PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Letošní pražská operní sezona se nese ve znamení Richarda Wagnera. Praha jakožto jedno z významných center wagnerovského kultu uvedla na začátku února s velkým úspěchem první díl mistrovy tetralogie Prsten Nibelungův. Jako další z Wagnerových titulů se 26. března uskutečnila premiéra Parsifala ve Státní opeře a před dvěma týdny si mohli čeští wagneriáni vychutnat Tristana a Isoldu z newyorské Metropolitní opery. Ohlížení se za Wagnerovým epochálním dílem tak nepřímo vybízí k otázkám, v čem tkví podstata wagnerovského hudebního dramatu a jaké je místo Wagnerových děl v hudebních dějinách.

Wagnerova opera Parsifal je dílo mimořádné v mnoha směrech a především je jako takové vnímal sám autor. Bylo jeho dílem posledním a Wagner si nepřál, aby bylo uváděno jinde než v jeho divadle v Bayreuthu. Považoval je za sumu svých filozofických názorů, za dílo téměř posvátné, jak ostatně vyjádřil i v jeho podtitulu Slavnostní hra zasvěcení. Státní opera uvedla Parsifala v nastudování německého týmu, režiséra Andrease Homokiho a dirigenta Markuse Poschnera. Premiéra se uskutečnila 26. března.

Německý dirigent Markus Poschner pravidelně hostuje u předních orchestrů a na významných scénách od Berlína a Vídně až po Tokio a patří k nejvytíženějším dirigentům současnosti. Je považován za experta na dílo Antona Brucknera a věnuje se také interpretaci oper 20. století, včetně děl Janáčka, Hindemitha a Schnittkeho. Intenzivní je i jeho práce na operách Richarda Wagnera, v těchto dnech ostatně připravuje nové nastudování Parsifala, které bude mít premiéru 26. března v pražské Státní opeře v režii Andrease Homokiho. V rozhovoru jsme si povídali nejen o Wagnerově poslední opeře, ale také o tom, co může mít společného opera a jazz.

Americký tenorista Matthew Newlin nadále překvapuje publikum pozoruhodným rozsahem svého hlasu i mimořádnou všestranností repertoáru — s lehkostí se pohybuje od barokní opery přes Mozarta, Bizeta a Strausse až k Schnittkemu, stejně jako k lyrickým rolím ve Wagnerovi. Pražské Národní divadlo jej angažovalo do titulní role ve Wagnerově Parsifalovi, který bude mít premiéru 26. března ve Státní opeře v nové inscenaci v režii Andrease Homokiho a pod hudebním vedením Markuse Poschnera. KlasikaPlus.cz s pěvcem přináší rozhovor.

Český filharmonický sbor Brno je na další prestižní štaci. Mezi 28. březnem a 6. dubnem se v německém lázeňském Baden-Baden koná Velikonoční festival a brněnský sbor se kromě dvojice koncertů podílí také na operní produkci obřích rozměrů, v místním Festspielhausu totiž bude natřikrát k zhlédnutí mistrovské dílo Richarda Wagnera Lohengrin. Účinkují světoví sólisté v čele s Piotrem Beczałou, režii má na starosti slovutný Johannes Erath, renomovaný Mahler Chamber Orchestra hudebně vede Joana Mallwitz… a jejich kolegou je mimo jiné Eduard Kostelník, asistent hlavního sbormistra Českého filharmonického sboru Brno. KlasikaPlus.cz s ním u naznačené příležitosti přináší rozhovor.

Na středeční večer v pražském Rudolfinu si Česká filharmonie nachystala skladby svaté trojice romantické hudební kultury německé a rakouské provenience, v jejímž středobodu se usídlil velikán hudebnědramatické literatury a zvěstovatel pokrokových skladatelských technik Richard Wagner. Sjednotitel hudební a dramatické říše během koncertu působil jako příkrý skalní masiv, u jehož úpatí stál raně romantický Mendelssohn a z něhož jako prorok hudební moderny a postmoderny sestupoval Gustav Mahler s pochmurnými Kindertotenlieder…

Po dlouhé době obrátilo Národní divadlo pozornost k dílu Richarda Wagnera. Ve čtvrtek 12. února se konala premiéra inscenace opery Zlato Rýna, prvního dílu tetralogie Prsten Nibelungův. Hudebně operu nastudoval Robert Jindra, režijně Sláva Daubnerová.

Těžko bychom u nás či na Slovensku hledali někoho, kdo by nikdy neslyšel o operním pěvci Štefanu Margitovi. Rodák z Košic si na nejprestižnějších operních scénách světa získal uznání kritiků i publika především v operách Leoše Janáčka a Richarda Wagnera. Právě s Wagnerem se nyní loučí: postava Logeho ve Zlatu Rýna, kterou poprvé ztvárnil v roce 2008 v San Francisku, bude jeho rozloučením s operou. Nové nastudování opery v režii Slávy Daubnerové a pod taktovkou Roberta Jindry uvede Národní divadlo 12. února 2026. Se Štefanem Margitou jsme hovořili nejen o této ikonické roli, ale třeba i o tom, jak vydržet zpívat do pozdního věku.

„Pianissima smyčcové sekce nedala příležitost k pochybám, jaké že těleso právě hraje: v tomto ohledu je zvuk Wiener Philharmoniker jedinečný a podle mého názoru takřka nepřekonatelný.“

„Klavírista Kyung-ki Joo následně Asmik Grigorian objal a pronesl výrok večera: ‚Dělej a zpívej, co chceš, hlavně zůstaň sama sebou.‘“

„Mám za to, že polský tenorista aspiruje na jednoho z nejinspirativnějších představitelů Andrey Chéniera novodobé interpretační historie.“

Salcburský letní festival vyvrcholil ve dnech 24. a 25. srpna trojicí koncertů s vynikajícím obsazením i zajímavým programem. Dirigent Yannick Nézet-Séguin provedl s Vídeňskými filharmoniky a trojicí sólistů první dějství z Wagnerovy Valkýry, jedna z čelných tváří festivalu, sopranistka Asmik Grigorian, vystoupila na originálním sólovém recitálu s názvem A Diva is Born, a tenorista Piotr Beczała debutoval v očekávaném koncertním provedení opery Umberta Giordana Andrea Chénier. První díl třídílné minisérie pojednává o wagnerovském pořadu pod taktovkou zmíněného kanadského dirigenta.

„Heras-Casado vede Parsifala jako liturgii ticha – hudba se zde nerodí z exaltovaných vrcholů.“

„Elīna Garanča přistupuje ke Kundry s přesností, která odmítá archetyp. Ukazuje wagnerovskou poutnici jako bytost rozkročenou mezi světy: není tu výhradně hříšnicí, není výhradně obětí.“

„Wagner zde staví tělo do středu mytologie a Volle si je toho dobře vědom. Když Amfortas prosí o smrt, není to volání po vykoupení v křesťanském smyslu; spíš jde o únik z vědomí, které už neunese vlastní přítomnost.“

Bayreuthský festival se po Tristanovi ponořil do meditativní introspekce. Parsifal v režii Jaye Scheiba nevyznívá jako triumfální mystérium, ale jako cesta k niterné rovnováze. Místo velkých gest přichází klidná modlitba tónů, kde se každá fráze pojí s tichem, a spása je spíš nasloucháním než proklamací. Provedení řídil dirigent Pablo Heras-Casado.

„Byčkov zůstává velkým dirigentem s mimořádným citem pro Wagnerovu architekturu, avšak dnešní večer ukázal, že ne všechny prvky se potkaly s jeho vizí tak přesně, jak jsme u něj zvyklí.“

„Arnarsson je zdrženlivý, neservíruje symboly doslovně a nechává filozofické vrstvy Wagnerova díla promlouvat především skrze hudební textury.“

„Tristan a Isolda zde nejsou provokací ani muzejním exponátem, nýbrž zrcadlem touhy, které odhaluje, jak blízko k sobě mají láska a smrt.“

Bayreuther Festspielhaus se tentokrát ponořil do tempa popírajícího časoprostor. Zatímco páteční Mistři pěvci vyznívali jako pohodlně čitelná veselohra, Tristan a Isolda značí tři dějství, v nichž se realita rozplývá v chromatickém napětí a každý akord je slibem, jehož naplnění je ve své podstatě čekáním na Godota. Ticho mezi frázemi Tristana a Isoldy nezní jako pauza, nýbrž promlouvá jako součást hudby samotné. Hudebního nastudování se ujal šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov, režie Thorleifur Örn Arnarsson.

„Davidsovo nastudování stojí vůči monumentalismu minulosti v ostrém kontrastu – místo ideologické kulisy nabízí obraz města, kde se hlas jednotlivce a komunity setkávají v dialogu.“

„Michael Spyres podtrhl charakter Walthera jako outsidera, který nevyhrává silou ani přepjatostí, ale spontaneitou vlastní písně.“

„Na poslední chvíli se do role učedníka Davida postavil tenorista Ya-Chung Huang, jehož svěžest a elán inscenaci dodaly nečekané odlehčení.“

Bayreuthský Festspielhaus má zvláštní dar – i komedie zde může působit jako slavnostní obřad. U letošních Mistrů pěvců však záhy dojem rituálu střídá pocit nenáročné podívané. Inscenace Matthiase Davidse je svižná, civilní a vizuálně vstřícná, ale hloubku Wagnerova díla spíše odsunuje a na úkor dramatu zůstáváme v rovině veselohry. 22. srpna dirigoval Daniele Gatti, šéfdirigent drážďanské Staatskapelle.

„Philippe Jordan přistoupil k dílu s velkým citem pro hudební drama, které gradoval analyticky, detailně a vrstevnatě.“

„Andreas Schager právem patří k mimořádným interpretům velkých rolí oper Richarda Wagnera.“

 „V roli Brünnhildy zazářila německo-italská dramatická sopranistka Anja Kampe.“

Hudební ředitel Vídeňské státní opery Philippe Jordan se rozhodl završit svou pátou sezónu v čele světoznámého rakouského divadla velkolepou tetralogií Richarda Wagnera Prsten Nibelungův. Excelentní výkon podal dirigent 22. června, když řídil v rakouské metropoli operu Valkýra.

„V několika novelách a románech zanechal jedinečná hudební líčení.“

„Emigroval s československým pasem, protože ten německý mu už nesměl být prodloužen.“

„Je tu Mannem často připomínané téma smrti, ale – nesmí nás to klamat – na pozadí smrti vždycky Mann kreslí velikou lásku k životu ve všech jeho podobách.“

Malý příspěvek ke 150. výročí narození velkého německého spisovatele. Velké téma, ve kterém se spojuje jedinečné literární mistrovství i kus dějin, filozofie a estetiky 20. století. Thomas Mann, držitel Nobelovy ceny, je jedním z největších německých a světových spisovatelů a také pravděpodobně největším hudebním znalcem mezi literáty.

„Třiatřicetiletý Jiří Habart příležitost využil vrchovatou měrou.“ 

„Hráči Komorní filharmonie by možná mohli odvádět své výkony poslepu, ale proč se sympatickému dirigentovi nepodřídit?“

„Vnitřní nastavení umožňuje Markétě Cukrové plně se vcítit se do textu a nálady Wagnerem zhudebněných veršů, ohromujícím vnějším znakem je pak uchopení nosným a přesvědčivým hlasem.“

Tři večery na pódiu pardubického Domu hudby byly v tomto týdnu svěřeny mezzosopranistce Markétě Cukrové. Přední česká pěvkyně se prvně 19. května stala protagonistkou květnových abonentních koncertů Komorní filharmonie. Vedle předem ohlášeného písňového cyklu Richarda Wagnera zazněly v jejím podání ještě dvě árie Cherubína z Mozartovy Figarovy svatby. Spolehlivý orchestr energicky a s citem řídil Jiří Habart.

„V době, kdy Weber definoval německou operu, mělo v Neapoli premiéru jedno z vrcholných děl opery italské, Rossiniho Jezerní paní.“

„Prague Philharmonia byla plná jiskřivého zvuku a energie sálající do všech stran, s bohatým výrazovým rejstříkem, který si skvěle poradil se všemi finesami a nástrahami skladatelovy partitury.“

„Brownleeho hlas má neuvěřitelnou sílu, energii a na basbaryton nezvykle bohatou paletu barev i jasné výšky.“

Předposlední koncert orchestrální řady Prague Philharmonia svedl 27. dubna takříkajíc pod jednu střechu tři německé romantiky a jeden kouzelný hlas ze Spojených států. Hudba z děl Carla Marii von Webera, Richarda Wagnera a Gustava Mahlera zazněla pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Emmanuela Villauma. Výběr z Mahlerova cyklu Chlapcův kouzelný roh ve druhé půli koncertu přednesl americký basbarytonista Nicholas Brownlee.

„Proč se nepředstavit, má-li být naplněno pojmenování večera ‚Cello světově‘, právě způsobem nejklasičtějším?“ 

„S pozoruhodnou lehkostí a s neodolatelným úsměvem na rtech provedl Victor Julien-Laferrière orchestr vstupními takty a vzápětí se pustil do svého vlastního partu s razancí a suverenitou beroucí dech.“

„Rovněž dirigentské vystoupení hlavního protagonisty večera bylo sebejisté, energické a bravurní.“

Dubnový abonentní koncert Komorní filharmonie Pardubice plně ovládl Victor Julien-Laferrière. Francouzský umělec se tentokrát nepředstavil jen coby špičkový violoncellista, ale rovněž jako pozorný dirigent. Do města ve východních Čechách se dubna vrátil po sedmi letech a připravil stylově vybroušené provedení Violoncellového koncertu D dur Josepha Haydna, na programu byli dále Richard Wagner a Felix Mendelssohn-Bartholdy.