PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Dirigent Philippe Jordan partituru opery Parsifal rozkryl analyticky s hloubkou v detailech, přičemž v orchestrálních vrstvách nalezl efektní smysl pro vystižení dramatického příběhu.“

„Inscenačním pojetím se režisér, scénograf a kostýmní výtvarník Kirill Serebrennikov v průběhu situací vzdaloval úzkému sepětí jevištního dění s orchestrální hudbou.“

„Klaus Florian Vogt prodchnul Parsifala sytým vyrovnaným hlasem ve všech polohách, roli zpíval s mnoha nuancemi barev v pestré škále emocí.“

Vídeňská státní opera se na jaře vrátila k Wagnerově opeře Parsifal a nutno říci, že velmi úspěšně. Po dvou letech od premiéry se konalo 12. dubna teprve osmé představení. Z postu generálního hudebního ředitele světoznámého rakouského divadla dílo hudebně nastudoval a opět řídil švýcarský dirigent Philippe Jordan. Operu tehdy na dálku inscenoval z domácího vězení kontroverzní ruský režisér Kirill Serebrennikov. V divadle s týmem na zkouškách tenkrát režijně spolupracoval jeho krajan Jevgenij Kulagin.

 „Velikonoce 2023 s sebou přinášejí nový začátek. Chceme navázat na zavedenou tradici hledáním nových možností, jak náš festival učinit ještě výjimečnějším.“

„V centru našeho hledání bude letos postava Tannhäusera. Hrdiny ztraceného a svedeného, ale také poctivě hledajícího sebe sama.“

„Svět Richarda Wagnera, nejradikálnějšího hudebního inovátora v dějinách, pro nás bude novou startovní čarou i laboratoří zároveň, a to v opeře, na koncertech, v tanečních projektech i v elektronické hudbě.“

Chceme navázat na zavedenou tradici hledáním nových možností, jak náš festival učinit ještě výjimečnějším… Tolik ukázka z uvítacího textu programu salcburského Velikonočního festivalu 2023, který se uskutečnil od 1. do 10. dubna. Autorem těchto slov je festivalový intendant Nikolaus Bachler. Výroky o „novém začátku“ jsou skutečně namístě. Co však překvapí, je skutečnost, že se pan ředitel prakticky neobtěžuje s vysvětlením, proč vlastně k jakési nové éře festivalu vůbec dochází. Řekněme si to tedy ve stručnosti alespoň my.

„Čekal ho tam třicetičlenný orchestr a dvaadvacetičlenný sbor, muzikanti, kteří ho po prvních zkouškách začali považovat za výstředního a proti jeho nárokům vehementně protestovali.“

„Trápila ho umělecká laxnost kolegů i to, že se mu jako podivínovi posmívali, protože byl nejen abstinent, ale v té době rovněž vegetarián.“

„Gustav Mahler se v Olomouci dozvěděl, že se v Benátkách uzavřel život Richarda Wagnera. Hlasitě prý vzlykal: Mistr zemřel!“

Než se Gustav Mahler stal tři roky před koncem devatenáctého století ředitelem a hlavním dirigentem Vídeňské dvorní opery, vystřídal jako kapelník osm míst. Bad Hall, Lublaň, Olomouc, Kassel, Prahu, Lipsko, Budapešť, Hamburk… Nejkratší dobu strávil na třetí z těchto štací – v Městském divadle v jazykově německém městě Olmütz na Hané. Pouhé dva měsíce. Olomoučtí si nicméně jeho působení ve městě považují. Připomíná ho busta ve foyeru, pamětní desky… i uvedení Mahlerovy Druhé symfonie Moravskou filharmonií a Pražským filharmonickým sborem letos 6. dubna.

„Petr Popelka se postavil za nápad uvést na pokračování Wagnerova Tristana a Isoldu s veškerou vehemencí, která k jeho projevu patří, i se zázemím zkušeností, které má z působení v Semperově opeře v Drážďanech.“

„Snad se s těmito pěvci počítá i pro další sezóny, ve kterých má podobně koncertně dojít i na druhé a pak na třetí dějství opery.“

„Tristana rozvrhl SOČR jako běh na dlouhou trať. Budou to tedy ve výsledku tři osamocené koncerty.“

První dějství Wagnerovy opery Tristan a Isolda jako koncertní program vypadá sice na první pohled nezvykle a ne zcela obvyklý takový projekt v našich končinách opravdu je, ale jde o osmdesátiminutovou hudební báseň, která upoutá a nepustí. Zvláště když ji za dirigentským pultem náruživě modeluje a posunuje někdo jako Petr Popelka. Pondělní večer rozhlasových symfoniků v pražském Rudolfinu vyzněl strhujícím způsobem.

„Je zajímavé, jak emeritní předseda Vídeňských filharmoniků Clemens Hellsberg prostřednictvím odborných textů akcentuje humanistickou linii.“

„Přínosné jsou jeho eseje s ohlédnutím do rakouské hudební historie.“ 

„Jeho retrospektivy jsou analytické s historickým kontextem a výrazně také ovlivněné osobními, kolegiálními či institucionálními vztahy.“

Emeritní předseda Vídeňských filharmoniků Clemens Hellsberg, který je členem umělecké rady Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, připravuje v současnosti třetí díl ze série knih Philharmonische Begegnungen / Die Welt der Wiener Philharmoniker als Mosaik / Filharmonická setkání. Svět Vídeňských filharmoniků jako mozaika. Publikace vyjde na podzim. Předchozí dva díly Hellsbergových knih jsou přínosné, i když zahrnují četné jeho veřejné proslovy, přednášky a již otištěné odborné statě.

„Sám neskládal ani nehrál na žádný hudební nástroj.“

„ K hudbě měl ovšem silný vztah. Ve florentském divadle Maggio Musicale způsobil první rozruch, když dalece předběhl dobu pokusem o jevištní aktualizaci klasického operního díla.“

„Tvůrčí dráha Georga Wilhelma Pabsta se stala předlohou k seriózním studiím několika generací filmových kritiků, sociologů a kulturních publicistů.“

Roudnice nad Labem. Nevelké, ovšem významné město kousek od Prahy, ale zároveň na prahu někdejších Sudet. Památné třetím nejstarším kamenným mostem v Čechách, ale i volnou souvislosti s klasickou hudbou. Na roudnickém zámku, který sám předtím navštívil, nechal totiž Karel IV. v polovině 14. století internovat římského politika, „tribuna lidu“ Colu di Rienza. Zprvu spíše na oko, aby jej ukryl před pronásledováním inkvizicí…

„Čtenáře působivě provádí i centrem rakouské metropole, především jejími architektonickými dominantami a hvězdami na chodnících města s vročeními skladatelů a hudebních umělců, kteří jsou spjatí s historií slavného orchestru.“

„Z dobové historie upozorňuje např. na tvorbu Richarda Wagnera, Gustava Mahlera, Antona Brucknera, Johannese Brahmse a Richarda Strausse, jejichž díla orchestr zařadil do svého repertoáru a uváděl některá z nich rovněž pod jejich taktovkou.“

„Velmi srozumitelně dokázal objasnit i specifika typického „vídeňského zvuku“ a přiblížit náročnou profesi hudebníků.“

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha hostí letos na podzim Vídeňské filharmoniky, které bude ve Dvořákově síni Rudolfina 13. září 2023 řídit proslulý mladý dirigent Jakub Hrůša, sólově vystoupí mimořádný klavírista Igor Levit. Kdo by chtěl již nyní více nahlédnout do zákulisního dění slavného rakouského tělesa, může si s radostí otevřít německou odbornou a popularizační publikaci Das Orchester, das niemals schläft / Orchestr, který nikdy nespí, kterou napsal v roce 2017 významný rakouský rozhlasový a televizní moderátor, dramaturg a publicista Christoph Wagner-Trenkwitz. Publikaci inicioval houslista první sekce tělesa a bývalý předseda orchestru Andreas Großbauer. Knihu zaštítil bývalý spolkový rakouský prezident Heinz Fischer, současný čestný patron Vídeňských filharmoniků.

„Obrovská poklona a jedno velké bravo.“

„Filantropka Donatella Flick soutěž založila v roce 1990 s cílem nabídnout vítězům bezkonkurenční příležitosti.“

„Do soutěže se letos přihlásilo osmdesát dirigentů.“

Mladý český umělec Jiří Habart, třicetiletý dirigent operního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, byl jedním ze tří finalistů soutěže Donatella Flick Conducting Competition v Londýně. Mezinárodní klání, ve kterém tři nejlepší z dvaceti účastníků řídili ve skladbách Richarda Wagnera, Edvarda Griega a Hectora Berlioze světoznámé těleso London Symphony Orchestra, vyhrál ve čtvrtek pětadvacetiletý italsko-německý dirigent Nicolò Foron. Spolu s Jiřím Habartem byl ve finále také Jakub Przybycień.

„Dirigentova jemná a plynulá gesta, klidný a oduševnělý výraz ve tváři zcela očividně inspirují instrumentalisty ke stejné hře. Více romantiky do Wagnerovy hudby snad už vložit nelze.“

„Christine Goerke publikum strhla nejen omračujícím hlasem, který se vyznačoval tmavou sametovou barvou a ďábelsky dramatickým nábojem, ale také zlověstným hereckým výkonem s přesvědčivostí na nejvyšší úrovni. Kvality jejího výstupu slovy stěží popsat.“

„Třetímu dějství jednoznačně dominuje Piotr Beczała. Ten během rozhovoru uvedl, že při nastudování Wagnera vlastně vychází z italského belcanta. A je pravdou, že přesně tak Beczałův Lohengrin zněl. Plynule, lehce, měkce a s rezervou na každém vysokém tónu.“

Po úspěšné inscenaci Parsifala se François Girard vrací na newyorskou scénu s tamním Wagnerovým nejhranějším titulem, tedy operou Lohengrin. Premiéra se konala 26. února 2023. České publikum pak mohlo zhlédnout představení v kinech v sobotu 18. března. Inscenační tým se držel hesla „v jednoduchosti je krása“ a scénu symbolicky zaplavily barvy čtyř odstínů. Kromě fenomenálních pěveckých a hereckých výkonů všech protagonistů, od těch andělsky hodných po ty ďábelsky zlé, exceloval ve své zásadní úloze rovněž sbor. Svých nástrojů se mistrně, leč ryze týmově ujali hráči pod vedením Kanaďana Yannicka Nézet-Séguina, který stmeloval početné těleso pod návalem Wagnerových romantických nekonečných melodií. Třetímu dějství v titulní roli Lohengrina dominoval polský tenorista světového renomé Piotr Beczała, jenž se jako civilista ocitá na jiné planetě…

„Regerův hudební styl spojuje zdánlivě nespojitelné vlivy Bacha a Wagnera do originálního hudebního jazyka, který se dívá dopředu, ale je také nerozlučně spjatý s minulostí.“

„Regerův přístup k duchovní hudbě byl zcela jistě ovlivněn tím, jak obdivoval Bacha, který byl luterán. Současně byl ovšem ovlivněn i tím, že sám pocházel z katolické rodiny a považoval se za stoprocentního katolíka.“

„Jeho renesance a znovuobjevení úplně nepřišly – a je otázkou, zda přijdou, jako přišly třeba u Mahlera a pak i u jiných autorů z přelomu století, třeba Alexandera Zemlinského…“

Napsal mnoho skladeb pro sólový nebo čtyřruční klavír, přes třicet orchestrálních děl, desítky písní a duchovních skladeb, klavírní koncert, několik houslových koncertů, baletní suitu, mnoho a mnoho komorní hudby… a bezmála čtyřicet opusů pro varhany. Max Reger, od jehož narození se připomíná 19. března 2023 rovných 150 let, se přitom v povědomí publika postupně stal maximálně tak komponujícím varhaníkem, ale ještě spíše jen pouhým jménem. Zaslouženě? Neprávem? A proč?

„Sbor nesezpíváte do určité podoby za rok či za dva, je tu důležitá kontinuita a dlouhodobá, trpělivá, stabilní práce. Člověk musí myslet pozitivně, s vizí do budoucna. Dokud se zpívá, je dobře!“

„Napsal jsem vokálně-instrumentální kompozici pro violu sólo, smíšený sbor a orchestr, Stabat mater, na liturgický text. V rámci mého jubilea ji budou uvádět české symfonické orchestry, samozřejmě s Českým filharmonickým sborem Brno.“

„Běžně jsou skladby na toto téma zpracovány pro pěvecký kvartet, sbor a orchestr. Já jsem eliminoval sólovou pěveckou složku a nahradil ji sólovou violou. Viola je tedy Mater Dolorosa, která dojímá svým nářkem a zpěvem, ale je meditativní, ne koncertantní.“

Český filharmonický sbor Brno založil Petr Fiala před 33 lety a dokázal ho vypracovat na přední české a evropské těleso. Přitom byl schopen si najít čas i na komponování a mnohé skladby vznikly právě pro jeho sbor. Letos 25. března slaví skladatel a sbormistr 80. narozeniny a k jubileu bude 22. a 26. března ve Zlíně a v Brně uvedeno v premiéře jeho nové dílo – Stabat mater. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Petr Fiala hledí dopředu i bilancuje a především podrobněji přibližuje svou novou skladbu s velikonočním textem.

„Proč se Sergej Prokofjev nechal v roce 1936 přesvědčit k návratu do Sovětského svazu, zůstane asi navždy trochu hádankou.“

„Ve stínu diktatury Josifa Vissarionoviče vytvořili Prokofjev i Šostakovič některá ze svých nejlepších děl.“

„Velká sovětská premiéra baletu Romeo a Julie se o rok později přece jen nakonec uskutečnila – a tu brněnskou, přinejmenším v očích Rusů, dodnes zastiňuje…“

Pátého března roku 2023 uplynulo sedmdesát let od smrti Sergeje Prokofjeva. Jeho život se tehdy paradoxně shodou okolností uzavřel ve stejný den jako život diktátora Stalina, jehož režim mu tak ztrpčil poslední roky. Kult osobnosti a z něho vyplývající státní hysterie pochopitelně znamenaly, že Stalinův konec vše zastínil a že skladatelův odchod neměl šanci vzbudit sebemenší pozornost. Prokofjevova hudba však přečkala i toto poslední ponížení. A po sedmdesáti letech pro ni teď přichází důležitý mezník. Od ledna příštího roku nebudou jeho díla podle autorského zákona už chráněna, dědicům a nakladatelům přestanou plynout peníze. Uvádění Prokofjevovy hudby se zlevní – a určitě se tedy bude víc hrát.

„Sledovať dirigentskú prácu Juraja Valčuhu na pódiu je zážitok, ktorý sa vyrovná aj tej nainvenčnejšej opernej inscenácii.“

„Vokálni sólisti museli svojím excelentným výkonom uspokojiť aj toho najnáročnejšieho poslucháča.“

„Nesporne jeden z vrcholov tohoročnej koncertnej sezóny.“

Na prvej marcovej dvojici abonentných koncertov Slovenskej filharmónie v dňoch 9. a 10. marca 2023 to v plnej sieni Reduty naplno znelo Wagnerom. Prominentný dirigent Juraj Valčuha, slovenský rodák a v súčasnosti francúzsky rezident, rešpektovaný, žiadaný a, žiaľ, zriedkavo sa za jeho pultom objavujúci dirigentský hosť nášho prvého orchestra, sa tentoraz podujal na koncertné uvedenie kompletného 2. dejstva opery Richarda Wagnera Tristan a Izolda s výnimočným sólistickým obsadením: Maida Hundeling, stálica našej opernej scény, spievala Izoldu, rakúsky tenorista Norbert Ernst hrdinného Tristana, česká mezzosopranistka Ester Pavlů Brangänu a charizmatický Peter Mikuláš kráľa Markeho (hviezdnu štvoricu doplnili dvaja členovia Slovenského filharmonického zboru – Juraj Kuchar ako Melot a Martin Mikuš ako Tristanov pobočník Kurwenal). Ak odhliadneme od ambicióznej poloscénickej prezentácie operného výberu z Tristana v júni minulého roku v dramaturgicky čoraz odvážnejšie napredujúcom Štátnom divadle v Košiciach, bolo to po takmer 90 (!) rokoch prvé uvedenie väčšieho tristanovského hudobného kompletu na domácom koncertnom pódiu či divadelnej scéne (naposledy sa u nás, prakticky prvýkrát od svetovej premiéry, opera Tristan a Izolda hrala v januári 1934 v bratislavskom SND). Nuž darmo, na uvádzanie náročných Wagnerových partitúr nemáme v porovnaní so susednou Viedňou, Budapešťou či Prahou vyhovujúce realizačné predpoklady.

„Dívat se na věci jednoduše, nekompromisně a hravě: Robert Jindra zazářil s Janáčkovou filharmonií Ostrava a výtečnými sólisty.“

„Schittlerovi se podařilo od prvních not hrát s výstižnou charakteristikou, v níž dominovaly vlastnosti jako hravost, perlivost a nonšalantní koketnost.“

„Zejména v části, v níž hrál Hudeček sólovou pasáž pouze za tremolového doprovodu harfy, evokovalo jeho podání líbezné milostné námluvy a svádění.“

Janáčkova filharmonie zahrála pod taktovkou dirigenta Roberta Jindry. Sólisty koncertu konaného 2. března v Kinu Vesmír byli německý klarinetista Johannes Schittler a český fagotista Jan Hudeček. Na programu byla převážně díla hudebních romantiků, dramaturgie tentokrát svedla dohromady skladby, které nezaznívají často.

„Z postupně se nabalujících dalších nástrojů, jakoby neslyšitelně, bez jakéhokoli rušivého švu – ostřejšího nástupu – se zvolna vynořovala gradace plná napětí a vášně.“

„Radek Baborák srozumitelně odkryl strukturu skladby a vystavěl ji s citem pro kontrast, gradaci, jemné i plné plochy.“

„Provedení bylo tak podmanivé, že člověk chtěl jen zavřít oči, nechat se unášet tou nenapodobitelnou hudbou a přát si, aby nikdy neskončila…“

Třetím koncertem v této sezoně se představili Pražští komorní sólisté pod vedením svého uměleckého ředitele Radka Baboráka. V kostele svatých Šimona a Judy zahráli v sobotu 4. února romantický repertoár, v němž ukázali, že patří ke špičce současných českých komorních těles.

„Praze dal Eduard navždy sbohem v sedmadvaceti letech, kdy se v roce 1852 přesunul natrvalo do Vídně.“

„Jak moc Richard Wagner Hanslicka nesnášel, dosvědčují dvě okolnosti. Zatímco první je spíše domnělá, druhá naopak zcela průkazná.“

„Přestože do Prahy se Hanslick už nikdy nevrátil, českému hudebnímu životu prokázal neocenitelnou službu. Patřil ve Vídni k prvním, kteří si povšimli nadání Antonína Dvořáka.“

Sám složil pouhé dvě skladby, kupodivu na verše v češtině. Milostnou píseň pod Vyšehradem a Českého houslistu. Měl ale dost rozumu na to, aby si uvědomil, že hudbu nemá tvořit, nýbrž o ní zasvěceně a v širokých souvislostech psát a přednášet. Pražský rodák Eduard Hanslick se především po přestěhování do Vídně, kde prožil převážnou část svého života, stal – slovy českého muzikologa a estetika Jaroslava Stříteckého – „ničitelem starých předsudků a konstruktérem nových pověr“…

„Dirigování je fascinující, protože přináší radost.“

„Provedení Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův se Orchestr Národního divadla zhostil v Praze v sezóně 2004/2005 skvěle.“

„Stravinského Oidipus Rex je geniální dílo a má v sobě neuvěřitelnou sílu.“

Americký dirigent John Fiore, který působil v mnoha významných světových operních domech a koncertních síních v USA a Evropě, se vrátil v lednu k Orchestru Národního divadla, se kterým nastudoval díla Sergeje Rachmaninova a Igora Stravinského. U příležitosti svého hostování v Praze poskytl portálu KlasikaPlus.cz exkluzivní rozhovor. Vzpomíná v něm i na newyorskou Rusalku s Gabrielou Beňačkovou nebo na přelomové pražské uvedení Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův v sezóně 2004/2005. 

„Matthias Goerne je dostatečně hlasově vybaven, přesto se však nelze zbavit dojmu, že v případě Wagnera nejde o jeho nejvlastnější obor.“

„Schmidtova symfonie se hlásí k existenci tonálních center i k principům posluchačsky vstřícné instrumentace, zvukové libosti a psychologické čitelnosti.“

„Manfred Honeck udělal vše pro to, aby na dlouho asi ojedinělé provedení skladby, v tuzemsku neznámé, zanechalo dojem na dlouhou dobu.“

Koncert dirigenta Manfreda Honecka s Českou filharmonií se třemi výjevy z Wagnerových oper a závažným symfonickým dílem bratislavského rodáka Franze Schmidta byl ve středu v pražském Rudolfinu setkáním s vrcholným i pozdním hudebním romantismem a s typickou filozofující zatěžkaností umění německého jazykového okruhu. Nebyl ani efektním virtuózním ohňostrojem, ani brilantní přehlídkou interpretačního umění, ale vážným náladovým spočinutím. Působilo tak i vystoupení barytonisty Mathiase Goerna.