Pěvecké hvězdy z prestižních světových pódií a jevišť, Kateřina Kněžíková a Adam Plachetka, přinesly 10. dubna do beznadějně vyprodaného brněnského Janáčkova divadla kus elegance, noblesy i vtipu z období nejlepších let vídeňské operety. V Operetě Gala byli spolu s Orchestrem Janáčkovy opery, pod taktovkou šéfdirigenta Roberta Kružíka, jejími nejzasvěcenějšími průvodci.

Ze svého vztahu k Vídni se vyznal Adam Plachetka v jednom z rozhovorů se svou chotí Kateřinou Kněžíkovou ke společnému CD: „Když má přijít konec světa, tak chceš být ve Vídni, protože tam přijde až o třicet let později. (…) Věčný tradicionalismus. Vztah k historii (…) Kombinace noblesy, humoru a okázalosti… To je pro mě duch Vídně. Zábava na úrovni, která nemá být suchopárná, ale ani vulgární nebo povrchní.“ V těchto slovech je mnoho z dávné rakousko-uherské moudrosti – uprostřed válčícího světa myslet na lásku. Dějinným zvratům 20. století se však i z tvůrců operety vyhnul málokdo. Snad jen Johann Strauss mladší a Carl Millöcker, dva vrstevníci tohoto operetního večera.

Předehru ke Straussovu Netopýru hrál Orchestr Janáčkovy opery v plném obsazení jiskrně a s vervou. Po prvních taktech a sólu hoboje se v rychlém sledu vystřídala jedna melodie za druhou. Do uvítacího aplausu vstoupil Adam Plachetka a nádherným barytonem přednesl Dunkelrote rote Rosen od Carla Millöckera z Gasparone, plnou lyriky a romantiky. Za nadšeného potlesku se kolem hudebníků lehce protáhla ve stříbřité róbě Kateřina Kněžíková a skvostně přispěla písní o Vilje z Veselé vdovy Franze Lehára. Následoval Adam Plachetka a vroucí vyznání Grüss mein Wien od Emmericha Kálmána z operety Hraběnka Marica. Pak se uši potěšily Nocí v Benátkách Johanna Strausse mladšího s Adamem Plachetkou v árii Ach, wie so herrlich zu schau‘n a následovalo drobné hašteření dvou umělců ve scénce z Gasparone Carla Millöckera Wie freu ich mich Sie hier zu sehen (…) Huten Sie sich. Z ní bylo patrno, jak dobře je tato umělecká dvojice sladěna osobně, hudebně, pěvecky i herecky.

Během přestávky proběhlo ve foyer divadla studium vídeňského valčíku s tanečníky ze StarDance, Adrianou Mačkovou a Jakubem Mazůchem. Osmělilo se šest tanečních párů, došlo i na „zvedačky“. Reprodukovaná hudba však ubírala operetní dojem. Zpět na přirozené a krásné hlasy do sálu!

Po pauze další přehlídka skvostných písní a árií… Nejdříve Veselá píseň o hoblíku, možno-li tak přeložit ráznou Höbellied od Ferdinanda Raimunda v expresivním podání Adama Plachetky a po ní hudebně košatá Heia, heia in den Bergen ist mein Heimatland z Čardášové princezny Emmericha Kálmána. Kateřina Kněžíková ji zapěla již v novém šatě s plností a vyrovnaností všech rejstříků svého jedinečného hlasu. Dalším jménem mezi operetními velikány je Edmund Eysler. Náhodně se při pročítání jednoho deníku dozvídáme, jak nadšeně na stejně znějící jméno, Eisler, zareagovali rodilí Vídeňané při procházce Boskovicemi. Odtud kdysi Edmundův otec odešel za živobytím do Vídně a Vídeňané na svého Edmunda nezapomněli. Z operety Bratr Straubinger uvedl Adam Plachetka Küssen ist keine Sünd. Pak následoval kvapný Galop z Veselé vdovy Franze Lehára a už jen tři příspěvky do konce. Meine Lippen z Giuditty v podání Kateřiny Kněžíkové, skvostná árie s Adamem Plachetkou Da geh ich zu Maxim, opět z Veselé vdovy, a ikonická Vídeňská krev od Johanna Strausse. Skutečná vídeňská krev přicházela do Vídně ze všech koutů hudebně jedinečných regionů, i Moravy, Slovenska a Maďarska. Vytvářela tu neopakovatelnou noblesu a šarm.

Ve vší slušnosti burácející publikum žádalo přídavek. Byla jím předehra k Lehárově Veselé vdově. Až domů nám zněla její melodie Ať housle hrají a dojem z dokonalé souhry orchestru s jeho dirigentem i sólisty. Nelze opominout skvělé výkony, hobojistky, violoncellisty a koncertní mistryně. Robert Kružík vedl orchestr ladně a bezpečně. Kdo si ještě před odchodem z koncertu vystál frontu na cédéčka či knížku, mohl si na ně, stejně jako na program, dopřát autogram. V knížce To je klasika! vede Adam Plachetka „Nevážné rozmluvy o vážné hudbě“ s Vojtěchem Babkou a prozrazuje tajemství svých závratných úspěchů, dosažených spolu se svou chotí Kateřinou Kněžíkovou. Ať nám dál zpívají a housle ať hrají!

Foto: Facebook Janáčkovy Opery, doplněný o ilustrační fotografie z archivu KlasikyPlus

Facebook X E-mail WhatsApp