„Deutsche Radio Philharmonie hraje jak s přístupem historicky poučené interpretace, s velmi jasnou texturou i strukturou.“

„Clevelandský orchestr je excelentní a jeho koncertní síň Severance Music Center je akusticky vynikající.“

„Interpretace oper Richarda Wagnera jsou pro mne velkou výzvou. Při jejich provedení vždy usiluji o vnitřní tah a dramatickou přitažlivost.“

Významný finský umělec Pietari Inkinen, někdejší šéfdirigent Pražských symfoniků a nyní šéfdirigent Deutsche Radio Philharmonie a hudební ředitel KBS Symphony Orchestra v Soulu, vydal letos v Německu nahrávku dvou symfonií Antonína Dvořáka. V letošní sezóně debutoval s Clevelandským orchestrem v USA a v březnu oslavil s jihokorejským orchestrem jeho historicky osmistý abonentní koncert. Ve své kariéře získal Pietari Inkinen ocenění za interpretace oper Richarda Wagnera, které dirigoval i na Bayreuthském festivalu.

Rok české hudby je výzvou pro mnohé umělce. Ve své kariéře jste úspěšně dirigoval z české tvorby díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka i Bohuslava Martinů. S Deutsche Radio Philharmonie, jíž jste v Saarbrückenu od roku 2017 šéfdirigentem, natáčíte kompletní studiové nahrávky symfonií Antonína Dvořáka a Sergeje Prokofjeva. Letos jste vydali Dvořákovu Sedmou a Osmou symfonii pro label SWRmusic/Naxos…

V zahraničí i v Praze, když jsem byl šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, jsem dirigoval mnohokrát symfonie Antonína Dvořáka. Skladatelova díla jsou nádherná a projekt nahrávek jeho symfonií s Deutsche Radio Philharmonie byl v Saarbrückenu mým rozhodnutím. Jsem přesvědčen, že naše CD i s dřívější nahrávkou jeho Druhé a Šesté symfonie jsou pro trh s kompaktními disky přínosná a zajímavá. Náš orchestr byl v době natáčení skladeb vysoce motivován, jeho zvuk je, jiskřivý, vzrušující a současně velmi jasný.

Když hrajeme například díla Antona Brucknera, je zvuk tělesa rovněž velice čistý. Mám rád Brucknerovu tvorbu, líbí se mi architektonika jeho skladeb. Deutsche Radio Philharmonie hraje jak s přístupem historicky poučené interpretace, s velice jasnou texturou i strukturou. Do konce sezóny, kdy skončím u tělesa ve funkci šéfdirigenta, jsme zařadili na program skladby Ludwiga van Beethovena, Modesta Petroviče Musorgského, Richarda Strausse, Alexandera Zemlinského a Dmitrije Šostakoviče.

Miluju díla Antonína Dvořáka, a když jsem v letošní sezóně debutoval v USA u Clevelandského orchestru, zařadil jsem na program vedle tvorby Petra Iljiče Čajkovského i Dvořákovu koncertní předehru Othello a Osmou Symfonii „Anglickou“.

Když jsem se setkala ve Vídni k rozhovoru s rakouským dirigentem Franzem Welserem-Möstem, který je již dvaadvacet let hudebním ředitelem Clevelandského orchestru, stavěl těleso s Vídeňskými filharmoniky téměř na stejnou úroveň…

Vídeňští filharmonikové hrají velmi zpěvně a diferencovaně, nemají tak maskulinní zvuk jak Berlínští filharmonikové. Zlatý sál vídeňského Musikvereinu je rovněž zcela mimořádný svou akustikou. Clevelandský orchestr je excelentní a jeho koncertní síň Severance Music Center je akusticky také vynikající. Třeba Losangeleská filharmonie, kterou jsem ve své kariéře dirigoval, je opravdu skvělá, ale Clevelandský orchestr je neskutečně senzitivní. Když jsem byl šéfdirigentem Japan Philharmonic Orchestra, líbila se mi zase jeho neuvěřitelně harmonická pospolitost mezi orchestrálními hráči.

V současnosti jste šéfdirigentem a hudebním ředitelem KBS Symphony Orchestra. Jaká dramaturgie tělesa v Soulu je pro vás v současnosti nejzajímavější?

S KBS Symphony Orchestra letos plánuji hrát díla Ludwiga van Beethovena, Antona Brucknera, Maxe Brucha, Gustava Mahlera, Antonína Dvořáka a Dmitrije Šostakoviče. V Soulu, hlavním městě Jižní Koreje, vystupuje orchestr především v KBS Hall a koncertním sále Seoul Arts Center. Na jarních koncertech 28. a 29. března 2024 oslavíme, v obou zmíněných síních, osmistý abonentní koncert tělesa, jehož hostem bude proslulá jihokorejská lyrická koloraturní sopranistka Sumi Jo, držitelka ceny Grammy. Ve své kariéře proslula za interpretace repertoáru bel canta. Na programu zazní árie z oper Gaetana Donizettiho, Vincenza Belliniho a Giuseppa Verdiho, která obohatíme o skladby Ottorina Respighiho. Koncertem současně oslavíme stočtyřicáté výročí korejsko-italských diplomatických vztahů. Z české hudby plánujeme hrát v dubnu Osmou symfonii Antonína Dvořáka a v květnu pak uvedeme Třetí symfonii Gustava Mahlera.

Do české metropole jste se vrátil na začátku února k Symfonickému orchestru hl. m. Prahy FOK, jehož jste byl v letech 2015 až 2020 šéfdirigentem. Jak důležitá pro vás byla spolupráce s jedním z nejvýznamnějších českých těles?

Myslím, že jsme spolu strávili krásný čas. I když už nejsem šéfdirigentem, jsem rád, že naše spolupráce neskončila a naplánovali jsme další koncerty. Zažili jsme spolu mnoho koncertů v Praze i zahraničí. Těší mě, že jsem mohl nově obohatit repertoár orchestru, zejména díly mého národního finského skladatele Jeana Sibelia. Pro mou kariéru je spolupráce s FOK velice důležitá, prožili jsme mnoho vrcholných momentů. Uvedli jsme i skladby v premiérách. Obdivuju jedinečný, romantický zvuk orchestru.

Stále rád objevuji díla českých skladatelů. V Praze bylo pro mě v době mého šéfování velmi inspirativní, jak orchestrální hráči přirozeně cítili hudbu Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany, ostatně kompozice obou skladatelů diriguji rád i se zahraničními orchestry. Dvořákova Novosvětská je mistrovské dílo. Ze symfonické hudby mám také rád tvorbu Gustava Mahlera a Johannesa Brahmse, ale samozřejmě, existuje mnoho jiných nádherných děl. Oblíbil jsem si i soudobou hudbu, zejména skladatelů z mého rodného Finska.

K vašim oblíbeným operním dílům patří velkolepá romantická tvorba Richarda Wagnera, dramatika jeho oper je velmi specifická…

Skladatelovy opery jsou unikátní a nesrovnatelné s jinými hudebně-dramatickými díly. Vždy jsem tvorbu Richarda Wagnera obdivoval nejen z pohledu dramatiky, ale i užití hudební barevnosti. Na druhé straně ovšem chápu, proč jsou někteří lidé na jeho opery alergičtí. Představení trvají více hodin a pro potenciální návštěvníky nemusí být komfortní, že musí zůstat sedět dlouho v divadle. Velmi se mi líbí, jak Wagner do hudby transformoval existenciální ideje. Tetralogie Prsten Nibelungův působí jak mirákl, její příběh je nadčasový a může být představen mnoha způsoby. Interpretace oper Richarda Wagnera jsou pro mě velkou výzvou. Při jejich provedení vždy usiluji o vnitřní tah a dramatickou přitažlivost.

Wagnerovu tetralogii Prsten Nibelungův jste dirigoval nejdříve v Melbourne ve spolupráci s Operou Australia, kde jste získal posléze i ocenění Australia´s Helpmann Awards za nejlepší hudební nastudování (2014) a Green Room Award pro nejlepšího dirigenta (2016). Vloni jste velkolepý cyklus čtyř oper řídil i na slavném Bayreuthském festivalu. Dirigování pro vás musí být náročné nejen fyzicky, ale i psychicky…

Než jsem ve své kariéře vůbec přistoupil na nabídku dirigovat díla Richarda Wagnera, měl jsem za sebou již koncerty s programem velkolepých skladeb Antona Brucknera nebo Gustava Mahlera, což mi velmi pomohlo. Osvojil jsem si totiž schopnost rozvrhnout si síly a analyzovat dílo tak, abych při jeho interpretaci dosáhl působivých dramatických vrcholů.

Když jsem spolupracoval s režisérem Grahamem Vickem v Teatro Massimo v Palermu na uvedení Wagnerovy tetralogie, ocitli jsme se v situaci, kdy jsme ji nemohli celou dokončit. Tehdy jsem dostal nabídku z produkce Opera Australia, abych tetralogii kompletně nastudoval v Melbourne, kde od projektu odstoupil dirigent. Pro mou tvůrčí práci bylo posléze i přínosné, že jsem měl po boku skvělého režiséra Neila Armfielda.

Představení oper bych přirovnal k maratónu. V pozadí náročného hudebního nastudování je mnoho zkoušek a dlouhá příprava. Dirigent musí být psychicky silný, aby dal dílo dohromady s orchestrálními hráči, sólisty a celým realizačním týmem. Pro mne bylo vždy nutné, abych si správně dokázal nejen rozvrhnout síly, ale byl stále i kondičně fit. Z pohledu fyzické zdatnosti si připadám jak tenista grandslamu, který má také svůj tým fyzioterapeutů. Z interpretace tak mamutího díla jsem získal mnoho zkušeností. Ještě v roce 2016 jsem se vrátil do Austrálie na několik představení produkce. Můj tehdejší úspěch měl vliv na nabídku z Bayreuthu.

Na Bayreuthských slavnostech mi bylo vloni velkou ctí, že jsem mohl dirigovat Wagnerovu tetralogii. Všechny její opery, Zlato Rýna, Valkýru, Siegfrieda a Soumrak bohů, inscenoval Valentin Schwarz. Prostředí i podmínky k tvůrčí práci jsou na festivalu specifické, přičemž publikum bývá někdy až fanatické. Při zkouškách bylo pro mne zajímavé, když asistenti korigovali hlasitost Bayreuthského festivalového orchestru. S ohledem na akustiku musel hrát orchestr totiž více hlasitě a silněji, než jsem se domníval. Zvuk v tamním prostředí hodně balancuje v různých místech hlediště. Bayreuth je skutečně v mnoha parametrech unikátní.

V současnosti již vaše dirigentská kariéra převážila vaši sólovou houslovou dráhu. Stále hrajete na nástroj značky Carlo Bergonzi z roku 1742?

Ano, stále se udržuji v kondici ve hře na housle, nejvíce o víkendech. Vloni bylo pěkné, když jsem hrál s Bayreuthským festivalovým orchestrem na benefičním koncertě. Jinak velmi rád vzpomínám, když jsem sólově vystupoval například s Finským rozhlasovým orchestrem, Filharmonií Helsinki, WDR Köln, RAI Torino, Teatro Carlo Felice Genova, Norrköpings Symphony a Orchestre National de Lyon. S mým souborem Inkinen Trio jsem hrál i ve Wigmore Hall a St. John’s Smith Square. Komorní hudbu mám velmi rád.

——

Pietari Inkinen (*1980, Kouvola, Finsko) studoval housle na Hudební vysoké škole v Kolíně nad Rýnem u Zakhara Brona a poté pokračoval v dirigentském studiu na Sibeliově akademii v Helsinkách. Od roku 2017 šéfdirigentem Deutsche Radio Philharmonie a od roku 2022 šéfdirigentem a hudebním ředitelem KBS Symphony Orchestra v Soulu.

Inkinen dirigoval řadu významných světových orchestrů, včetně Royal Concertgebouw Orchestra v Amsterdamu, Budapešťského festivalového orchestru, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, Gewandhausorchester v Lipsku, Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Orchester Radio Philharmonique France, Losangeleské filharmonie a Izraelské filharmonie. Do svých plánů sezóny 2023/2024 zahrnul debuty s The Cleveland Orchestra a Deutsche Oper Berlin.

Velké operní úspěchy provází jeho kariéru zejména s nastudováním tvorby Richarda Wagnera. Např. v roce 2023 dirigoval inscenaci tetralogie Prstenu Nibelungova na Bayreuthském festivalu. Již v létě 2021, uprostřed pandemických omezení, dirigoval v Bayreuthu tři představení Valkýry. Jeho uznávané nastudování Wagnerovy tetralogie s Opera Australia v Melbourne v letech 2013 a 2016 mu přinesla ocenění Australia’s Helpmann Awards v roce 2014 za nejlepší hudební nastudování a Green Room Award za nejlepšího operního dirigenta v roce 2016. Italská národní asociace hudebních kritik udělila Pietarimu Inkinenovi Cenu Franca Abbiatiho za nejlepší představení za jeho nastudování Zlata Rýna v roce 2014 v palermském Teatro Massimo. Další operní produkce zavedly dirigenta do Finské národní opery, La Monnaie v Bruselu, Státní opery v Berlíně, Bavorské státní opery v Mnichově a drážďanské Semperoper.

Pietari Inkinen byl šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK (2015 – 2020) a orchestru Ludwigsburg Schlossfestspiele (2014 – 2019). Jeho dlouholetá spolupráce s Japan Philharmonic Orchestra se datuje od roku 2009, orchestr vedl nejprve jako hlavní hostující dirigent a v letech 2016 – 2023 jako šéfdirigent. Jako hudební ředitel Novozélandského symfonického orchestru (2008 – 2016) nahrál kompletní cyklus Sibeliových symfonií pro Naxos a další živý Sibeliův cyklus natočil s Japan Philharmonic Orchestra v Suntory Hall. S Deutsche Radio Philharmonie pracuje na kompletních studiových nahrávkách symfonií Sergeje Prokofjeva a Antonína Dvořáka (SWRmusic/Naxos). Jeho umění bylo předmětem dokumentu režiséra Svena Recha Ein Taktstock und ein Reisepass – Pietari Inkinen Dirigent (2023).

Foto: archiv Pietariho Inkinena, FOK / Petr Dyrc a Ivan Malý