KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Jan Hasenöhrl: S Českým národním symfonickým orchestrem si plním sny english

„V třicetileté historii našeho orchestru byla pro nás zcela zásadní prestižní smlouva s agenturou IMG Artists London a AMP New York.“

„Stále častěji nás žádají o spolupráci významní zahraniční manažeři a producenti.“

„Během pár let se mi splnily sny hrát s Českým národním symfonickým orchestrem v Royal Albert Hall v Londýně i Carnegie Hall v New Yorku.“

Jan Hasenöhrl, zakladatel a po celá tři dosavadní desetiletí ředitel Českého národního symfonického orchestru, dovedl těleso manažersky na nejvyšší hudební úroveň. Je současně stále i jeho prvním trumpetistou. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se ohlíží do minulosti, ať už vlastní sólové, nebo svého orchestru, ale také dává nahlédnout do nadcházejících programů tělesa. Patří k nim devatenáctý ročník letního festivalu Prague Proms a celá následující sezóna, ještě předtím dubnový program k Roku české hudby a úplně nejdřív dnešní koncertní pocta skladateli filmové hudby Enniu Morriconemu v pražské O2 aréně.

Český národní symfonický orchestr řídí již šestým rokem americký šéfdirigent Steven Mercurio. Jaké aspekty jeho osobnosti byste vyzdvihl?

Steven je skvělý aranžér a zajímavý skladatel. Má výjimečné zkušenosti z USA, nejen z newyorské Metropolitní opery, ale i Broadwaye. Je velmi temperamentní. Když s námi studuje díla, která jsme ještě nehráli, je schopen hovořit o interpretaci skladby velmi dlouho. Líbí se mi, že citlivě diriguje hudbu různých žánrů, přičemž si kompozice pro náš repertoár vybírá opravdu pečlivě.

Vystoupil s námi na mnoha koncertech a také s mimořádnými sólisty žánru jazzu i popu, např. s Chickem Coreou či Stingem. Spolupracovat s ním je pro nás radost, protože při práci je velmi soustředěný a má smysl pro humor. Během koncertního programu dokáže posluchače mnohdy svým průvodním slovem rozesmát, a přitom je umí strhnout a nadchnout k poslechu skladeb. Máme rádi, když dokáže pobavit plné sály publika. Povahově je Steven opravdu velmi spontánní.

Mimochodem v rámci našeho druhého abonentního koncertu ve Smetanově síni Obecního domu v Praze nabídneme se Stevenem 17. dubna posluchačům díla Bedřicha SmetanyAntonína Dvořáka. Vedle českých skladeb zazní i tvorba německá, Koncert pro housle a orchestr č. 1 Maxe Brucha, jehož sólistkou bude britská virtuoska Chloë Hanslip. Jsem rád, že se s naším šéfdirigentem Stevenem Mercuriem zapojíme do Roku české hudby.

Symfonie Antonína Dvořáka byly přelomovou záležitostí na počátcích Českého národního symfonického orchestru. Stál jste u zrodu tělesa. Jak jste vnímal šéfdirigenty, kteří orchestr postupně formovali?

Český národní symfonický orchestr jsem založil v roce 1993 s legendárním dirigentem Zdeňkem Košlerem a opravdu velmi rád vzpomínám na náš první nahrávací projekt, kterým byly právě symfonie Antonína Dvořáka pro japonské vydavatelství JVC Victor Entertainment. Na Košlerovi jsem tehdy obdivoval zejména jeho fotografickou paměť. Když s námi zkoušel, velmi si přál, aby interpretace děl byla dle partitury co možná nejpřesnější. Na druhé straně musím však přiznat, že ve srovnání s našimi pozdějšími šéfdirigenty Paulem Freemanem, Liborem Peškem a se Stevenem Mercuriem, byl Zdeněk Košler ze všech nejakademičtější. Dvořákovy symfonie jsou krásné a dodnes, když je hrajeme s orchestrem u nás nebo v zahraničí, se nám dostává od publika velmi vřelého přijetí.

Když jsme v roce 1996 otevřeli novou etapu s americkým dirigentem Paulem Freemanem, který vedl orchestr deset let, bylo pro nás neobyčejně přínosné, že nabídku našich programů rozšířil také o hudbu z muzikálů. Posléze zažil orchestr úžasnou spolupráci s Liborem Peškem. Ve Smetanově síni Obecního domu jsme s ním provedli skvělé abonentní koncerty a v průběhu let podnikli četná a velmi úspěšná turné do Velké Británie. Zcela mimořádné pro nás bylo v letech 2007 až 2017 nahrávání kompletu symfonií Gustava Mahlera. Za interpretace jeho skladeb jsme se stali držiteli Ceny Gustava Mahlera.

V diskografii orchestru máte i několik zlatých CD za prodej více než 30.000 nosičů. Český národní symfonický orchestr nahrává nejčastěji v pražském Studiu No. 1 „Gallery“ v Hostivaři, zcela výjimečně i ve slavném Abbey Road v Londýně. Jaká nahrávací smlouva pro vás byla v historii tělesa nejzásadnější?

V třicetileté historii našeho orchestru pro nás byla zcela zásadní prestižní smlouva s agenturou IMG Artists London a AMP New York. Velmi výrazně ovlivnila i naše hostování v zahraničí, protože jsme postupně dostávali pozvání do různých zemí světa. Český národní symfonický orchestr koncertoval v rámci zahraničních turné již téměř ve všech evropských státech, opakovaně v USA, Mexiku, Kanadě, Číně, Dubaji, Jižní Koreji, Ománu, Japonsku i Austrálii.

Dramaturgii vašich programů velmi obohatil italský dirigent Marcello Rota, s nímž jste se otevřeli na koncertních pódiích hudbě filmové a operní, pozvolna i s proslulými interprety…

Máte pravdu. S italským dirigentem Marcellem Rotou jsme rozšířili repertoár nejen o hudbu filmovou, ale i operní. Společně jsme v minulosti koncertovali v různých metropolích Evropy, ve Spojených arabských emirátech, v Austrálii a na Novém Zélandu. K programům v Praze i pro zahraniční turné zval často proslulé pěvce.

Náš orchestr si oblíbil i slavný pěvec Plácido Domingo, v roce 2015 jsme s ním a dirigentem Eugenem Kohnem natočili úspěšné vánoční album. Ostatně v letošní sezoně, kterou jsme otevřeli se Stevenem Mercuriem poněkud netradičně, ale opět až na začátku roku, s námi vystoupil 13. ledna 2024 v pražské O2 areně světoznámý tenorista Andrea Bocelli. O pár týdnů později jsme ve Smetanově síni Obecního domu v Praze hostili 23. února jeho neméně slavného kolegu, německého tenoristu Jonase Kaufmanna. Program s námi nastudoval německý dirigent Jochen Riederpěvec zcela výjimečně zpíval repertoár z filmové hudby.

O výrazné rozšíření repertoáru Českého národního symfonického orchestru o četné soundtracky filmové hudby se zasloužil i slavný argentinsko-americký skladatel, klavírista a dirigent Lalo Schifrin…

Ano, filmovou hudbu jsme začali hrát více v době, kdy jsme se seznámili s Lalem Schifrinem. Jeho tvorba je mimořádná, získal čtyři ceny Grammy a devatenáct nominací, šest nominací na Oscara, složil hudbu k četným hollywoodským filmům a televizním seriálům. Náš orchestr jeho skladby miluje.

Zařazení filmových soundtracků do našeho repertoáru ovšem nebylo hned u nás přijato s pozitivními reakcemi, čímž nemám ale na mysli hráče Českého národního symfonického orchestru. Především kolegové z jiných těles a kritici koncertů pohrdali řadu let našimi programy a zejména hudbou z filmů a muzikálů.

Postupně jsme ovšem získávali stále silnější renomé v zahraničí. Stále častěji nás žádají o spolupráci významní zahraniční manažeři a producenti. Během třiceti let existence tělesa jsme získali vysoce prestižní hudební ocenění a dostalo se nám cti vystupovat v proslulých koncertních síních. Stále více slavných osobností si přeje s námi koncertovat nejen v Praze, ale i na zahraničních turné.

Velký úspěch s programem filmové hudby zažil Český národní symfonický orchestr s legendárním italským skladatelem a dirigentem Enniem Morriconem, ostatně i v dubnu se na koncertě v O2 areně vrátíte k jeho tvorbě pod taktovkou skladatelova syna Andrey. Jaký byl Ennio Morricone v přístupu k orchestru při nastudování svých soundtracků?

Musím říci, že se mi velmi líbilo, když s námi Ennio Morricone zejména během zkoušek hovořil velmi detailně nejen o filmu, ale i o postavách. Pro nás bylo velmi přínosné, když nám vysvětloval, jakou roli hrají v daném soundtracku jednotlivé nástroje a co abstraktně nebo i konkrétně jeho hudba ve snímku představuje. Jeho přístup byl pro nás skvělý a velmi inspirativní. Všichni jsme znali Morriconeho soundtracky důkladně, spolupráce s ním byla opravdu krásná.

Ennio Morricone byl spjat s naším orchestrem velmi dlouho. Dirigoval mnohé naše koncerty, turné v zahraničí a soundtracky své hudby s námi nahrával nejen v našem Studiu No. 1 Gallery v Hostivaři, ale i ve slavném londýnském studiu Abbey Road. Když jsme v létě 2015 natáčeli jeho hudbu k novému westernu The Hateful Eight (Osm hrozných), navštívil studio v Praze společně se slavným americkým režisérem a scénáristou Quentinem Tarantinem. Měl jsem velkou radost, když oba umělci byli tenkrát čestnými hosty závěrečného koncertu Mezinárodního hudebního festivalu Prague Proms. Program Hollywood Night dirigoval tehdy ve Smetanově síni Obecního domu americký dirigent a skladatel Carl Davis. Hudba k filmu Osm hrozných získala řadu ocenění, dokonce i Zlatý glóbus, cenu BAFTA a Oscara. O dva roky později byl náš orchestr s Morriconem na měsíčním turné po Evropě.

Už se těším na koncert s programem The Official Concert Celebration Ennio Morricone, který se uskuteční 6. dubna v pražské O2 areně. Domnívám se, že jeho syn Andrea Morricone, který je rovněž skladatelem, otcovy soundtracky nastuduje a s námi provede s citlivým porozuměním.

Když se ohlédnete za svou kariérou, z pozice sólisty a orchestrálního hráče: Zachoval jste si vztah k vážné hudbě? Postupně jste si jistě oblíbil hru děl různých žánrů…

Od studií na Pražské konzervatoři a Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze jsem začal postupně hrát rozsáhlý klasický repertoár. Stal jsem se laureátem Mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino PragaMezinárodní hudební soutěže Pražské jaro. Sólově jsem hrál s četnými tělesy i v zahraničí. Po založení Českého národního symfonického orchestru si ale vzpomínám, jak mi maminka častěji připomínala, abych nezapomněl, že jsem trumpetista, protože jsem se pozvolna stával více manažerem. Ovšem po pár letech od založení tělesa se k mým nejvýznamnějším sólovým počinům zařadily i mé sólové koncerty s English Chamber Orchestra (1998) a Chicago Chamber Orchestra (1998).

Ve světové premiéře jsem hrál i díla pro trubku s orchestrem, která složili slavní zahraniční skladatelé, například Vince Mendoza a Lalo Shifrin. Na CD a LP jsou k dispozici zájemcům mé nahrávky Shifrinova Delta Concerto a Mendozova New York Stories, Concerto for Trumpet and Orchestra. Mám radost také z nahrávky Concerto in C major for Trumpet Zdeňka Lukáše. Mým životním zážitkem bylo vystoupení na konferenci International Trumpet Guild v roce 2014 ve Philadelphii – jsem historicky prvním Čechem-trumpetistou, který v rámci ní koncertovat. A dodnes jsem velmi rád, že stále hraji z pozice sólisty či sólového a orchestrálního hráče.

Po natočení desky Freedom Over Everything Vince Mendozy, kterou jste produkoval, získala skladba To The Edge of Longing v roce 2022 cenu Grammy.

Desku jsem produkoval, ale i s jistou nostalgií, protože ve vyprodané Smetanově síni Obecního domu v Praze jsem 16. dubna 2014 hrál z pozice sólisty v doprovodu s naším orchestrem Mendozovu skladbu New York Stories ve světové premiéře.

Mám velkou radost, že se Mendozova relativně nová deska Freedom Over Everything stala také vrcholem našeho nahrávacího úsilí. Americký skladatel obdržel dvě nominace za dvě díla. A na jaře před dvěma lety bylo pro nás nesmírně krásné dozvědět se, že Grammy byla udělena za skladbu To The Edge of Longing v kategorii nejlepší aranžmá, nástroje a zpěv.

Ve své kariéře jste si splnil i sny o hraní ve slavných koncertních síních…

Během pár let se mi splnily sny hrát s Českým národním symfonickým orchestrem v Royal Albert Hall v Londýně i Carnegie Hall v New Yorku. Velmi na mne zapůsobila také např. Symphony Hall v Birminghamu a Teatro Colon v Buenos Aires, ale i mnohé koncertní síně v Německu, Itálii a Japonsku.

V příštím roce oslaví dvacet let existence Mezinárodní hudební festival Prague Proms. Vaše nabídka koncertů různých žánrů stále láká mnoho interpretů a návštěvníků z tuzemska i ze zahraničí. Jaké vrcholy očekáváte v rámci letošního 19. ročníku významné přehlídky?

Do Prahy zavítají světově proslulí dirigenti i sólisté. Z USA přiletí u nás velmi oblíbený, proslulý sbor Jeremy Winston Chorale. S šéfdirigentem Mercuriem plánujeme provést program slavných filmových melodií Hollywood Nights, jenž bude letos sestaven dle přání diváků, a dále i koncert muzikálových melodií Broadway Lights Vol. II., který bude věnován vloni zesnulému dirigentovi Carlu Davisovi. V Praze by měla zazářit i mladá fenomenální francouzská trumpetistka Lucienne Renaudin Vary, která se představí v Anežském klášteře. Na podzim se do Smetanovy síně opět vrátí oblíbený koncert věnovaný legendárnímu Jeanu-Paulu Belmondovi Reviens Bébel! s dirigentem Marcellem Rotou. V The Loop Jazz Club se uskuteční řada zajímavých koncertů a projektů. Festival uzavře Jakub Tököly Quintet, formace vynikajícího slovenského pianisty a skladatele, který je řazen mezi nejvýraznější jazzové osobnosti své generace.

……………………

Jan Hasenöhrl (*1961, Praha) vystudoval Pražskou konzervatoř a Hudební a taneční fakultu Akademie múzických umění v Praze. Stal se laureátem mezinárodních soutěží. V průběhu dosavadní umělecké dráhy působil v řadě souborů a orchestrů (FISYO, ND, PKO, Universal Brass, SOČR). Od roku 1993 je prvním trumpetistou Českého národního symfonického orchestru, který v témže roce založil společně s dirigentem Zdeňkem Košlerem. Jako sólista nebo člen hudebních souborů koncertoval v různých zemích světa. K jeho nejvýznamnějším počinům patří sólová vystoupení s English Chamber Orchestra (1998), v Chicago Symphony Hall s Chicago Chamber Orchestra (1998), v londýnské Cadogan Hall s ČNSO (2010) či ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Ve světovém měřítku i účinkování na International Trumpet Guild (ITG) v roce 2014 ve Philadelphii.

Jan Hasenöhrl má na svém kontě desítky sólových projektů, jak pro Český rozhlas a ČT art, tak i profilová CD s koncerty barokních a klasických autorů (např. A. Vivaldi, G. P. Telemann, J. S. Bach, F. J. Haydn, J. N. Hummel), dále četné koncerty a nahrávky komorní i symfonické hudby. V oblibě má i jazz (např. CD Brassspy, Swing Party, La Parada, Bílá muleta, Waiting for Art a Trumpet Summit). Ve světové premiéře koncertně uvedl a natočil New York Stories – Concerto for Trumpet and Orchestra Vince Mendozy, Koncert pro trubku Lalo Schifrina a Koncert pro trubku a orchestr C dur Zdeňka Lukáše. Za zmínku stojí i projekt Stage Moments z roku 2016 a nahrávka Braniborského koncertu č. 2 F dur, BWV 1047 J. S. Bacha v roce 2017.

Během posledních deseti let měl Hasenöhrl možnost spolupracovat s jazzovými hvězdami (např. Bobby Shew, Randy Brecker, Joe Lovano, Antonio Sanchez, John Abercrombie) a v rámci orchestrální hry i s Chickem Coreou či Natalií Cole. Stál u zrodu jazzové formace The Loop Jazz Orchestra, se kterým realizoval i pro ČT art projekt Milese Davise a Gila Evanse Miles Ahead.

Foto: ČNSO / Jan Malý, Martin Malý

Markéta Jůzová

Hudební a divadelní publicistka, překladatelka

Germanistka, muzikoložka a teatroložka se stážemi na Univerzitě ve Vídni a v Sudetoněmeckém hudebním institutu v Regensburgu, kde vědecky působila a byla moderátorkou, se více než dvacet let věnuje publicistické činnosti. Rozhovory s významnými osobnostmi různých profesí a národností i kritiky, komentáře, recenze, reportáže a studie zveřejňuje v českém a zahraničním tisku. Z pozice asistentky režie spolupracovala s Jiřím Menzelem na inscenacích her W. Shakespeara Sen noci svatojánské a Veselé paničky windsorské před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, u druhé produkce byla i hudební dramaturgyní. Připravovala katalogy pro MHF Petra Dvorského a byla tiskovou mluvčí festivalu. Pro Národní divadlo v Praze edičně zpracovala česko–anglickou programovou brožuru ke světové premiéře dramatu G. Whytea Golem 13. Je autorkou řady koncertních programů a několika pořadů pro ČRo Vltava. Zajímá se o multikulturní a česko–rakouské vztahy. Hraje na flétnu a klavír. Má ráda cestování, horské túry a kondiční plavání. Účastní se environmentálních projektů Nadace monackého prince Alberta II. Publikuje své fotografie.



Příspěvky od Markéta Jůzová



Více z této rubriky