PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Plzeňské divadlo J. K. Tyla sáhlo po desetiletích po jednom z nejúspěšnějších operních titulů v dějinách tuzemské opery, po Psohlavcích Karla Kovařovice. Premiéra se uskuteční 18. dubna. Hudebního nastudování se chopil Jiří Štrunc, režie ředitel plzeňského divadla Martin Otava. O jeho režijní práci i osobním poměru k pozoruhodné Kovařovicově opeře pojednává následující rozhovor.

„Plzeňský operní soubor má za sebou již řadu operetních inscenací, tudíž se nemusí v operetě teprve rozhlížet.“

„Titulní postavu zpívala a hrála s požadovanou lehkostí a lehárovskou nonšalancí Lívia Obručník Vénosová. Roli navíc propůjčila atraktivní zjev.“

„Dlouho aplaudující diváci se evidentně rádi nechali unést melodickým bohatstvím Lehárovy hudby.“

V pátek 27. června se příznivci operního souboru Divadla Josefa Kajetána Tyla opět vypravili do lochotínského amfiteátru, aby zde zhlédli další z představení, které jim domácí operní scéna nabídla. Pro devátý ročník zvolila nikoliv operu, ale Lehárovu Veselou vdovu, přední dílo klasického operetního žánru. Takto se znovu připomněla inscenace z roku 2019, kterou tehdy mohli sledovat diváci nejen v Plzni, ale i pražském divadle v Karlíně.

„Poslední Lehárovo dílo premiérované v roce 1934 výrazně směřuje k opeře.“

„Soňa Godarská vybavila pěvecký part protagonistky neomylnou intonační jistotou, mnoha dynamickými odstíny a pravou lehárovskou lehkostí.“

„Není to poprvé, kdy byl do role operetního milovníka obsazen úspěšný interpret muzikálů Michal Bragagnolo.“

V sobotu 7. června se na Nové scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla uskutečnila premiéra Lehárovy poslední operety Giuditta. Po Nedbalově Polské krvi, Kálmánově Čardášové princezně, Offenbachově Pařížském životě, Lehárově Veselé vdově a Straussově Netopýru je to další titul klasické operety, kdy se jejího nastudování ujímá operní soubor vedený dirigentem Jiřím Petrdlíkem. Režie Martin Otava.

„Výběr skladeb akcentoval vzájemné souvislosti, ale i vývojové rozdíly tvorby dvou skladatelů – Camilla Saint-Saёnse a Maurice Ravela.“ 

„Nebývá u nás zvykem vřadit do programové skladby večera dva koncerty jednoho skladatele, a to v provedení stejného interpreta.“

„Ivo Kahánek nezůstal nic dlužen své pověsti klavíristy brilantně ovládajícího kompozice velkého stylového rozpětí.“

Dne 15. února se na plzeňské Nové scéně uskutečnil další z cyklu koncertů Steinway gala. Jako sólisté v něm vystoupili umělci, jejichž výkony jsou vždy zárukou vysoké kvality – hostující klavírista Ivo Kahánek a dále harfistka Dana Suchanová a houslista Martin Kos, oba členové operního orchestru Divadla Josefa Kajetána Tyla, posledně jmenovaný jeho koncertní mistr. Pod taktovkou šéfa opery Jiřího Petrdlíka zazněly výhradně skladby dvou francouzských skladatelů – Camilla Saint-Saёnse a Maurice Ravela.

„Díky herecky dobře vedeným pěvcům se divák rychle orientoval.“

„Příjemně překvapil hutným a velkým hlasem barytonista Jakub Hliněnský, představitel donašeče Chilóna, jenž snad nazvučení nepotřeboval.“

„Obecenstvo inscenaci přijalo ovacemi a děkovalo potleskem i skladatelce, která se spolu s inscenátory přišla děkovat na závěr představení.“

Smetanova Litomyšl letos překypuje dílem Smetanovým a slaví Rok české hudby. Mezi skladatele narozené v letopočtu končícím číslem „4“ patří však rovněž Sylvie Bodorová. Její opera Quo vadis, ke které napsala spolu s režisérem Martinem Otavou i libreto, proto na letošní litomyšlské pódium právem patřila. Navíc je to opera divácky vděčná. 

„Ačkoliv jsou v Juliettě exponovány role Julietty a Michela, celá opera je v podstatě kolektivním dílem.“

„V lesní scéně jsem u Olgy Jelínkové obdivovala minuciózní práci s výrazem, jímž dokázala odlišit proměnlivé nálady Michelem vysněné dívky.“

„Lyrický tenor Tomáše Kořínka dobře souzněl s orchestrální partiturou, zaujal i jeho citový ponor do postavy, která bude od nynějška patřit k jeho parádním.“

V sobotu 8. června se na plzeňské Nové scéně Divadla Josefa Kajetána Tyla uskutečnila premiéra opery Bohuslava Martinů Julietta aneb Snář. I když se Plzeň co do počtu uvedení jevištních děl tohoto skladatele nemůže rovnat opeře brněnské, lze říct, že jeho hudba v Plzni zněla vždy a v podstatě s pravidelností. Nová inscenace má velký potenciál.

„Národní divadlo moravskoslezské v čele s Jiřím Nekvasilem přijalo hozenou rukavici bez nejmenšího zaváhání.“

„Smetanovskému opernímu cyklu v Ostravě se podařilo demytizovat Smetanu jako především národního skladatele a představit jej jako výsostného hudebního dramatika.“

„Největší krajíc si pochopitelně ukrojili členové divadelního orchestru, sboristé a sólisté v angažmá ostravské opery.“

Málokterému českému skladateli se v letošním Roce české hudby dostává takové pozornosti jako Bedřichu Smetanovi. Dvousté výročí narození geniálního umělce se promítá do života společnosti, ať už to je prostřednictvím koncertů, inscenací, besed, dokumentů nebo vydáním nových publikací. Nejvelkolepější oslavu Smetanova jubilea připravilo Národní divadlo moravskoslezské, které dvakrát uvedlo všechny dokončené opery skladatele.

„Celé představení hýří nápady a vedle povedené a účelné scény je režie dle mého nejsilnější stránkou inscenace.“

„Zaujal povedený sjezd dvou odvážných sboristů na dobových dřevěných lyžích s kandaháry.“

„Příjemným byl výkon mladé, ještě studující Marie Šimůnkové.“

V Plzni byla 27. dubna uvedena další ze Smetanových oper – Hubička. Pátá premiéra operního souboru zapadá do plánu uvést v letošní sezóně Roku české hudby všechny Smetanovy opery. Režie se chopila Magdalena Švecová, hudebního nastudování Jiří Petrdlík. Podotkněme, že světová premiéra se odehrála s velkým úspěchem v Prozatímním divadle v Praze 7. listopadu 1876, v Plzni opera poprvé zazněla roku 1880. Mezi první a současnou inscenací se v Plzni událo ještě deset jiných nastudování.

„V provedení Veldové dosáhla Lisztova Lenora požadovaného účinku, stejně tak i Averkiev plně využil všech výrazových nuancí, které zde nabízí klavírní part.“

„Martin Otava se Vrchlického textu ve Foersterových Třech jezdcích ujal s příkladnou dikcí a hudební erudicí.“

„Sérii Rilkeho básní ve Foersterově melodramu Z třicetileté války vtiskl Pavel Pavlovský svůj osobitý projev.“

V rámci slavnostního koncertu 28. února věnovaného Roku české hudby se plzeňské divadlo kromě jiných žánrů vrátilo i k formě melodramu. Ve stejném duchu pokračovalo i v nadcházejícím nedělním matiné 3. března, které se odehrálo ve foyeru Velkého divadla…

„Zejména v širokodeché melodii druhé věty Dusíkova koncertu mohl Maxim Averkiev plně uplatnit svůj kultivovaný úhoz a smysl pro kantilénu.“

„Šéf plzeňské opery Jiří Petrdlík se jako dirigent již řadu let usilovně věnuje interpretaci koncertního melodramu.“

„Soubor plzeňské opery přistoupil ke koncertnímu provedení Smetanovy Violy se vší odpovědností.“

V úvodu slavnostního koncertu 28. února seznámil ředitel Divadla J. K. Tyla (DJKT) Martin Otava zcela zaplněné hlediště plzeňské Nové scény s průběhem letošního Roku české hudby tak, jak se odehraje na všech třech divadelních scénách. A koncert svou dramaturgií připomněl českou kulturní veřejností pečlivě střežený Mozartův odkaz, význam české hudební emigrace pro vývoj evropské hudby, tvorbu plzeňských skladatelů, vklad českých autorů do tvorby koncertního melodramu a v neposlední řadě pak plzeňskému publiku poprvé představil fragment Smetanovy opery Viola.

„Dalibor není nic jiného, než plakátová hra. Velký marketingový baner, který prezentuje chrabrost české povahy, smysl pro hrdinskou čest a nezdolnou sílu přátelství až za hrob.“

„Z provaziště spouštěné silné stříbrné trubky jsou elegantní a evokují mříže vězení, které se ´Kým to kouzlem´ rozsvítí spolu s tyčkou, kterou má Dalibor v rukou jako pilku. Asi laser…“

„Orchestr hrál pod vedením dirigenta Roberta Jindry po celou dobu velmi silně a bez velkých dynamických změn. Ve výrazu se bohužel v návalu hrdinské euforie vytratila smetanovská vroucnost a melodičnost, kterou zcela přemohl silový a heroický charakter.“

Dalibor je snad nejdiskutovanější operou Bedřicha Smetany. V Ostravě měla premiéru již čtrnáctá podoba díla. Těšila se velkému zájmu i ohlasu publika. Je to poslední střípek do mozaiky cyklu Smetanových oper, které jsou připraveny v repertoáru divadla k Roku české hudby 2024. Režisérem byl Martin Otava, který přenesl již realizovanou podobu inscenace z Plzně, dirigentem představení byl Robert Jindra. V titulní roli vystoupil Luciano Mastro a Miladou mu byla Jolana Fogašová.

„Plzeňská nová inscenace Armidy je po všech stránkách povedená.“

„Jozef Benci zcela suverénně ovládá svou roli Hydraota, krále Damašku.“

„Skvělá a ve všech hlasových polohách jistá je Ivana Veberová jako Armida“

Druhou premiérou operního souboru Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni v letošní sezóně se stalo nastudování poslední opery Antonína Dvořáka Armidy. Dvořák ji komponoval mezi 11. březnem 1902 a 23. srpnem 1903. Klavírní výtah Karla Šolce vydala Hudební matice Umělecké besedy až v r. 1941. Partitura na své vydání teprve čeká. Zatímco v Praze v Národním divadle byla poprvé uvedena 25. března 1904 a pak ještě 6x, v Plzni byla poprvé provedena 28. srpna 1925. Za ředitele městského divadla Bedřicha Jeřábka zde byly tehdy v jediném roce provedeny všechny Dvořákovy opery. Naposledy zazněla v Plzni r. 1943.