Festival Concentus Moraviae pokračoval v kvartetní přehlídce v pátek 5. června v neobvyklém prostředí v Přerově. V bývalé továrně Osmek vznikly prostory pro kulturní a společenské projekty a industriální večer představil kvarteto Clarinet Factory, které geniálně souznělo i repertoárově se zvoleným prostředím. V sále, hrdě přiznávajícím nehotovou rekonstrukci, zněla autorská tvorba členů kvarteta.

Továrna Terezie Hrubé na cukrovinky, čokoládu a ovocné konzervy, která fungovala od roku 1912 do znárodnění a i po něm, definitivně skončila v roce 1966, kdy začala budova chátrat. V roce 1992 se celý areál, s názvem Osmek, vrátil rodině a dědička poslední majitelky, paní Dagmar Vobecká, se rozhodla vybudovat zde kulturní a společenské centrum a opuštěný průmyslový areál se začal naplňovat uměním. Začínající i renomovaní autoři zde našli zázemí a je možné si pronajmout sál asi pro dvě stě posluchačů. Industriální minulost i nedokončená rekonstrukce je tu přiznána a prostor je střídmě, přesto pohodlně vybaven.

Pro večer v rámci festivalu Concentus Moraviae zde bylo instalováno i ozvučení v režii hostujícího souboru Clarinet Factory a patří mu velký obdiv za profesionálně provedenou práci. Zvuk zněl měkce i pevně i přes echa a odposlechy a byl ho plný sál, aniž by bolel do uší festivalové publikum, po většině zvyklé spíš na komorní klasickou hudbu. Soubor hrál výhradě vlastní, autorské skladby a sám si je uváděl, neboť jejich sled nebyl v programu uveden. Vedoucí souboru Jindřich Pavliš, který hrál na první klarinet i na kontrabasklarinet, se ujal i moderace a získal si publikum přirozeností a vtipným, nevtíravým projevem.

Soubor Clarinet Factory je tvořen členy různých profesionálních symfonických souborů (FOK, SOČR…). Na klarinety hrají dále Luděk Boura a Vojtěch Nýdl, který navíc ještě i zpívá a je autorem textů, a Petr „Pepíno“ Valášek, který obstarával basklarinet. „Začali jsme nejprve jako České klarinetové kvarteto hrát komorní hudbu, především barokní polyfonii. Zcela jsme se záměrně vyhnuli klasicismu i romantismu, to jsme věděli, že bychom neuspěli. Ale pak jsme zkusili svoji tvorbu vlastní, lehce industriální, a to se nám začalo líbit a zjistili jsme, že se to líbí i publiku. Hrajeme a nahráváme CD už přes třicet let a pořád nás to baví,“ říká šéf souboru JindřichPavliš. Kvarteto doplňuje stálý host, perkusionista Milan Cimfe, který hrál na různé podoby bicích nástrojů a neváhal i druhým hlasem pomáhat zpěvákovi. Provedení skladeb bylo pohodové a dýchalo dobrou náladou, kterou přenášel soubor na publikum.

Nejprve zazněla 1. What a Love, skladba s opakujícím se motivem, který procházel všemi nástroji, zajímavé bylo splynutí elektroniky a klarinetů a práce s echy. 2. Ludas Dance, nejprve pomalý motiv, který se rozjel do rychlého tempa až do euforie, jak přiznal klarinetista, museli použít trochu „holotropní dýchání“, což bylo těžké na výdrž. Místo bicích byly použity samply, dupání a tleskání, jako z flamenca. 3. Hoří pole lán znělo trochu folklórně a trochu romanticky, zpíval Vojtěch Nýdl a ostatní klarinety dokreslovaly atmosféru. Pak následovaly tři skladby za sebou, které se nacházejí na první straně vinylového nosiče Towers. „Čtyři věže v rozích – to jsme my…“ glosoval moderátor. 4. Towers, skladba rytmická, mírně disonantní, zvukomalebná, nástroje se zajímavě prolínaly. 5. Obloha šedá měla jazzový ráz a v duetu se doplňovali zpěvák s bicistou. 6. Drufolk zahájil basklarinet s bicími a daly prostor zpěvu, skladbu zakončil opět sólový basklarinet. 7. Glass Story v sobě nese jak zvuky skleniček, tak odkaz na skladatele Philipa Glasse. Je z představení Spor, které hrálo Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě a skladba byla ohlášená jako „tanec Zlatohlávka“. Vyznačuje se minimalistickým motivem, dynamickými vlnami a působivým sólem na basklarinet. 8. skladba Jordán vznikla na základě cesty do Izraele, kdy hudebníci nasáli a využili etnické hudby. Protagonistou byl první klarinetista Pavliš na sopránovou zobcovou flétnu, která evokovala halekačky horalů. Působivá byla hra na kontrabasklarinet i zvukomalebný zpěv, opakující slovo Šalom. Následovala skladba č. 9 Orilla, k níž napsal španělský text Iván Gutiérrez, Kolumbijec a profesor jazyků. Zahájil motiv v elektronickém klavíru, klarinety navázaly, prolínaly se a podpořily romantický zpěv, doprovázený druhým hlasem brumendo. 10. Mayday byla improvizace všech nástrojů na horkou balkánskou mentalitu, naturalizovaný zpěv, z nahrávky zněl zpěv sboru jako z dálky někde z chrámu, nástroje se prolínaly a zpěv podporoval hluboký profondo bas bicisty. Působivé, profesionální a zajímavé. 11. Hikari je skladba postavená na hře s japonskými slovy, které pochytili hudebníci na turné po Japonsku. Nejprve na jednom tónu, pak se melodie rozjela do výšek, aby postupně usnula do ztracena.

Hravost a přirozenost, spojená s perfekcionismem a invencí zaručily, že se publikum královsky bavilo a na závěr si vynutilo přídavek. Byla jím humorná skladba postavená na krátké melodii a textu z Mali, kde hudebníci vystupovali. Slabiky, stále opakované, podpořené nástroji, napodobující černošskou hudbu, se prolínaly v jednom motivu a působily vskutku naturálně, i když humorně.

Publikum ocenilo vystoupení radostným potleskem a rozešlo se s poznáním, že dobrá hudba se dá provozovat i v podmínkách, které pro muzicírování primárně nebyly postavené. Přejme areálu, aby našel své publikum i na dalších akcích, které tu budou konat. Kulturní a společenské centrum hostí i výstavy a besedy se spisovateli i dalšími zajímavými lidmi a jistě najde mnoho příznivců. Tak jako ho našla i akce Festivalový den na Osmeku, jehož součástí tento večer byl. Celé odpoledne zde v celém areálu byla výstava přerovské rodačky Venduly Chalánkové s názvem Jak se žilo u Janáčků, a dokonce tu opět přišly ke slovu pochutiny, jako například cukrovinky pečené podle „Mářiny kuchařky“. Byl to velmi vydařený den s milou akcí, která vyvrcholila koncertem souboru Clarinet Factory, v rámci festivalu Concentus Moraviae. 

Foto: Majda Slámová, archiv Concentus Moraviae

Facebook X E-mail WhatsApp