, jak má být.

Foto: Vít Hornik

Facebook X E-mail WhatsApp