Bedřich Smetana 200. Podivná oslava Filharmonie Brno
„Patnáctiminutová skladba, ne příliš typická pro oslavence, proběhla velmi rychle; i tak dokázala zaujmout příběhem, barvitostí i nasazením hudebníků.“
„Klavírista Marek Kozák nezklamal. Akordické pasáže byly úderné a opulentní, rychlé části běžely brilantně.“
„Tvrzení v programu, že Smetana byl český Wagner, si lze vysvětlovat různě.“

Abonentní koncert řady Oslavná ve Filharmonii Brno na termíny 29. února a 1. března avizoval oslavu dvoustých narozenin Bedřicha Smetany. Nicméně program tomu nenasvědčoval, přestože byl lákavý. Valdštýnův tábor Bedřicha Smetany následoval Klavírní koncert č. 2 Franze Liszta, který jako sólista přednesl Marek Kozák, a na závěr koncertu zazněl Parsifal, orchestrální suita Richarda Wagnera. Koncert dirigoval švýcarský dirigent Michel Tabachnik.
První skladbou byl Valdštýnův tábor, symfonická báseň, op.14 Bedřicha Smetany, v jehož jménu a na jehož počest byl koncert pořádán. Patnáctiminutová skladba, ne příliš typická pro oslavence, proběhla velmi rychle; i tak dokázala zaujmout příběhem, barvitostí i nasazením hudebníků. Skupiny nástrojů hrály vyrovnaně a barevně a v energickém accelerandu spěchaly do finále ve fortissimu. Dobrý rozjezd k dalším skladbám, které už ale Smetanovy nebyly.

Ferenc (Franz) Liszt byl dramaturgicky dobrá volba, jeho skladby se v Brně příliš nehrají a pro klavíristu je Klavírní koncert č. 2 A dur velkou výzvou. „Mám tento koncert moc rád a teprve až teď v Brně jsem dostal příležitost ho hrát. Doufám, že jsem publikum nezklamal,“ trošku se po koncertě strachoval klavírista Marek Kozák. Ten opravdu nezklamal, hrál s maximálním zaujetím a jeho akordické pasáže byly úderné a opulentní, rychlé části běžely brilantně, držel krok s orchestrem, se kterým si rozuměl, stejně jako se sólovým violoncellem či hobojem. Vyzněly jak zpěvné melodické části, tak i části, ze kterých se linula virtuosní technická smršť. Nadšené publikum si vynutilo přídavek, kterým byla skladba Johanna Sebastiana Bacha, přesněji Preludium z houslové Partity, BWV 1006 v úpravě Sergeje Rachmaninova. Kompozice uchvátila svou náročností i výpovědí a technicky nápadně odkazovala na právě provedený Lisztův koncert.

V programu se průvodní slovo snažilo vysvětlit dramaturgii večera způsobem, že jde vlastně o to ukázat Smetanovo dílo jako součást tehdejšího hudebního dění. Ono vlastně všechno souvisí se vším, ale poměřování Smetana a Wagner… to je výzva. Tvrzení v programu, že Smetana byl český Wagner, si lze vysvětlovat různě, ale právě v tomto koncertu Smetana neměl rovnocenné postavení k poměřování. Parsifal, orchestrální suita Richarda Wagnera (aranžmá: Henk de Vlieger) je padesátiminutová skladba a má sedm částí, které odkazují na příběh, zpracovaný v opeře: 1. Vorspiel, 2. Parsifal, 3. Die Gralsritter (I), 4. Die Blumenmädchen, 5. Karfreitagszauber, 6. Die Gralsritter (II), 7. Nachspiel. Hudba vychází z operní předlohy a samozřejmě nemůže mít takovou výpověď a účinek, jako má opera sama, kterou nese primárně vizuální vjem a pěvecké umění. Přesto v ní náboj romantického a čistého hudebního sdělení je obsažen, nicméně orchestrální podání filharmonie o tom nepřesvědčilo. Alespoň ne na prvním koncertním večeru ve čtvrtek 29. února, který je recenzován.

Oproti první polovině koncertu se zdálo, že na pódiu sedí jiný orchestr. Sice stejně technicky zdatný, ale z interpretace se vytratila energie a nadšené muzicírování. Housle ztratily lesk a sladkost, dřevěné nástroje se ztrácely v houštině smyčců, trubky a trombony nasazovaly nejistě, oproti lesním rohům, které si kompaktnost udržely, i když za cenu skromnosti ve vyjádření. Hutnost a soudržnost si zachovala skupina violoncell a kontrabasů, jejichž sólové plochy byly procítěné, a situaci zachraňovala ještě skupina bicích. Celek působil nesměle a ve výsledku z provedení díla čišela stále větší nuda. Těžko říct, co bylo příčinou… Starší dirigent orchestr neinspiroval? Ten ale nejevil známky únavy, naopak vykazoval fyzickou svěžest i přes svůj požehnaný věk. Snad to byla jen chvilková únava a snad další, páteční koncert, vyzní lépe a uvolněněji.

Foto: Filharmonie Brno / Jakub Joch
Příspěvky od Karla Hofmannová
- Bella Adamova čarovala ve vile Tugendhat
- Moravia Brass Band pozval trombonistu Josepha Alessiho. Galakoncert zněl v Brně, čeká ho Rudolfinum
- Liška Bystrouška a Richard Novák. Setkání generací dojalo celý sál
- Varhanice Katta, Wagner a Sibelius. Mystický koncert se konal ve Zlíně
- Dramatický Bludný Holanďan ve Vídni pod taktovkou Roberta Jindry
Více z této rubriky
- Studentství na n-tou. Opravdu mladistvá Hudba mezi obrazy
- Bella Adamova čarovala ve vile Tugendhat
- Dušičkový epilog festivalu Lípa Musica s Barborou Kabátkovou
- Dvě podoby Památky zesnulých. Pärt a Britten v dialogu o smrti a smíření
- Po stopách brněnské hudební tradice mezi slovem a klavírem
- Od dumky k dramatu. Tři podoby komorní hudby v brněnské Redutě
- Mozartova i Salieriho hudba zněla v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje
- Antonín Dvořák a Erich Korngold v tónech národní paměti
- Brněnské vodojemy naplnilo hudební dědictví Lašska
- Janáčkova první opera s přídechem happeningu