13. červen
Svátek má Antonín.
2007 – zemřel Oskar Morawetz, kanadský skladatel českého původu (narodil se 17. ledna 1917). Jeho rodina se stýkala s rodinou prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Před nacisty pak ale uprchla do Kanady. Na klavír se učil u Karla Hoffmeistra a Adolfa Mikeše a skladbu u Jaroslava Křičky, dostudoval v emigraci. Ve 34 letech se stal profesorem na Hudební fakultě University of Toronto. Přednášel harmonii, kontrapunkt, čtení partitur, instrumentaci a skladbu. Morawetzovy skladby uváděly přední symfonické orchestry z celého světa a dirigenti jako Zubin Mehta, Seiji Ozawa, Kurt Masur, Gunther Herbig, Sir Andrew Davis, Sir Adrian Boult, Sir Charles Mackerras, William Steinberg a Češi Rafael Kubelík, Karel Ančerl nebo Jiří Bělohlávek.
2005 – zemřel David Diamond, americký skladatel (narodil se 9. července 1915). Získal řadu cen v mezinárodních soutěžích včetně Guggenheimova stipendia a záhy byl uznáván jako jeden z nejvýznamnějších představitelů americké hudby své generace. Jeho nejznámějším dílem jsou Kruhy pro smyčcový orchestr z roku 1944. Jinak složil jedenáct symfonií, instrumentální koncerty, jedenáct smyčcových kvartetů, skladby pro dechové nástroje, pro klavír i vokální skladby a také hudbu k rozhlasovému seriálu stanice CBS Radio Network Hear It Now a k jeho televizní verzi See It Now. Byl jmenován čestným skladatelem Seattle Symphony, řadu let vyučoval na Juilliardově akademii v New Yorku. Patrně poskytoval i cenné rady kanadskému klavíristovi Glennu Gouldovi v jeho kompoziční činnosti. V roce 1995 byl vyznamenán National Medal of Arts.
1986 – zemřel Benny Goodman, americký jazzový klarinetista a kapelník, známý jako „král swingu“ (narodil se 30. května 1909). Vystupoval až do konce svého života a zároveň se zajímal o klasickou hudbu. Premiéroval mimo jiné Kontrasty od Bély Bartóka, Klarinetový koncert č. 2 Malcolma Arnolda, Sonátu pro klarinet a klavír od Francise Poulenca, Klarinetový koncert od Aarona Coplanda, Preludium, fugu a riffy od Leonarda Bernsteina a Ebony Concerto Igora Stravinského. Natočil Mozartův Klarinetový kvintet s Bostonským symfonickým smyčcovým kvartetem a Mozartův Klarinetový koncert s Bostonským symfonickým orchestrem pod taktovkou Charlese Muncha. Nahrál také Weberovy klarinetové koncerty. V Americe napomáhal rasové integraci.
1973 – zemřel František Suchý Pražský, skladatel a spisovatel, sběratel a autor úprav lidových písní (narodil se 21. dubna 1891). Celý život sbíral a upravoval lidové písně. Zabýval se i loutkářstvím a psal hudbu pro loutkové divadlo. Rozsáhlá byla jeho činnost literární a publicistická. Stal odborným učitelem v Turčianskom Svätom Martině a později ředitelem měšťanské školy v Komárně. Založil a řídil Turčianskou filharmonii, dirigoval Orchestrální sdružení Osvětového svazu v Komárně a byl sbormistrem komárenského Spevokolu. Po vyhlášení Slovenského státu se vrátil do Prahy a působil na školách v Bubenči a v Košířích. Řídil Orchestrální sdružení pražských učitelů.
1964 – premiéru měla opera Curlew River (Řeka Sumida nebo Řeka kolih) Benjamina Brittena složená na námět středověké japonské hry. Stejně jako v dalších svých specifických scénických dílech, tzv. church parables, duchovních podobenstvích, zpracovává skladatel formou středověkých chrámových představení dějově jednoduchý příběh na téma bídy pozemského života člověka a velkorysosti Boží milosti. Opera začíná i končí průvodem mnichů, kteří ve stylu japonského divadla nó stylizovaně ztělesňují všechny postavy. Premiéra se uskutečnila v kostele sv. Bartoloměje v Orfordu v Suffolku. Česká premiéra se konala 29. listopadu 2005 v rámci festivalu Struny podzimu. Dirigoval Marko Ivanović, režisérem byl Jiří Heřman.
1954 – premiéru měl Koncert pro basovou tubu a orchestr od Ralpha Vaughana Williamse. Vznikl pro Philipa Catelineta, hlavního tubistu Londýnského symfonického orchestru. Právě oni společně s Johnem Barbirollim byli interprety prvního uvedení. Zprvu byla skladba kritiky považována za výstřední nápad stárnoucího skladatele, ale brzy se stala oblbeným číslem.
1953 – zemřel John Stepan Zamecnik, americký skladatel a dirigent (narodil se 14. května 1872), jehož rodiče pocházeli z Čech. Byl houslistou v Pittsburské filharmonii a ředitelem filmového hudebního oddělení nově vzniklého Hippodrome Theater v Clevelandu. V USA proslul zejména skládáním hudby pro němý film, ale komponoval také orchestrální skladby a hudbu pro velké dechové orchestry. Na konzervatoři v Praze patřil v mládí mezi Dvořákovy žáky.
1942 – narodil se Antonín Gondolán, romský hudebník, kontrabasista, skladatel a zpěvák, člen Rady vlády České republiky pro záležitosti romské menšiny. V patnácti letech začal hrát s orchestrem Gustava Broma na kontrabas a navštěvovat Státní konzervatoř v Brně. Přestoupil na Státní konzervatoř do Prahy a dostal angažmá v divadle Semafor. Spolupracoval s Karlem Gottem, orchestrem Ladislava Štaidla a dalšími interprety popové scény.
1934 – narodil se Vitalij Hubarenko, ukrajinský skladatel (zemřel 5. dubna 2000). Patří mezi přední ukrajinské operní skladatele 20. století. Napsal třináct oper, k většině napsala libreto jeho žena Marija Hubarenková. Kromě toho napsal i instrumentální a komorně-vokální hudbu. Vedle skladby vyučoval na dětské hudební škole, na Charkovském uměleckém ústavu a na Charkovské hudební škole, pracoval jako hudební redaktor oblastního rozhlasu v Charkově a později se živil jako svobodný umělec.
1923 – premiéru měl zpívaný balet Svatba (Les Noces) Igora Stravinského, choreografické ruské scény se zpěvem a hudbou, prováděný později také koncertně jako kantáta. Partitura je určena pro čtyři vokální sólisty, sbor, bicí nástroje a čtyři klavíry. Skladatel dílo věnoval impresáriu Sergeji Ďagilevovi, jehož putovní soubor Ballets Russes dílo uvedl v pařížském Théâtre de la Gaîté v choreografii Bronislavy Nižinské a pod vedením dirigenta Ernesta Ansermeta.
1923 – narodil se Jiří Stárek, dirigent a pedagog, žák Václava Talicha a Karla Ančerla (zemřel 25. září 2011). Po absolutoriu na pražské HAMU se stal dirigentem a posléze i šéfdirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu a působil jako umělecký vedoucí někdejšího rozhlasového komorního souboru Collegium Musicum Pragense. V roce 1968 emigroval a působil u celé řady renomovaných orchestrů zejména v Německu. Současně učil dirigování na Akademii hudebních umění ve Frankfurtu nad Mohanem, kde také v letech 1980 až 1991 působil ve funkci děkana. Po sametové revoluci roce 1990 se vrátil zpět do vlasti, působil jako šéfdirigent orchestru Státní opery Praha a spolupracoval pravidelně s Českou filharmonií. Od roku 2005 působil ve funkci šéfdirigenta Karlovarského symfonického orchestru.
1911 – premiéru měl balet Petruška od Igora Stravinského, v Paříži v Théâtre du Châtelet první představení dirigoval Pierre Monteux. Slavné dílo o čtyřech obrazech vzniklo v letech 1910–1911 pro putovní soubor Ballets Russes Sergeje Ďagileva. Choreografii vytvořil Michail Fokin a libreto napsal Stravinskij společně s Alexandrem Benoisem. Děj se odehrává kolem roku 1830 během masopustního jarmarku v Petrohradu.
1905 – narodil se František Bartoš, skladatel (zemřel 21. května 1973). Studoval na Pražské konzervatoři u Josefa Bohuslava Foerstera, Karla Boleslava Jiráka a Jaroslava Křičky. Pak tam do roku 1931 vyučoval, následně působil jako skladatel na volné noze. Psal mimo jiné orchestrální suity, melodramy, komorní hudbu, klavírní kousky, písně a divadelní hudbu. Kromě toho uveřejnil několik publikací z historie hudby. Organizačně se angažoval při zrodu mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, pracoval jako člen umělecké správy a lektor České filharmonie, redaktor v Muzeu Bedřicha Smetany a odpovědný redaktor klasické hudby ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze.
1889 – zemřela Klementina Kalašová, operní pěvkyně – mezzosopranistka (narodila se 9. září 1850). Největší popularitu získala v Brazílii, kde vystupovala pod jménem Clémence Kalas. V Praze studovala klavír u Bedřicha Smetany, který rozpoznal její talent a doporučil jí studium zpěvu u Františka Pivody v jeho pěvecké škole, ten ji pak doporučil slavnému učiteli Francescu Lampertimu v Miláně. Po návratu do Prahy se ucházela o angažmá v souboru Prozatímního divadla, ale nebyla přijata. Prvním úspěchem bylo až koncertní vystoupení s Antonem Rubinsteinem v Moskvě. Jejím operním debutem byla v roce 1874 na popud Eduarda Nápravníka role Ratmíra v opeře Ruslan a Ludmila Michaila Ivanoviče Glinky. Nakonec získala angažmá u italské opery v Covent Garden, kde vytvořila řadu hlavních rolí (Carmen, Ortrud, Azucena, Orfeus a další). V roce 1877 dostala nabídku k vystupování v milánské La Scale. Tam se setkala s Terezou Stolzovou, která ji představila Giuseppe Verdimu, ten jí pak přidělil altový part ve svém Requiem. Cestovala a úspěšně zpívala i v zámoří. V osmdesátých letech se měla stát členkou Národního divadla v Praze, ale zakrátko kvůli intrikám odešla.
1880 – narodil se skladatel Antonín Anděl (zemřel neznámo kdy). Byl žákem Antonína Dvořáka a úspěchu dosáhl už v době studií. Po nich se stal dirigentem v chorvatském Vukovaru, následně ředitelem kůru v chrámu sv. Blažeje v Záhřebu a sbormistrem významného hudebního spolku Kolo. Pro potřeby chrámu zkomponoval Liturgii podle sv. Jana Zlatoústého. Úspěšná byla jeho Rapsodie pro sbor a orchestr, která získala cenu Kola, a kantáta Zavedeni konik, odměněná cenou Glasbené Matice v Lublani. Zkomponoval i řadu drobnějších instrumentálních skladeb, písní a sborů. Tiskem byly vydány jeho sborové úpravy jihoslovanských lidových písní. Jediná opera Put sreči zůstala neprovedena.
1873 – zemřel Angelo Mariani, italský operní dirigent a skladatel (narodil se 11. října 1821). Jako dirigent si získal uznání od Giuseppe Verdiho, Giacoma Meyerbeera, Gioacchina Rossiniho a Richarda Wagnera. V Teatro Nuovo v Rimini dirigoval roku 1857 premiéru Verdiho opery Aroldo, přepracování jeho dřívější opery Stiffelio. Dirigoval také premiéru Facciovy opery Amleto a italské premiéry Meyerbeerovy Afričanky, Verdiho Dona Carlose a Wagnerových oper Lohengrin a Tannhäuser. Dlouhá léta byl dirigentem Teatro Carlo Felice v Janově.
1855 – v pařížském Théâtre Impérial de l’Opéra, dnes známém jako Opéra Le Peletier, měly premiéru Sicilské nešpory, dvacátá opera Giuseppe Verdiho. Dirigoval Narcisse Girard. Dílo vzniklo jako velká francouzská opera na objednávku pařížské Opery u příležitosti světové výstavy. Libreto napsali Eugène Scribe a Charles Duveyrier. Děj je historicky spojen se krvavým masakrem francouzských okupantů na Sicílii, což musel Verdi diplomaticky vyvážit, aby dílo prošlo tehdejším schvalovacím procesem. Premiéra se nakonec setkala s obrovským úspěchem a vřele ji přijala jak tehdejší kritika, tak i široká veřejnost.
1834 – narodil se skladatel Antonín Javůrek (zemřel 15. října 1887). Psal písně a komické operety, působil jako sbormistr Besedy brněnské po smrti Pavla Křížkovského. Účastnil se kulturního života a usiloval o rozvoj českého jazyka a hudby.
1787 – zemřel skladatel Josef Bárta (narodil se okolo roku 1744). V Praze se stal knězem, působil jako varhaník v chrámu sv. Salvátora u paulánů a v kostele sv. Michala u servitů. Později přesídlil do Vídně, kde měla ještě v témže roce premiéru jeho první opera La Diavolessa komponovaná na text Carla Goldoniho. Následující dvě opery byly psány na německý text ve formě singspielu pro vídeňský Burgtheater. Za pozornost stojí, že byly uvedeny o několik let dříve než Mozartův Únos ze serailu (1782), který je považován za zakladatele žánru. Bártovy opery si získaly značnou oblibu a árie z nich byly často upravovány pro komorní orchestr. Významné jsou i jeho symfonie, řada z nich přitom vznikla už za jeho pobytu v Praze. Jeho pozdní díla nesou výrazné rysy tehdy módního uměleckého stylu Sturm und Drang. Zkomponoval ivelké množství hudby komorní, za pozornost stojí zejména jeho smyčcové kvartety.
1765 – narodil se Anton Eberl, rakouský skladatel a klavírista (zemřel 11. března 1807). Byl žákem a přítelem Mozartovým, některé jeho skladby dokonce vyšly pod Mozartovým jménem, po smrti svého učitele složil smuteční kantátu U hrobu Mozartova (1791). Na počátku 19. století platil za významného konkurenta Beethovena. Skládal v duchu vídeňské klasiky s náznaky romantismu. Zanechal sonáty, čtyři klavírní koncerty, pět symfonií, písně, fantazie, tance a variace pro klavír, osm jevištních děl a mnoho dalších skladeb.
1761 – narodil se Antonín Vranický, skladatel a houslista, mladší bratr skladatele Pavla Vranického (zemřel 6. srpna 1820). Byl zakladatelem vídeňské houslové školy a používal vlastní didaktickou práci Základy hry na housle. Jeho žáky byli Ignaz Schuppanzig a Joseph Mayseder. Vranického početné koncerty pro housle stály kompozičně na pomezí klasicismu a romantismu. Roku 1783 se stal sbormistrem v kapli Tereziánsko-Savoyské akademie ve Vídni, kterým byl až do zrušení duchovní hudby v kostele reformami Josefa II. Ve Vídni studoval kompozici u Mozarta, Haydna a Albrechtsbergera. Proslavil se jako učitel hry na housle a virtuózní hráč. Od třiceti let sloužil jako maestro kapely, skladatel a učitel hudby u knížete Josefa Františka Maxmiliána z Lobkovic. Dirigoval první uvedení Symfonie č. 3 zvané Eroica Ludwiga van Beethovena v roce 1804, bylo soukromé a konalo se v roce 1804 v Lobkovickém paláci ve Vídni. Symfonie pak zazněla ještě na rodových zámcích Jezeří a Roudnice v létě 1804. Po přesídlení do Vídně se stal dirigentem vídeňského Dvorního divadla, orchestru Divadla na Vídeňce (Theater an der Wien) a pak vedl Dvorní hudební nakladatelství. Po smrti knížete Lobkovice zůstal Vranický ve službách jeho rodového nástupce.